0
0

Slunce, sex, alkohol, výškové hotely, lehátka a slunečníky… tak nějak je asi mnohým člověkem vnímána Mallorca, největší z Baleárských ostrovů. Obtěžkáni předsudky více než penězi, s představou čehosi, co bychom směle mohli nazvat „germánským grilem“, ale s odhodláním těch, co se už trochu vyznají, jsme se vydali ověřit skutkovou podstatu této pomluvy. Doufali jsme, že za rohem najdeme jinou Mallorku, prostou přeplněných „rezervací ručníků“. Krajinu, kde se snoubí velkolepost s intimitou přírody v bludišti stezek, rozeklaných štítů a omamně vonících stromů. Zemi, jejíž historické kořeny jsou tak hluboko jako voda na dně strmých roklí. Chtěli jsme objevit ostrov pro milovníky klidu a individualisty.

Vlídné Středomoří

Strážní věž na nejvýchodnějším výběžku Serra Levante V roce 1867 přijel na ostrov arcivévoda Ludwig Salvator Habsburk-Lothringen a Bourbon. Byl to výstřední chlapík, člen rodiny, která tehdy panovala v Rakousko-Uhersku a neúnavný cestovatel. Mallorca a speciálně pohoří Tramuntana mu učarovala natolik, že zde začal skupovat pozemky a nakonec tu nalezl vytoužený klid. Našel zemi, kde chtěl opravdu žít. Byl to mimořádný muž a vizionář, který nemalou měrou přispěl k tomu, že se toto území postupem času stalo kulturně-přírodním dědictvím země.

Pokud bychom měli odpovědět na otázku, jaká Mallorca je, pak vlídná bude to správné slovo. I když jsme zažili i dramatické okamžiky, celkový dojem v nás zanechal jednoduše pohodu. Mimo období letní horečky, je zde klima pro turistiku ideální, vlídně subtropické. La Luminosa nebo-li osvícený jednoduše znamená 300 dnů slunečního svitu ročně. Ačkoliv se měrka teploměru přes den vysoukala ke třicítce, v horách se v nejnižších partiích už proháněl svěží vánek Vlídně působí i krajina, která se tu „na pětníku“ předvádí jak při námluvách a jako by užívala přechodový filtr. A odmyslíme-li si přeplněné pláže rušných letovisek, kterých v globálu na ostrově zase tolik není, nepotkáte tu člověka, který by se neusmíval s vlídným pokývnutím hlavy přejíc pěkný den. Vlní se krajina, koruny borovic, moře i lány obilí, všechno tu tak nějak hezky plyne, že jeden zapomene, odkud přijel, a nechá se ukolébat k poctivému vnímání a pomalejším pohybům, o sledování času ani nemluvě. Největším překvapením pak pro našince jistě bude i to, že tu může strávit dovolenou vlídnou i k peněžence, aniž by se musel o cokoliv podstatného ošidit.

Cestování po ostrově není složité. Auto z půjčovny a náklady na palivo vyjdou zhruba stejně jako u nás. Hustá síť autobusových linek je natažena téměř ke všem významným výchozím i koncovým bodům turistických tras. Jedinečnou je pak železnice z Palmy do Sólleru v centrální Tramuntaně, tzv. Pomerančový expres, který sice s rychlostí expresu nemá nic společného, zato si za malý peníz užijete nostalgickou atmosféru starých časů začátku minulého století.

Malé velké hory

Grandiózní hřbet pohoří Serra de Tramuntana se táhne po celé téměř devadesátikilometrové délce západního pobřeží ostrova jako pozůstatek kdysi více než 2000 metrů vysokého vrásového pohoří. Uhlíři, vápeníci a pastevci tu zanechali spleť stezek, které se proměnily v desítky horských tras směřujících k vrcholům, lemujících pobřeží či provázejících po vyhlídkových okružních trasách.

Pozorujeme-li Tramuntanu z centrální roviny, působí opravdu impozantně. Uvnitř jejích skal pak musíme uznat, že jsou to hory, jak se patří, se vším, co je vlastní jejich náladám. Ač jsou výškou neveliké (nejvyšší vrchol Puig Mayor má „jen“ 1443 m n. m.), mají z velké míry vysokohorský charakter. Mýlil by se však ten, kdo by je považoval za fádní. Návětrné severozápadní svahy skrápěné vodou nasáklými mraky přicházejícími od moře jsou porostlé bujnou vegetací halabských borovic a cesmínovitých dubů, prošpikované vonnou makchií a bylinami. Divoce formované pobřežní útesy malé zátoce sem tam dovolí vytvořit romantickou pláž. Obdobně dramaticky působí bizarní skalní formace na náhorních plošinách, z nichž se během chvíle přehoupneme do závětří horského masivu, kde leží dvě úrodné nížiny – Andratxská a Soóllerská zahrada. Tady dozrávají pomeranče a kvetou mandloně v době, kdy na téměř čtyřiceti tisícových skalnatých vrcholech Tramuntany leží ještě sníh.

V ostrém protikladu k pohoří na západě je východní část ostrova. Podstatně nižší pohoří Serra de Llevant – nejvyšší vrchol Puig de Morci (561 m) – připomíná sametový koberec a prosté stromů slibuje úžasné výhledy do centrální roviny s větrnými mlýny, roztroušenými finkami (zemědělské usedlosti) i do desítek malebných rozlehlých i fjordovitých zátok. Jak drsné klima tu panuje, hlavně v zimě, dokládají jen větrem ostře seříznuté jalovce na mysech. Právě zde na východě najdeme pozůstatky nejstaršího osídlení ostrova a nejpozoruhodnější lokality baleárské megalitické kultury, které jsou zajímavým zpestřením jinak poměrně jednotvárných východních hor.

Když uvážíme, že tato neobyčejná pestrost krajiny je soustředěna na tak malé ploše a tak blízko pevnině, je s podivem, že tu nepotkáváme barevně se kroutící hady s bágly na zádech. Ba co víc, po většinu dne jsme jen sami s až neuvěřitelnou panenskostí doplněnou malebností horských vesniček a klášterů, které přímo svádějí vyčkat na to správné světlo pro spoušť fotoaparátu. I proto v této krajině jistě našli zalíbení umělci mnoha národů i významu.

Stěny kaňonu jsou tak vysoké, že se očím ztrácí obloha. Místy na šířku tři metry je dno soutěsky zavaleno obrovskými skalními bloky, které překonat stojí mnohdy značné úsilí. Obzvláště v horní části zdoláváme stupně vysoké až pět metrů. Není tu žádné jištění, všechno je o síle a obratnosti. O přítomnosti potoka, který v zimě změní kaňon v krásnou canyoningovou záležitost, svědčí jen tůně, v nichž k velkému překvapení nalézáme úhoře. Vápencové stěny vymodelované silou vody, ukazují linii výšky vodní hladiny o nějakých pět metrů výše, ale s deštěm, který by nás při náhlé bouřce patrně vyplivnul z kaňonu rychlostí blesku (živé či mrtvé), si hlavu nelámeme. V tuto dobu je déšť velkou vzácností a letní bouřky jakbysmet. Kaňon se bizarně kroutí vracejíce ozvěnu našich hlasů. Oblázková pláž v ústí kaňonu je pak kýženou třešničkou na dortu.

Stezkou nestezkou

Mnoho horských túr je polo- či celodenní záležitostí, pro nenasytné horaly se však nabízí i vícedenní horské přechody a impozantní hřebenovky, které nejsou pro padavky, s výhledy do dálek i hloubek. Značení se často ztrácí v nepřehledném terénu, stezky jsou zarostlé a vůbec mnohé svědčí o tom, že sem noha pravověrného horala často nešlápne. Jsme z té divokosti nadšeni i přesto, že se kolikrát musíme daleko vracet, že bloudíme v ranní mlze a bivakujeme pod hvězdami, k čemuž je tu spousta krásných placů. Přece se nepotáhneme se stanem, když tu prší jen v prosinci a v úterý.

V celém pohoří Tramuntana je jen jedna fungující horská chata Tossals Verds (540 m), celoročně otevřená, třicet lůžek. Dá se tu levně najíst i přenocovat. Jinak lze pod střechou přenocovat v klášterech jak na západě, tak na východě, což je na Mallorce nejlevnější (kolem 20 eur) a poměrně zajímavé, obzvláště slouží-li klášter stále svému původnímu účelu. Jediným, ale zato zásadním problémem je nedostatek pitné vody v horách. Člověk musí mít dobře spočítáno, na jak dlouho vyráží, protože možnost doplnění je mizivá, obzvláště pak v letních měsících.

První pobřežní

Mírné klima nás pohladilo svojí vlídnou rukou a během slabé půl hodinky jsme půjčeným vozem venku z megalomanské výstavby letovisek kolem Palmy de Mallorca, jediného opravdového města na ostrově. Jeho historické skvosty by jistě leckoho nadchly, my však nemáme času nazbyt, během deseti dnů chceme prozkoumat ostrov křížem krážem.

Silnice se klikatí v mnoha zatáčkách po jižních výběžcích Tramuntany a brzy se téměř hrozivě zvedne z moře temná skalní masa pirátského ostrova Sa Gragonera. Vzpomínkou na piráty je i Torre de ses Animes, jedna z 85 strážních věží z 16. století, která je dnes krásnou vyhlídkou na západní pobřeží, a jedno z nejpoklidnějších městeček kdysi maurského osídlení Banyalbufar, jež se na počátku 13. století těšilo přízni aragonských králů díky vínu z malvazových hroznů. Krajina kolem má kultivovaný zemědělský ráz. Jako většina míst tady na západě zůstala ušetřena masovému turismu, přestože je vhodným východištěm pro túry k mnoha vrcholům.

Pobřežní stezka začíná v řídkém lese věkem zkroucených a větrem zkoušených borovic. Voní tak omamně jako většina středomořských stromů. Houževnatě se drží skal a osamělých balvanů odtržených z okolních až třistametrových skalních stěn. Míjíme starý milíř, ve kterém se kdysi dávno pálilo dřevěné uhlí. Vlevo od cesty spadají strmé útesy zpočátku desítky metrů hluboko k tyrkysovému moři a ze stezky se tak otevírají působivé výhledy

Tahle stezka je ale zatracená! Nejdřív jsme museli prolézat les vyvrácených borovic, které ležely přes cestu. Ležely tu už dlouho. Dost hustě. Následně se pěšina ztratila. Vlastně se zhroutila do moře a už se nevrátila. Několik hodin se moříme v bludišti balvanů velkých jak valník. Pak jsem upustila vyfocený film. V rámci jeho záchrany se ztratil i můj parťák. Přesněji zhroutil se do moře také. Dlouho se nevracel. Nakonec jsem se zhroutila i já. Psychicky. Tohle je patrně jediná stezka vedená ve skále tak blízko vody po celé své délce. Silná bouře a následný zub mořského příboje vyrval stezku z útesů a pohřbil ji pod vodou. Současný stav cesty, respektive toho, co z ní zbylo, je tedy jen pro otrlé, protože je fyzicky poměrně namáhavá a člověk nikdy neví, jestli dojde na druhý konec dřív, než ho spláchnou vlny přílivu, či jestli nebude vůbec v některém místě neprůchodná. Přesto je to fajn vzrůšo, když člověk nespěchá a má dobrou pojistku.

PS: Najdete-li film, je můj. Díky.

Ztracená cesta

Užíváme si orientační jednoznačnosti poutní stezky, která se klikatí dolů kaňonem Es Barranc. Je asi nejkrásnější na ostrově, protínajíc divokou úzkou roklinu a pak lemovaná úhlednými políčky zasazenými do teras okolních svahů. Vzduch je vlhce omamný kručinkou a rozeznělý cikádami. Někde nad námi „jede“ jakýsi zpěvaný pták.

Venkov

Větrné mlýny jsou typické pro vnitrozemí Patříte-li k lidem, kteří nemusejí otáčet korunu v ruce, pak se určitě vyplatí strávit pár dní na venkovské farmě, kterým se tu říká finca. Agroturistika je výbornou kombinací klidu, tradice a pohodlí, která umožňuje místním obyvatelům přežít a která se podílí na uchování krásných usedlostí a statků. Největší koncentrace farem je v centrální rovině, ale protože na ostrově je všude blízko, je to v zásadě poloha výhodná.

Každá zemědělská usedlost udržuje tradiční architektonický styl – kamenné domy i hospodářské budovy, podlahy, okna a dveře z nelakovaného dřeva, těžké kovové petlice s náležitou mírou patiny, v oknech domu i stájí stejně jako na dvorech spousta muškátů, to všechno dává usedlosti nenapodobitelné kouzlo zašlých časů. Ráno vás probudí kohout (vůbec nevadí, že místo na plotě sedí na kaktusu), hrknete do sebe škopek čerstvě nadojeného mléka, sbalíte kus sýra a vyrazíte na kopec. Cestou se přecpete pomeranči ze sadu, odpoledne si zaplavete v moři a večer s kocourem v klíně nasloucháte zvuku cikád zírajíc na koláč měsíce a popíjejíc lahodné místní víno. Venkovská idyla, ale přeci jen jiná než ta česká.

Stezka se proplétá hustým ostrým porostem. Asi jsme letos první pěšáci v téhle nepřehledné džungli. Jakmile vystoupíme nad hranici pobřežního lesa, je díky absenci vysokého porostu trasa panoramaticky vděčná, i když značně větrná. Na to, že je začátek června, je tu málo zelené barvy. Jsme ale na nejzazší výspě pohoří Serra Llevante, kde je vláhy z mraků poskrovnu. Celý horský pás je téměř bez stromů, pokrytý jen půl metru vysokými trsy ostré hnědé trávy. Zdálky vypadají oblé hřbety sametově, zblízka jsou trsy zákeřní společníci. Chůzi usnadňují jen velké vápencové plotny mezi nimi. Utrpení v kraťasech ale vyvažuje nejvyšší bod túry, stará strážní věž Talia de Son Jaumell, od níž je neuvěřitelný výhled od západu k východu před nedozírné moře různě modré vody a směrem na jih, kam oko dohlédne na zvlněné oblé kopce.

Bancaleros

Obraz venkovské krajiny dotvářejí kamenné zídky nebo-li mallorské suché zdi (bancaleros kastilsky, margers katalánsky), často téměř nekonečně dlouhé. Jsou ve vesnicích i mezi poli, vedou přes hory i spadají k moři. Ozářené měkkým slunečním svitem se zbarvují medově a v podvečer jsou vděčným objektem fotografa. Postavit takovou kamennou zeď bez pojiva tak, aby do sebe všechny kameny přesně zapadly a zeď nějakou dobu vydržela, není brnkačka. Na Mallorce byli ale stavitelé zdí mistři, a tak většina těchto valů, jejichž účelem bylo oddělení pozemků a koz, pamatuje ještě piráty.

Pohled, který se nám otevřel, když jsme dosáhli skalního zlomu nad zátokou, byl impozantní. Temně modrý fjord sváděl k okamžitému skoku, pryč z rozpálených skal. Na téhle túře snad poprvé pociťujeme sílu slunce. Celá trasa totiž vede širokým vyhřátým sedlem s nízkými palmami, zcela otevřená sálajícím paprskům, ve stoupajících teplých proudech se vznášejí mnohačetné druhy ptáků. Neustále se zdržujeme přikládáním dalekohledu k očím. Jako mnoho pobřežních túr končí trasa přímo u mořské hladiny. Scházíme diretisimou do zátoky a slastně se noříme do chladivé vody. Tyhle túry nemají chybu. Ráno jste v horách, odpoledne v moři. Příjemná kombinace.

Parky a rezervace

Mallorca je sice největším z Baleárských ostrovů, rozlohou 3684 km2 je ale nevelká. Ochrana životního prostředí je zde tedy prvořadou záležitostí a vláda se o ni příkladně stará. Pod přísnou ochranou se momentálně nachází 40 procent území ostrova, které zahrnuje i 47 oblastí, kde se vůbec nesmí stavět. Jedině díky zákonu o ochraně zde tak najdete dobře přístupné, ale neobydlené pobřeží s křišťálově čistou vodou a bílým pískem.

• Serra de Tramuntana

Největší chráněné území na ostrově s mnoha různými typy krajiny, hory, útesy, úrodná údolí, včetně poloostrova Formentor a ostrova Dragonera, který je stvořený k procházkám a piknikům, přístupný trajektem.

• Cabrera

První Národní mořský park Španělska je nejlépe střeženým klenotem mallorské přírody. Tvoří ho skupina 18 ostrůvků, které používali berberští piráti jako základnu pro útoky na mallorské pobřeží. Pod vodou leží mnoho ztroskotaných lodí, park je proto vyhledáván jak potápěči, tak archeology.

• Mondragó

Přírodní park na pobřeží zahrnující celou škálu terénních typů od skalnatých útesů, přes borové lesy po písečné duny.

• S´Albufera

Přírodní rezervace nejrozlehlejších mokřadů ve Středomoří je zastávkou mnoha druhů stěhovavých ptáků.

Turistika

Ostrovní stezky jsou utkané do sítě tak husté, že si vybere opravdu každý, od zdatných horalů po lenivější procházkáře. Vybrat si můžete i v charakteru terénu. Jsou pěšiny hliněné, štěrkové a skalnaté, vydlážděné i hustě zarostlé travou, staré jezdecké cesty, stezky pašeráků i vápeníků a také stezky kozí… a stezky zhroucené. Variabilita tras je pestrá zrovna tak: krátké, dlouhé, okružní, panoramatické, vrcholové, borovým lesem či palmovým hájem.

Lezení

Mallorka je největší kus vápence ve Středomoří a nejspíš i nejteplejší nejbližší kus skály v době, kdy u nás přimrzá jazyk ke klandru. Ne každý skalkař však ví o tomto tak po celý rok vlídném místě. Kompaktní vápenec s typickým rýhováním do hran ostrých jako břitva, velké plotny, několika-délkové cesty, skalky vhodné k bouldrování i stěnky panenské pro volno-lezce. Bonbónkem je pak lezení převisů mořských útesů nad hladinou vody. Excelentní Sa Gubia, Cala Magraner, Santanyi, Creveta, Soller, Alaró, Caimari a další místa s vyhřátou skálou jsou ideální zimní volbou.

Canyoning

Dramatické scenérie ostrova slibují hluboko zaříznuté rokle a kaňony. Roklemi je Tramuntana přímo těhotná, kaňonů vhodných pro tento sport je na ostrově dvanáct. Jejich stěny dosahují až 200metrové výšky a čtyřicetimetrový vodopád proto není nic neobvyklého. Některý kaňon se dokonce občas ponoří pod zem a vy jste defacto v jeskynním tunelu, než vás zase pustí na denní světlo. Protože však ostrov trpí nedostatkem povrchové vody, je pro canyoning vhodné jen krátké období mírné zimy.

Mořský kajak a potápění

Jestliže chce některý filmový producent ušetřit za natáčení scén v Karibiku, vybere si jako náhradu právě Balleárské ostrovy. K tomu připočtěme fakt, že Evropská nadace pro rozvoj životního prostředí ocenila 45 zdejších pláží i jejich vodu „Modrou vlajkou“ jako nejčistší v Evropě. Do třetice zahrňme pestrost pobřeží od dlouhých bílých pláží, přes fjordy k divokým útesům a máme z toho jediný výsledek – pobřeží a podvodní svět je tou správnou volbou pro milovníky moře, barev a pestrosti. Půjčovny kajaků a potápěčské báze jsou téměř v každém přístavu.

Kolo

Bicykl je pro Mallorku stejně typický jako pro obyvatele trojúhelníku Poděbrady-Kolín-Pardubice. Ideální klimatické podmínky a hustá síť tras pasovala ostrov na významné tréninkové hřiště cyklistů. Není to ale jen o silnici, s horským kolem se tu opravdu vyřádíte, jen si musíte vzít velkou zásobu lepení, protože na ostrově je přeci jen o něco více trnitých křovin než u nás doma.

Speleo

Jeskyně hrály v historii ostrova důležitou roli. První obyvatelé ostrova v nich žili, později je využívali piráti a pašeráci. V současnosti jsou lákavým cílem jeskyňářů a turistickou atrakcí. Vápencová struktura podloží jich na ostrově vytvořila na 4000, horizontálních i vertikálních. Sa Gleda je největší podmořskou jeskyní v Evropě a Dračí jeskyně má zase největší evropské podzemní jezero.

Praktické informace

Sezona: Pro aktivně založené lidi je vhodné období od února do června a od září do listopadu. Chcete-li ušetřit za letenku, vyhnout se turistické invazi, ale mít už dost teplo na koupání v moři, ale zároveň ne horko na aktivity v terénu, vyrazte v první polovině června nebo v září a využijte pravidelné linky Praha – Palma de Mallorca například se společností Smart Wings.

Táboření: Kempy jsou na ostrově dva. Táboření nadivoko je zakázáno v okruhu 1 km od oficiálních kempů, v městských zónách a ve vojenských zónách, či oblastech jinak nepřístupných. Vzhledem k tomu, že téměř všechny pozemky někdo vlastní, je vhodné o svém záměru majitele spravit. Přísně zakázáno je rozdělávání ohně – trvalé nebezpečí požárů.

Stravování: Místní lokál byste rozhodně neměli vynechat, mallorská kuchyně je chutná, porce jídla jsou velké, o několika chodech včetně lahve vína, a vyberete-li si polední menu (menú del dia) ušetříte oproti nabídce jídelního lístku až 75 % ceny.

Odkazy:

• Turistické informace: http://www.spain.info, http://www.illesbalears.es, http://www.mallorcaonline.com

• Agroturistika: http://www.agroturismo-balear.com, http://www.ecocanfeliu.com

• Aktivní dovolená, půjčovny, služby: http://www.mallorcaactiva.com, http://www.nauticsoller.com, http://www.piraguasgm.com

• Lezení, jeskyně, kajak, canyoning pro nezkušené: http://www.rocksportmallorca.com, http://www.tramuntana-pursuits.com

• Mapy: http://www.mallorca-map.com, Vydavatelství Michelin

• Mapy on-line: ViaMichelin, Map24.com – España, Multimap.com

• Letenky: http://www.smartwings.net, http://www.iberia.com, http://www.aireurope.com.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .