Využili jsme s bráchou toho, že Hudy byl s Ájou na stáži v Paříži a tak jsme se zastavili na čtyři dny a spatřili množství pamětihodností, zajímavostí a zvyků, které se tu pokusím sepsat.
Město je dost historické, prakticky na každém kroku nějaký kostel, zajímavá ulice, něco unikátního. Chybí tu akorát malinkaté křivolaké uličky, jako v Praze, ale Paříž byla často předělávaná a tak je pohltil čas.
Ve městě nejsou anglické nápisy ani neony a poutače, alespoň v centrální části. Zachovává si historický nádech provázaný s množstvím zeleně, parku, fontánek a především restaurací na ulici, kde se dá skvěle najíst po francouzsku s množstvím chodů (ačkoliv to průměrně vyjde tak na 25E, jak jsme si ozkoušeli).
Pantheon
Ulicí, která tu zbyla po římanech a kde je dnes množství trhů s ovocem, vínem, rybami, sýry; kde to krásně voní, se dá po kočičích dlažbách dojít k Pantheon. Je docela veliký a umožňuje za 7E pohled z kopule a prozkoumání zevnitř.
Lucemburská zahrada
Prakticky u Pantheonu se rozkládá kromě fakult i zahrada, kam chodí spousta pařížanů a pařížanek odpočívat. Je možno využít množství sedaček, přičemž lepší jsou ty s položenou opěrkou na záda a je třeba přijít dřív, nebo si je schovat do křoví, protože bývají obsazeny jako první. Koho nebaví válení nebo četba, může za pár euro pouštět lodičky na jezírku a pošťuchovat to klackem.
Někdy se tu konají i výstavy a jinak je tu tenisové křiště, různé zajímavé sochy a udělávky a koutek, kde se scházejí šachisté a namáhají buňky nad stoly plnými figurek.
Kostel Saint Sulpice
Po cestě je i dvouvěžatý kostel St. Sulpice. Da Vinčiho kód to tu trošku dramatizuje a tak jsem neváhal zkoumat „rose line“, která tu vede na zemi.
Notre Dame
Uličkami u řeky jsme se přes místo, na kterém se všichni setkávají (jako u nás na Václaváku „U koně“), dostali k Notre Dame.
Do chrámu lze zajít a my jsme stihli i bohoslužbu. Koho nevytrhne vnitřek, může se jít podívat nahoru, na chrliče a město. Funguje to i v noci, ale je tam hrozná fronta.
Vedle ostrovu s Notre Dame je spoustu mostů. Jeden z nich se jmenuje most umělců, je dřevěný a kromě studentských pařeb jsou tam často různé výstavy.
Louvre
Louvre je jedna z nejrannějších staveb v Paříži. Kdysi to byla pevnost a dnes je to několika patrové unikátní muzeum.
První neděli v měsíci je vstup zdarma a tak jsme tam strávili den a prošli asi půlku metodou fast forward. Kromě historie Egypta, Mezopotamie, Řecka a Říma určitě stojí za to obrazy, které tu zabírají hodně moc chodeb.
Samozřejmě v Louvre bylo nutné spatřit La pyramide inversée. Shodou okolností se spustil i zabezpečovací systém.
V okolí Louvre je to krásné. Tulliérská zahrada je dost zalidněná, ale dostatečně velká na procházky a kochání se.
Přes zahradu se dá dojít k obelisku, který sem kdysi tak trošku ukradli/vyhandlovali z Egypta za hodiny, které nakonec vůbec nefungovaly.
Nedaleko obelisku je chrám St. Magdalene. Obrovský římský vchod a uchvacující prostory vevnitř.
Od Magdalene je to kousek k Opeře. Že je to zajímavá budova nemá cenu zmiňovat.
Naskýtá se tady zatím jediné automatické metro v Paříži. Protože to je jedna z koncových stanic linky 14, dostali jsme se do vozu, který jede jako první a je vidět do tunelu.
Sacre Coeur
Za řekou je čtvrť Montmartre. Je trošku severní a tudíž je tu znát vliv přistěhovalců, většinou arabů a černochů.
Od Sacre Coeur je dobrý výhled na město a proto tu bývá dost nacpáno. Na trávě okolo se dá skvěle piknikovat a kochat se.
Moulin Rouge
V okolí jsou mlýny, kterých tu kdysi bylo spousta. Samozřejmě jsou tu i podniky, které se jmenují po mlýnech, jako například Moulin Rouge.
Univerzitní město
Na jih od centra se nachází univerzitní městečko. Nejsou tam univerzity, ale menza, ubytování a kultura. Ubytování je podle stylu několika zemí. Například anglický dům ze cihlový, indický je zase takový jiný a najde se tu hromada zemí a zajímavých architektur.
Byli jsme se tady najíst v menze a musím říct, že lepší jidlo v menze už asi nikde nepojím. Standardem je zákusek nebo salát a voda zdarma.
Eiffelovka
Nejznámější stavba Paříže. Ze spodu působí hrozně masivně a atmosféru vzniku připomíná i restaurace Julesa Verna v úpatí podstavce. Do prvního patra se dá došlapat pěšky nebo výtahem. Do druhého to jde už jenom výtahem, kde je často narváno a navíc jsme se zdrželi pivem a kocháním a tak jsme to nestihli.
Eiffelovka má nahoře světělný maják, který se točí a svítí na obě strany. Dodává to tomu ještě větší šťávu, jako by symbol Paříže bděl nad městem a dával na vědomí celému světu, že tady je to centrum. Aby světla nebylo málo, každou hodinu se na deset minut pustí světla po celé věži, která blikají jak prskavka. Prostě se vyblbli. Když už tu nemají v nultém patře kluziště, tak mají alespoň světělnou show.
Trocadero
Přes most od Eiffelovky je Trocadero. V noci je krásně nasvícené a nabízí též zajímavé pohledy.
La Defense
Na západ od centra je jakési obrovské okno. Jmenuje se La Defense a okolo něj je supermoderní čtvrť plná zeleně a výškových budov. Dává to prostor i zajímavé architektuře a lahodí to oku.
Vítězný oblouk
Mezi La Defense a Louvrem je na kruhovém objezdu Vítězný oblouk. Hoří tam oheň jako pocta neznámému vojínovi a lze se podívat pod oblouk i na něj.
Park Monceau
Po Paříži je množství parků. Kromě lucemburského, který je historický a dost obsazený, jsou ty ostatní spíše oddychové.
St. Martin
Na východ od Montmartru leží kanál St. Martin. Krásně se tam lenoší u vody a jsou tam i zajímavé budovy, bývalá popraviště, nemocnice a parčíky.
Park Des Plantes
Pod Notre Dame se nachází park s menší zoologickou. Kromě toho je tam i muzeum, kde jsou přírodověděcké výstavy, ale i vlastní park s cedrovými stromy a botankou je krásný. Lze se tam ztratit v točitém labyrintu nebo jen tak procházet písčitým bulvárem mezi roztodivnými květinami, skleníky a zelení vůbec.
Poblíž parku je amfiteátr, jeden z mála, který přežil četné změny při stavbě nových budov. Nedaleko je také muslimská mešita. Bohužel se zrovna rekonstruovala, ale i tak jsem se cítil, jako bych byl zpět v Maroku.
U zahrady je další zajímavá moderní budova a to jakési arabské centrum. Je zajímavá tím, že má okna jako clonu u fotoaparátu a to ve více provedeních v různých velikostech a reguluje se tím přísun světla do místností.
Park Buttes Chaumont
Na severu je park, který je kopcovatý, takže skýtá výhled na město, odkud je vidět i Sacre Coeur a zároveň jezírko s ptactvem a jeskyní s vodopádem.
Nad parkem je skvělé technické muzeum, ale čas nás hnal na letiště, kde jsme málem nestihli letadlo.
Kuchyně
Když se dobře vaří v menze, co teprve v restauracích nebo doma. Lze tu koupit hodně zeleniny (na trhu) a připravených surovin (například kuskus s olivovým olejem a zeleninou) a samožřejmě spoustu druhů masa a koření a tak je vaření excelentní. Patří k němu i jakási noblesa nebo etiketa a i na ulici se host nechá hýčkat a nabízet si další chody, doporučovat a účet je mu předložen teprve, až když má dost a řekne si o něj. Proto nás rozmrzelo, když to náš číšník nezvládl a dal nám účet dřív, než jsme dojedli. Asi mu končila směna, ale málem přišel o dýško. To se nedává společně s účtem, ale navíc po zaplacení.
Kromě restaurací tu mají i skvělé zákusky. V pekařství se dá sehnat mnoho variací, až z toho jdou chuťové buňky do jiných rovin a navíc to člověk dostane i skvěle zabalené. Na druhou stranu to není zrovna nejlevnější, ale s tím se tu počítá.
Kromě místních restaurací jsou tu i čínské, vietnamské, japonské, arabské, prostě všechny. Paříž je dost multinárodní město a má tu své komunity. Vybrali jsme si jednu vyhlášenou vietnamskou restauraci, kde se musí stát fronta na volný stůl a najedli jsme se skvěle. Martin to zapíjel japonským pivem, které bylo kupodivu vyrobené u nás. Inu japonci mají rádi český chmel. Nakonec jsme ozkoušeli jakýsi žužu koktejl, který mi v Thajsku nechutnal, ale podle vzhledu jsem to nepoznal při objednávání. Kdo to zapil pivem, ten měl jasno na dalších pár minut, hledal záchod.
Doprava
Paříž nemá tramvaje, ale to nevadí. Po centru se dá bez problémů metrem nebo rerkem (vlak). Liší se jen napájením a dá se přestupovat na stejný lístek. Mimo centrum se oba systémy liší v dostupnosti mezi pásmy. Lze koupit lítačka, ale stačí i lístky, které se kupují po deseti (Carnet) a stojí 10.7 E.
Lidi jsou hodně ohleduplní na silnicích. Toleruje se tu přecházení na červenou, ale nikdo nejde do silnice, pokud si není jist, že bude někoho omezovat.
Večer Ája spěchala na bus a nestíhala zastávku. Proto poprosila řidiče, zatímco stál na semaforu a vzal jí. To by se u nás nestalo.
Zvyky
I Paříž má málo místa na auta a tak se tu často parkuje dost kontaktně.
Paříž byla odjakživa město módy a umění a to se tady kromě galerií, butiků a podobných staveb projevuje i na ulici.
Kanalizace je tu jako všude jinde. Akorát tady jí používají také pro čištění krajů silnic u chodníků. Semtam se válejí u kanálů jakési žínky a chodí servis, který pouští vodu jedním kanálem, žínka to nasměruje správným směrem a teče to i pár stovek metrů do jiného kanálu a cestou to uklidí kraj silnice.
- Guest napsal(a) před 13 roky
- naposledy upraveno před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.