0
0

Chtěl bych se za skupinku lonťáků z Moravy podělit o pár skvělých zážitků na které nezapomeneme. Na představenou jsme byli skvadra sedmi motorkářů, pěti motorek ve složení Aprilia Caponord, Honda CBR 1000, Suzuki GSR 600, Kawasaki ER a brbla HD Softail Custom.

Půl roku jsem do všech hustil že pojedeme na motorkách na Grossglockner a někam kolem. Nejdřív ohlas nebyl, ale nenechal jsem se odbýt a vypracoval cestovní pokyny. Poté ti co chtěli jet odpadli a ti co ne se přidali. Zkrátka solidní myš maš. Plán byl na deset dnů někde kolem naší matičky vlasti. Sraz byl v neděli ráno na Blanenském Oralu (dnes OMV). Samo sebou že když se domluvíte na devět ráno, tak se jede v deset páč kafe prostě muší bejt. Předpověď počasí slibovala krásné deštivé vyhlídky. Slunečný den nás zaskočil. Upravili jsme popruhy na motorkách, jen na Harym to nešlo. Hold žehličku na vlasy prostě musíme vzít. Pak už následoval divoký odjezd směr Lipno kde mně být konec naší denní dávky kilometrů. Cesta vedla přes Tišnov, Třebíč, Telč do Krahulčí kde jsme zakotvili v místní hospůdce Kocanda před kterou stojí velký pamětní kámen a místní personál k němu má krásnou pověst.

Oběd se vydařil že nešly zapnout ani gaťata ( kalhoty pro česky mluvící kolegy). Pak směr Třeboň, Český Krumlov, Lipno – kemp v Černé v Pošumaví. Kde nás dostihly ty slibované mraky. Kemp byl pro mne hotelového spáče naprosté sci – fi. Nedokázal jsem pochopit že není záchod na pokoji. A pršelo vydatně celou noc. Byla prý i kosa. Nic nevím protože jsem budil Nizozemce svým jemným pochrupováním. Ráno když jsem otevřel dveře od stanu a uviděl zase sluníčko místo mraků jsem byl rád že nejsem meteorolog, páč ta předpověď že bude pršet zase neseděla a vysvětlovat to, to bych nechtěl. Bylo kolem 16 stupňů takže 21. července naprosto očekávané počasí. Zabalili jsem věci, usušili stany a hurá do Rakous. V Rakousku nás všude vítaly cedule které nás upozorňovaly na hrozbu Temelína. Ale asi lepší než češi nekraďte ze začátku 90 let. Průjezd Rakouskem po dálnicích byl naprosto klidný a rychlý. Po zastávce u Salcburku jsme byli kousek od cíle. Sjezd z dálnice a krásnou silnicí se blížíme do Zel lam See, našeho denního cíle. Těsně před konečnou jsme potkali bikery od nás a světe div se měli stejný cíl. Pár vět a s rozloučením přišel slib, že se potkáme na kopci druhý den.

Ubytovali jsem se v See campu. Tady už byl kemp na hotelové úrovni. Jen malá drobnost s mím sprchováním. Opravdu jsem si myslel že šetří ve sprchách místem, ale až jsem vyšel tak mi udivený personál sdělil že jsem v dětských sprchách. Červenala se mi i prcka. Večer se k nám připojil i Bambo. Urazil od nás až do kempu 650 km na svém minibiku (GSR 600). Samo sebou se cachal, že je to jen vyjížďka. Podle mne se mu taky červenala prcka, ale jemu asi kvůli otlačení. Večer jsme se trošku obumbali a šli spinkat. Ráno už nás dostihlo to slibované deštivo a po telefonátu kamarádovi, který je vášnivý počasolog jsem změnili plány. Balíme a místo vyjížďky na Grossglockner jedeme s plnou polní. Počasí se totiž na této straně Alp nemělo změnit ještě dva dny a sedět ve stanu za deště,to radši zmoknu.. V celkem vydatném dešti dorážíme k mýtnici. Tam nás vítají naši známí, co jsme si dali slib že se potkáme. A hned nás informují, že dva motorkáři to položili v tunelu a že je nahoře 1 stupeň. Brr. Před dovolenou jsme očekávali krásná panoramata a teplo. Nakonec jsme se shodli že příště pojedeme v létě a né 22. července .

