Polsko 2001

Deník naší cesty

16.7.2001

Po dlouhých prípravách, hledání na internetu, behání na nádraží pro nezbytné informace konecne nadešla ona chvíle, náš den D, kdy jsme nechali doma své manželky, milenky, rodice, bratry a sestry, krecky a potkany. Nic nezmohl jejich plác, už jsme nechteli couvnout. Severní vítr k našim nosum privál chut vzdálených kraju a probudil naše cestovatelské pudy, které již nešlo nijak potlacit. Byli jsme v tom až po uši. V 13:00 jsme s Pavlem nasedli na hlavním nádraží v Praze do rychlíku, který nás mel dovézt až do Warszawy a odtud hurá na daleký sever Polska.

V 16:00 jsem již netrpelive postával na olomouckém nádraží na vlak, který se mel na nekolik málo hodin stát mým domovem. ( Bohužel to nebylo nekolik málo hodin, ale celá vecnost ). V 16:10 již rozesmátý Milda, zpola vystrcený z okýnka prijíždejícího expresu, vítal me svou obrovskou mávající tlapou.

V plném kupé cítající jednu Cešku, Polku a vysmátého Asiata –  me jsme se všichni rychle uvelebili a probrali v minute vše, co se událo za tu dobu, co jsme se nevideli a v monotónním rytmu ubíhajících pražcu jsme se nechali unášet vstríc budoucím zážitkum prstem po mape smerem sever. V 19:30 jsme prekrocili polskou hranici. Konecne jsme v cizine. Ve 20:00 se strhla bourka, s kterou zacalo naše polské dobrodružství. Blesky protínaly oblohu jeden za druhým, doprovázeny hromy a obrovské proudy vody se valily k zemi a kroupy na sebe nenechaly dlouho cekat. Najednou se náš skvele rozjetý polský vlácek zastavuje ve stanici nejak na dlouhou dobu. Jak se dozvídáme od naší spolucestující, která umela cesky,  na trati se vyskytly problémy v podobe spadlého stromu a zpoždení vlaku bylo vycísleno na 180 minut. No to asi nestihneme náš prípoj ve Warzawe. Porád ale veríme, že se treba rozjede. Nesmím zapomenout ani na naší milou spolucestující, která, puvodem polka, nám delala celou cestu vlakem pruvodce a prekládala nám hlasy hovorící z amplionu na peróne. Dozvedeli jsme se od ní radu cenných informací a pohovorili jsme i o Ceské republice. Nedalo se nic delat a my jsme sedeli ve vlaku a cekali. Cas jsme si krátili procházením se po peróne a pozorováním hezkých devcat, kterých tu bylo požehnane. Vlak se nakonec s velikým zpoždením rozjel a celá cesta až na Warzawské nádraží probehla bez nejmenších komplikací. Vystoupili jsme na Warszawa Wschodnia odkud jsme doufali, že nám pojede další prípoj až do vzdálené Leby.

Popis cesty z Prahy do Warzawy –

Odjez z Prahy Hlavního nádraží v 13:05

Praha Liben 13:15

Kolín 13:48

Pardubice Hlavní nádraží 14:21

Ceská Trebová 15:10

Olomouc Hlavní nádraží 16:11

Hranice na Morave 16:50

Ostrava Svinov 17:41

Ostrava Hlavní nádraží 17:50

Petrovice u Karviné 18:30

Zebrzydowice 18:39

Katowice 19:40

Sosnowiec Gl. 19:53

Zawiercie 20:17

Warszawa Zachodnia 22:15

Warszawa Centralna 22:27

Warszawa Wschodnia 22:34

Tento rozpis odjezdu vlaku nebyl kvuli neprízni pocasí a havárii na kolejích dodržen, slouží ciste orientacne pro ctenáre !

Nádraží vypadalo celkem prátelsky a proto jsme se domnívali, že nebude problémem zde preckat pár hodin než se rozední a než prijede nejaký vlak, který nás poveze na sever. Šli jsme se projít po nádraží a chteli jsme zjistit, v kolik nám pojede další vlak. Paní na informacích nám porozumela a ukazuje na monitor pocítace, že další vlak nám jede o šesté hodine ranní. Vrátili jsme se zpet na lavicku, která stála osamocene v koute nádraží , vyndali cajík a sušenky a rozhodli jsme v klidu vyckat a posedet, než se vlak urácí prijet. Jo, krásne to utíkalo a z nekonecných ctyr hodin na zacátku jsou už jen pouhé ctyri minuty a my se netrpelive tešíme na vlak. Perón se zacal k našemu velkému prekvapení plnit lidmi, vlak bude narvanej, honilo se nám v hlave. Vlak ( rychlík nesl název Poseidon ) prijel o šesté hodine kupodivu na cas a lidicky se zacali rvát do vlaku. Vlak byl beznadejne naplnen, samá místenka a nikde jediné volné sedadlo. Tak jsme zvolili posed v ulicce u zachodku, kde si bylo možno na rozloženou karimatku i lehnout a trochu se prospat, což jsme cinili opravdu z nadšení, nevšímajíc si lidí a jejich pohledu. Zde jsme meli strávit nejakých osm hodin jízdy až do naší poslední zastávky, kterou se mela stát prímorská Leba. Cesta byla super, vláce utíkal krajinou a obcas se bylo i na co koukat, tak jsme chvilku pospali, jedli, pozorovali krajinu ubíhající kolem vlaku atd. Co se dá jiného v nacpaném vlaku delat. Ve spánku nás porád rušili lidé, kterí pendlovali vlakem sem a tam a porád nás rušil pruvodcí, který se nás porád na neco vyptával polsky a my mu odpovídali porád stejne: ”Prosím” a vždy otrávene odešel, když videl, že s námi žádná rozumná rec nebude. Netrvalo dlouho a my jsme se ocitli v Leborku, kde již na nás cekala lokálka do Leby.

Popis cesty Warszawa – Lebork :

Jenom nekterá mesta –

Malbork

Tczew

Gdansk

Sopot

Gdynia

Lebork

Bohužel casy nemohu poskytnout, jen približnou informaci, že cesta trvala zhruba osm hodin a pochopili jsme, že vlaky jezdící na významnejších trasách nemívají zpoždení.

V Leborku jsme chvátali do lokálky, která mela už dávno jet, ale vlak mel zpoždení, tak nemelo cenu pospíchat. Jsme tak unaveni, že je nám zpoždení úplne ukradené a hned po usednutí usínáme. Pruvodcí nás probouzí a my mu ukazujeme naše mezinárodní lístky, hledí na ne s patricnou duležitostí, ale spíše vubec netuší o co jde, tak nám je vrací a po zbytek cesty si nás nevšímá.

Informace o našich jízdenkách –

Jízdenky jsme na radu zakoupili na hlavním nádraží v Praze u spolecnosti WASTEELS, která nám prodala jízdenku na ctyri dny, takzvané Euro domino, které nabývalo svou platnost vždy od 19 hodiny a platilo 24 hodin, což pro naše cestování nocními vlaky melo nepredstavitelnou výhodu. Celková suma, kterou jsme zaplatili za jedno Domino, cinila 1518 Kc + místenka do Warszawy, která byla požadována + lístek po Ceském území. Služeb této spolecnosti mohou využít všeci do 26 let, slevy jsou tam znacné a Nekterí !! jsou i velice ochotní. Samotné jízdné zakoupené na Polském území by nás vyšlo mnohem dráž. Zakupovali jsme jízdenky i v Polsku a cena jízdného se pohybuje kolem 12 zlotých na 100 km.

Cestu do Leby jsme celou prospali a príjezd na nádraží nás cekal v podobe nemilého deštíku, který se nás rozhodl doprovázet. Všude se to tu hemžilo lidmi, všude byli nejací turisté, kterí sem prijeli za morem. Najednou nás odchytl nejaký místní chlapík a za každou cenu se nám snaží vnutit ubytování. Déšt zacal sílit, tak jsme souhlasili, že se na to zajdeme cíhnout. Zdálo se nám to O.K., meli jsme možnost si u nej postavit stan, bylo tam WC, teplá voda, sprcha a nechali nás varit na sporáku. Souhlasili jsme a za již silného dešte stavíme stany. Lukáš, který nemel se stavením stanu takové zkušenosti, se ocitl bezradný a nevedel, jak dál. Najednou prispechal pan domácí a celý stan mu postavil. Dekujeme mu a jdeme na verandu trochu proschnout, aby se nám zlepšila nálada z príchozího dešte. Zabydleli jsme trochu stany a ten zlorecený déšt k veceru ustal. Musíme do sprchy a neco k jídlu by se taky hodilo, pojíme, osprchujeme se, navštívíme WC a razíme do mestecka, které nás nesmírne lákalo a hlavne MORE. Mesto, jak se na prímorské patrí, bylo všude plné lidí a my už se tešíme do prístavu na to more. Mestem se táhnul kanál, který byl napájen z nedalekých jezer a ústil do more. Po kanále vjíždely do mestecka rybárské lode a tvorily krásný prístav uprostred mesta, což pusobilo opravdu pravou prímorskou atmosférou, kterou jsme hltali co to šlo. Prošli jsme se po pláži, byla to nádhera, more krásne bourilo a foukal silný vítr. Nádherné !!! Prochodili jsme si i mestecko a dali si jedno místní pivko, které bylo drahé, ale udelalo po ceste dobre.

Informace o jídle a pití v Polsku –

Co se týká základních potravin, tak se zakoupí v Polsku zhruba za stejné ceny jako u nás. Jsou zde nepatrné rozdíly mezi lokalitami v zemi, ale jinak se ceny pohybují tak o 3 Kc na každém výrobku více nebo méne. Udivilo me, jak jsou v Polsku levné mlécné výrobky, které jsme si doprávali v podobe jugutu, zákysu a dal jsem si tvaroh a místní sýr a nemohu opomenout ani cokoládu a nanuky. Hlady jsme v Polsku urcite netrpeli. Co se týká nápoju, tak pitná voda a minerálky jsou cenove srovnatelné s našimi, ale pivo a tvrdý alkohol je v Polsku nepredstavitelne predražený, tak pravý ceský pijan piva by nebyl moc nadšený.

K našemu velkému zármutku se však deštík opet hlásí a my uleháme s optimismem – no co, treba bude ráno líp, ne ? Bohužel ráno nás vítá opet silný liják, který nám kazí úplne náladu. Jdeme se sice po snídani projít po meste, ale jsme tak promoklí, že radeji sedíme ve stanu a plánujeme a plánujeme a jíme. Vecer se opet pocasí umoudrilo a my vyrážíme ven ze stanu zase do mesta a k mori a chceme si sehnat mapu místního národního parku. Informujeme se, že má snad pršet až do nedele, což nám k lepší nálade moc nepridá. Prece se netáhneme pres 1000 km, aby nám tady pršelo. To Ne !!!!!!! Rozhodnutí bylo nekompromisní. Zítra za každého pocasí navštívíme písecné duny v Stowinském národním parku a potom padáme na Mazury, kde, jak jsme doufali, by mohlo být lepší pocasí. Toho dne jsme zakoupili také mapu, která byla celkem slušne zpracovaná v merítku 1:50 000, takže nám podala základní informace kam se vydat a co shlédnout. Jdeme si vecer brzy lehnout, aby zítra bylo dost sil na celodenní túru za každého pocasí, jak bylo naplánováno. Ráno se probudíme a ve stanu je jako ve skleníku. Venku svítí slunko ! Vylétli jsme ven ze stanu a naše radost neznala meze, konecne se pocasí snad na chvilku umoudrilo a budeme to tady moc trochu prochodit. Narychlo jsme neco pojedli, pobalili nejaké veci a jídlo a vydáváme se na pobreží, po kterém jsme meli urazit cestu až k písecným dunám. Cesta ubíhala skvele, po ceste jsme se brouzdali morem a potkávali porád mín a mín lidí. Až v zapadlých cástech velice vzdálených o Leby jsme už nepotkali nikoho, taková pohoda, nikde ani clovek, super. Navštívili jsme duny pojmenované – Góra Lacka, Wydma Czolpinskq a zdálky jsme shlédli Sowie Góry. Krajina je zde opravdu nádherná, nehlede k tomu, že obrovské písecné duny jsou vskutku nádherné. Zacalo se trochu smrákat, tak jsme se rozhodli, že by bylo rozumné se pomalu dát na cestu k Lebe, abychom se v rozumném case vrátili nazpet. Po pobreží cesta ubíhala celkem dobre, i když byla strašne stereotypní – samá pláž. A ješte jsme se vraceli stejnou cestou, kterou jsme sem prišli. Celou cestu se nad námi honily obrovské mraky a blýskalo se a zacal foukat silný vítr. Mysleli jsme si, že už se nám vrací staré známé pocasí a že bude zase pršet. Bylo krásné pozorovat na mori, které bylo zabaleno do tmy, blikající svetýlka lodí a v dálce lebský maják. Do Leby jsme dorazili asi kolem tretí hodiny ráno, neco jsme pojedli, protože jsme meli ukrutný hlad a hurá spát a dát trochu odpocinout nohám a celému utahanému telu. Ráno jsme se v pohode nasnídali, sbalili si veci, rozloucili jsme se s místními a odešli na pláž s vidinou toho, že zde strávíme zbytek slunecného dne pred naším odjezdem do Gdansku. Zákon schválnosti, jak už se tomu na naší ceste stalo zvykem, jen co jsme se natáhli na písek, tak zacalo pršet. Celí otrávení se zvedáme a odcházíme do nedalekého parku pod stromy, kde jsme dali neco k obedu a cekali, než déšt prestane. Rozhodnutí, kde preckat do vecera na vlak, padlo, že si dáme pivko a potom se uvidí. V hospode ( tedy spíše v takovém krytém baru ) jsme si dali každý pivo a psali se pohledy pro naše nejbližší a kamarády.

Informace o pohledech a pošte –

Pohledy v Polsku nejsou až tak drahé – jejich ceny se pohybují v prepoctu od 8Kc do 16 Kc. Záleží na druhu pohledu a na míste, kde ho budete kupovat. Co je však velice mastné jsou v Polsku známky, které stojí v prepoctu 19 Kc ( podle kurzu ), což je celkem pálka. Poštu bez vetších problému objevíte v každém vetším meste i na vsích.

V prostredí príjemného baru jsme vyzunkli pivko a dopsali pohledy a zase zacalo svítit slunícko. Odebíráme se na pláž, kde se jen tak válíme, pozorujeme cérky a  zaházeli jsmi si i diskem. No jo, už END, tak pa, pá more krásné a odcházíme na vlak, který nás mel odvézt do Leborku a potom jsme meli valit na Gdansk. Na perónu stálo tak 150- 200 lidí a všichni nejspíš chteli jet tím samým vlakem jako my. No, tak jestli pojede ta samá lokálka, tak se tam všeci nevlezeme ani náhodou. Prijel dvoupatrový motorák, který to suveréne pojmul a tím jsme dojeli až do Leborku. Cesta celkem v klidu. Tudy jsme meli pokracovat dále rychlíkem. Celý natešení na vlak, že nikdo vecer nepojede, jsme ocekávali, až prijede, ale naše zklamání bylo veliké, když jsme uvideli preplnený vlak, kam se nahrnulo strašne moc lidí z nástupište. Do vlaku po ceste mnoho lidí ješte pristupovalo, takže tato vysnená cesta byla spíše nocní murou. Byli jsme rádi, že nás vlak vyplivnul v Gdansku na hlavním nádraží a my jsme se ocitli v 0:01 na nástupišti, kde se váleli nejací ožralové, ale celkem tam byl klid. Zašli jsme si na záchod.

Informace o toaletách –

Záchody jsou po celém Polsku ( tedy co jsme navštívili ) dobré, cisté, ale také pekne drahé. Cena se pohybuje od 7Kc až do 15Kc. Bohužel!

A samozrejme jsme dali neco na zub a rozdelili jsme hlídky po hodine a pul jsme se strídali ve spánku a v hlídání. Ráno bylo jako každé jiné, neco sníst a už jsme se hnali na nádraží, že si zjistíme spoje do Mragowa a na Mazury, kam jsme se chteli po návšteve mesta odebrat. Po menších problémech s domluvou s velice nepríjemnou paní na informacích zjištujeme spoj na Olsztyn. Mesto bylo nádherné, starý prístav, kde bylo mnoho kostelu, krásných malovaných domu a nádherná stará námestí. Moc se mi prohlídka mesta líbila. Na nádraží jsme pobili chvilku než prijel náš vlak, kterým jsme meli cestovat. Kupodivu byl skvele prázdný, tak jsme prisedli do kupé ke starším dámám a okamžite jsme spali. Cesta ubíhala po stereotypní polské krajine krásne. Za oknem vlaku už se delalo hezky, zacalo svítit i slunko a my byli celí natešení na další kout zeme. Z Olsztyna jsme chytli celkem pohodový spoj do Mragowa, kde nás cekalo jediné místo na ubytování s hrozným sociálním zarízením a nejaká místní bigbítová kapela nám hrála na dobrou noc. Ráno jako už vždy, hygiena, snídane a razíme dál smerem Mikolajki . Cesta po silnici vubec neutíkala, tak jsme se rozhodli, že pockáme na nejaký autobus, kterých tady jezdilo opravdu mnoho. Zasedli jsme,e na zastávku a za chvilku jeden jel a zrovna naším smerem. Sice za nekrestanské peníze, ale když jsme videli ten kus cesty, který bychom meli ušlápnout pešo, tak jsme nic neríkali a byli rádi, že se vezeme. Prijíždíme do mestecka, které nás vítá turistickým ruchem a prístavem v kterém se nachází mnoho jachet a motorových clunu. Všude se to lidmi jenom hemží, vylézáme z busu a jdeme hledat nejaké ubytování na noc. Bezruký dedula si z toho hlavu nedelal. Ceši, tak to si rozumíme ne ? Slevil nám a nechal si u neho postavit stan. Byl to správnej týpek. Vecerní prohlídka prístavu a neco na zub a hubky, dupky spát, protože to bude potreba. Ráno jsme se vydali se zbalenejma báglama koupit nejaký pecivo a promenit nejaký peníze, aby bylo za co dál vegetit.

Informace o smenárnách –

Peníze v Polsku promeníte snad všude. Ve vetších mestech jsme videli možnost toho, že se dalo vymenit i za ceský peníze, ale marky jsou jistota. Kurz ku korune je približne 10 korun je jeden zlotý.

Chystáme se jíd na parnícek, který nás má dovést na druhou stranu parku. Chlápek v kase nejprve delal drahoty, ale nakonec nám slevil na 270 Kc a bude se plavit po jezerech 2:35 s chlapíkem, který se prítomným nemcum snažil prodat od svetru pocínaje ubrusem konce takrka vše. No hold obchod skvétá i na vode. Projíždka byla hezká

Cesta lodí po jezerech –

Odjezd z prístavu v Mikolajkách po jezere Mikolajskie dále potom na nejvetší jezero Sniardwy a jezero Beldyny a Guzianka až do prístavu v Ruciane – Nide, kde byla konecná.

Cestou jsme projeli i zdymadlo mezi jezery, což bylo velice zajímavé. Odtud jsme chteli pokracovat pešky podle jezer. Podle mapy jsme si urcili smer a vydali jsme se lesy na pochod. Konecne les a ne silnice. Dorazili jsme do Wejsur, kde jsme si dali 16 stupnové pivko, které bylo celkem silné. Naším dalším cílem bylo malinké jezírko v lesích, kde jsme chteli strávit noc a užít si trochu toho života bez civilizace. Jezero se jmenovalo Jegocin. K jezeru jsme došli okolo 19:00 hodiny a jeho cistá voda nás okamžite zlákala a už se v nem koupeme. Bylo opravdu nádherne cisté na dno bylo videt takrka všude. Koupel prišla v hod, vždyt jsme byli jak prasata. Koupel byla super jako kdyby se clovek znovu narodil a po dlabanci jdeme spát uchozený jak kotata. Ráno, ráno ranícko, slunícko už je venku, ale my máme trochu težší vstávání moc se nám nechce ze spacáku nosit zase ty težké bágly. No odpor k ceste prekonán a my jdeme podél jezera smerem zatím blíže neurcitým dál. Je zde krásná príroda, jen hovada a komári žerou jako posedlí jako kdyby z nás chteli vysát všechno do vecera. Cesticka klikatá ubíhala my jsme se plahocili lesy až v dáli zacalo prosvítat jezero. Bylo to to nejvetší kolem kterého jsme chteli jíd až k nejakému kempu, kde jsme chteli dát sprchu. Paní kterou jsme potkali u jezera nám sdelila, že kolem jezera nemužeme pokracovat, že se máme vrátit na rozcestí, že tam musí být ukazatel a potom se máme dát podle nej. Tak jsme se vrátili na zpet a podle mapy, která byla velice málo podrobná a podle buzoly jsme pokracovali dál. Naším dalším cílem melo být mestecko Pisz. Najednou ukazatel Pisz 10km. Nu, což musíme to dát nedá se nic delat, tak jsme vyšlápli. Po ceste jsme si dali v jedné vesnici nanuka cokoládu a valíme to dál už abychom byli v Pisz a koupili si neco porádného k jídlu. Došli jsme do celkem prumyslového mesta, které bylo takové zašlé, ale market zde byl. Chleba, jogurt, zákys no vše co cloveku po namáhavé ceste udelá radost zde meli, tak jsme si sedli a za chvíli jsme každý neco prevalovali v hube. Zase ty batohy. Hup s nima na záda a jdeme si najít nocleh. Po ceste jsme potkali místní ogary, kterí nás lákali na kemp, ale nakonec jsme zustali venku u jezera. Ráno bylo strašné horko, asi nejvetší za celý náš pobyt, tak lezu do jezera, abych se omyl a hned je mi líp, i když to dlouho nevydrželo. Doplácali jsme se na nádrží a tam nám paní, když konecne vylezla sdelila, že vlak nejezdí na tuhle stranu, že budeme muset jed autobusem. Tak tedy autobus, cekáme na takovém mizerném nádrží a chvilkami se snažíme dovolat domu. Busík prijel a my se ženeme s celkem príjemným ridicem do Orzysz, kde jsme doufali, že chytneme vlak do Elku odkud nám to melo jed v 0:18 do Warszawy. Vlácek se prikodrcal na spustlé nádraží vcas, tak nasedáme a ted tvrdneme v Elku na nádraží ve spolecnosti místních bezdomovcu a cekáme na vlak do hlavního mesta Polska. Najednou nás Lukáš budí, abychom rychle vypadli a ukazuje nám na zemi plno štenic, které zacali proskoumávat i muj batoh a všechny moje hadry. No stál jsem na nádraží plnej tech potvor a byly opravdu všude. Byl jsem celkem otrávenej, ale co se dalo delat. Mel jsem batohu spolucestující. Pokracovali jsme na nádro do Warszawy odkud jsme chteli ješte navštívit Krakow a potom už nás mela cekat jenom cesta domu. Na nádraží ve Warszawe jsme si zakoupili neco na zub a cekali až nám pojede neco na Krakow. Vlak prijel a my prospali cestu až do Krakowa. Nádrží bylo skvelé dali jsme si veci do úschovných skrínek a vyrazili prochodit stredoveký Krakow. Bylo to opravdu nádherné mesto, tržnice, hrad, památky, universita, no všechno super. Samozrejme že jsme fotili a nezapomneli jsme ani na dárky pro naše nejbližší. Vlakem jsme jeli z Krakowa do Katowic, kde nám vlak na ceskou stranu ujel, tak jsme se chteli ješte podívat do Oswetimy, ale bohužel jsme dorazili na místo už za tmy a ješte k naší velké smule nám zacalo zase opršet, tak jsme videli jenom areál a vrátili jsme se zpet na nádraží do Katowic, kde jsme cekali na vlak, který nás doveze domu. Vlak prijel, sedáme a snažíme se spát. Celní prohlídka a potom už jenom zvuky pražcu a usínáme. V Ostrave nás budí pruvodcí, že jsou ve vlaku cigoši ze Svinova a že okrádají lidi, tak at nespíme a dáváme si pozor na veci, tak jsme byli celý vykulený vzhuru. V Olomouci vystoupil Lukáš a já s Pavlem jsme pokracovali do Prahy už poklidnou jízdou, tak to bylo celé naše polské dobrodružství.

Stručný popis Polska –

Polská republika leží ve střední Evropě u pobřeží Baltského moře. Na západě sousedí s Německem, na jihu s Českou republikou a Slovenskou republikou, na východě s Litvou, Běloruskem a Ukrajinou, na severu s Ruskem (Kaliningradská oblast). Povrch tvoří většinou nížiny a pahorkatiny, na jižních hranicích hory (pohoří Tatry- Rysy 2 499 m n. m.).Jsou tu rozsáhlé jezerní plošiny (Pomořanská, Mazurská, Velkopolské pojezeří). Největší řeky jsou Odra a Visla, které se vlévají do Baltského moře. Podnebí přímořské až kontinentální. Průměrná teplota v Lednu je -1°C až -4°C, v červenci je průměrná teplota 19°C, ale často bývají horké dny s teplotou nad 30°C. Průměrné srážky v nížinách jsou 450-600 mm, v horách až 1500 mm. rostlinný kryv tvoří lesy, pastviny a louky. Jedná se o surovinově bohatý stát s hospodářstvím, které od počátku 90. let 20. století prošlo transformací na tržní hospodářství. Je zde rozvinutá dopravní síť. K turistickým atrakcím patří např. historický Krakov.

Hlavní město: Varšava

Státní zřízení: republika

Rozloha (km2): 312 683

Počet obyvatel (v tisících): 38 581

Hustota zalidnění (obyvatel/ km2): 124

Přirozený přírůstek obyvatel (%): 0,2 – 0,1 ročně (1997)

Střední délka života: u mužů 69 let, u žen 77 let

Administrativní členění: 16 vojvodstvích

Měna: 1 zloty (PLN) = 100 grošů

Časové pásmo (posun oproti ČR) :0 hodin

Jazyk: polština, částečně ukrajinština

Národnostní složení: Poláci (98,5 %)

Víry: řím. katolíci (91 %)

Poloha: 49°- 54°52severní šířky 14° 7– 24°15` východní délky

Naše cestování železnicí –

V Polsku se cestuje vlakem dost v pohodě. Mnoho spojů a vlaky jesti takřka do každé díry a na hlavních tazích se dá bezproblémů cestovat celou noc. /roveň vlaků a nádraží je standartní, někde lepsí někde horší ( pozor na štěnice a jinou havět v nádražních halách nám se to nevyplatilo ). Haly se na nádražích přes noc nezamikají, tak se dá bez větších problémů na každém nádraží přespat. Co se týká míst k sezení ve vlaku, tak v rychlíkových spojích je zapotřebí mít místenku jinak si s největší pravděpodobností nesednete. Jinak je to s místem v pohodě. Cestování na černo bych řekl, že je nemožné, protože vlakem pernamentně procházeli, tak tři průvodčí a pokaždé chtěli vidět lístky. Ceny jízdného jsem již zmiňoval v našem deníku. Na větších nádražích si můžete bez problémů za dojít na toalety a nakoupit potraviny za rozumné ceny. Na většině nádražích a ve vlacích procházejí policejní hlídky, tak jsme se s nějakými nepokoji nesetkali. Dá se mluvit o pořádku.

Spaní v Polsku –

S ubytováním u moře s největší pravděpodobností nebudete mít problémy. Ubytování na noc stojí řádově 7 – 8 zlotých na noc ( stan, osoba, sprcha, někde kuchyňka ). To samé i na Mazurech. Jinak se dá spát takřka kdekoliv, kde na Vás nikdo nevyběhne nebo Vás nebuzeruje policie. Na nádraží nás policie tolerovala. Jinak bez problémů.

Jídlo, pití –

Draho je stejně jako u nás. Něco dražší něco levnější. Příklad chleba od 10 – 25 Kč.Více viz Deník.

Moře, jezera, příroda –

Moře bylo v Polsku krásné, ale poněkud studené. Nesetkali jsme se s nějakou špínou, i kdzž lidi jsou dobytek po celém světě, tak i zde byly odpadky, ale né v takové míře, že by nám to vadilo. Lesy jsou v Polsku krásné, stojí za to navštívit řadu Národních parku, které jsou v Polsku k dispozici. Co se týká jezer, tak jezera v lesích mají průzračně čistou vodu, ale na jezerech, kde probíhá čilý turistický a jachtařský ruch byl se asi nekoupal. No všude, kde je mnoho lidí nakonec ať chcete nebo ne lidi udělají bordel.

Důležitá telefonní čísla v zemi –

Zachraná pohotovost – 999

Požárníci – 998

Policie – 997

Pomoc pro majitele mobilních telefonů – 112

Silniční pomoc – 981

Městská informace – 911

Objednávání mezinárodních hovorů – 901

Odesílání telegramů -905

Platidlo v Polsku –

Jediným platebním prostředkem v Polsku je zlotý. Jeden zlotý má 100 grošů.

V oběhu jsou mince nominální hodnoty: 1, 2 a 5 zlotých a 1, 2, 5, 10, 20 a 50 grošů

a bankovky nominální hodnoty: 10, 20, 50, 100 a 200 zlotých.

Kurs zlotého vůči směnitelným valutám není stály. Mezinárodním symbolem zlotého je PLN.

Směnitelné valuty je možno vyměnit v bankách, hotelích a směnárnách.

Tak co jsme měli na cestě v báglech a na sobě

Težké boty     Byly nezbytné, protože nám dost pršelo a v nekterejch oblastech ( hlavne v lese ) bychom se bez nich asi neobešli. Rozhodne nebyly navíc.

Sandály     Za parného pocasí a když svítilo slunko k nezaplacení, hlavne u more jsme je využili.

Ponožky     Kvalitní ponožky jsou nezbytné, Lukáš s Pavlem meli kvalitní ponožky, mne bohužel chybely, tak to bylo také znát

Kalhoty, kratasy     Kráké kalhoty jsme nosili po celou cestu, i když bylo ošklivé pocasí  ( za dešte ), pohodlí se jim nezapre. Na dlouhé kalhoty došla vetšinou rada až vecer nebo za chladného pocasí.

Trika,  svetry, bundy     Meli jsme s sebou mnoho zbytecného oblecení, ale nekteré hlavne teplé prišlo vhod. Bohužel chtelo to nepromokavou bundu.

Cepice, klobouk     Já mel klobouk, abych si nespálil nos ( vše zbytecné – mel jsem ho stejne rudej jako rak ). Pája nosil svojí cepku. Lukáš nez pokrývky hlavy.

Batohy, stany, spacáky, karimatky     Batohy jsme meli pomerne v pohode ( já zapujcený od Pavla ) jenom ta záda bolela. Stany byly nezbytné, protože casto pršelo a potom sucho stanu ocení snad každý, spacácek hlavne vždy v suchu a potom slouží k tomu, k cemu je, tedy ke spaní a ne k tomu, aby v nem clovek pres noc klepal kosu ( leda v nem ležet ve dvou ). No a karimatky jsme meli taky, preci jenom od zeme bylo chladno.

Plavky     No, meli jsme je, ale když se šlo do vody, tak vetšinou jak nás stvoril jenom tak na Adama.

Fotáky     Meli jsme každý foták ( Pavel dokonce dva ), což bylo rozumné, protože Lukášovi se pokazila zrcadlovka. Fotili jsme jak šikmooký.

Varic     Kluci meli malé cestovní varice. Bohate nám s Pavlem stacila jedna bomba na 14dní a ješte nám zbylo.

Mapy, kompas     Mapy jsme museli zakoupit až tam, v Cechách není možno žádnou porádnou mapu sehnat ( ne že by ty mapy, které jsme tam koupili, byly extra ). Kompas jsme využili v lesích, když jsme nechodili po cestách.

Peníze     Meli jsme marky, šilinky a já i koruny. Valuty vymeníte všude.   Koruny jen ve velkých mestech a v pekne debilním kurzu. Radeji marky a je to O.K.

Lékarnicku, léky ( slivovice )     Léky jsme meli, ale naštestí nebyly potreba. Jenom náplasti na puchýre. Zato žaludecní slivovice mizela urputne rychle. Mít 10litru, tak padla taky.

Baterku     Lukáš mel skvelou. Zato nám s Pájou chybela porádná baterka, ale dalo se to s prehledem.

Repelenty     Nemelo cenu,. hovada a komari žrali jako o závod. Na me šli jako kdybych byl…..No asi jsem jim chutnal. Má to tak nekdo štestí.

Co jsme naopak podcenili –

To byla asi jediná vec – chybela nám kvalitní pláštenka, což jsme poznali na vlastní kuži, že je podstatná vec a nemuseli jsme táhnout tolik jídla a vecí. Všude se dá nejak prežít !!!