0
0

Město jménem Pompeje se zrodilo v čase starého Říma na úpatí Vesuvu. Nalézalo se na cestě mezi severem a jihem, mezi mořem a bohatými údolími ve vnitrozemí a tak se stávalo bohatou kořistí tu Etrusků, jindy Samnitů, Římanů, . . . A všichni sem přinesli své zvyky a umění, které dnes označujeme jako tzv. pompejské styly. K prvnímu velkému neštěstí došlo roku 62 po Kristu, kdy se při zemětřesení z města stala hromada sutin. Nesmírná houževnatost a píle přeživších občanů však dokáže během krátké doby znovu oživit poničené město. Pak se to stane : Vesuv, po staletí považovaný za vyhaslou sopku, plný vinic a luxusních obydlí, se roku 79 po Kr. probudí a vybuchuje s neúprosně ničivou silou . . . . .

Porta Marina je impozantní starobylá brána, kterou vstupujeme do Pompejí. Příkrá dlážděná cesta vede ke dvěma obloukům brány : levý, menší, byl určen pro pěší, pravý tažným zvířatům a lehkým vozům, které přivážely od moře sůl a ryby. Procházíme branou a ihned napravo vidíme zbytky Venušina chrámu, zničeného již zemětřesením. Venuše byla bohyní – ochránkyní a pompejané si chtěli zajistit její přízeň postavením chrámu ještě většího než předchozí, ale rekonstrukce byla navždy přerušena druhou katastrofou.

Pokračujeme po Strada della marina okolo Domu Romula a Rema a Apollova chrámu a vstupujeme do veklolepého Fóra. Fórum bylo centrem hospodářského, politického i společenského života v Pompejích a proto přístup sem byl vyhrazen pouze pro pěší. Z místa, kde právě stojíme, vidíme celé Fórum s Vesuvem v pozadí a s Fórem sousedícími budovami, určenými veřejnému životu – Bazilikou, městskými úřady, Comitiem. Vše okolo vypadá jako obyčejné vykopávky, které jsou k vidění takřka po celé Evropě, ale vědomí toho, že město bylo devatenáct století zakleto v několikametrové vrstvě sopečného popela a lávy, vyvolává u nás podivné mrazení. Dodnes zde probíhají vykopávky, plocha dosud neodhalené části města činí přibližně 25%.

Zřejmě nejvýznamnější a též i nejstarší veřejnou budovou ve městě je Bazilika. Postavena byla v letech 120 – 78 před Kristem a původně vykonávala funkce zastřešeného trhu, později zde byly vynášeny občanskoprávní a obchodní rozsudky. Postranní zdi Baziliky byly ve dvou řadách, v průčelí se nacházel dosud zřetelně patrný dvoupatrový tribunál a nezakrytá hlavní loď chrámu skýtala pohled na věčně modrou oblohu. Na zdech se dochovala řada nápisů, mimo jiné i věta : „Divím se, stěno, že ses pod vahou tolika spisovatelů nezřítila.“ Nápisy a kresby jsou dodnes patrné na stěnách mnoha domů v Pompejích. Důležité zprávy pro život města, oznámení voleb i stručná vyhlášení, byly takto zveřejňovány zkušenými „scriptores“. Ještě četnější jsou dva tisíce let staré, a přesto současníkům tak důvěrně známé grafiti. Psali je studenti, sportovní i političtí fandové, ale i podvodníci a dohazovači.

Procházíme mnoha uličkami, míjíme řadu chrámů, domů i honosných vil, nahlédneme do Pekařské uličky i do Hlavních lázní, zaujme nás Samnitská tělocvična i Velké a Malé divadlo, až se nakonec zastavíme u Amfiteátru. Ten byl postaven v roce 80 před Kristem, kdy se Pompeje staly římskou kolonií a stal se tak nejstarším známým amfiteátrem. Měří přibližně 135×104 m a mohl pojmout na 20.000 osob. Probíhala zde představení s boji gladiátorů a sportovní klání, přičemž publikum sem přijíždělo i z okolních měst. Při pohledu na mohutné panorama Vesuvu nám dojde celá katastrofa. Zemětřesení, pak opravy města. Vesuv vypustí oblak značící jeho probuzení a lidé prchají pryč. Když se hodiny nic neděje, mnozí se vrací, ale vtom nastává mohutná erupce. Černý oblak, zatemňující slunce. Spoušť rozpálených kamenů a popela pokrývá Pompeje. Domy i zdi se bortí, peklo dosahuje vrcholu. Nakonec vlna popela smíšeného s vodou vymazává poslední zbytky života. Ti, kteří odtud prchli, jsou dostiženi jedovatými plyny, jež se šíří na všechny strany.

Opouštíme Pompeje branou Porta Nuceria a naše kroky vedou do Nových Pompejí, oživlého města, bujícího za branami toho starého.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .