0
0

neděle 8. 8. 2010

08.00 Vstáváme do podmračeného rána. V prvé řadě balíme stany, aby v případě deště zbytečně nenavlhly. Obavy z deště se naštěstí ukazují jako zbytečné a nakonec se vyklube krásný, teplý a slunečný den. Zato u nás v Česku prý pořádně prší a někde na Liberecku jsou údajně mohutné povodně, mluví se snad o tisícileté vodě ! Na Valachách to je naštěstí v pohodě a prý roste plno hub.

Snídáme norský chleba, salám, sýr, čaj a kafe a v poklidu se chystáme na přesun na jih podél pobřeží. Dnes bychom chtěli ukrojit co nejvíc kilometrů, abychom to měli co nejblíž na lososí řeku Beiarelvu.

10.30 Vyrážíme směr Narvik. Ten odsud leží asi 400km. Chtěli bychom dnes dojet někam pod něj. Po klikaté cestě podél pobřeží cesta ubíhá docela pomalu, naštěstí je pořád na co se koukat. Cestou zastavujeme u laponských stánků a kupujeme nějaké suvenýry. Taky posíláme domů nějaké pohlednice.

14.30 Zastávka na odpočívadle s lavicemi a stolkem, vaříme staročeský guláš a těstoviny. Dá se to sníst, ale už jsme z konzervy jedli rozhodně lepší jídla.

19.15 Příjezd do Narviku. Stav tachometru je 3 604km. Je skoro jasno a docela teplo. Poté, co jsme opustili toto významné norské město, hledáme nějaké místo na táboření. Kolem hlavní cesty nic takového není, všechny vedlejší cesty a sjezdy zase vedou k jednotlivým stavením. Norové využívají každý kousek jen trochu rovné země, kde nejsou skály. S kempováním je tady u pobřeží problém.

21.30 Konečně nacházíme pěkný plácek poblíž silničního mostu asi 50km pod Narvikem.Místo se jmenuje Efjorden. Již tu kempují nějací Italové, mají obytné auto a dva psy. Vaříme rychlou večeři – kuskus, vepřovku a fazole. Pod mostem je silný proud a mohutné víry. Zkoušíme chvíli lovit, ale naše nástrahy jsou příliš lehké. Petr vytahuje pouze dva malé polaky a má ještě nějaký ten záběr. Já tahám pouze jednu menší tresku, která navíc u břehu padá. Před půlnocí jdeme spát. Je dost zima, proti včerejšku se výrazně ochladilo. Alespoň neprší.

pondělí 8.8.2010

08.00 Hned ráno Jura rozdává G.P. v podobě pravé valašské trnkovice, na spálení chrobáka. Dojídáme zbytek chleba s vepřovkou, nechybí samozřejmě čaj a kafe. Taky děláme pořádný ordung v zavazadlovém prostoru auta, revizi jídla a alkoholu. Kupodivu jsme na tom pořád docela dobře.

09.30 Opouštíme tábořiště a pokračujeme směr Beiarn. Je polojasno a zdá se, že počasí se lepší. Cestou potřebujeme nabrat vodu, koupit chleba a vyměnit peníze.

10.05 Příjezd k trajektu v Skarberget. Hlavní cesta je zde přerušena mořskou zátokou, která se dá překonat pouze lodí. Tak stojíme ve frontě aut a čekáme na trajekt. Naštěstí frekvence odjezdů je docela vysoká. Cena za převoz ( auto a 4 osoby ) je 182,- NOK.

10.40 Odjezd z přístavu. Trajekt jede kupodivu přesně podle lodního řádu.

11.05 Zhruba po dvaceti minutách plavby přistáváme v městečku Bognes. Do Beiarn je to ještě přes 200km.

13.30 Příjezd do města Fauske. Tachometr ukazuje nějakých 3881km. Projížděli jsme opravdu nádhernými scenériemi – krásná a hluboká údolí, zasněžené vrcholky hor, modravé fjordy. Silnice je často vedena skrze skaliska, na trase bylo snad patnáct tunelů, některé v délce i několika kilometrů.

Samotné Fauske je docela velké, úhledné, všude plno obchůdků, všude čisto. Ve srovnání s Českem si připadáme jako v jiném světě. Škoda. Ve městě děláme krátkou přestávku, kupujeme nějaký chleba, Petr si z obchodu s elektronikou odnáší autonabíječku na mobilní telefon. Ta solární totiž skoro nefunguje, má velmi slabý výkon i když je na přímém slunci, docela nás zklamala.

Pár kilometrů za městem sjíždíme na cestu 813 směr Beiarn. Všude kolem cesty se povalují ovce, jsou tady zcela volně a zřejmě se na asfaltu vyhřívají, jedinou zábranu tvoří jakási železná rohož přes silnici, v které je ovšem elektrický proud – něco na způsob našeho ohradníku.

Přejíždíme přes horský hřbet do údolí řeky Beiarelvy a u prvního poutače na Fiskekort zastavujeme. Prodávají zde povolenky na pouhé 3 pooly. Denní stojí 250,- NOK, půldenní je za 150,- NOK plus desinfekce za kilo. Přemýšlíme, jaké povolenky a na které pooly vzít. Nějaké tipy máme od Petra Baráka, který tu před pár lety lovil. Petr zde sice pobýval v září, kdy se chytali především mořští pstruzi, ale od místních měl doporučeny úseky, které jsou dobré na muškaření a na lososy.

Pak nám však slečna v recepci tvrdí, že nemá desinfekci a že asi o 3 km dál ve Strandu také prodávají povolenky. Jedeme tedy dál, přejíždíme přes most a poprvé vidíme lososí řeku. Na první pohled je patrné, že je méně vody.

Ve Strandu nacházíme kemp i prodejnu s povolenkami a rybářským nářadím. Obsluhuje nás příjemný chlapík. Nabízí nám povolenky na několik poolů, sám však doporučuje přímo Strand. Je to asi 5km dlouhý úsek, lovit se smí pouze z levého břehu ( řeka se stejně nedá prakticky nikde přebrodit ). Ceny povolenek jsou stejné jako na předchozím místě. Stanovat u řeky se prý nesmí, volíme tedy kemp. Cena je 120,- NOK za stan a den.

Chvíli trvá, než vše vyřídíme: desinfekce nářadí ( mimo jiné provedena velmi pečlivě – asi mají z Gyrodactyla pořádný respekt ), povolenky, informace, zakempování, vybalení věcí… Je nám potvrzeno, že je nízká voda a vzhledem k přetrvávajícímu teplému a slunečnému počasí je nejlepší lovit ráno a večer. Já si beru dvě půldenní povolenky vzhledem k tomu, že se chci také věnovat natáčení ( platí od 15.00 – 24.00 ), Jura s Petrem oba dny celodenní, Honza první den celodenní a druhý den půldenní.

Lovit jdeme až zítra. Večer propuká nečekaně bujarý večírek, kterého se účastní i Norové z kempu: Kato – prodavač povolenek, Thomas – obchodní zástupce firmy LOOP, Peer – barový muzikant z Trondheimu a někteří další. Vše se točí kolem lososů a rybařiny. Je to neskutečná pohoda, slivka, pivko. Vyměňujeme si názory, mušky, když vidí, s jakým vercajkem jsme přijeli na lososy – mám na mysli hlavně naše sedmičkové a osmičkové jednoruční pruty – jen se usmívají a asi si myslí své. Přece jen jsou zvyklí na jiný kalibr. Petr Nory zasvěcuje do tajů francouzského nymfování. Nikdo z nich tento styl nezná. Sedíme dlouho do noci, slabší kusy odpadají…Je to ale sebranka, ti lososáři.

úterý 10.8.2010

09.00 S Petrem vstáváme po mohutném večírku. Jura a Honza byli včera zodpovědní a hned brzy ráno vstali a šli lovit. Já se jdu dopoledne projít kolem řeky. Nevím, kde měli namířeno kluci, volím úsek od kempu po proudu dolů, ale tady jsem je nepotkal. Tak alespoň pořizuji nějaké záběry řeky.

Beiarelva je docela mohutná, trochu mléčně okalená, asi z tajícího ledovce. Proudy se rychle střídají s rozlitinami, lovit se dá skoro ve všech partiích řeky, i když samozřejmě některá místa budou lepší.

12.00 Kolem poledne se vracím do kempu. U prodejny povolenek potkávám kluky Vychopňovy. Právě dávali zamrazit rybu. To zahvězdil Honza, když se mu podařilo na jednoháčkového Highlandera udolat nádherného lososa 80cm, asi 4 kg. Kluci lovili v horní části Strandu, tak proto jsme se nepotkali. Ryba prý zabrala v dotahu tůně. Honza lososa dlouho vůbec nezahlédl, prý se neustále držel u dna v hloubce. Nakonec ho přece jen nějak dostal s Jurovou pomocí na břeh. Tak to je fantastický začátek ! Honza načíná šampáňo, neboť „ryba musí plávať“. Norové jen uznale přikyvují. Dopoledne prý jinak nikdo z rybářů neměl ani záběr.

15.00 Začíná platnost mé povolenky. Asi deset minut po třetí už stojím zabroděný v řece kousek nad kempem. Jura s Honzou jdou opět nahoru. Lovím nádhernou peřej, proudný začátek dlouhé tůně. Úsek je dobře broditelný, bez problému jej obsáhnu jednoručním prutem. Pode mnou loví Thomas a jeho žena. Thomas muškaří a paní vláčí.

Poctivě prohazuji nadějná místa a postupně sestupuji dolů proudem. Asi po dvou hodinách vylézám na břeh a dávám si krátkou pauzu. Pak se vrací ogaři Vychopňovi. Už z dálky vidím, že zase vlečou pořádného lososa. Jura je vysmátý od ucha k uchu a září jak sluníčko. Bodejť by ne. V ruce nese lososa 90cm, odhadem 6-7kg. Je to nádherný mlíčák, zabral opět na jednoháčkového Highlandera jen o kousek níž, než ráno ten Honzův. Je to Jurův první losos v životě. Hned mu upřímně blahopřeji a mám radost, že to konečně prolomil. Na lososech už byl dvakrát, ale zatím mu nikdy nebylo přáno. Až dnes to konečně vyšlo a můžeme ho pasovat na lososáře.

Jdeme do kempu. Dáváme tradiční šampáňo. Když nás potká Kato, je na mrtvici. Ráno se tu ploužil jak mrtvola, slivovička udělala své. Jen mžoural očima a opíral se o fiktivní slepeckou hůl. Na dotaz, zda-li si dá Sliwowitz pouze rezolutně odmítá NEVER MORE! Dokonce dopoledne na chvíli zavřel krám a šel si lehnout. Pan Hoteliér dává lososa k ledu. Norové z nás začínají být trochu nervózní.

Po krátkém odpočinku jdu s Petrem od kempu směrem po proudu řeky. Dlouho se nic neděje, nevidíme vyskočit jedinou rybu, žádný pohyb. Řeka je jakoby zakletá. Přitom víme, že někde u dna odpočívají stříbrná torpéda. Je to zvláštní lov.

Navečer má konečně Petr záběr a po hezkém souboji zdolává menšího lososa. Je to grilse kolem 60 cm a dostává svobodu. žádný obr, ale potěšil. Do zešeření má Petr ještě dva záběry, které však nezužitkoval. Rybám se líbil Red butt.

23.00 Začíná se smrákat a pomalu končíme lov. Zůstávám úplně bez záběru. Nevadí, naděje umírá poslední a zítra je taky den. Šouráme se do kempu. Jsme docela utahaní. Tady se dozvídáme, že jeden Švéd dnes dostal nejdříve malého grilse něco přes kilo a večer nádherného mořského pstruha přes 4 kg. To musela být nádherná ryba.

Asi do půl druhé klábosíme s naším sousedem Peerem, dáváme pivko a nějakého toho panáka. Peer dnes taky zůstal bez kontaktu. Zveme ho na zítřek na oběd, bude lososí ražniči.

středa 11.8.2010

Ráno nás budí pan Hoteliér ( který nelenil a přivstal si, jelikož má celodenní povolenku ), jak jinak, než s uloveným lososem. Tentokrát je to prý děcko, jak sám říká. Losos ve skutečnosti zas tak malý není, má 76cm a Jura je neskutečný klikař. V kempu je z toho samozřejmě pozdvižení, Thomas a Peer jsou doslova na prášky. Já jim říkám, že Jura stejně kupuje lososy na nedaleké benzince, ať si z toho nic nedělají. Jen se smějí.

Boucháme tentokrát už poslední šampáňo. Co když ale chytneme ještě dalšího lososa ?

Ryba tentokrát zabrala na černou mouchu v dotahu na konci tůně, ve stejných místech, kde včera chytil lososa pan Profesor.

Na oběd je skvělé lososí ražniči, zveme i našeho souseda Peera. Maso z čerstvého lososa nemá chybu. Počasí je jako na riviéře, slunečno a kolem 20 stupňů. Na ryby až moc krásně.

15.00 Jdu společně s Honzou a Jurou na „jejich“ osahané pooly. Dopoledne jsem tu byl s Honzou udělat pár záběrů. Řeka je tu opravdu moc hezká a vytváří nádherné tůně. Tady musí dřepět ryby, i když řeka vypadá jako po otravě. Vždyť za celou dobu nikdo z nás neviděl vyskočit jediného lososa!

16.50 Před pátou odpolední TO konečné přichází. Po mnoha hodinách házení, kdy už je člověk otupělý a ztrácí koncentraci, bez varování přichází v silném proudu nekompromisní záběr a já vodím pořádnou rybu. První nápor jsem ustál, ryba se trochu zklidňuje a dřepí na dně tůně. Pak si to ale rozmyslí a pouští se dolů proudem s takovou rychlostí, že mám co dělat, abych ji stačil sledovat. Už mi vymotala celou šňůru a jsem na backingu. Trochu lososovi nadbíhám po břehu a snažím se domotat šňůru zpět do navijáku. To už mě dohnali i Jura s Honzou. Konečně se losos poprvé vyvalil u hladiny, ale zdaleka ještě není unavený. Přichází i náš známý z kempu – starší Švéd s manželkou a sleduje souboj. Rybu odhadujeme na dobrých 90cm a 7kg. Chvílemi, když zalehne na dno, se s ní nedá vůbec hnout a sedí jako přikovaná. Asi po deseti minutách, kdy jsem s rybou sešel dobrých sto metrů, přece jen začínám mít navrch, losos se již dá přitáhnout do mělčí vody a začíná toho mít dost. Já svou pravou ruku taky už pomalu necítím. Couvám na štěrkový břeh a Jura už má vyhrnuté rukávy co by asistent.

Pak ale přichází šok, když při jednom z posledních zavalení, zhruba 4 metry od břehu, vystřeluje muška z lososí tlamy a prosviští mi kolem hlavy. Je konec, ryba je volná. Ani čtvrtý losos v řadě mi není souzený.

Jen těžko to rozdýchávám, Honza mě poplácává po zádech a přesvědčuje mě, že určitě přijde další. Ale byl to úžasný zážitek, losos by tak jak tak dostal svobodu, protože ryb na jídlo máme víc než dost a nejsme žádní vrazi. Kontroluji mušku – dvojháčkového Highlandera. Je naprosto v pořádku, ryba se prostě vypnula. Ještě chvíli se pokoušíme lovit a pak jdeme raději do kempu na čaj.

Po krátkém odpočinku se doslova musíme dokopat k vodě, máme toho už opravdu dost. Lovíme kousek nad kempem, kde jsem včera poprvé začínal. Jako malá útěcha přichází v dotahu na konci dlouhé tišiny nejprve nesmělý záběr a hned po pár hodech do stejných míst zasekávám rybu. Konečně úspěšně zdolávám a také si „šáhnu“ na lososa. Je to jen malý, zhruba půlmetrový grilse, kterého hned ve vodě odepínám a pouštím zpět do řeky. Opět na Highlandera. Alespoň jsem prolomil lososí komplex – doufám!

Vracíme se do kempu, z ostatních prý opět nikdo nic, jen ten starší Švéd, co sledoval můj prohraný zápas, měl prý záběr. Jsou z nás už docela zoufalí, když jim líčíme prohraný souboj s velkým lososem a navrch ještě zdolaný grilse. Dokonce Peer se za mnou přijde poradit, zda má navázánu tu správnou mušku. Věnuji mu jednoho svého Highlandera a přeji Good luck.

23.00 Jdeme spát. Zítra v poklidu přejedeme někam co nejblíže k Byske. Čeká nás cesta napříč vnitrozemím, ze západního pobřeží od Atlantiku k Baltu. Je to zhruba 300 km.

Beiarelva k nám byla neskutečně štědrá, myslím, že nikdo z nás nečekal, že se dočkáme tolika záběrů, navíc v počasí, které lososářům obvykle příliš nesedí.

Malá rekapitulace: Honza – losos 80cm, Jura – lososi 90,76cm, Petr – losos 60cm plus dva další záběry, Pavel – losos 50 cm a ztracená ryba cca 90cm. Určitě by stálo za to někdy se sem vrátit, řeka, okolí, lidé – vše je zde velmi příjemné a přívětivé. Takže ještě jednou díky Kato, Peere, Thomasi a další a třeba někdy naviděnou!

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .