0
0

Perla Karibiku, tak se tomuto tropickému ostrovnímu státu právem přezdívá již od doby, kdy byl roku 1492 objeven Kolumbem. Největší z ostrovů Velké Antily je dlouhý 1.275 km a široký od 30 do 190 km. A jaká je Kuba – jedním slovem? Možná by se dalo říci, že barevná, ano, určitě barevná.

Příroda

Atlantik na severu má tmavě modrou barvu, Karibik na jihu hýří smaragdovou, obloha blankytně modrou s bílými obláčky, na plážích leží bílý nebo černý písek, ve vegetaci najdeme všechny odstíny zelené, půda má červenou barvu. Rozsáhlá území vyplňují savany. V nepříliš hustých lesích rostou akáty, kubánské borovice a palmy. Na východě se zachovaly původní džungle, na jihu spadají do moře porosty mangrovů.

Polovinu kubánské flóry tvoří endemické druhy. Nejdůležitějším stromem Kuby je palma královská, objevuje se i ve státním znaku. Může dorůst výšky až 40 m. Jejího dřeva se využívalo ve stavebnictví, z plodů se vyráběl olej a z listů se pletly koše, tašky a klobouky. Vzhledem k tomu, že začala z volné přírody mizet, byla prohlášena za chráněnou rostlinu, Národní květinou je Mariposa blanca – druh endemického jasmínu, jehož květ připomíná motýla a který kubánské ženy používaly v době válek za nezávislost, když zasílaly zprávy z bojiště. Symbolizuje čistotu, odbojnost a nezávislost.

Fauna je stejně bohatá jako flóra. Více než polovinu všech živočišných druhů tvoří hmyz (to je asi 7000 druhů). Z plazů zde najdeme například krokodýly (kubánského a amerického), řadu ještěrek a několik druhů hadů, z nichž nejdelší je až čtyřmetrová hroznýšovitá mája. Není jedovatá ostatně jako všichni hadi na ostrově. Národním ptákem je datel tocororo, v jehož peří se objevují barvy kubánské vlajky – červená, modrá a bílá. Vodou se prohání ryba manjuarí, považovaná za živou fosilii a zajímavý je i plž polimita, kterého poznáme podle veselých žlutých, červených a hnědých proužků, a jehož ulity se používaly k výrobě náhrdelníků v celé oblasti Baracoa. Bohužel nyní je díky tomu těsně před vyhubením.

Obyvatelstvo

Původní indiánské kmeny byly v průběhu španělské kolonizace vyhubeny a jejich populace již na ostrově neexistují, i když se někteří Kubánci stále hlásí ke své indiánské krvi. Největší procento obyvatel tvoří běloši, poté jsou mulati a nejmenší procento tvoří černoši. Kubánci se rozdělují do 16 barevných kast, od nejtmavší černi po až seversky světlou pleť. Režim rasové předsudky škrtnul jedním energickým tahem pera, ale skutečnost se nějak vzpírá. V rodinách se stále hledí na to, aby si mladá dívka či chlapec vzali pokud možno jedince se světlejší pletí. Čím světlejší pleť, tím větší vážnost ve společnosti.

Tanec a sex – Kubánci do nich vkládají veškerou energii, kterou by jinak odčerpala práce. A začíná se tu hodně brzy, je znát jižanský temperament. Stát to podporuje, protože pak se lidé nemají čas zabývat něčím jiným. Třeba tím, že ekonomicky jsou na tom velmi špatně. Kubánský prezident Raúl Castro řekl, že budoucnost kubánské revoluce závisí na rozsáhlých hospodářských reformách, které prosazuje vláda. Cílem je posílit socialismus, nikoli jej nahradit. Režim rozhodl propustit půl milionu zaměstnanců z předimenzovaných státních podniků. Vláda rovněž začala škrtat četné sociální dávky, které Kubánci byli zvyklí dostávat k nízkým mzdám. Snaží se také vytvořit větší prostor pro soukromé podnikání. Lidé sice můžou podnikat, často ale neví jak. Navíc reforma obsahuje paragraf, který Kubáncům zakazuje obohatit se. Třeba ubytovávání cizinců v tzv. casa particulares. Tři měsíce předem si musí zažádat o povolení k provozování činnosti, potom musí každý měsíc odvádět státu daň ve výši 80-250 CUC podle lokality. Dále musí prokazovat nákup potravin v CUCkách, pokud poskytují i stravování. Pravidelně, bez ohledu na to, zda někoho ubytovali či ne.

Možná je na místě říci, že na Kubě existuje dvojí měna. Tzv. konvertibilní peso CUC, kterým platí turisté a které obyčejným Kubáncům skoro vůbec nepřijde do ruky. Přirovnala bych ho k našim tuzexovým poukázkám. Pro obyčejné lidi tu je národní peso, tzv. CUP. Kurz se pohybuje okolo 1,20 CUC za 1 euro a 24 CUPů za 1 CUC. Samozřejmě, že se všichni snaží, aby turisté platili pouze v CUCkách. Sice tam existuje převážná většina obchodů, které jsou pouze za CUPy, ale oni od vás velice rádi vezmou i CUCky, samozřejmě za daleko nevýhodnější kurz. Také tam ale najdete obchody, kde se platí pouze přídělovými lístky. Tam už ale CUCky ani CUPy neudáte. Ve směnárnách je výměna eur bez poplatků, za dolary platíte zhruba 10% z vyměněné částky. A pro zajímavost, třetinka piva stojí 1 CUCek (v restauraci 2,50), mochito 2-3 CUCky, bavlněné tričko 12 CUCků, večeře v casa particulares 7-9 CUCků, 1,5 l láhev pitné vody 1,50 CUCků, sedmička pětiletého rumu 6 CUCků, kubánská pizza 8 CUPů, buritos s vepřovým 5 CUPů. Běžný dělník si vydělá asi 400 CUPů, doktor až 850 CUPů. Když jsme byli na exkurzi v továrně na třídění tabáku, dozvěděli jsme se, že tamější dělnice si vydělávají velice slušně – dostávaly asi 450 CUPů a k tomu ještě 10 CUCků jako bonus.

Navzdory tomu, že kvalitnější oblečení seženou pouze načerno, chodí velice hezky a čistě oblékaní. A voňaví. Stalo se nám, že jsme se vynořili z džungle celí zpocení a zabahnění až po uši a proti nám šla mladá Kubánka ve sněhobílém oblečení a šířila kolem sebe příjemnou vůni. Není divu, že většina Kubánců si o turistech myslí, že jsou neskutečně bohatí, protože dávají diško velikosti jednodenního platu a jsou schopni utratit za jeden den tolik, kolik si běžný Kubánec vydělává celý rok. Podle toho se k vám i chovají. Pokud sedíte večer v baru a popíjíte mochito, pivo nebo jiný nápoj, doporučuje se platit okamžitě za každou objednávku. Stalo se nám, že jsme si veškeré pití dávali psát na lístek s tím, že se po zaplacení mezi sebou vyrovnáme. Až druhý den jsme zjistili, že jsme zřejmě zaplatili za všechny, kteří tam ten večer seděli, i když nám se výše útraty zdála úměrná tomu, co jsme zkonzumovali. Pro ně to muselo být neuvěřitelné štěstí, že padli na tak naivní turisty, ale štval nás způsob, jakým to udělali. Od té doby už lístek neexistoval a opravdu jsme utratili o hodně méně.

Bezpečnost

Kubánci jsou si vědomi, že si turisty nesmí odradit, nemusíte se tam bát o svou bezpečnost. Samozřejmě mimo Havany a Santiaga de Cuba. Místo okrádání vám raději nabídnou své služby – od kradených doutníků, přes korále vyrobené ze semínek až po společnice na noc. Kubánci jsou velice milí a vstřícní lidé. A ze všeho nejvíce sháněnčliví. Žijí jako donedávna i my, v rodinné soudržnosti – od prarodičů až po pravnoučata v jednom obydlí. Penze jsou mizivé. Není výjimkou, že bohatší zaměstnávají své chudší příbuzné jako hospodyně či sluhy, aby jim alespoň částečně pomohli s financemi. Každá rodina deleguje jednoho svého člena, který je pověřen zásobováním. V kubánských poměrech to znamená, že dotyčný sedí celý den na telefonu (ten je zdarma), zjišťuje, co kde dostali, běží to nakoupit ve velkém množství a potom přebytky směňuje se sousedy, kteří mají zase jiné druhy zboží. A že je to práce na celý den? Po spatření téměř prázdných obchodů a množství čekajících lidí v nich se už tomu nedivíte.

Jak jsem již řekla, je tam bezpečno, ale nesmíte být zapomnětliví. Jakákoliv věc ponechaná bez dozoru okamžitě přechází do vlastnictví toho, kdo ji „najde“. Ale zase je pravda, že jsme si v casách mohli s klidným vědomím nechat peníze a chodit jen s potřebnou hotovostí. Sice jsme CUCky ukrývali mezi šatstvo, ale neztratilo se nikomu nic.

http://www.cebovi.unas.cz/Kuba.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .