0
0

Výlet ponorkou mě velice lákal, jen z filmů a dokumentů jsem měl jakousi představu, ale zažít ten pocit na vlastní kůži – to byla výzva. Tím spíš, když většina oněch televizních pořadů byla katastrofická. Samozřejmě jsem toužil víc po zážitku, který zažívají přírodovědci, byť mi bylo jasné, že se nebudeme potápět do velké hloubky.

Mikrobusem Toyota, kterých jezdí po Egyptě nespočet – různého stáří i vzhledu, nás přivezli do přístavu v Hurghádě. U pokladny jsme zaplatili poplatek za dopravu ve výši 10 egyptských liber za osobu, výměnou za plastovou kartičku fialové barvy s číslem, která sloužila jako vstupenka, číslo zároveň označovalo sedadlo v ponorce. Vešli jsme do domečku, který sloužil jako čekárně a zároveň nástupiště. Tento domeček celý plave a mírně se pohupuje na hladině Rudého moře, v jeho prostorách se nachází expozice mořských živočichů, fotek, modelů lodí a v koutku je i několik suchozemských zvířat. Vzhledem k tomu, že se čeká na příjezd dalších minibusů s turisty přibližně 45minut, je tato expozice příjemným ukrácením času, přičemž nutno podotknout, že je i skutečně zajímavá.

Už přijela transportní loď, nalodili jsme se pluli asi 20minut na volné moře k plovoucímu pontonu, u kterého byla ukotvená záchranná loď a dvě žluté ponorky, Beatles asi věděli, že je jednou v Hurghádě budou mít.

Na palubě pontonu byla skupina turistů s oranžovými kartičkami na krku, kteří se nakupili na pravou stranu a my husím pochodem nastoupili na levou stranu pontonu. Hlavně nepomíchat barvy, jako ve školce, jednoduché, ale velice praktické.

Prostředí pontonu je hezky a barevně vyvedené.

Následně jsme se nalodili na palubu jedné z ponorek a po žebříku slezli do jejích útrob. Klaustrofobik by asi dostal záchvat, prostoru není nazbyt. Usadili jsme se na minisedátka, naproti kulatým oknům, které již teď byly pod hladinou moře a čekali až se nalodí i kapitán a jeho zástupce, přičemž se nahoře připravovali potápěči, kteří poplavou s námi podél ponorky.

Vše je připraveno k ponoru, vyrážíme. Ponorka postupně klesne až do hloubky 22metrů, jak ukazovali přístroje na palubní desce, pluje se podél korálového útesu, přičemž druhý bok ponorky směřuje do volného moře, aby se cestující nenudili sledováním do modré dálavy, plavou okolo oken potápěči, kteří krmí ryby kousky ryb. Hladových strávníků je nepočítaně, když se prvně zpoza okna vynořil potápěč, myslel jsem, že dostanu infarkt, jak jsem se lekl.

Po 20 minutách plavby se ponorka obrátí a pluje zpět, scenérie se tedy pro pasažéry vymění. Cestou jsme minuly vrak lodi a amfory ležící na mořském dně, nedá mi to abych se nezeptal kapitána, zda-li se jedná skutečně o historický vrak potopené lodi, či o naaranžované kulisy pro zajímavější zážitek turistů. Bohužel se jedná o druhou možnost, ale na kráse to nic neubírá. Cestou jsme sice viděli mnoho ryb, ale rozmanitost druhů je velice malá, byl jsem docela zklamán, protože při šnorchlování u korálů poblíž hotelu jsem viděl mnohem více druhů ryb a korálů.

Vynořili jsme se a následně vystoupili zpět na ponton, z dálky již přijížděla transportní loď, přivážející další skupinu turistů.

„Fialové kartičky na pravou stranu, oranžové kartičky vlevo“ hlásí průvodce.

Nalodili jsme se a na palubě dostali krabičku džusu na osvěžení. Plavba do přístavu, byla snad kratší, než ta první, ale čas je relativní, záleží na tom, jestli máte ruku položenou na rozpálené plotně, nebo prožíváte něco příjemného….

Nashledanou.

http://www.etravel.cz/zazitky/detail/427

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .