Plavba lodí Majesty of the Seas - Florida, Bahamy, Key West

Naši plavbu na lodi Majesty of the Seas jsme podnikli po absolvování okruhu po Floridě s návštěvou Everglades, SeaWorld, Aqautica, Miami, Kennedy Space center atp.

Tady je pár základních údajů o naší trase i lodi:

Majesty of the Seas – trasa Miami- Bahamas (Nassau) – Coco Cay – Key West – Miami.

Délka lodi 268m, šíře 32m, výtlak 74 077 tun (pro srovnání Titanic měl výtlak 52 310 tun), počet palub 13, ponor cca. 8m, cestovní rychlost 19 uzlů.

V době naší plavby zde bylo 860 členů posádky + 2629 cestujících, celkem tedy 3489 osob.

Více o lodi zde: http://www.royalcaribbean.com/findacruise/ships/class/ship/home.do?shipClassCode=SS&shipCode=MJ&br=R a zde http://en.wikipedia.org/wiki/MS_Majesty_of_the_Seas

A jak to vlastně všechno probíhalo?

Plavbu jsme si zakoupili přes internet. Dlouho jsme vybírali, na jaké palubě chceme mít kajutu. Nakonec jsme si vybrali „deck 7“ z celkových 13 a dobře jsme udělali. Od počátku jsme byli rozhodnuti mít kajutu s oknem, tedy v každém případě jsme nechtěli vnitřní kajutu bez okna, i když ty jsou o dost levnější. Okno se sice nedá otevřít, ale i tak je to dle mého k nezaplacení. Minimálně tři dny před vyplutím musíte vyplnit přes internet tzv. SailPass, kam vkládáte údaje o své osobě a zároveň to funguje jako elektronický check-in. Obratem dostanete instrukce k Vaší plavbě, včetně visaček na zavazadla, kde je uvedeno umístění Vaší kajuty.

Z letište MIA to je do přístavu necelých 15km a shuttle tuto trasu zdolával asi 20minut. Naše loď vyplouvá v 16:30hod a tak „boarding time“ je v 13:30hod. Musíte totiž splnit tento požadavek:

Due to government regulations, SetSail guests whose cruise departs from ports in the United States are required to be at the pier and checked in no later than 90 minutes prior to the published sailing time.

Po příjezdu do přístaviště čeká ještě před nástupním terminálem mnoho pracovníků plavební společnosti, kteří se mají starat o Vaše pohodlí. V tomto případě Vám mají odebrat Vaše zavazadla, aby Vám bylo zjednodušeno nastupování. Je to jen o „malilinko“ jiné, než když nastupujete v Praze na Rašínově nábřeží na náplavce do parníku, který jede do ZOO. Faktem je, že onoho zřízence zajímají především dvě věci: číslo Vaší kajuty a výše dýška pro něj. Tady mi to připomínalo spíše Egypt a jeho všude vyžadovaný bakšiš než USA, no ale nedejte mu nic, když on má v rukou Vaše zavazadla, které budete následujících pár dní potřebovat na palubě, mezitím co on bude v klidu na břehu. Dále tedy vstupujeme do odbavovacího terminálu, což je podobný systém jako na letišti s tím rozdílem, že tady se na počet osob odbavuje zhruba 18 letadel A319 dohromady. Až na Vás přijde u jedné z mnoha přepážek řada, podepisujete předem po netu vyplněné dokumenty, ověřují se Vaše doklady, podepisujete prohlášení, že je Vám dobře a že jste nepřišli v posední době do přímého styku s nějakou závažnou chorobou a v neposlední řadě dáváte souhlas, ke strhávání peněz z Vaší platební karty. Jde o to, že u přepážky dostáváte magnetickou kartu, která bude v následujících dnech, suplovat Vaší platební kartu a zároveň funguje jako karta ode dveří Vaší kajuty.

Nevím, zda někdo kontroluje venku odevzdané zavazadla z hlediska bezpečnosti jejich obsahu, ale je fakt, že od přepážky směřujeme ještě ke kontrole bezpečnostním rámem. Mám sebou láhev s vodou, nikdo mi jí nevezme, ale i tak je důkladně kontrolována. Přesunuli jsme se tedy do horního patra nástupního terminálu, ze kterého už vede nástupní most přímo do lodi. Zde je trochu fronta, protože každý nastupující je vyfocen a jeho foto je provázáno s magnetickou kartou a zaneseno do palubního systému. Máte tak jistotu, že pokud by šla loď ke dnu, tak v novinách budete mít celkem aktuální fotku.

A je to tady, jsme na lodi. Vítá Vás plno číšníků, každý Vám nabízí něco dobrého k pití. Jsme asi ve třetím patře. Naše kajuta je v sedmém, kam se chceme vydat. V tento moment zjišťujeme fakt, že nejslabším prvkem celé lodi jsou výtahy. Je jich tu dost, ovšem je tu také hromada lidí, takže osud všech zdejších výtahů je ten, že skáčou po jednotlivých patrech ve snaze každého svézt. Navíc v době nastupování jsou některé výtahy blokovány posádkou, neboť se s jejich pomocí dostávají Vaše zavazadla do kajut. Velice rychle pochopíme, že po schodech to bude rychlejší. Schodiště je pohodlné, navíc do sedmého patra to není tak daleko. Podle vnitřního orientačního systému jsme v sedmém patře, teď už jen najít naší kajutu. Chodba je celkem dlouhá, což není na škodu, alespoň nám přede dveřmi nebude v noci courat tolik lidí.

Kajuta není svoji rozlohou nic obrovského, ale je příjemná. Koupelna je také v pohodě. Všechno je zde uzpůsobeno možnosti houpání, takže třeba dveře jsou opatřeny silným magnetem atd. Splachování WC je podtlakové jako v letadle. Na pokoji není lednička, protože nápojů je všude kolem na lodi dost. V kajutě je TV, ve které při příchodu běží instruktážní film o lodi a o tom co Vás čeká. Na lůžku je k dispozici program na příští den včetně aktuální předpovědi počasí, informace o Vaší destinaci, soupis volitelných placených výletů či jiných aktivit atd.

Zavazadla zatím nedorazila a tak jdeme omrknout horní paluby a dát si něco k jídlu, neboť jsme moc nestíhali oběd. Zdejší servis a jídlo obecně je na opravdu vysoké úrovni jak z titulu množství, tak rozmanitosti a především chuti. Po vynikajícím jídle, které je samozřejmě v ceně plavby zahrnuto, jdeme prozkoumat loď, která ještě stále kotví v přístavu.

Před vyplutím musí podle zákonů, každý cestující na lodi, projít nácvikem nouzové evakuace. Jde o to, že v kajutě máte uvedeno umístění Vašeho nouzového shromaždiště, tedy místa kde budete organizovaně pod dohledem posádky nastupovat do záchranných člunů. Principiálně se v tento moment veškerá osádka lodi sejde na naší sedmé palubě, která je označována jako „promenade deck“, takže pokud by se něco dělo, tak z naší kajuty budeme celkem rychle venku. Zde utvoříte skupiny do jednotlivých člunů, což rozhodně není nějaká pramice. Nechci si vymýšlet, přesné číslo si nepamatuji, ale do jednoho člunu se vejde přibližně 180 lidí, což jsou 4 autobusy. V tento moment nácviku nouzové evakuace si uvědomíte, jak hooodně lidí na té lodi doopravdy je. Po tomto nácviku již nic nebráni našemu vyplutí.

Den dvanáctý 12.2.2013

Časně ráno se probouzím, první noc na lodi jsem přežil bez úhony. Sahám po programu na dnešní den. Vidím, že je zde uveden východ slunce v 6:48hod. Mám tedy ještě pár minut času. Rychle na sebe něco hodím a jako rozcvičku si vyběhnu na 13tou palubu, abych měl patřičný výhled. Je šero, slunce ještě nevyšlo. Na horizontu jasně vidím siluetu hotelu Atlantis. Loď se pomalu přibližuje k přístavišti, kde už kotví loď Carnivalu, kterou jsme viděli včera vyplouvat. Během pár minut vychází slunce a na palubě přibývá cestujících, kteří se na tuto podívanou přicházejí podívat. Radost pohledět je i na samostatný manévr příjezdu a zakotvení v přístavu. Naše loď se otáčí, takže na parkovací pozici v podstatě couváme. V rámci otáčení si na moři všímám další lodi, která přijíždí do stejného přístavu, ale v Miami jsem jí neviděl.

Máme „zaparkováno“ Až do tohoto okamžiku jsem si myslel, že je naše loď velká, ovšem proti tomu co právě připlová do přístavu, máme necky. Není to nic jiného, než aktuálně největší výletní loď světa Allure of the Seas, jejíž cena v době stavby v roce 2006 byla závratných 1,2 biliónu USD. Oproti té „naší“ je připlouvající Allure o celých 92m delší a o 32m širší! Je tedy přesně jednou tak široká, jako „naše malá“ Majesty. Sledovat parkování takového kolosu je neuvěřitelný zážitek. Pokud to dobře chápu, tak maximální počet cestujících je 6296 a k tomu 2384 členů posádky. Chápu, že kapitán takové A380tky bude frajer, ale kdo řídí tohle? Vždyť se to sotva vejde pod most:

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Allure_of_the_Seas_under_the_Storebaelts_bridge.jpg

http://en.wikipedia.org/wiki/MS_Allure_of_the_Seas

http://www.allureoftheseas.com/video.php?ship=allure

Nezakoupili jsme si žádný organizovaný výlet či exkurzi, takže dnešní program je zcela v naší režii. Po výstupu z lodi nastupujeme na „water taxi“ a přesouváme se směr Paradise Island za 4USD one way.

Nepotřebujeme navštěvovat věhlasný aquapark v hotelu Atlantis ani jeho hotelovou pláž. Pokud se nepletu, tak vstup na pláž stál 60USD a pokud chcete i do aquaparku, tak 110USD na osobu. Je to bez záruky, lovím v paměti. Pokud Vám stačí navštívit luxusní pláž, tak se z přístavu dostaňte na ulici „Lakeview Drive, Nassau, Bahamy“ na jejím konci přejdete „Casino Drive“ zde mezi hotelem Riu a sousedním Sunrise Beach Club & Villas uvidíte pěšinu lesem, která vede na jednu z těch pěkných pláží u Atlantisu, což je v tomto případě grátis. Po vystoupení z lodi to je asi 1200 metrů pěšky. Na pláži se dá koupit jídlo i pití. Cestou po vodě můžete sledovat zdejší lodě a pojedete kolem několika zajímavých budov, což Vám patřičně zdůrazní samozvaný průvodce na lodi.

Večerní osvětlené lodě v přístavu mají také svoje kouzlo. Viktora Koženého jsme nepotkali a upřímně jej ani nehledali a tak se přesouváme na palubu. Čeká nás opět luxusní strava a noční přesun na ostrov CocoCay.

Den třináctý 13.2.2013

Noční přesun z Nassau na CocoCay proběhl v poklidu. CocoCay je privátní ostrov, jehož majitelem je právě společnost Royal Caribbean International provozující tyto výletní plavby. Tento ostrov tedy slouží k relaxaci výhradně jejich klientů. Pro představu o velikosti mrkněte sem: http://marinas.com/view/overview/544_Little_Stirrup_Cay_BI_Bahamas

Ráno jdu opět pozorovat východ slunce, to je prostě podívaná, která se neokouká. Pak následuje pohodová snídaně. Ostrov nemá přístav, kde by naše loď mohla zakotvit, a tak kotvíme na širém moři. Na břeh se lidé dostávají pomocí pendlujících lodí s dostatečnou kapacitou.

Já mám ovšem po snídani jiné plány, než okamžitý přesun na pláž. Hned první večer jsem se totiž přihlásil na tzv. All Access Tour, která se koná pouze jednou za dobu plavby a je určena pro maximálně 10 lidí. Měl jsem štěstí a tak za 75USD patřím do desítky vyvolených, kteří budou mít po následující skoro tři hodiny možnost projít prakticky veškerá místa na lodi a poobědvat s kapitánem. Nemá příliš smysl zde popisovat, co všechno jsem viděl a slyšel, ale bylo to perfektní. Pokud se někdy na takovou loď dostanete, určitě to zkuste, takže se přihlaste co nejdříve po nalodění.

Po exkurzi vyrážím na břeh ostrova CocoCay. Zde máte k dispozici stejný servis jako na lodi, takže jídlo a pití zde, je v ceně Vaší plavby. V čase mé návštěvy byl celkem znatelný odliv, což trochu kazilo zdejší koupání a tak se odpoledne přesouvám na loď k bazénu.

Ono ležet u bazénu a nechávat se obskakovat posádkou nebo si skočit natočit třeba zmrzlinu prostě není ani trochu špatný. K tomu příjemná hudba a navíc bylo i na co koukat! Ještě jsem to nezmínil, ale mezi pasažéry naší lodi byla více jak 100 členná skupina asi 15-ti letých dívek z Argertiny. Skupina si říkala Fifteens, měli barevně sladěné všechno možné a dominující byla kombinace růžové a bílé barvy, což se na jejich snědých tělech dobře vyjímalo. Upřímně obdivuji jejich mužské vedoucí, protože ustát tuhle smečku krásných náctiletých holek dá asi slušně zabrat a to rozhodně nemám pedofilní sklony. Pro zájemce: http://www.facebook.com/pages/FIFTEENS-C%C3%B3rdoba/177923228929169?id=177923228929169&sk=photos_stream

Den čtrnáctý 14.2.2013

Noční přesun na nejjižnější pevninský cíp USA, proběhl opět bez problémů a tak kolem 9 hodiny kotvíme na Key Westu. Vzhledem k tomu, že se vracíme na území USA, tak všichni musí projít imigrační kontrolou. Umíte si představit frontu na vyřízení formalit, ve které stojí cca 3000 lidí? Panika není na místě, provozovatel lodi to má domluvené tak, že imigrační úředníci vstupují přímo na palubu lodi a celá procedura probíhá organizovaně zde. Nějaká fronta zde byla, ale šlo to vydržet. Jsme zpět v USA a je 14.2., takže americký svátek Svatého Valentýna je tu znát.

Opět jsme si nezakoupili žádný organizovaný výlet a tak vše řešíme podle sebe. Bereme si mapku a vyrážíme na ty nejznámější místa, co tady jsou jako je dům Ernesta Hemingwaye, nultý kilometr (teda nultá míle) US Highway 1 dlouhé 2369mil (3813 km) a samozřejmě nejjižnější bod pevninského USA. Koupání se nám tady nelíbí a tak se couráme po městě.

Narážíme zde i na nádhernou galerii světoznámého fotografa s českými kořeny Petra Lika, který je dle mého názoru rekordmanem v prodeji jedné fotografie a to cenu 1 000 000USD a fotí fakt super:http://www.lik.com/

Na Key Westu to žije, máme trochu hlad a tak jdeme do baru vyzdobeného bankovkami se vzkazy a dáváme si zde famózní burger.

Trochu se kazí počasí a tak se vracíme na loď. Key West je naše poslední zastávka, takže se přes noc musíme vrátit do Miami. Po vyplutí to docela houpe. Ve sprše pozoruji, že loď je tak nakloněná, že mi ze sprchové vaničky neodtéká voda, protože se přes sklon nedostane k odpadu v rohu vaničky a tak v okamžiku, kdy se nakloní na druhou stranu, voda zákonitě vyteče na podlahu v koupelně, protože to odpad prostě nepobere. No koupelna je na to připravená a i podlaha má svou podlahovou vpusť. No cesta bude asi ještě zajímavá. Zatím jsem nepopisoval možnosti kulturně společenské vyžití na lodi, ale věřte mi, že je tady možností hodně a nudit se vážně nebudete. Na dnešní je v divadle naplánované rozlučkové vystoupení posádky, a ač nejsem zrovna příznivcem zábavných pořadů typu „Ein Kessel Buntes“, tak tohle bylo vážně pěkný. Bylo znát to, co mi říkal náš průvodce při exkurzi lodí, že na této lodi je nejlepší parta lidí, které to prostě baví.

Den patnáctý 15.2.2013

V noci to houpalo, ale dalo se to vydržet. Cestou bylo špatné počasí a i Miami nás časně ráno přivítalo zamračenou oblohou a deštěm. Z lodi se většinou vystupuje bez hlavních zavazedel, které v rámci poslední noci necháte před kajutou a na břehu si je v nástupním terminálu vyzvednete u pásu jako na letišti. Všechno jednou končí a tak si jdeme užít poslední snídani na palubě, protože nás čeká ještě dlouhý den, neboť večer odlétáme zpět do Evropy. Z lodi se vystupuje po skupinách podle pater. Když jsme před pár dny cestovali z letiště do přístavu, byli s námi v autobusu cestovatelé, kteří už svou první plavbu měli dávno za sebou a ty nám řekli: Bude se Vám to líbit a nebude se Vám chtít tu loď opustit…. A měli 100% pravdu. Bylo to prostě super.

V přístavu nastoupíme do free shuttlu od Dollaru, který nás odveze na letiště. Odvážíme zavazadla do letištní úschovny a placeným busem vyrážíme do Dolphin Outletu: http://www.shopdolphinmall.com/

Tady prožíváme poněkud peklo, protože se nám brutálně houpe svět. Tělo si prostě přes noc zvyklo na to houpání a tak je nyní na pevné zemi prostě zmatené. Snažíme se na to nemyslet, ale občas je to náročné až tak, že si musíme chvílemi sednout. Po nákupech se vracíme na letiště, vyzvedneme zavazadla v úschovně a jdeme se odbavit na let Alitalie do Milána.

Ostatní fotky z naší plavby jsou k dispozici zde: http://jife.rajce.idnes.cz/Royal_Caribbean_Cruise_2013/