0
0

Moje pátá cesta do Řecka, tentokrát letecky s CK, začala v pátek 4.7.2008 večer na ruzyňském letišti spolu s kamarádem a jeho rodinou. Zpoždění oproti plánovanému vzletu v 19:00 bylo 40 min, letěli jsme s kpt. Petrem Jirmusem se strojem Boeing 737 – 800. Let v pohodě až na turbulence nad Makedonií, takže skončilo občerstvení. Přílet na letiště u hlavního města Mitilini na ostrově Lesvos v cca 23:40 tamního času, nezbytné čekání na kufry, odbavení vlastně nebylo, neboť jsme neopustili prostor EU (Shengen). Delegát nás nasměroval do autobusu a absolvovali jsme noční přejezd z východu ostrova na severozápad do letoviska Petra po trase Mitilini – Kaloni – Petra, sice jen cca 65 km, ale po úzkých silnicích se stoupáními, takže do postele v aparthotelu jsme zapadli kolem 01:30h. Už jsem neměl sílu zjistit, proč se mi nedaří nastartovat klimatizaci v pokoji, přestože noční teplota byla okolo 28°C, a s ženou a 6-ti letým synem jsme rychle usnuli.

Ráno v sobotu 5.7.2008 jsme se šli s kolegou projít a ihned jsme zaznamenali 3 půjčovny aut, takže jsme si projeli jejich nabídky a napjatě čekali příchodu delegáta ve 12:00.

Delegát nabídl asi 6 akcí, plavbu do Turecka (Ayvalik s návštěvou Pergamonu 70 EUR/ os nebo jen Ayvalik 50 EUR/ os ), což se nám zdálo drahé, navíc jsem Pergamon viděl už v r. 1990. Drahé se zdály i výlety lodí za západem slunce (bývá skoro ve všech středomořských destinacích stejné) nebo s plaváním a barbeque. Autobusové výlety směřovaly na západní část ostrova a nikdo by si neměl nechat ujít spatřit zkamenělý les, jiný obdobný na světě je prý jen v Arizoně (USA). To jsme však měli v plánu půjčeným autem. Jedinou atrakcí přes delegáta tak zůstala akce „oslíci“, zejména kvůli našim dětem. Po ujištění, že oslíci zvládají dokonce i 200 kg zátěž, jsme si i oba chlapi „přescenti“ zkusili objednat akci také, zde byla výhoda, že přes delegáta byla cena 22 EUR/os, individuelně by byla 27 EUR/os a na místě se pak ještě platilo

8 EUR/os za jídlo, které bylo chutné a kolik kdo chtěl. Jinak jsme si vyslechli vcelku zajímavé návrhy kam vyrazit individuelně, nabídku smluvní půjčovny jsme nakonec odmítli, neboť i po “slevách“ to bylo dražší. Při pojištění „All risk“ a nulové spoluúčasti při nehodě nám bylo nabídnuto 34 EUR/den, za auto Hyundai Atos s klima (nebo obdobné), přitom půjčovna v Petře šla na 150 EUR/ 6 dní + 20 EUR za pojištění „All risk“ na celou dobu. Cena nás tak vyšla jen okolo 28 EUR/den. Kolega půjčuje vůz od pondělí (na 6 dní), my od středy (také na 6 dní) a tak máme pokrytý celý pobyt alespoň jedním vozidlem. Dovolená začíná, musíme propátrat místní pláž. Po siestě a i z důvodu nevycházet na slunce hned po poledni, vycházíme kolem 16:00 na obhlídku s plavkami. Pomalým krokem procházíme celou pláž v Petře s cílem dojít až na konec , tam mají děti slíbenou zmrzlinu, koupeme se. Na první dojem jsem asi měli trochu smůlu, moře bylo trochu zakalené a s travinami. Zřejmě je přihnala nějaká menší bouřka před naším příjezdem. V průběhu pobytu se voda pročistila. Mají tady docela dobrý zvyk, pokud v taverně uděláte útratu přes 4 EUR, můžete již bezplatně použít slunečníkových setů na pláži před nimi. Chce si toho ale všimnout, blíže města chodil ale výběrčí. Za celou dobu se nestalo, že by byl někde nával na pláži nebo nedostatek slunečníků. Vracíme se při západu slunce , ty jsou v Petře nádherné, slunce zapadá do moře, přímo v centru západ zpestřují i dva malé ostrůvky v popředí.

Na pokoji zprovozňuji klimatizaci, objevuji totiž čidla, která hlídají zavření hlavních dveří i těch na balkon, to v noci nebylo za závěsem vidět. Popis hotelu vyhledáte na http://www.recko.name/recenze.php ostrov Lesbos, místo Petra, hotel Paradise.

V neděli 6.7.2008 slyšíme asi od 9,00 do 10,20 h pravoslavnou mši z dominanty nad Petrou, pravoslavného kostela. Asi po vzoru nedalekého Turecka (a zpěvu muezínů ), mši přenáší reproduktory po celém městě. Rozhodně nás to neobtěžuje a spíše vyzývá k výstupu 114 schodů k prohlídce kostela na vysoké skále. To se nám daří s dětmi ještě dopoledne, i když ty už byly samozřejmě na ranním čvachtání v hotelovém bazénu. Na odpoledne jsme vymysleli pěší výlet do Anaxosu, vesničky asi 3 km jižně po pobřeží. Cestou se koupáme, ale čistota moře není nejlepší – naplavené traviny. Na celém Lesbu byly snad u všech větších pláží sprchy se sladkou vodou. Pro vyšší stav moře se nám nedaří dojít až na hlavní pláž v Anaxosu, poslední úsek musíme obejít přes vršek, ze kterého je nádherný výhled na pláž Anaxosu , ale i hrad nad městem Molyvos a dále i pevnina Turecka. Jelikož jsme se rozhodli zúčastnit se večerního grilování pořádaného majitelem našeho hotelu, nejdeme dále až na hlavní pláž a vracíme se zpět. Pobřeží se všem líbilo, řecký večer potom také.

V pondělí a úterý 7. – 8.7.2008 si užíváme dovolené, dopoledne děti u bazénu, odpoledne na 2krát již autem (4 dospělí + 3 děti 6 – 8 r.) do Anaxosu na pláž . V pondělí zkoušíme večeřet v taverně přímo na pláži Anaxos, má i české menu. V úterý jedeme najisto do vyhlášené taverny Avlaki mezi Petrou a Anaxosem. Je super a zapadající slunce z taverny také nemá chybu, je jak z reklamy na „Metaxu“. Pláž v Anaxosu se nám zdá hezčí i čistější než v Petře. Ale všichni se shodují, že Anaxos jako letovisko je až příliš klidné ( a to jsme byli rodiny s dětmi !), prakticky je zde pouze možnost chodit okolo hlavní silnice, pár taveren a obchůdků a potom to samé při pláži, prostě vesnice. Večer je to lepší v Petře, tam je více kam chodit, bloumat v křivolatých uličkách pod kostelem nebo vyhledat typický ruch v řeckém letovisku a to nemyslím diskotéky (i když jedna větší tam je), doporučujeme ubytování v Petře a koupání v Anaxosu. Ale někdo jiný preferuje klid úplný …

Ve středu 9.7.2008 máme auto už obě rodiny, my nažhavení vyrážíme kolem 10,30 h do Molyvosu (někdy značen jako Mithyna) . Parkovat se daří hned, stoupáme ve skoro poledním žáru na hrad . Vstupné 2 EUR/os, děti zdarma, rozhled nádherný. Cestou nahoru i dolu pozorujeme překrásná řecká zákoutí, květiny v květináčích. Večer půjdeme na avizovanou projížďku na oslech, hledáme farmu „Michalis Donkey Farm“, abychom večer šli najisto. Oslíci se schovávají ve stínu několika stromů nebo nuzných příbytcích, jedeme se koupat nad Molyvos k lázním Efthalou. Vyvěrá tu pramen kolem 50°C, ale ve vedru okolo 33°C nemáme zájem. Voda v moři se zde ale zdá chladnější, naproti vykukuje Turecko. Kolega také doráží a tak se celé odpoledne koupeme a až v 18h vyrážíme na oslí farmu. Legrace začíná už při přidělování oslů. Já „přescent“ dostávám oslici Olgu, manželka „Pizu“ a syn „Margaritu“. Každý si ji vede s obavou, co bude dále. Nasedám s pomocí dřevěného špalku, nejsou to oslíci zrovna nejmenší, ale zato prý unesou až 200 kg. Jsme poučeni (objevil se náš delegát), že se nejezdí obkročmo, ale obě nohy zprava. Pouze děti mohou obkročmo. Mezkař Michalis má své stádo vycvičeno a řídí jej zezadu hlasovými povely, jinak můžete osla trochu řídit sami, to když jede auto a chce víc na kraj doprava. Jinak děj se „vůle Boží“ a osla s Michalisem. Kupodivu jedeme přesně trasu do lázní Efthalou, aspoň vím kudy pojedeme ! Zpočátku mám obavu, že přepadnu přes hřbet dozadu, už jsem si jednou na kole páteř pochroumal. Míjíme zaparkované auta a opravdu si na začátku nejsem jist, zda to Olga vezme těsně kolem a já nohama orvu zrcátka, ale vždy udělá těsně předtím krok doleva a míjíme auto těsně vedle. Začíná se mi to líbit, navíc Olga drží 4 – 5 místo z 27 členného pelotonu, fotit ale moc ze hřbetu nezvládám, přede mnou není moc jezdců, navíc skoro všichni „cizí“, dozadu se otočit moc nejde. Přivazujeme osly, dáváme pamlsky v podobě listů z rákosí, každý sděluje své dojmy. Děti jsou nadšené ! Scházíme na pláž malého zálivu, Michalisova kolegyně dovezla saláty, tzaziky, nealko a víno. Kdo chce, koupe se při západu, popíjíme. Zážitek, který si nenechte ujít ! Následuje grilování masa a pak po posilnění vínem nám to jde zpět na oslech nějak lépe. Zkouším zpívat, prý pak jedou rychleji, nejsem ovšem „Caruso“ a třeba se musí jen řecky. Na farmu dojíždíme potmě, svítí hvězdy a nádherně nasvícený hrad Molyvos. Během dne autem najeto pohodových 65 km.

Ve čtvrtek 10.7.2008 vyjíždíme opět dříve než kolega, dohodnuté místo srazu Sigri. Informace z netu a postřehy od ostatních hovoří, že na nás bude čekat odlišný charakter ostrova než dosud. Lesvos je neobyčejně zelený ostrov, dle údajů na něm žije cca jen 50 tis. stálých obyvatel (přitom je 3.největší ostrov Řecka) a roste tu údajně přes 27 mil. olivovníků. Ve vyšších polohách ostrova (nejvyšší je místní Olymbos 968 m.n.m.) se vyskytuje hojně středomořská borovice. Ale západ je holý, pustý. Projíždíme vnitrozemská městečka Skalohori, Vatousu (centrum stojí za zastávku) na západ ostrova. Někde u města Andissa již značně ubyla vegetace a dál není skoro žádná. Navštěvujeme pravoslavný klášter Ypsilou. Leží na pěkném vršku, takové homoli, vede na něj asfaltka jedním směrem nahoru, dolu druhá. Z vrchu je kruhový rozhled s nádherně modrým mořem, a aniž bychom zatím věděli, díváme se na Sigri a přírodní atrakci „zkamenělý les“. Klášter je přístupný, vstup dobrovolný, stojí za odbočku. Pokračujeme do Sigri, nejdříve obkroužíme mini centrum, končí v přístavu, vracíme se před Sigri na odbočku zvoucí na „beach“. Sjíždíme kolem typických bělostných domků, parkujeme ve stínu stromu a jsme rovnou na písčité pláži. Moře je čisté, obloha azurová, slunce pálí. Mají zde dokonce přístřešky na pláži, nemusíme ani pronajímat slunečníky. Po sms výzvách doráží i druhé auto, už poobědvali a shlédli místní rozvaliny pevnosti. My jsme po koupeli, a naopak jdeme do města probádat pevnost a někde na frappé. Láká nás shlédnout zkamenělý les „Petrified Forest“, tam ale dorážíme v 17:20 a protože je otevřeno do 18h, už nás obsluha nepouští na celý okruh. Několik foto kousek od brány se daří. Co s načatým večerem? Operativně zařazujeme návštěvu vnitrozemského města Eresos a pobřežního Skala Eresos ležící na jihu západní části Lesvosu. Ve Skala Eresos jsou vyhlášené taverny, které jsou na jakýchsi pylonech hned nad pláží. Můžete si objednat a mezitím se jít vykoupat. Ostrov Lesvos proslavila i básnířka Sapho, zde malá připomínka. Cestou zpět se synovi líbí mosty s označením, jak těžké auto a hlavně tank přes ně může, zastávka v kouzelné Vatouse. Autem celkem 110 km.

V pátek 11.7.2008 společně vyrážíme 2 auty na dobytí nejvyšší hory místního Olympu. Mapa „tvrdí“, že na vrchol vede asfaltka. Trasa vede cestou, kudy nás v noci přivezl autobus z letiště Mitilini. Nejprve přes pobřežní hřbet klesáme k městu Kalloni, které jen projíždíme (druhá parta jej odpoledne probádala i se Skala Kalloni). Míjíme kallonský záliv, který vytváří dojem velkého vnitrozemského jezera. Jsou vidět i saliny. Následuje lesnatý úsek, buduje se zde již i širší a přímější silnice. Olymp je již viditelný. Z městečkem Lamplou Mili odbočujeme doprava a stoupáme, značení odpovídá mapě bez problému. Nacházíme odbočku na Olymp, v autě máme i malou Martinku, čeká nás výjezd po asfaltce, ta je ovšem plná výmolů a autíčka začínají mít problémy. Občas se musí pomalu do díry a pomalu z ní, abychom nepoškodili podvozek, na to se údajně pojistky nevztahují. Druhé auto vzdává výjezd, my končíme asi 4 poslední serpentiny pod vrcholem a raději parkujeme, neboť netušíme, jak to bude s parkováním a otáčením na vrcholu. Po asi 15 min pěšího výstupu stojíme na vrcholu, fouká teplý vítr, není to nepříjemné. Martinka nemá další oblečení, zůstalo ve druhém autě u rodičů, zachraňuje to ručník. Nikdy jsem neviděl tak zadrátovaný vrchol, zněť vysílačů, antén, opuštěný velký objekt, zcela vzadu nějaká služebna s jediným člověkem, buď meteorologem nebo spojařem, nevíme. Vcházíme do kapličky na vrcholu. Rozhled je ale skvostný po celém ostrově, i pohled na poměrně velké město Agiassos. Vrcholové fota a zpět k autu. Na mobilu už 4 sms, co je s námi. Ještě opatrněji dolů, Hyundai Atos obstál, předáváme Martinku a oni odjíždí zpět na Kalloni. My se rozhodujeme pro jih ostrova, projíždíme vnitrozemská města Vasilika, Polichnitos a Vrisa, koupeme se na plážích Vatera. Moře pěkné ale jinak jen pobřežní komunikace s několika tavernami. Ještěže jsem měl typ zajet asi 3 km z Vatery na Agios Fokas, malou výspu s kapličkou, pod ní kotviště rybářů s jedinou domáckou tavernou (vede ji Dimitris Agelerou). Ta neměla chybu a servírované delikatesy také ne. Nejprve studené uzené vykostěné kousky makrely přelité olivovým olejem, dále malé rybičky v nakyslém olivovém nálevu, chléb, víno. Synovi masové „koule“ s řeckým bramborem, ochutnávka místních tzaziků. Neodolali jsme a objednali ještě kalamari. Plni zážitků i dobré krmi se vracíme, ale ještě jednou z mostu fotíme želvy. Pro nás ve volné přírodě nevšední, jedná se o nějaký říční druh, pěkné hejno. Vracíme se opět přes Vrisu, Polichnitos, dále ale „kufrujeme“ a sjíždíme ke kallonskému zálivu dříve než jsme měli, přijíždíme do Skala Vassilikon a podle mapy se budeme vracet. Mapa freytag & berndt z ČR není úplně přesná. (Takto jsme zbloudili i u zálivu Gavathas na SZ ostrova předposlední výlet) V taverně (jsou snad všude) se ujišťujeme, že můžeme dále po šotolině přímo po pláži asi 3km, docela zajímavé. Ve vesnici Ahladeri se napojujeme na původní trasu a přes Pyrru se vracíme na Kalloni a „domů“ do Petry. Tentokrát to bylo asi 175 km, ale v autě s klima to bylo ok.

A je tu sobota 12.7.2008, poslední den, kdy můžeme výletovat 2 auty. Kamarád vybírá trasu podle svého a nevybral špatně. Z letoviska Petra kolem horské Petri (neplést !) , impozantní průjezd městečkem Stipsi (silnice se před vesnicí zúží ve velmi úzkou průjezdní uličku, míjíte domorodce sedící na židlích z obou stran a prakticky jim skoro škrtáte o kolena. Žádná nervozita, přátelsky vám kynou a na konci potkáte třeba i osly !). To na mě zanechává opravdu dojem největší pohody a klidu na dovolené. Dále přes Pelopi a Kapi se napojujeme na hlavní tah. Procházíme se městem Mandanamos, kde mě zaujalo místní řeznictví obdivujeme nedaleký klášter Ag. Taxiarhis, kde velebí sv. Michala. Klášter je krásně upraven a hojně navštěvován místními. Pak už k moři kousek za Pedi na SV pobřeží přivrácené k Turecku. V zátoce je velká taverna s terasou a opět funguje, když si objednáme, můžeme pak už zdarma pod palmové slunečníky, navíc všude zelený koberec, aby nás nepálily nohy. Ono to bez pantoflí po rozpáleném písku opravdu nejde. Po koupání zpět po hlavní silnici na skoro nejsevernější cíp, Skala Sikamineas. Sem zajíždí výletní bárky z Petry a pasažéři si tu užívají rybích specialit. My také. Zpět na Molyvos nejedeme po hlavní silnici vnitrozemím, ale již „zkušeně“ po pobřežní šotolině při opět nádherném západu slunce. Když nás zastavuje stádo koz, nemá to chybu, Řecko na dlani. Přijíždíme do Efthalou, na Michalosovo místo, další parta si tu užívá oslí vyjížďku a grilování. Jedeme domů, kolegovi chybí navštívit ještě hrad Molyvos.

V neděli 13.7.2008 opět ráno slyšíme mši z reproduktorů. Ty reproduktory ale slyšíte i po ránu, když jezdí zelináři či rybáři a prodávají své zboží přímo z malých náklaďáků. Můžete si asi nejlevněji nakoupit. Jinak vzadu (směr Molyvos) u pumpy je obchod, kam chodí místní. Je levnější. Kamaráda s osazenstvem vyvážím do horského Petri nad Petrou, projdou se dolů obnovenou cestou, kde stával i mlýn. My ještě prozkoumáme pláže na SZ pobřeží. Anaxos známe, jedeme rovnou do zátoky Limani, místa zvané Tsichrada. Odbočka je těsně před Skalohori. Šotolina prudce klesá a po asi 6 km se ocitáte v celkem pěkné zátoce. Koupou se převážně jen místní, taverna je z nejnuznějších, jaké jsem kdy viděl. Zřejmě se pokládala kanalizace, už jsou vidět i nové stavby, žádná „megalomanie“, ale za pár let to tu bude asi už civilizovanější. Znovu bych sem asi nejel. Jsou pěkné vlny, koupu se jen já. Vyrážíme na další pláž – Gavathas, odbočku jsme zahlédli při první cestě do Sigri. Až na to, že byly vlny, označujeme všichni jako nejkrásnější pláž. Jemný písek, pohodový vstup, široko daleko pár jedinců, sbíráme mušličky. Na konci zátoky kaplička na vyvýšenině nad přístavištěm. Některé domy neudržované, ale pomalu se zřejmě opraví vše. Zajímavý kout. Chceme ještě na poslední pláž dne, ale mapa zrazuje, přijíždíme do Lithina, místní kostelíček, obrovský platan a pod ním taverna. Nejprve jdeme na „frappé“, ale šéfová taverny je milá, domlouváme si mix gril (obrovský tác vepřového, kůzlečího, skopového i kuřecího upraveného na grilu), řecký salát, tzaziky, hodujeme snad hodinu za obnos, který by v Petře stačil na skromnou večeři. A navíc nerušený výhled na olivové háje, fain místní lidi. Další pláž nebude, pomalu jedeme do Petry, přeci jen je už konec dovolené na dohled.

Večer procházka v centru Petry, kupujeme dárečky domů a pro známé. Doporučujeme výrobky z olivového dřeva. Zítra poslední výlet autem, kombinujeme kam.

V pondělí 14.7.2008, nevyhrálo hl. město Mitilini, ani zbytky římského akvaduktu ( Moria ) kousek blíž. Představa 1,5 hod cesty tam a pak to samé zpět se nám nelíbí. Vyhrává obec Hidira (nebo Xidira, Chidira) ve středu západní části ostrova. Píše se i o ní, že je nejméně přístupná, cestou fotíme na další lokalitě želvy. V Hidiře navštěvujeme pozoruhodné vinařství, našel jsem si to doma na internetu. Firma Methymneos (Yannis Lambrou) pěstuje vinnou révu v jícnu staré vyhaslé sopky s velmi specifickým obsahem půdy, obsahuje dost síry. Již v antických dobách Řecka i Říma bylo víno z Lesbu mnoho ceněno. Firma pomocí DNA technologie oživila poměrně nedávno starou „antickou“ odrůdu vinné révy a tak se dnes její produkty vyváží dokonce do Francie i USA (Kalifornie), vinařských velmocí. Zdarma jsme si prohlédli technologii s angl. výkladem, ochutnali vzorky. Bílé nemělo chybu : lahodné, snad s vůní po olivách, středomořských bylin, přírodně nasládlé a přitom prokvašeno na 14% alkoholu. Obdobně i červené (13%). Velmi vzrušující zážitek, pár lahviček do kufru snad na letišti projde. Cena 10 EUR / 0,7 l láhev.

Dále se pojedeme koupat asi na osvědčený Anaxos, ale v tom zezadu projevuje nečekaně přání nejmladší (6), že chce vidět ty zkamenělé stromy a že si je chce vyfotit (místo cachtání v hotelovém bazénu). Asi každého tátu by to potěšilo, schváleno. „Petrified Forest“ tentokrát otevírá bránu ( 2 EUR/os, děti zdarma), Marek „fasuje“ automat FUJI F810, já to jistím zrcadlovkou Canon. Asi by bylo opravdu škoda se sem nevrátit, zvláště když jsem viděl kluka radostí poskakovat nad podařenými snímky. Některé bych klidně mohl zveřejnit i zde. Panuje tady ale skutečné vedro, procházka zabere asi 1,5 hod. Nepodceňte zásoby vody s sebou ! Doporučujeme, super !

Cestou zpět se ochlazujeme na pláži v Anaxosu. Zbývá poslední večer.

V úterý 15.7.2008 ráno balíme, pokoj musíme opustit do 11h. V 8:30 vracím auto v půjčovně (Antony rent car) , majitel nebo vedoucí má v kanceláři foto rodiny z Karlova mostu v Praze z března 2008. Kufry si dáváme k recepci, střídáme se u bazénu či na městské pláži. Odjezd do Mitilini na letiště v 19:30, odlet 22:30. Po celou dobu jasno, 28 – 35°C, moře 25 – 27°C . Lesbos nezklamal, našli jsme to, co jsme chtěli. Řeckou pohodu bez shonu a stresu, krásnou přírodu ještě nezkaženou masovou turistikou, navíc se syn naučil plavat, co víc si přát ?

V Praze nás čeká zataženo necelých 18°C přes den …

Konec dovolené, snad zas někdy příště „Řecko“ !

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .