0
0

Nuže, my (vysoko)školáci máme ještě pár posledních (tý)dnů prázdnin, a o tom, co jsem podniknul v těch již uplynulých, je tenhle článeček. Naposled jsem psal myslím o FFT slopestylu, kde jsem si o kolo narazil palec, kterej mě jen tak mimochodem stále ještě bolí. Od tý doby jsem taky chodil v Praze na brigádu, abych měl konečně zase nějaký ty drobný a mohl si udělat třeba i nějakej pěknej výlet. Náhodou se mě jednoho dne kamarádi zeptali, jestli s nima nepojedu do Norska, udělat si poznávací dovolenou na kole, a tak se tak stalo, a najednou bylo 28.července a já stál ještě se dvěma klukama (Fishem a Wilmou) a třema kolama v Praze na Ruzyni a čekal na letadlo do Trondheimu.

Jo kdyby vás někoho třeba zajímalo, jak jsme to měli s přepravou kol, tak vězte, že společnosti Norwegian stačí u kola sundat pedály, otočit rejdy a ufouknou gumy, kupodivu žádný velký sraní. Stojí to teda asi 200 NOKů za jedno kolo a cestu. Akorát se vyplatí mít hned u nás norskou hotovost, páč předem to prej platit nejde a jinak vás na ruzyňském kurzu 4 Kč/NOK (normálně je asi 3,2) natáhnou jako nás hned na začátku tripu. Jinak letenka samotná dělá 5800 kaček za osobu s tím, že jsme měli domluvený dohromady jedno velký zavazadlo do 20 kg a každej jedno palubní. Teoreticky. Prakticky naše věci zabalené do pytle na odpadky stažené obalovací fólií vážily kil osmadvacet, ale naštěstí to sličná slečna za odbavovací přepážkou vůbec neřešila. Nu, a po nezbytných procedurách jsme nasedli do éra a asi po 2 a půl hodinách letu byli v na místě. To byly asi 2 hodiny odpoledne. Je teda zajímavý, že i když je to letiště Trondheim, tak vlastně v Trondheimu vůbec není, nýbrž asi 20 od něj v městečku Vaernes (to jen tak pro zajímavost).

Plán pro následujících 14 dní byl takovýto: počkat do půlnoci na vlak, kterým se posuneme asi 300km na sever do prdelky jménem Trofors. Tam odsud po vlastní ose do norského Twin peaksu, jmenovitě Hattfjeldalu (údolí kloboukové hory v překladu), tam 2 dny pobýt u Fishovýho kámoše a pak vyrazit opět na sever za polární kruh směr Lofoty, ty projet, podívat se na kraj až do města A a pomocí ferryho se přeplavit zpět na jih do Bodo. No a odtud na závěr přejet asi 10 hodin vláčkem zpět na letiště. No a tak jsme tak taky učinili. 🙂 Tu dobu čekání na první vlak jsme si zkrátili projížďkou pobřeží prvního fjordu, kterej jsem v životě viděl na vlastní bulvy. Taky jsme si cestou koupili pár vratnejch petek limonády, páč byla levnější než voda. Jinak myslim že to je fakt dobrá věc ty vratný petky, neni pak všude totiž tolik bordelu že. Akorát to má tu nevýhodu, že se nesmí odrbat ten obal s čárovym kódem, jelikož pak už to zas tak vratný není 🙂 No je půlnoc prvního dne a my nasedáme do jakéhosi staroluxusního vlaku a frčíme na sever. Jízdenky předem koupený na přesně stanovenou dobu, místo a jména naštěstí fungujou jak mají, takže jedeme, jedeme a jedeme až ve 4 hodiny ráno vysedáme do celkem krutý zimy. Jelikož jsme hodně na severu, tak tma je ta tam, protože tam je maximálně tak akorát šero. Nedá se nic dělat, navlíkáme hadry, lezem do sedel a dáváme prvních 70 km. Kus po asfaltce, kus po šotolce moc pěkným kaňonem podél řeky, taky první říční koupačka v krásně čistý a krásně studený vodě. K tomu všemu celej den sluníčko, božské uvítání…

A tak jsme tak jeli, a jeli, a jeli, až jsme se ocitli v zapadákově jménem Hattfjeldal, v překladu údolí kloboukové hory, na kterou jsme ještě ten den podnikli výšlap. Já jak nejsem zvyklej skoro nic dělat, tak mi to teda dalo kurevsky zabrat, no a těch komárů všude, to bylo něco ukrutnýho, skoro na chcípnutí vám řeknu. (ještě že jsem si pár dní před odletem koupil u bosse tu bundu a mohl se do ní pěkně schovat, chvála mu…) Celej výšlap na pana klobouka zabral něco přes 4 hodiny, mimojiné proto, že cestou dolů jsme trošku zabloudili a museli obcházet větší část močálu, než jsme našli tu fošnama vydlážděnou cestičku přes něj, kterou jsme šli směrem nahoru. No jinak nahoře na klobouku samozřejmě krásnej výhled, panoramátka jak na fotce, prostě paráda, vítr taky fučel o stošest, a nebejt tak studenej, tak by se nechalo nahoře i koupat v hezkejch napršenejch jezírkách, no snad příště. Na konci cest y zpět jsme ještě sebrali pár křemenáčů na smaženici (což bylo fakt jednoduchý a rychlý, protože tam houby snad vůbec nikdo nesbírá), pak dali u Fishovýho kamaráda pokec a šli do hajan.

Další den k snídani smaženice, pak skoro celej den déšť, takže jen asi 20km procházka a jinak nuda, ale naštěstí jsme se měli zrovna při tomhle hnusným počasí kde schovat. A celej zbytek dovolený pak už žádnej takhle deštivej den nebyl, akorát když jsme asi 4.den pomalu přemejšleli o zakempení na noc, tak začlo chcáti docela mocně, ale to jsme asi po 10 minutách jízdy zrovna nalezli přístřešek s grilíčkem a nasekaným dřevem, takže jsme samo neodolali a zakotvili tam. Jinak takových přístřešku je tam po Norsku docela dost, je to vždycky bouda, kde je betonový ohniště (někdy i s roštem na grilování) a která je zevnitř obehnaná lavičkama, na kterých se nechá i docela dobře vyspat. Teda, nechá, ovšem jen když má člověk pořádnou karimatku a ne ten alobal za stovku jako mám já (ano Čárysi, stále vejletim jaksi lehce v punku :D) No a když máte štěstí (my ho jednou měli), tak je tam pro vás i připraven ý naštípaný dřevo. Jinak vedle je vždycky ještě pěkná latrínka i s toaleťáčkem, takže luxus nevídaný přátelé, to jen tak někde nenajdete prostě. A když je tohle všechno třeba na břehu jezera, kde ještě vtéká jakási řeka, tak to je nocování snů, nekecám. Jen ty komáři, jen ty komáři zkurvený. Nemít Wilmovu smradlavou mast, kterou jsme si tam pořídili, bejvali bysme tam asi chcípli na otečení.

Nuže, nebudu tady psát co kudy a kolik jsme toho každej den ujeli a projeli, už takhle je to určitě až příliš nudný, ale vězte, že jsme toho ujeli vcelku dost a viděli taky dost, jak ostatně můžete vidět na fotkách. Je to sice samá krajinka, ale ta krajinka tam byla fakt nádherná, takže i fotky jsou prostě samá krajinka, hehe. Nejhezčí ale bylo asi když jsme našli nocleh na zelený travičce hned u pláže s krásným bílým pískem v jedný krásný zátoce, tam se určitě ještě aspoň jednou musím vrátit. To bylo totiž bezva.

Jo a další bezva byl den dva dny před odjezdem, když jsme po studeným proprchaným a ošklivým průjezdu vnitrozemím dojeli na kraj Lofot, zajeli za roh za jednu horu a tam bylo jasno a uplně nádherně. Ten den jsme si dali ještě náš v pořadí druhej a poslední trek na kopec, kde to vypadalo jak na vrcholku světa. Ty pohledy kamarádi!! To bylo něco fantastickýho. Na jedný straně hory zahalený do mraků, kterým koukali jen špičky a pod nima bylo hnusně, na druhý straně moře a nad ním krásně jasno, protože ty hory všechny mraky zadrželi a bylo vidět jak se ty mraky jen přes ně přelejvaj a rozplývaji se v nic. ACH. Ach tam bylo krásně. A to jsme dokonce cestou nahoru vystoupali nad všechen vítr kterej byl po cestě, takže nahoře bylo krásný tichoučko, bezvětří a prostě nádhera. Nic jinýho než nádhera!!! No mít tam sebou někoho jinýho než 2 kluky, bylo by to ještě o něco lepší, ale co no…

Jo a ještě bych chtěl taky říct, že tam mají na pobřeží fjordů normální borůvkový ostrůvky s 3x většíma borůvkama než máme u nás. A taky to tam nikdo nesbírá, stejně jak ty houby. Co tam ale lidi sbírají, tomu se říká Multer, neboli v češtině morušky (nebo moruše nebo tak nějak podobně) a z toho se tam taky prodává marmeláda, která je 2x dražší, než třeba druhá nejdražší marmeláda z borůvek, v přepočtu asi 200 kaček za půl kila. Což si myslím není málo, a já jsem se toho tam 2x docela slušně přežral.

Jo a jinak téměř všechno tam je stejně drahý jak u nás, akorát je v tom ten háček, že ne v českejch korunách, ale v norskejch, což dělá 3.2x tolik, což ale spolu s faktem, že norové vydělávají zhruba 3x víc než my, není nijak překvapující. Takže by asi věru nebylo špatný, vydělávat tam, a nakupovat u nás…

No a co bych tak ještě napsal. No nevím co by vás tak mohlo zajímat, takže už toho moc psát nebudu. Závěrem asi jen, že většina norek, co jsme viděli není nijak extra hezká ani hubená, což potvrzuje ovšem pouze vyjímka, kdy se Fish chtěl vyfotit ve Švédsku s typickejma švédkama a oni to byli zrovna norky 🙂

Tak a to bude asi všechno co vám sem napíšu, protože už vás nechci víc nudit.

Jinak poznávací trip Norska na kole můžu jedině doporučit, protože mimojiné projíždět 3km dlouhej podmořskej tunel na kole je docela hustý 🙂 Takže se mějte pěkně a někdy někde s některými naviděnou. A omlouvám se za ten svůj strašnej slohovej styl, ale já na to nikdy nebyl a asi ani nebudu.

Tak a teď už opravdu pá. Pól

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .