Pocit nevšednosti na každém kroku

Japonsko, císařský ostrovní stát ve východní Asii, daleká země, která ovlivnila naši evropskou civilizaci svým uměním i tajemnými tradicemi. Dokonce se v našem slovníku objevují i některá ryze japonská slova. Málokdo však skutečně ví, co se za nimi skrývá.

Japonsko není jen Zemí vycházejícího slunce, ale také krajinou plnou kontrastů. Na jedné straně budete žasnout nad přelidněnými ulicemi Tokia, zatímco jen o kus dál se vaše romantické já rozechvěje při pohledu na úžasně precizní zahradní architekturu, která obklopuje téměř všechny klasické japonské stavby.

Japonci navzdory celkem hektickému životu milují přírodu a snaží se s ní žít v co možná největší harmonii, což odráží také jejich náboženství – šintoismu, jehož základem je úcta k přírodě, která je božstvem sama o sobě. Hora Fuji, vysoká sopka s téměř stále zasněženým vrcholkem tyčící se nedaleko od Tokia, zastupuje božstvo – samotný výstup na ni je tedy Japonci chápán jako posvátný obřad. O nic však nepřijdou ani milovníci moderní techniky.

Jízda Shinkansenem

Proslavené japonské rychlovlaky jsou nejspolehlivějšími dopravními prostředky při cestování mezi velkými městy. Jezdí v podobných intervalech jako naše metro. Nevýhodou je pouze fakt, že na delší vzdálenosti jsou časově, ale bohužel i cenově srovnatelné s leteckou dopravou. Zažít rychlost 270 km/h spolu s komfortem a panoramatickým výhledem z okénka však určitě stojí za to, což oceníte například při míjení plantáží čajovníku pod posvátnou horou Fuji.

V centru přelidněného Tokia zase můžete vyrazit na nákupy nejnovějších elektronických hraček, ale zaradují se hlavně příznivci historie. Japonsko má totiž více než pestrou historii. Je to země tradic, kde se ve vzduchu stále vznáší onen dávný duch statečných samurajů, nádherných Gejš, i temný stín „tragicky“ významných míst druhé světové války. Tato směsice okouzlí a zůstane s vámi navždy jako pestrobarevná a stále živá vzpomínka.

>> Hanami ve stínu sakurových hájů

Na jaře se koná tradiční Hanami, což je v podstatě jakási obdoba našeho 1. Máje. Spočívá v posezení s přáteli pod rozkvetlou sakurou. Svátek je to nadmíru oblíbený, takže se nezřídka stává, že rozkvetlé sakury jsou v obležení družných Japonců. Sakura je asijský druh třešně s drobnými růžovými kvítky a nezaměnitelnou vůní. V japonské kultuře má svou nezastupitelnou úlohu podobně jako zmíněné Hanami, které se pořádá již od 3. století.

>> Je libo bonsaj?

Japonci si rovněž rádi hrají s bonsajemi. Umění miniaturizace stromů a jejich pěstování ve zvláštních miskách je sice původně čínský zvyk, který však Japonci zdokonalili a postupně toto umění dovedli k dokonalosti. Pěstovat bonsaje můžeme i u nás, ale musíme počítat s tím, že jde o velmi náročnou a dlouhodobou činnost.

Podstatně jednodušší je tedy příprava japonského suši, ideálně z rýže nikiši, omáčky sušinoko a mořské řasy nori. Náplň rýžových válečků je různá – od uzeného lososa po okurku či avokádo.

Typické pro Japonsko jsou také jemné Gejši. Slovo Gejša“ pochází ze slova „gej“, tj. „umění“, a „sha“ které znamená „přítomnost“ (ve smyslu bytí) nebo „společnost“ (ve smyslu doprovodu). Gejši nosí kimono z pravého hedvábí. Kimono je velmi drahé a samo o sobě je jedinečným uměleckým dílem. Kimona se vyrábějí v jedné velikosti a nepotřebná délka se skládá pod pás vzadu, takže při oblékání musí gejše někdo asistovat.

Hedvábí se původně začalo vyrábět v Číně, ale i v Japonsku najdeme horské vesničky Širakawa-gó a Gokajama. Zde také najdeme tradiční lidovou architekturu Japonska – domy s pověstnou šikmou střechou. Právě typický půdní prostor je ideální pro pěstování bource morušového.

>> Gejši, sumo i manga

Také pověstní zápasníci sumo bývají „oděni“ do hedvábí. Obvykle nosí břišní pás, na zádech zavázaný do uzlu a stejně tak jako gejši nosí také speciální účes. Turnajů sumo se v Japonsku za celý rok pořádá jen šest, proto je velice těžké sehnat vstupenky.

Z Japonska k nám však proniká i další moderní umění – komiks manga. Je to směsice černobílých komiksů, bujné fantazie, velkých očí a prapodivných účesů. Čtou se zprava doleva a podle nejnovějších informací prý tvoří 40 % všech tištěných publikací v Japonsku. Po přečtení se z listů Manga listů dá poskládat i tradiční origami. Toto umění skládát tvary z papíru sahající až do 9. století. Původně sloužilo k náboženským obřadům, pak se však rozšířilo mezi obyčejný lid a stalo se tak uznávaným uměním.

Stejný boom v posledních letech zažívají také tzv. „lampióny štěstí“ pocházející z Japonska a Číny. V 1. století n.l. se lampionů využívalo spíše pro signalizaci blížícího se nebezpečí. Stejně jako všechny výše jmenované japonské tradice má také vypouštění lampionů velmi silný symbolický podtext. Tyto principy dodržuje odnepaměti většina japonských chrámů a svatyní už v architektonických prvcích, např. brána Torii u Itsukušimské svatyně z 6. století. Jasně červená brána stojí uprostřed moře a jen ti návštěvníci, kteří touto branou propluli, smí vstoupit na půdu ostrova a do samotné svatyně.

Bájnou pokladnicí japonské kultury je město Kjóto, které jako jedno z mála japonských měst nebylo za 2. světové války bombardováno. V Kjótu se nachází císařský palác, který stále ještě slouží státním účelům. Navštívit lze též zlatý pavilon Kinkakudži nebo svatyni Kijomizu-dera, odkud budete mít jedinečný výhled na město.

>> V Japonsku se jí i očima

Ve všech velkých městech najdete čínské, korejské, indické, francouzské a ba i německé restaurace i Mc Donalds a další fast-foody. Také hotely obvykle nabízejí západní stravu. Chcete-li se tedy opravdu dobře najíst japonsky, musíte vyhledat některou z drahých specializovaných restaurací.

K základním zásadám japonské kuchyně patří, že jídlo musí lahodit nejen jazyku, ale i oku. Připravený pokrm se vkusně aranžuje, zdobí přílohami a podává nikoliv na strohých bílých talířích, nýbrž na hezké barevné keramice rozmanitého tvaru.

Pro Japonce je lahodné jídlo bez estetického půvabu nemyslitelné, takže kdo porozumí japosnské kuchyni, porozumí i Japoncům. V žádné jiné asijské zemi není taková čistota a hygiena. Japonská kuchyně jde ruku v ruce s přírodou. Vše je maximálně čerstvé, nic se dlouho nevaří a eliminuje se silné kořenění i příliš husté omáčky.

Konzumují se převážně mořské plody: ryby, krabi a chaluhy. Nejznámější (a nejobávanější) specialita japonské kuchyně je syrová ryba rozkrájená na kousky. Konzumuje se s ostrou omáčkou z mořských ředkví (sašimi) či se studenou rýží do kuličky, zabalené v mořských řasách (suši). Pochutnáte si i na jemném růžovém mase tuňáka s douškem rýžového vína saké. Saké se pije v létě chladné a v zimě horké.

Zvláště žádanou rybí delikatesou je jedovatá kulovitá ryba fugu. Specializovaný kuchař musí s nejvyšší opatrností a beze zbytku oddělit vnitřnosti od masa, neboť jen tak nevznikne nebezpečí, že konzument nezemře ve strašlivých křečích zadušením. Maso fugu je dosti mdlé, ale konzumenty láká právě mimořádný adrenalinový zážitek spojený s konzumací.

Mezi další speciality patří sujikaki: lehce nasládlá porce z tenkých proužků masa, zeleniny, vajíčka a sojové omáčky, a tempura, sestávající z obalovaných mořských krevet, ryb a zeleniny.

I Japonsko má své vlastní ‚KFC‘ jménem Yakitori. Konzumuje se tu především jakitori – pečené kuře, které se jako šašlik griluje nad otevřeným ohněm a potírá kořeněným sósem. Nabídka však obsahuje také játra, hovězí maso, různou zeleninu a ořechy gingko.

>> Japonský čajový obřad a tradiční saké

V Japonsku čaj v pytlíku neznávají. Jeho příprava je tu složitým obřadem, který smí vykonávat jen opravdoví mistři. Každé gesto, pohyb nebo slovo může ovlivnit kvalitu celého obřadu. Vše proto musí probíhat v předem stanoveném pořadí. Čajový rituál zahrnuje pokyny nejen pro přípravu čaje, ale také jeho podávání a pití. Za tradiční japonský čaj je považován čaj zelený, který je prakticky jediným čajem, který se tu pěstuje. Evropany preferovaný čaj černý se v Japonštině nazývá hnědý.

Hojně se konzumuje také saké – rýžové víno, což je výborný a chutný nápoj, který prospívá zdraví. V současnoti se však v Japonsku hojně konzumuje pivo. Nejlepší japonské pivovary stojí na ostrově Hokkaidó, proslaveném průzračnou a čistou vodou (ostrov leží téměř na stejné zeměpisné šířce, jako Plzeň). Proslulé pivní značky jsou Kirin, Asahi, Suntory.

>> Země milovníků kultury a sofistikovanosti

Pokud patří k vašim koníčkům válet se na pláži, Japonsko není zemí pro Vás. Chcete-li spontánní a temperamentní lidi, hudbu a tanec, který Vás zaručeně rozhýbe, v Japonsku budete na špatné adrese, nesmírně se tu dbá na etiketu, poslušnost a ukázněnost a řád.