Norský deník 2010 - 3. část

sobota 31.7.2010

08.30 Docela pozdní budíček. Snídáme a uklízíme chatu. Samozřejmě ji necháváme v takovém stavu, v jakém byla, když jsme přišli. Necháváme tady pár věcí, které teď nebudeme potřebovat, taky jeden půllitrový „záložní granát“, který jsme pro jistotu pečlivě ukryli za chatou, cestou zpátky se tady ještě zastavíme.

10.45 Opouštíme turistickou chatu a míříme po stezce k jezeru Gearddosjavri. Podle Lubbeho by to mělo být poslední jezero s výskytem lipana. Severně od něj se totiž nachází vodní předěl a tady už lipani nežijí.

Od rána duje silný nárazový vítr, ale je docela teplo a neprší. Batohy máme o něco málo lehčí, cesta k jezeru měří asi 9 km.

14.00 Konečně přicházíme k jezeru Gearddosjavri. Cestou jsme dvakrát trochu bloudili a dvakrát překonávali vodní toky. Každý to řešil po svém. Já a Petr jsme spoléhali na nepromokavost našich bot a goretexové návleky a vždy jsme říčky nějak přeskákali ( s batohy na zádech to bylo docela zajímavé, ale kupodivu jsme ani nespadli, ani si nenabrali do bot. Hodně nám pomohly trekové hole. Ogaři Vychopňovi se v poklidu vyzuli a brodili na boso – na jistotu. Měli s sebou na batohu připevněné gumové sandály – kroksy, které jim udělaly velmi dobrou službu ). Na trase jsme dokonce objevili dřevěný rozcestník s ukazateli. Naše jezero leží ve směru na Mollisjok. Je tvořeno vlastně jakoby dvěma vedle sebe položenými jezery, které jsou navzájem propojeny úzkou spojnicí, takže má tvar obráceného písmene U. Každé rameno měří na délku asi 1,5 km.

Nacházíme pěkné místo na stany na takovém vyvýšeném místě, jinak kolem skoro celého jezera je mokřina. V bažinách všude roste plno „morušek“, lahodných, broskvově oranžových plodů. U nás se vyskytuje jako glaciální relikt v nejvyšších polohách Krkonoš a patří mezi kriticky ohrožené druhy. Bohužel ještě nejsou zralé, tak si musíme nechat zajít chutě. Stavíme naše příbytky a Petr vaří houbový guláš. Křemenáčů je všude plno, tak trvalo asi pět minut, než s Jurou nasbírali plnou náruč krásných hříbků.

Po jídle ještě vaříme čaj, pak jdu lovit. Kluci zatím odpočívají a čekají, co se bude dít. Na hladině není vidět žádný pohyb, přitom poletujících chrostíků je nad vodou i na samotné hladině dost. To je špatné znamení. A opravdu zažíváme zklamání. Na lipaním jezeře nemám žádný kontakt s rybou ani jsem žádnou rybu nezahlédl. Vypadá to, jakoby tu ani žádné ryby nežily. Jezero je sice dost velké, ale zdá se docela mělké a má jen velmi malý přítok v podobě úzkého krátkého potůčku. Výtok z jezera, rovněž menší potůček, se asi po jednom kilometru vlévá do řeky Gasadatjohka, která je široká asi jako naše Bečva, místy však vytváří hluboké tůně a vtéká do jezera Gasadatjavri.

Asi po dvou hodinách se rozmrzele vracím do tábora, dávám si čaj a pokračuji v lovu. Chci zkusit druhou stranu jezera. Přidává se ke mně Petr. Stále dost fouká, jezero v místech spojnice je hodně mělké s bahnitými nánosy a vůbec v nás nebudí důvěru. Rozhodujeme se tedy zkusit štěstí na řece Gasadatjohka, přes kterou jsme se brodili cestou sem. Je to asi kilometr odsud. Tak šlapeme opět tundrou, naštěstí bez batohů, jen s rybářskými pruty, až nacházíme řeku. Břehy jsou zarostlé a špatně přístupné, místy jsou bažiny nebo husté a neproniknutelné porosty vrb. Petr zkouší proudky prolovit na francouze, já chytám na mokro – horní přívěs Superpuppa, uprostřed Wollyworm a na začátku malý strímr z bažantí slepice. Konečně přicházejí nějaké záběry. Bohužel jsou to jen malí lipánci kolem 15 cm.

Až kousek níž pod hlubokým proudem přichází záběr z jiné kategorie. Hned je mi jasné, že se jedná o něco většího. Chvíli trvá, než zjistím, jakou rybu mám vlastně na prutě. Až výskokem se můj protivník prozradí. Konečně zabral velký lipan. Tím mám na mysli rybu přes padesát. Zdolávání je docela dramatické, lipan je plný síly, předvádí několik pořádných výskoků, pak se mi motá pod nohama, navíc visí na horní přívěsné mušce. Napoprvé mi vyjíždí z ruky, ale štěstí je na mé straně a napodruhé vynáším lipana na břeh. Už teď vím, že se jedná o rybu, kvůli které jsme sem přijeli takovou dálku a podstupujeme veškeré to martyrium.

Lipan měří 56 cm a digitální váha později ukazuje 1,41 kg. Jedná se o krásně zbarveného, tmavého a poněkud štíhlejšího mlíčáka s pořádným praporcem. Rybu beru do tábora na jídlo a taky jako motivaci pro kluky, aby věřili, že velcí lipani tu někde poblíž opravdu jsou.

Večer ještě chvíli sedíme u miniaturního ohýnku, který rozdělal Jura, což vzhledem k absenci stromů byl obdivuhodný výkon ( dá se zde stěží nasbírat pár suchých klacíků tlustých asi jako tužka ), dostáváme příděl šnapsu o kolem 11. večer zaléháme.

neděle 1.8.2010

09.00 V noci byl vítr a déšť, pěkně to lomcovalo se stanem. Teď už neprší, ale na obloze visí těžká mračna, která nevěstí nic dobrého, taky se dost ochladilo. Zatím aspoň dopisuji deník.

Dnes se chceme přesunout asi o 5 km dále k cca 7 ha jezírku, které ani nemá jméno. Leží jihovýchodně od jezera Gasadatjavri, v jeho těsné blízkosti. Lubbe zde několikrát stanoval a mělo by zde být dostatek lipanů, ovšem spíše menších ryb, tak do 40 cm.

10.45 Opouštíme tábořiště u jezera Gearddosjavri a po cca dvou hodinách chůze nakonec úspěšně nacházíme Lubbeho jezírko. Je tu moc hezky, na takovém vyvýšeném místě budujeme nový tábor, vaříme francouzskou polévku a pak už se chystáme na lov.

Jezero je nádherně čisté a už na první pohled je patrné, že zde žijí ryby. Vzduchem létá plno chrostíků a na hladině se dělá spoustu koleček od sbírajících ryb. Z kopce, na kterém jsme usídlení, máme jezero jako na dlani. Na nic nečekáme a jdeme chytat.

První rybou, kterou po příchodu k vodě zahlédnu, je překvapivě asi 70cm dlouhá štika. Jezero je propojeno malým potokem s Gasadatjavri, kde prý štiky jsou. Mám navázány mušky na lipany a nechce se mi hned převazovat strímra, i když jsem si skoro jistý, že by ho štika vzala. Kašlu na ni a věnuji se lipanům. Zkouším tři mokré mušky pod hladinou, Petr zatím nedaleko ode mne na suchého chrostíka zdolává několik lipanů do 35 cm. Jeden z lipanů vzal chrostíka hodně hluboko, Petr nemá u sebe pean, tak mu jdu pomoci lipana zbavit nepříjemného sousta. Koutkem oka zahlédnu svou známou zubatici, jak postává opodál. Muška vězí opravdu hluboko, přestože je háček bez protihrou, přece jen se operace trochu protahuje a i když se nakonec daří chrostíka vyprostit zdánlivě bez poranění ryby, lipan toho má dost. Petr ho poctivě u břehu rozdýchává, lipan se jakž takž mátoží a pomalu odplouvá na hlubší vodu. Bohužel si však zvolil nešťastný směr a míří přímo do zorného pole štiky. Ta ho již zaregistrovala a pomalu jako střelka kompasu se celá vytáčí za svou potencionální kořistí. Celé to přírodní divadlo pozorujeme snad ze tří metrů. Pak štika bleskově útočí na nic netušícího lipana, až se zvíří kal písku na dně, dokonce útok slyšíme, to jak štika prudce narazila s kořistí do dna. Lipana pevně svírá jako pes kost uprostřed těla a před našimi zraky si jej postupně souká do žaludku. Vyčítám si, že jsem přece jen nezkusil toho strímra a zubatku nevyškolil, lipana je nám líto, tak trochu jsme mu pomohli do hrobu. Neděláme si ovšem iluze, že by si štika neulovila jiného .

Pokračujeme v lovu. Na mokré mušky lipani reagují dobře, na horním přívěsu nesmí chybět Superpuppa, uprostřed Bibio a koncový je malý strímr se zlatou hlavičkou z bažantí slepice – Kubánky. Je to pěkné chytání, vytahuji dost překrásně vybarvených lipanů, největší mají kolem 35 – 38cm. Podobné ryby loví i ostatní. Všechny ryby jsou jen do 40cm. Možná tu budou i větší, ale zřejmě jich bude málo. Je to jak říkal Lubbe – spousta menších ryb – na zahnání první lovecké horečky.

Asi po dvou hodinách, kdy jsme se nabažili lovem na malém jezeře, jdeme přes kopec do jedné ze zátok jezera Gasadatjavri. Cestou nacházíme roztrhaného soba, všude plno chlupů, prokousnutá lebka, poházené kosti. Jsme v oblasti výskytu vlků, tak se domnívám, že by to mohlo být jejich dílo.

V zátoce, která je docela kamenitá, s hlubší vodou u kraje, chytáme několik lipanů, bohužel jen menší velikosti. Za zmínku stojí akorát Petrova třiačtyřicítka. Všechny větší ryby vesměs chytáme na malé strímry. Petr na černou pijavici s oranžovou hlavou, já na Kubánku se zlatým korálkem. Pak s Petrem obcházíme rozlehlou zátoku. Chceme zkusit spojnici jezer Gasadatjavri a Gasadatvuotna, zvanou Gasadatguoika. Tady kdysi – možná před 12 lety – Lubbe nachytal velké množství lipanů, prý byl problém chytit rybu menší než kilo. Nejdřív šlapeme přímo podél jezera, občas se brodíme mokřinami, které se pod nohama nepříjemně houpou a člověk se občas proboří až po kolena do bahna. Někde jsou pozvolné písčité břehy. Na podobném místě Petr vyplašil velkého, jistě půlmetrového lipana, který stál bůhví proč v mělké vodě. Aspoň víme, že se tu vyskytují i větší ryby. Část cesty bereme zkratkou přes kopec, přesto máme v nohách další zhruba 2 kilometry. Konečně jsme na místě. Spojnici tvoří asi 8 – 10 metrů široký potok, občas je proud, ale častěji tok teče pomalu a vytváří hluboká místa. Vypadá to tady hodně nadějně.

Plni očekávání začínáme chytat. Záběry přicházejí brzy, ale není jich mnoho a ryby jsou malé. Pár lipánků do 25 cm, já vytahuji dokonce dva krásně zbarvené pstruhy, ale jen do 30 cm. Jinak nic. Velcí lipani tu tentokrát nejsou. Je možné, že tu Lubbe byl v jiném období, ryby tu mohly být staženy z jezera kvůli tření, těžko říct po tolika letech.

Taky jsme si všimli vyšlapané stezky od lidí, je vidět, že se tu občas loví. Prolovíme celou spojnici, která měří asi 600 metrů. Ani v ústí potoka do spodního jezera nemáme kontakt s větší rybou. Vše jen malí lipani. Trochu zklamaně se vracíme zpět, když přecházíme zkratkou přes kopec, v dálce je vidět několik chatek – možná rybářský nebo lovecký kemp. Později jsem z mapy vyčetl, že leží mezi jezery Gasadatvuotna a Harrejavri. Chatky jsou i v mapě přímo vyznačeny, zřejmě se zde tedy nějaký lov provozuje. Pozdě večer už ryby skoro neberou, je dost zima. Jura s Honzou si zachytali dobře na malém jezeře u tábora, ale lipana přes čtyřicet neulovil nikdo.

pondělí 2.8.

09.30 Vstávám do deštivého a větrného dne. Skoro celou noc pořádně lilo, k tomu se přidaly silné poryvy větru, které pořádně lomcovaly našimi stany. Ty to naštěstí vše zvládly. Ještě celé dopoledne se střídá jedna přeháňka za druhou. Kluci jsou ještě zalezlí, přes nepřízeň počasí vyrážím na lov. Nejdu nikam daleko, mířím do nejbližší zátoky na jezeře Gasadat, která je od tábora asi 500 metrů severovýchodním směrem. Kupodivu nějaké záběry přicházejí, během dvou hodin vytahuji asi 6 lipanů, dva slušnější měří 42 a 43 cm.

Pak se vracím do tábora a vaříme nějaké jídlo – tentokrát pohanku se špekem a houbami. Odpoledne jdeme znovu do blízké zátoky. Je to lepší než dopoledne a taky velikost lipanů se zvětšuje. Honza dostal lipana 48 cm, já 45,47,48 cm, Petr měl taky podobného. I když to pořád nejsou ty vysněné ryby, je hned veseleji.

Počasí se během dne několikrát změnilo, od deště přes slunko a teď večer fouká hodně ledový vítr. Děláme malý ohýnek, ale je docela problém udržet ho při životě. Nakonec se nám na něm podaří uvařit i čaj v konvičce. Tak popíjíme čaj a relaxujeme u ohně, ryby v tom počasí stejně neberou, ani by se nedalo moc házet. Teď oceňujeme teplé, větru a vodě odolné oblečení. Honza nám vypráví zážitek z dnešního dne, jak nad ránem slyšel za našimi stany bučet zřejmě losa. Patrně jsme si postavili naše příbytky na jeho stezce. Stop losů i sobů nacházíme poměrně dost, ale žádné z těchto zvířat se nám nepodařilo zahlédnout. Občas potkáme bělokura, který poplašeně s typickým zvukem perutí vyletí z pod našich nohou, párkrát jsme viděli přeletět nad hlavami krkavce a pravidelně potkáváme „laponskou sojku“, která nás svým pípáním občas pěkně štve, třeba když prudí celou noc svým ostrým, monotónním „píííp“. Nepodařilo se mi zjistit, co je to za druh, Lubbe říkal, že švédsky se jmenuje Fjallpipel nebo tak nějak.

úterý 3.8.2010

08.00 Je krásné slunečné ráno. Počasí nám opět předvedlo, jak rychle se tady mění a jaké je nevyzpytatelné. Teď naštěstí ukazuje svou vlídnější tvář. Dnes máme v plánu přesun, naštěstí poměrně krátký – slabé 4 kilometry, k říční spojnici, kde končí jezero Gasadatluoppal a začíná jezero Gasadatjavri. Toto místo jsme vytipovali podle mapy, předpokládáme, že v přítoku by mohly nějaké ryby být. Snídáme čočkovou polévku a čaj, balíme tábor.

10.15 Tak znovu kráčíme tundrou, dnes je to jen taková krátká procházka, abychom nevyšli z formy. Jako přítěž a zároveň suvenýr beru rozložitý sobí paroh, který našel pan hoteliér a kterých se tu dá nalézt poměrně dost. To mnohem kurióznější věc nacházím na holé planině asi po kilometru chůze. Uprostřed tundry se povaluje dřevěný raketový podběrák. Rukojeť je mírně rozklížená, ale jinak je plně funkční. Je vidět, že občas tu nějaký zbloudilý rybář zavítá, ovšem najít něco takového na tolika čtverečních kilometrech, tomu říkám náhoda.

11.45 Přicházíme ke spojnici obou jezer. Úzká spojnice je opravdu tvořena říčním úsekem, kde jsou proudky i hlubší tůně. Celá „řeka“ však neměří víc jak 100 metrů. Nacházíme pěkné místo pro stany na špici poloostrova, rychle stavíme stany a pak já s Petrem jdeme lovit. Hned po pár hodech každý vodíme pořádného lipana. Brzy zjišťujeme, že velcí lipani jsou skutečně tady ! Konečně se nám podařilo trefit se do pořádných ryb! Petr první rybu trhá, já vytahuji štíhlejšího lipana odhadem 47 cm. Pak mám opravdu velkou rybu na prutě, na osmnáctce návazci si dělá co chce. Přestože se ji snažím vodit s citem a nervat ji, lipan ocasem mlátí do návazce a aniž bych jej zahlédl, asi po minutě se mu podaří přívěs utrhnout. Vzal opět superpuppu. Jen co jsem sestavil nový návazec, na první hod přichází okamžitě záběr. Výsledek je ovšem naprosto shodný jako před chvílí. Znovu nekompromisní kopance do návazce, který po chvíli praská jako nic. Kontroluji proto svůj návazcový materiál, zda není nějaký přeschlý či nekvalitní, ale silon je v pořádku. Člověk nechápe, jak může urvat lipana na osmnáctku silon, ale velcí lipani v silném proudu plně využívají své váhy a energie. Až třetího lipana dostávám na břeh. Má necelých padesát.

Mezitím jdou chytat i kluci. Postupně každý zdoláváme několik velkých lipanů. Jsou koncentrovaní na tom krátkém říčním úseku. Když to šel Honza zkusit výš, kde končí proud a voda teče jen pomalu mezi pobřežními rákosinami, narazil pouze na několik štik. Ty asi dávají lipanům zabrat. Však taky dva Honzovi lipani měli ukousnutou část hřbetní ploutve.

Všichni si zde ulovili svou padesátku, Honza hned tři, Jura dokonce rybu 55 cm ( přeměřena, vyfocena ). Stejně tak Petr má na kontě několik ryb podobné velikosti, jednu vůbec neotočil a dopadl podobně jako já. Lipany samozřejmě všechny neměříme, jsou totiž dost citliví, do boje dávají veškerou svou sílu a pokud člověk s rybou trochu déle manipuluje – např při focení – je potřeba lipana chvíli podržet v proudu, aby se vzpamatoval. Snažíme se proto takové okamžiky zkrátit na minimum, byla by škoda takových úžasných ryb.

Po nějaké době samozřejmě záběry ustávají, přece jen úsek je krátký a my jsme čtyři. Proto se s Petrem rozhodujeme pro přesun na jiné místo. Asi 2 km proti proudu, nad horním jezerem Gasadatluoppal, jsou podle mapy další dvě zúžená místa. Sice krátká, ale měl by tu být proudný úsek. Ovšem dostat se kolem jezera není tak jednoduché. Na mnohých místech jsou bažiny, místy se prodíráme vodou a travinami až do výše kolen. Všude, kde je trochu víc vody, nám zpod nohou vystřelují malé štiky, občas se udělá vlna od větší ryby. Těch štik je zde opravdu požehnaně. Nakonec volíme cestu po kopci, která je sice delší, ale mnohem pohodlnější.

Konečně jsme na místě. Nacházíme dva proudky, které jsou však velmi krátké a navíc přecházejí do hlubokých nepřístupných jam co by začátku dalšího jezera. Nějaké záběry máme, ale to jsou jen malí ročci lipanů, jednu slušnou rybu jsem vyplašil v kraji u břehu a jednoho velkého lipana vidí Petr vyskočit na hlubině v končícím proudu. Bylo to na dohoz, tak asi čtvrt hodiny prohazujeme bezúspěšně hlubokou tůň.

Tak se pomalu vracíme zpět, cestou chceme ještě prochytat severní část jezera Gasadatluoppal, kde se břeh svažuje strměji do vody a kde jsme cestou tam viděli kolečka od sbírajících ryb, občas se ukázal i pořádný „lavor“. V podstatě všechna tato jezera jsou průtočná a vlévá se do nich řeka Gasadatjohka, na které jsem před pár dny ulovil prvního velkého lipana.

Záběry přicházejí až nečekaně brzy, hned po pár hodech, nejdřív Petrovi, pak i mě. Hned první Petrova ryba je poctivá padesátka, vypíná se těsně u břehu, pak o něco menšího lipana pouští.

Rozhodujeme se vzít alespoň dva lipany na jídlo, vlastně už dva dny jsme vůbec ryby nejedli, zásoby potravin se citelně zmenšily, tak to hodláme napravit. Rozhodně dáme přednost lipanímu masu před štičinou, jiné ryby jsme tu neviděli, i když se nedá vyloučit přítomnost síha či mníka.

Brzy zdolávám pěknou sedmačtyřicítku, po chvíli ze stejného místa přichází další záběr a hned je podle odporu poznat, že se jedná o něco většího. Dlouho lipana vůbec nevidím, vůbec se mu nechce ke břehu do mělčí vody. Ryby jsou teď v kondici a plné síly. To nám nakonec předvedly i v proudech u našeho tábora. Konečně se lipan ukazuje, dokonce vyskakuje a dělá ve vzduchu několik kotrmelců. Je to opravdu krásný lipan, odhaduji ho nejdřív přes pětapadesát, jak se ale ukáže, mám příliš velké oči. Nakonec má „jen“ 54 cm a 1,24 kg. Je to mlíčák a končí svou životní pouť vedle svého druha, aby nám posloužili jako obživa. Tyto dvě ryby bohatě stačí pro čtyři dospělé chlapy jako vydatná večeře.

Tak jsme konečně zažili lov, kvůli kterému jsem cestovali takovou dálku. Večer v táboře odhadujeme, že se ulovilo asi 35 – 40 lipanů v rozmezí 40 – 55 cm přitom těch kolem padesáti nebylo vůbec málo. Občas se chytla i menší ryba, několik ročků, večer v proudu jsem vytáhl dokonce jednoho cca 20 cm potočáka. Těch je tu bohužel žalostně málo, zřejmě soužití se silnou populací štik nezvládají.

Jedinou vadou na kráse tak je obrovské množství mušek, které lezou všude – do očí, uší, pusy, nosu – jsou strašně dotěrné a nepříjemně hryžou. Tady jich bylo zatím asi největší množství. Jinak počasí se trochu umoudřilo, i když se odpoledne přehnala přeháňka, večer byl klidný, bez větru, ryby na jezeře krásně sbíraly a hladina byla plná kroužků. Bohužel většina mimo dohoz. Pozorovali jsme nádhernou duhu přes celou oblohu a krvavé červánky od půlnočního slunce, které zářilo těsně za obzorem. Hlavně je všude neskutečný klid. Pro středoevropany něco těžko popsatelného, co se v našich krajích prakticky nedá zažít. Od doby, co jsme opustili parkoviště, jsme nepotkali ani živáčka. Jen občasné stopy po činnosti člověka. Honza s Petrem dnes večer dokonce pozorovali zřejmě mladého rosomáka. Popisovali ho jako cca 40 cm velkou tmavou lasicovitou šelmu bez náprsenky. Prý nebyl vůbec plachý, poskakoval kolem nich v porostu nízkých stromků snad ve vzdálenosti dvou metrů, než zmizel někde v houští. Zítra se chceme vrátit zpět do turistické chaty. Sen o velkých lipanech se nám vyplnil.