Oukaimeden

Oukaimedenu je jedno z nejznámějších středisek zimních sportů v Maroku a také v celé severní Africe. Hora Oukaimeden je vysoká 3.273 metry a stejnojmenné lyžařské středisko se nachází na plošině v nadmořské výšce 2.650 metrů. Zimní sezona zde začíná od poloviny prosince a trvá do půli dubna. Zdejší středisko je pro provozování veškerých zimních sportů dobře vybaveno – včetně několika vleků a moderní sedačkové lanovky, která končí ve výšce 3.250 metrů nad mořem. Při dobrých sněhových podmínkách je zde 20 km sjezdovek, přičemž nejdelší má okolo tří kilometrů.

Ať už s lyžemi nebo bez nich, vždy jsou zde krásné výhledy na okolní hory. Lyžařský areál s marockým kouzlem nás sice také lákal, ale nebylo by to dnes žádné špičkové lyžování. Sněhu už tolik nebylo a koukaly z něho kameny. Po ránu byl sníh celkem zmrzlý, ale za chvíli, především ve spodní části by byl zase až moc mokrý. Po chvíli, co jsme se rozhlíželi, přišli samozřejmě „nahaněči“ i s lyžařskou výzbrojí. Nabízeli, že nám půjčí lyže a boty, a že kvůli nám pustí lanovku. To vše za 100 Dh na osobu. My jsme však odolali. Jednak sněhové podmínky se nám moc nelíbily a také lyžařské vybavení v nás nebudilo důvěru. A tak jsme popojeli autem přes vesnici do sedla a na protější kopec k vysílači. Zde jsme se prošli a prohlíželi si lyžařské středisko i celé pohoří Vysoký Atlas. Po dvou hodinách jsme se rozhodli lyžařské středisko opustit. Avšak kde se vzala, tu se vzala, na konci vesnice byla závora a u ní výběrčí. Zase až tolik nás to nepřekvapilo. Jsme přece v Maroku a zde si každý človíček hledá možnost, jak dostat za něco zaplaceno. Tentokrát závoru zdvihlo 10 dirhamů. Po chvíli jsme však ještě zastavili a prohlíželi si krásnou vodní nádrž. Výběrčí od závory to zjistil a hned běžel za námi a začal nabízet kameny a zkameněliny z pohoří Atlas. Franta s ním udělal výměnný obchod. Za něco málo peněz, zpocené triko a smradlavé ponožky si vybral nějaké věcičky. Spokojenost byla asi na obou stranách. Také Petr si něco zakoupil. Odjíždíme. Po cestě co chvíli zastavujeme a prohlížíme si hluboké koryto říčky (podle mapy by se mohla jmenovat Assif Ait Leqaq) a také terasovitá políčka a domečky, které se nacházejí všude, kam se člověk podívá.