Za deště jsme vyrazili k vrcholu.V každé zatáčce nás stacionární výškoměr informoval, kolik je výškových metrů před námi.Čím jsme víš tím teploměr ukazuje méně. Mlha a sníh nás tak nějak přestávají vyvádět z míry.V první chvíli přišlo zklamání že nebudou panoramata, Ale kde jinde zažijeme na motorkách sníh v létě. Dali jsem si výbornou gulash suppe. Místní sysli se nám nějak nezdáli. Buď byli zhulení oni, nebo my. Pak už jen krásný sjezd plný vody a sněhu do údolí. Na druhé straně nás opět vítala mýtnice. Bylo 16 stupňů a my se radovali z léta. Cesta dál pokračovala po úbočích Alp,kde už se na nás smálo sluníčko mezi mraky, ale už žádná zima a déšť. Po krásných asfaltkách se blížíme na nájezd na dálnici směr Villach a cesta přes tunel do Slovinska k ledovcovému jezeru Bled a následně Bohinj. Bambo je totiž rodilý cestovatel a všude trefí na poprvé. Sice to bylo dál, ale zato horší cesta. Nacházíme místní kemp. Jsme zklamaní z kamenitého podloží, úrovně sprch a záchodů a cena 13 euro je nepřiměřená. Jen pro porovnání v Rakousku to stálo 8 euro. Přespáváme u jakési studny kde je alespoň trochu trávy bez kamení. Opět jsem předvedl jak umím operovat se svým hlasem, dával jsem o sobě v noci vědět a opět budil spolubydlící za zdmi stanu.

Ráno bylo polojasné a část z nás se rozhodla podívat se lanovkou na kopeček nad kempem a udělat pár foteček Triglavu. Bylo na co koukat. Celé ledovcové jezero bylo jak na dlani. Balíme a vyrážíme směr Chorvatsko.Po prohlídnutí mapy jsme se domluvili že si zkrátíme cestu přes místní horské sedlo. Asi to bylo místem které vyhledávají místní bikeři protože bylo osázeno cedulemi o bezpečnosti na motorkách. Pro některé to bylo utrpení, pro některé nebeská krása. Tato 54 kilometrová zkratka kterou jsme absolvovali za pouhé 2 hodiny a 30 minut byla pojmenována jako 3000 zatáček Gustava Havla. Nebojte se nepletu se v číslici. Opravdu to bylo jen samá levá, pravá, levá, pravá . . . Jen sem tam 100m rovinka a zase znovu. Pod kopcem si dáváme pauzu k obědu pod vlakovým viaduktem a cítíme se zmoženi jako po 500 kilometrech v sedle.

Protože se zavedly dálniční známky bereme to po šoustkách, kterými se prodíráme zbytkem Slovinska. Na hranicích nás rozesmála skutečnost že jeden z nás otevřel na celníka pas a aniž by sundal maskování tak projel. Najíždíme na Chorvatskou dálnici a mažeme do Rijeky a dál na pobřeží do Crikvenice, kde se na tři dny ubytováváme v apartmánu a dobíjíme energii. Apartmán je v pohodě každý má své místo a svůj pokoj. 13 euro na osobu je tady v pohodě. Po uplynutí tří dnů odpočinku balíme, mažeme řetězy a odjíždíme směr Maďarsko provincie Balaton, osada Balatonfured. Cesta je dlouhá 450 kilometrů a po tom odpočinku to dáváme levá zadní. Po ubytování v kempu se jdeme podívat po okolí. Tradičních hospůdek bylo v kempu dost a dost. Ceny příznivé a protože jsem u balatonu nikdy nebyl tak jsem vyzkoušel i místní kuchyni. Naprostá paráda. Balaton je z mého pohledu neprávem opomíjená destinace.

První den jsme si museli zvykat na barvu vody, ale to se podalo s příchodem poledne. Naskákali jsme do vody jak žáby. Vyžití je kolem Balatonu nespočet. Vyzkoušeli jsme vodní lyže, a bylo to super i když jezdíte na vleku kolem dokola. navštívili hrad a jeskyni která v minulosti sloužila jako zásobárna vody pro obec. Voda tam byla jako za dob Vinetua . Mohu to zkrátka všem doporučit. Další popis a rozebírání momentů už by nikomu nic nového nepřineslo. Celkem jsme najeli 2200 kilometrů beze spěchu a bezpečně. Příští rok plánujeme Itálii a Korsiku. Mějte se.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .