0
0

Costa Azahar voní nejvíce na jaře. To tu postupně rozkvétají pomerančovníky, jejichž opojná vůně naplňuje celou krajinu. Právě po pomerančovníkovém květu, jemuž tu říkají azahar, dostala tato část španělského pobřeží své jméno.

Costa Azahar leží v Castellónu, nejsevernější ze tří provincií autonomní oblasti Valencie. Letoviska jako Peñcola, Alcossèbre, Oropesa del Mar, či např. Benicàssim, která vyrostla na 120 km dlouhém pobřeží s rozlehlými písčitými i oblázkovými plážemi, ale i intimními plážičkami mezi skalami, nabízí ty nejlepší podmínky ke koupání, slunění i k provozování nejrůznějších vodních sportů. Costa Azahar však uspokojí i ty, kteří lenošení u vody příliš dlouho nevydrží. Stačí pár desítek kilometrů směrem do vnitrozemí a ocitnete se v horách, v nichž se ukrývají městečka a vesničky neuvěřitelně bohaté svou historií i tradicemi. Ale i přímo na pobřeží jsou místa, která si zaslouží zvláštní pozornost.

Peñíscola – město v moři

Při troše obrazotvornosti připomíná stará část Peñíscoly loď, která narazila na mělčinu. Skalnatý pahorek, vysoký 64 m, který je od pevniny oddělen jen úzkou písčitou šíjí, byl pro svou příznivou strategickou polohu i dostatek pitné vody v hloubi skal odjakživa považován za ideální místo k osídlení. Vystřídaly se tu mnohé starověké civilizace, obsadili ho Arabové, dobyli křesťané… Usadil se tu rytířský řád templářů a později montesiánů, který měl pod svou kontrolou velkou část tohoto kraje. Hrad, který si templáři v letech 1294 až 1307 postavili na zbytcích arabské pevnosti, je skvělou ukázkou středověké vojenské architektury.

Peñíscola a její hrad se však dostal do povědomí široké veřejnosti především jako sídlo jednoho z protagonistů západního papežského schizmatu – Benedikta XIII (Pedra de Luny). Když byl tento vzdoropapež donucen opustit své sídlo v Avignonu, přestěhoval se v roce 1411 právě do Peñíscoly, v jejímž hradě si vybudoval svou rezidenci a papežskou knihovnu a kde také v roce 1423 zemřel. Mnohé tu připomíná jeho přítomnost – papežská bazilika se strohou lodí s trochu zašpičatělou klenbou a kruhovou kopulí nad absidou, trůnní sál, kde přijímal poselstva, sněmovní sál, pracovna s okny s výhledem na moře…

Staré město je dnes obklopeno hradbami z 16. století, které tu dal postavit podle projektu italského architekta Antonelliho Filip II. Vstoupit do něj můžete bránou „El Portal Fosc“, nazývanou také Brána Filipa II, nebo bránou „El Portal de Sant Pere“ (Brána sv. Petra). Od moře pak bylo možné vstoupit přímo do hradu bránou, která byla postavena na příkaz papeže Luny v roce 1411. Jeho erb s bílým měsícem obráceným hroty dolů v rudém poli zdobí nejen tuto bránu, ale i nespočetná zákoutí, je na průčelích domů i dveřích historických budov starého města, jehož úzké a křivolaké uličky šplhající se prudce vzhůru končí u hradu.

Vyšplháte-li se až na bašty, máte před sebou Peñíscolu jako na dlani. Přímo u nohou vám leží staré město, směrem na sever se táhne tři kilometry dlouhá pláž lemovaná palmovou promenádou a moderními hotely, zatímco jižní část nabízí spíše intimitu a ideální podmínky pro sportovní potápění a rybaření. Malebné zátoky se tu střídají se strmými srázy pobřežního téměř neobydleného horského masívu Irta, protkaného několika značenými turistickými trasami, které začínají přímo u silnice na pobřeží.

„El Desierto de las Palmas“

Poušť palem, jak zní v překladu název tohoto proslulého místa ležícího jen 7 km od Benicàssimu, nemá s pouští vůbec nic společného. Poušť totiž v řeči karmelitánů znamená odlehlé místo vhodné k meditacím, a právě takové objevil tento řád i v horách nad Benicàssimem, mezi kopci Bartolo, Montornés a las Agulles de Santa Agueda. Zde na svazích porostlých trpasličími palmami a provoněných nejrůznějšími aromatickými bylinami byl v roce 1697 založen klášter, z něhož však po silném zemětřesení zbyly jen ruiny. Mniši toto místo neopustili. V roce 1788 se přestěhovali do nového kláštera, v jehož okolí si zároveň postavili i několik pousteven.

Z klášterních budov je veřejnosti přístupný kostel a za prohlídku stojí i klášterní muzeum, jehož sbírky vypovídají o historii řádu v těchto horách. Kromě liturgických předmětů větší či menší historické hodnoty určitě zaujmou i primitivní pomůcky používané při pálení dnes proslaveného karmelitánského likéru. Jeho základem je více než 100 aromatických bylin, které se zde vyskytují, a mniši ho zde začali vyrábět v roce 1896. Dnes své likéry i velmi ceněné karmelitánské muškátové víno vyrábějí v nových prostorách na okraji Benicàssimu. Prohlídka s ochutnávkou je zdarma a v místní prodejně si láhev některého z lahodných moků můžete hned zakoupit.

Vall d´Uixó

Přestože se Vall d´Uixó chlubí několika historickými památkami, z nichž nejcennější je barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, nejvíce turistů sem přijíždí kvůli jedné z největších přírodních atraktivit valencijské oblasti – jeskyním svatého Josefa (Grutas de San José), jejichž délka dosahuje 2348 metrů. Řeka, která jimi protéká, je patrně nejdelší podzemní splavná řeka v Evropě. Zážitek z romantické projížďky podzemím vyzdobeným fantaskními tvary krápníků, které tu vymodelovala příroda, si návštěvník dlouho udrží v paměti.

Do kraje Els Ports

Už po pár kilometrech směrem do vnitrozemí pomerančovníkové háje vystřídají olivovníky, mění se ráz i barva krajiny. Mírně zvlněné kopečky s terasovitými políčky se zvedají do větších výšek, údolí připomínají spíše rokle, zeleň přechází v nejrůznější odstíny hnědi, občas porušené bílými tečkami zemědělských usedlostí. A pak se v této zdánlivě neobydlené krajině před vámi objeví hrad a pod ním město obehnané hradbami. Zdálky vypadá opravdu impozantně. Středověká Morella je však zajímavá i zblízka. Více o městě.

Cestou zpět doporučuji zastávku v San Mateo, hlavním městě kraje El Maestrazgo, s výstavnými středověkými paláci a chrámem Nanebevzetí Panny Marie s hlavním portálem románským a postranním gotickým. V muzeu tohoto chrámu jsou vystaveny nádherné zlatnické práce z období středověku a další hodnotná umělecká díla. Stojí za to udělat zajížďku do Forcall (centrum městečka s náměstím, kostelem a paláci ze 14. – 18. století), ke svatyni La Balma u Zority, která je vyhloubená ve skále, do Mirambelu (už v Aragonu – městská památková rezervace, cena Europa Nostra), do Catí (čistě středověké městečku), či k rokli Valltorta s cennými skalními malbami .

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .