0
0

VÝLET NA PERGE, DO KOBERCÁRNY V ANTALYI VODOPÁDY V ANTALYI A NA ASPENDOS

cena výletu 2x 50 €

Při zajišťování výletu na Pamukkale si u delegátky Dáši rovnou objednáváme a platíme zájezd do Perge, dále do kobercárny v Antalyi, vodopády v Antalyi a do římského divadla v Aspendos.

Takže ve čtvrtek opětovně vstáváme brzy a jdeme na snídani mezi prvními hladovci. Odjezd od hotelu je ve stejný čas jako na Pamukkale, tj. v 8:00 hodin, kdy nás má opět vyzvedávat Dáša s minibusem. Opět malé zpoždění, které tak nějak přecházíme, už ho bereme téměř jako normální. V minibuse už jsou tentokrát téměř všechna místa obsazena, tak si sedáme dozadu, kde zbylo pár posledních volných míst. Jedeme ještě do Side vyzvednout slovenský manželský pár, který s námi byl již na Pamukkale. Pak už jedeme směrem k první zastávce naší cesty a pomalu dorážíme do Perge.

V Perge vystupujeme z minibusu a Dáša nás upozorňuje na divadlo, které se opravuje, a také na to, abychom si pak vzali pití. Chápu to tak, že projdeme stadionem a pak si vezmeme pití a půjdeme do Perge. Chápu blbě. Naštěstí minibus zůstal na parkovišti a je tedy možnost si pití ještě vzít. Pomalu procházíme rozsáhlé historické památky v Perge s obsáhlým Dášiným výkladem. V Agoře získáváme nějaký čas na prohlídku Nymfea a pak se vracíme zpět k minibusu.

Odsud jedeme do kobercárny, kde se nás, stejně tak jako při výletu na Pamukkale, snaží přesvědčit o nutnosti koupi koberců. I tentokrát odoláváme. V této kobercárně je možné fotit i natáčet více, včetně vzorů koberců. Nikdo z naší skupiny nic nekupuje, a tak jdeme na exkurzi ještě vedle do obchodňáku se značkovým oblečením. Opět je nám hned při vchodu nabízena sleva na základě kartičky, kterou jsme obdrželi. Zde mě prodavačka přiřadí k ruskému etniku, což se mě značně dotkne. Po chvíli, když je jí vysvětlen omyl, se mi jde omluvit. Ani zde neutrácíme penízky. jedeme na oběd do relativně luxusní restaurace (ovšem jen honosným vzhledem, jídlo jsme jedli mnohde o dost lepší). Oběd je zdarma v ceně zájezdu, pití se platí. Dávám si pivo, ale nechutná mi. Po obědě nastupujeme do minibusu a odjíždíme k vodopádům v Antalyi.

Předpokládali jsme, že budou někde v lese nebo v nějakém přírodním parku, ale jsou v podstatě ve městě, v jejichž pozadí jsou paneláky. Pózujeme tedy před vodopády s Dášou a Mustafou. Poté opět nastupujeme a jedeme do divadla v Aspendos.

V Aspendos se dozvídáme, že pár dní před naší návštěvou zde byla Pražská opera s Toscou. Uvnitř obdivujeme rozsáhlost divadla a umění tehdejších stavitelů. Mustafa nás přesvědčuje o místní akustice tak, že stojí dole u pódia se zapnutou hudbou z mobilu a my až úplně nahoře krásně slyšíme, jak Mustafa pěje. Po prohlídce divadla se opět scházíme před divadlem u autobusu. Na zpáteční cestě nejprve vysazujeme slovenské manžele u jejich hotelu v Side, pak vyhodí nás a jedou dál.

Mezitím si Květa domlouvá s Dášou návštěvu výrobny a prodejny kožených produktů.

PERGE

15 km na východ od Antalye leží ruiny antického města PERGE. Jde o velmi půvabné a lákavé místo. Ruiny jsou rozsáhlé a velmi působivé, při důkladné prohlídce se zde dá strávit spousta času. Ve 20. letech dvacátého století vypukl v sousední vesnici Murtunas veliký stavební boom a antické město Perge se stalo levným zdrojem stavebního materiálu.

Město Perge bylo založeno někdy okolo roku 1000 před naším letopočtem a patřilo k největším pamfylským obchodním centrům, a to navzdory své poloze ve vnitrozemí. Když se zde na svém tažení zastavil Alexandr Veliký, obyvatelé města Perge vyslali průvodce, aby Alexandrovu armádu dovedl do města. Alexandr Veliký byl následován Seleucidy, pod jejichž vedením byl ve městě vychován jeden z nejslavnějších antických občanů, matematik Apolonius z Perge. Apollonius – Archimédův žák napsal spoustu knih pojednávajících o křivkách a jeho teorie dále rozvíjeli Ptolemaios a později ještě německý astronom Kepler. Většina městských budov, které se zachovaly do dnešních dnů, pochází z období vlády Římanů, která zde započala v roce 188 před naším letopočtem. Po rozdělení Římské říše zůstává město Perge obydleno až do příchodu Seldžuků, s jejichž nástupem bylo místo zcela opuštěno a fungovalo jako kamenolom.

Divadlo:

Divadlo bylo postaveno původně jako řecké, ale postupně ve druhém století našeho letopočtu bylo upraveno Římany. Stávalo na úbočí kopce a mohlo pojmout až 14 000 diváků, kteří byli usazeni na 42 úrovních sedadel, zvedajících se nahoru od arény. Divadlo bylo místem konání divadelních představení i gladiátorských zápasů.

Stadion

Leží na severovýchod od divadla. Tvarem připomíná koňskou podkovu. Stadion je 234 metrů dlouhý, 34 metrů široký a mohl pojmout až 12 000 diváků. Protože byl postaven na úrovni okolního terénu, bylo nezbytné ho opatřit masivními podpěrnými oblouky a pilíři. Prostory mezi těmito oblouky byly rozděleny na zhruba 30 obrovitých místností, v nichž byly obchody a další komerční podniky. Spousta z nich je neporušeno, a tak si návštěvník může udělat obrázek o mohutnosti celého komplexu.

město PERGE

Na východ od stadionu se nachází velké parkoviště a hlavní vstup do města. Přímo před vnějšími hradbami se nachází hrobka Plancia Magna, mecenášky města, jejíž jméno se objevuje později v mnoha nápisech. Vpravo od první městské brány se nachází Byzantská bazilika, za níž se rozkládá Agora ze 4. století našeho letopočtu., která je soustředěna okolo zříceného chrámu. Agora je svým způsobem obrovské nákupní centrum, kde jsou stánky – krámky řešeny mezi ulicemi se střídavými vchody. Dokonce je zde vystaven i vývěsní řeznický štít. Podlahy krámků byly opatřeny kamennou mozaikou. Na druhou stranu leží římské lázně s párem vykopaných bazénů. Lázně mají popraskanou, ale v některých místech původní, mramorovou dlažbu, která tvořila původní situační plán frigidaria, tepidaria a kaldaria. Za pomoci několika malých znaků je můžeme rozeznat i dnes. V některých místnostech je vidět i původní důmyslný cihelný systém podpodlahového vytápění.

Na severovýchodním rohu Agory stojí Helénská brána, kterou doplňují dvě mocné kruhové věže. Brána je jediná stavba, která se zachovala z helénské éry.

Za helénskou bránou bylo na příkaz Plancie Magny postaveno podkovovité hřiště a klenutá brána, kterou dříve krášlily sochy. Za římskou bránou začíná 300 metrů dlouhá kolonáda s vodním kanálem vyhloubeným uprostřed dláždění, který měl zabezpečit chlazení mramorových ploten a zvlhčovat a ochlazovat vzduch. Kolonádu lemovaly z obou stran obchody, na cestě lze ještě rozpoznat vyjeté koleje od vozíků a kárek.

Na konci cesty se nachází Nymfeum – okrasný přístřešek skrývající pramen, který vtékal do vodního kanálu z hor přes arkádovou cestu. Nad Nymfeem se nachází kopec s Akropolí – pravděpodobného místa, kde se rozkládala chráněna osada, z níž se zachovalo jen málo. Na východní straně se nachází Palestra z roku 50 našeho letopočtu, na západ je umístěna Nekropole.

ASPENDOS

Aspendos se poprvé významněji zapsal do dějin roku 469 před naším letopočtem, kdy perské války kulminovaly do obrovské a krvavé námořní bitvy u ústí nedaleké řeky Eurymedon. Řekové v této bitvě zvítězili a opětovně Peršany porazili v pozemní bitvě. Svoje protivníky obelstili tak, že se převlékli za Peršany a využili moment překvapení.

Tyto události však neznamenaly konec perského vlivu v Pamfýlii, místní obyvatelé nebyli žádní obdivovatelé Řeků a v roce 389 před naším letopočtem zavraždili athénského generála, vyslaného do města za účelem projevu úcty.V roce 386 před naším letopočtem se Peršané vrátili zpět na svoje pozice a zůstali zde až do příchodu Alexandra Velikého roku 333 před naším letopočtem. Když Sparťané slyšeli o Alexandrově příchodu, vládci Aspendu souhlasili s kapitulací, ale požádali Alexandra, aby svoji vojenskou posádku nenechával ve městě. Alexandr jejich nároky akceptoval pod podmínkou, že mu coby projev úcty vyplatí odškodné a darují mu koně. Když odtáhl, obyvatelé Aspendu začali rychle opevňovat město, což Alexandra rozlítilo, vrátil se zpět a vyžadoval ještě větší odstupné a rukojmí. Jeho požadavkům bylo vyhověno a Aspendos musel akceptovat přítomnost makedonského guvernéra.

Po Alexandrově smrti roku 323 před naším letopočtem se Aspendos stává součástí seleucidského království, později je začleněn do království pergamského a roku 133 před naším letopočtem se stává součástí římské provincie Asia. Aspendos se stává důležitým obchodním centrem a jeho sláva vzrůstá, a to i v době vlády Byzance. Během třináctého století do oblasti přišli Seldžukové a po pár stovkách let potom Osmané, kteří zde panovali až do 18. století, kdy bylo město definitivně opuštěno.

Divadlo v Aspendos je pravděpodobně nejzachovalejší svého druhu v Malé Asii. Bylo postaveno ve druhém století našeho letopočtu architektem Zenónem. Tento schopný stavitel se řídil římským vzorem. Aplikoval tedy místo přírodní krajiny za jevištěm, která u řeckých helénských divadel sloužila coby pozadí, pečlivě propracované jeviště, za kterým mohly být sklopeny kulisy. Každoročně se v divadle koná Aspendský operní a baletní festival, a to od poloviny června do poloviny července.

Jeviště, hlediště a arkáda nad hledištěm jsou neporušeny, a tvoří tak sedmiposchoďovou budovu. Divadlo se zachovalo v tak dobrém stavu částečně díky rekonstrukci nařízené Atatϋrkem, který po své návštěvě rozhodl, že by divadlo mělo být zachováno a využíváno coby místo konání nejrůznějších představení. Původní projekt muzea byl tedy zamítnut.

Arkádová galerie obíhá kolem horní části hlediště a skýtala patronům místa s dobrým výhledem za každého počasí. Na jevištní budově jsou zdobené niky, v nichž spočívaly sochy. Jednotlivé niky od sebe oddělovaly sloupy. Hlediště obsahuje 40 řad mramorových sedadel rozčleněných schodišti do sekcí. Divadlo, které pojme 12 000 diváků, udržovali Seldžukové, a jevištní budova dodnes nese stopy barvy z 13. století. Nad jevištěm je dodnes patrný plastický obraz – socha boha Dionýsa.

Legenda praví, že divadlo bylo postaveno poté, co král Aspendu vyhlásil, že dá ruku své překrásné dcery tomu, kdo vytvoří velkolepé dílo, které přinese městu užitek a slávu. Dva muži uposlechli tuto výzvu: jeden postavil divadlo a druhý akvadukt. Oba dokončili svoji práci zároveň a s takovým úžasným výsledkem, že král prohlásil, že svoji dceru rozřeže na dvě poloviny a ty pak rozdělí mezi oba muže. Stavitel divadla však prohlásil, že než by musel vidět princeznu rozcupovanou na kusy, své odměny se raději vzdá. Byl králem za svoji moudrost a lásku k princezně okamžitě odměněn a krásnou dívku dostal za manželku.

Později bylo divadlo využíváno coby seldžucký kervansaray (karavanseráj – karavan-camp) a dnes lze nad jevištěm spatřit výsledky restauračních prací, které v tomto období proběhly (omítka vyzdobená červenými klikatými čarami). Je zde i malé muzeum vlevo od vchodu.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .