0
0

Protože je v Norsku dovoleno volně stanovat v přírodě (150 m od obydlí, případně soukromého pozemku), řekli jsme si, proč toho nevyužít. Na zdejší stanování jsme si museli pořídit patřičné vybavení – teplejší spacák( do – 5°C), nafukovací karimatky a outdoorové nepromokavé věci – trekové boty s goretexem a nepromokavou bundu.

Rozměnili jsme si 100 Eur (nazpátek jsme plánovali jet přes oresundský most v Dánku, který byl placený) a 3600 NOK. Zbytek peněz jsme nechali na účtu. Benzín jsme platili kartou.

1. a 2. den

Vyrážíme 19.7.2010 v 15h směrem na sever, podle google maps má cesta z Brna až do dánského přístavu Hirthals trvat 13 hodin. Měli jsme kolem 10 hodin rezervu, kterou jsme využili na spánek na odpočívadle v Německu, malé přestávky na cestě a nechtěné zácpy v Německu(asi 1 hodina). V Dánsku jsme museli být v čas, protože jsme měli rezervovaný lístek na trajekt do norského přístavu Kristiansand u společnosti Fjordline na stránkách http://fjordline.com/.Lístek na trajekt jsem kupovala asi 10 dní před naším odjezdem a byl za velmi výhodnou cenu 66 euro (lístek pro dva + auto).

Po projetí Českou republikou, Německem a Dánskem jsme konečně byli v naší cílové stanici. Cesta byla docela vyčerpávající a při jízdě jsme se střídali v řízení. Při příjezdu do Hirthals jsme nejdřív zajeli k moři a pak nás cedule nasměrovaly k trajektu, kde už ve frontě stálo několik aut. Na pokladně jsme ukázali vytisknutý papír s naší rezervací. Slečna si nás našla v počítači a řekla, do jaké řady se máme zařadit.

Ve frontě jsme čekali asi půl hodiny a pak se konečně začalo naloďovat na trajekt. Při nájezdu nás nasměrovali, kde máte zaparkovat. Auta byla docela blízko sebe, aby se jich sem vešlo co nejvíc. Vystoupili jsme a šli si sednout do místnosti se sedadly.

Plavba trvala 2 hodiny. Trajekt se s námi kvůli velkým vlnám trochu houpal, tak jsem měla divný pocit v žaludku. Konečně jsme byli v Norsku. Vyjeli jsme z trajektu a následovali ostatní auta na místo, kde už stál celník a kontroloval projíždějící. Většinu nechal bez mrknutí oka projet. Nás si na chvíli zastavil a ptal se na důvod návštěvy a, kam máme namířeno. Po uspokojivých odpovědích nás nechal jet dál.

Bylo už kolem 20 h večer. Vyjeli jsme z Kristiansandu po silnici směr na Mandal a začali hledat místečko pro náš stan. Po sjezdu z hlavní cesty a půlhodinové jízdy malými cestičkami, jsme našli plácek v blízkosti jezera přímo pro nás. Stmívat se začalo až v 23 hod, ale nám to vůbec nevadilo, protože než jsme se porozhlídli po okolí, postavili stan, dojedli bábovku z domu a o půlnoci se vykoupali v místním jezírku, byla už tma.

3. den

Dopoledne vyrážíme směr Mandal, malebné městečko s hodně plážemi na jižním pobřeží Norska. Naše první cesta vedla na informace, kde jsme si vzali prospekty a zjistili, kde se nachází nejdelší pláž. U moře jsme strávili asi 3 hodiny. Voda byla docela studená, ale dost lidí se koupalo. Kolem lítali rackové.

Po načerpání dostatku mořského vzduchu a slunečních paprskůjsme jeli na nejjižnější bod Norska Lindesnes. K samotnému majáku se dalo dojít pouze po zaplacení vstupného 50 NOK/osoba, ale pak zde byl přístup do celého areálu, kde se promítal film, bylo tady i malé muzeum. Moc lidí tu nebylo. Prošli jsme si okolí majáku, chvílemi poprchávalo. Po ukončení prohlídky jsme opět vyjeli na cestu po silnici směr Stavanger. Bylo už docela pozdě, tak jsme hledali místo na spaní. Nakonec se nám to podařilo docela rychle a stanovali jsme blízko městečka Lyndal, někde na vedlejší cestě u řeky. K večeři jsme si uvařili polívku do hrnečku, rýži a zavařené maso z domu.

4. den

Ráno se probudíme, uděláme si snídani a v 11 hod. jedeme směr Preikestolen neboli Kazatelna (plochá skála, která ční přibližně 597 m nad fjordem). Původně jsme se chtěli stavit i ve Stavangeru, ale nakonec jsme toto město oželeli a místo toho jsme jeli rovnou na trajekt do Oanes (trajekt Oanes – Lauvik, cena 83 NOK – auto, 2 osoby) a pak přímo na Preikestolen. Dojeli jsme k prvnímu parkovišti a tam stála cedule, že je obsazené, proto jsme sjeli trochu níž a zaparkovali u cesty, kde se nic neplatilo a kde už stálo tak 15 aut. Potom jsme zjistili, že ještě jedno placené parkoviště bylo úplně nahoře, kde byly i různé stánky se suvenýry. Do batohu jsme si zabalili pití a pár sladkostí. Podle průvodce měla cesta trvat 2 hodiny. Protože se lezlo hodně po kamenech, bylo zapotřebí mít dobrou pevnou a neklouzavou obuv, žádné sandály. Jinak počasí bylo výborné, teplo a svítilo sluníčko.

Stezku na Preikestolen určitě poznáte, bylo zde hodně turistů, takže jsme šli za davem. Směr určovali i kameny, na kterých bylo červeně namalováno velké písmeno T. Po cestě bylo jedno jezírko a plno motivů na focení. Na výstup se odvážili jak starší, tak i malé děti, dokonce pár lidí mělo i psy, takže cesta nebyla zas tak náročná. Konečně jsme vystoupili na vrchol skalní stěny, výhled byl úžasný. Udělali jsme pár fotek, dali si malou svačinku a šli pomalu zase zpátky. Po cestě jsme potkávali plno národností, narazili jsme i na pár Čechů. Po návratu z Preikestolenu jsme jeli dál podle našeho plánu.

Zastavili jsme se u informací u Lysefjordu, kde byl krásný výhled na fjord a v suvenýrech koupili magnetku soba. Potom jsme pokračovali dál směr Hjelmeland, kde byl trajekt. Protože už bylo 21 h, odbočili jsme z hlavní na boční cestičku, která vedla někam nahoru a asi po 5 min jsme našli pěkný plácek na stan. Uvařili jsme si jen něco malého a postavili stan. Protože jsme neměli v plánu nocovat v kempech, vzali jsme si z domů víc vody na umývání, vaření apod. Ale voda nám brzo došla, tak jsme improvizovali a nabrali vodu z jezera, kolem kterého jsme přes den jeli.

Podle informací na různých webech jsme si mysleli, že se dá občas vysprchovat v kempech, i když tam nejste ubytovaní, že zaplatíte jen za sprchu 10 NOK. Ale poté, co jsme se v jednom kempu ptali a tam nám řekli, že to nejde, tak už jsme to nezkoušeli.

5. den

Čeká nás tříhodinová cesta směrem na městečko Odda. Přejeli jsme přes fjord trajektem z Hjelmelandu – Nesvik (83 NOK). Před Oddou jsme se zastavili u mohutně hučícího vodopádu u silnice a potom pokračovali dál do Eidfjordu. Toto město bylo výchozí bod pro vodopád Voringsfossen a také na náhorní plošinu Hardangeviddu. Zastavili jsme na neplaceném parkovišti pár kilometrů od Eidfjordu, kam nás naváděla cedule a šli asi tak 20 min k vyhlídce na vodopád. No moc nás neuchvátil, možná proto, že jsme nebyli až nahoře na stezce u hotelu, kam doporučoval jít průvodce a kde je výhled na vodopád nejlíp fotogenický.

Pak jsme se zastavili v Hardangeviddském National Centrum, které bylo po cestě. Koupili jsme si mapu náhorní plošiny za 149 NOK. Plánovali jsme jednodenní výlet na plošinu (asi na 6 hodin). Už se opět blížil večer. Po cestě jsme míjeli spoustu kempů, ale my si hledali vlastní místečko pro přespání. Dočkali jsme se. Narazili jsme na úchvatný plácek u řeky. Auto jsme bohužel museli nechat nahoře u cesty a po kamenech jsme sešli dolů k řece. Vzali s sebou stan a další věci. Stan byl postavený za chvilku a teprve v 22 hod. jsme si vařili večeři (nudle s mákem). Usnuli jsme rychle.

6. den

Protože náš plán byl náhorní plošina Hardangevidda, vyrazili jsme oproti ostatním dnům docela brzo v 11 hodin). Podle mapy jsme našli odbočku za Hardangeviddským Natinal Centrem na malou cestu, která nás vedla několika serpentinami až nahoru. Na začátku stoupání si před auto lehly ovce, tak jsme museli chvíli počkat, než se jim zachtělo uhnout na stranu. Zastavili jsme na prvním parkovišti, které bylo v dohledu a na boku se vyjímal hučící vodopád. Vzali jsme si batohy a vyrazili. Kousek dál nahoru bylo ještě jedno parkoviště, samozřejmě neplacené a pak asi tak půl hodiny ještě nahoru bylo další. My jsme ale měli naplánovanou túru od parkoviště, kde jsme zastavili.

Naším cílem byla chatka Viseli, případně Hedlo. K té jsme se nakonec nedostali, protože jsme sešli z vyznačené cesty a museli se brodit malými bažinami. Terén byl náročnější a ušli jsme ho za delší časový úsek. V botách jsme naštěstí mokro neměli, dobře jsme je naimpregnovali:).

Udělali jsme si zastávku i u vodopádu Valursfossen, moc pěkný. Obloha byla zatažená, ale nepršelo a na túru ideální počasí. Asi po 6 hodinách jsme se ocitli opět na parkovišti. Nikde jsme se neztratili Potkali jsme tak 3 skupinky lidí, kteří šli podobným směrem jako my. Mobil ukazoval nějak 19 hodin a my byli docela unaveni. Nechtěli jsme strávit čas hledáním noclehu, proto jsme se rozhodli přenocovat na parkovišti, kde bylo vzadu dostatek místa pro stan. V pozadí hučel vodopád, takže výhled ze stanu byl úžasný. Na parkovišti nikdo nebyl, tak jsme měli i soukromí. V klidu jsme si uvařili večeři a ještě odpočívali. Nabrali jsme si do zásoby vodu z řeky, umyli se a kolem půlnoci šli spát.

7. den

Z náhorní plošiny jedeme směrem na Eidfjord a odtud do města Brimnes na trajekt (Brimnes – Bruravik, 109 NOK). Na trajekty jsme moc dlouho nečekali, protože jezdili často a najít je taky nebylo těžké. GPS navigace nás vedla na Stryn. Po cestě jsme zastavili u lesa, kde jsme objevili borůvky. Tak jsme si udělali pauzu a pár si jich do hrníčku natrhali. Další trajekt Vangsnes – Dragsvik – 105 NOK. Po 5 hodinách jízdy autem jsme se konečně ocitli v městečku Olden, které bylo naším cílem a které je výchozí bod pro ledovcový splaz Briksdal. Podle průvodce jsme jeli ještě tak 15-20 km za Olden. Bylo nějak 20 hodin a my jsme nemohli najít žádný dobrý plácek pro stan, tak jsme se rozhodli, že poprvé zkusíme kemp, stálo nás to 170 NOK. Byl tu pěkný výhled na ledovcový splaz. Takže ráno stačí dojet jenom k parkovišti u ledovce, které bylo asi tak o 10 km dále. Další den jsme zjistili, že pak byl ještě další kemp, přímo u parkoviště na ledovec a byl o něco levnější. To teda naštve.

Kemp byl u krásně modrého jezírka, výhled byl supr a večer se na obloze objevily červánky. Využili jsme možnost sprchy, která stála 10 NOK za 5 min, drobné se hodily do takového malého automatu. Uvařili jsme si rýži a maso z domu, umyli nádobí v kuchyňce a šli spát.

8. den

Ráno jsme si ještě načerpali vodu z kempu do kanystru a vyjeli. Na parkovišti jsme zaplatili 40 NOK, nebylo to časově omezené. Na ledovec to je přibližně 1 hodina, jde se kolem překrásných vodopádů, které vás trošku zchladí. Jinak komu by se nechtělo jít pěšky, může si zaplatit výjezd v trollích autíčkách. Šlo se příjemně. Konečně máme výhled na ledovcový splaz, fotíme, co se dá. Jdeme i za výstražnou ceduli, až co nejblíže k ledovci. Na ceduli se píše, že ledovcový splaz se posunuje, takže zde hrozí nebezpečí a nedoporučuje se jít až k němu. Většina lidí to stejně nedodržuje. Fotíme se a jdeme zase zpátky.

Výhled na ledovec Briksdal a okolí byl krásný, bylo teplo, na krátký rukáv. V suvenýrech blízko parkoviště kupujeme nějaké drobnosti domů Po výšlapu máme namířeno do Geirangeru k fjordu. Jedeme asi 2 hodiny, cesta je různá, plno tunelů, na které jsme si už ale zvykli. Konečně jsme u Geirangeru a zastavuje na vyhlídce před městem. Po cestě ještě pomáháme jednomu autu Nizozemcům, kterým chcípnul motor. Naštěstí máme startovací kabely, takže motor jim pak hned naskočí a děkují nám. Potkáváme ještě 3 další auta, kteté cestu po serpentinách nezvládly a nejsou provozuschopné. U Geirangeru naše cesta končí a otáčíme se zpátky. Bohužel na Trolí cestu už jsme nejeli, ale snad příště:).

A náš směr je hlavní město Oslo. Vyrážíme zpátky po serpentinách nahoru na město Lom a pak Otta. Chceme dojet co nejdál, ať další den můžeme navštívit Oslo. Bohužel po cestě nemůžeme najít žádné vhodné místo pro stan, ani zde není moc odboček. Možná si už moc vybíráme, protože chceme pěkné místečko, jak jsme měli v dřívějších dnech, někde u řeky či jezírka. Proto nakonec zastavujeme na odpočívadle u dálnice E6 před Lillehammer. Stan rozdělávat nechceme. Je tu dost hluku od aut. Máme kombíka, takže si přesuneme věci z kufru dopředu a sedačky vzadu sklopíme. Je dost místa na lehnutí. Spalo se docela dobře, ale ve stanu to bylo lepší. Už si ani nic nevaříme, protože jsme se zastavovali předtím na odpočívadle, kde jsme si vařili polívku. Jdeme spát.

9. den

Ráno se probouzíme a na odpočívadle už je autobus plný důchodců. Nasnídáme se a kolem 12 hod. vyrážíme na dálnici k Oslu. Zde je v některých úsecích povolena rychlost 100km/hod. Na dálnici E6 před Oslem a také za průjezd Oslem se platí mýtné. Funguje zde automatický systém mýtného (kamery zaznamenají vaši značku), to znamená, že jakmile uvidíte značku automatického mýtného, tak nezastavujete. Mýtné se má zaplatit na nejbližší benzínové stanici, na kterou vás zavede příslušná značka, nebo do tří dnů na čerpacích stanicích Esso.

Po cestě do Osla jsem viděla jen jednu značku, která vás navádí k benzince, kde je možné zaplatit poplatek, ale tam jsme nestihli zastavit. Jinak při výjezdu z Osla nás taky žádná značka na benzinku nesměřovala. Tak nám nezbývalo nic jiného, než to zaplatit v Esso. Ještě ten den jsme narazili na danou benzinku, šla jsem se tam zeptat, ať mi dají formulář (kde se mělo vyplnit SPZ, národnost, částka-nevím teda, jak se zjistí kolik), že to vyplním a zaplatím. U benzinky na mě kluk koukal, jak na přízrak. Nevěděl, o co se jedná, že žádný formulář nemá, odkázal mě na jinou benzínku.

Poté jsme narazili ještě na jednu, kde taky nevěděli, co s tím. Naváděli nás, ať si koupíme autopass, což už bylo pozdě. Po cestě zpátky do ČR jsme žádnou Esso už nepotkali, takže jsme mýtné nezaplatili. Po příjezdu domů jsem si četla různé diskuze, co dělat, když se to nezaplatilo. Samozřejmě, že i v průvodci bylo napsané, že když se mýtné nezaplatí, nic se neděje a dojde vám domů po několika měsících faktura od anglické společnosti na danou částku, která asi bude zvýšena o nějaké správní poplatky.

Dozvěděla jsem se, že zatím nikomu ještě faktura nedošla, že třeba to už je i dva roky. Pak jsem si našla stránky http://www.autopass.no, kde jsem si vytvořila účet a zaregistrovala naše auto a platební kartu. Psali tu, že z účtu jde mýtné strhnout do 14 dní po průjezdu mýtným. Nabila jsem minimální částku 300 NOK. Po pár dnech se mi na účtu objevily odečtené částky za placené úseky. Tak snad si odečetli všechno. A nějak do 90 dní by měli peníze, které tam zůstanou, vrátit zpátky. Tak jsem zvědavá.

Takže jsme dojeli do Osla, zaparkovali jsme na městském parkovišti v Ringu 1(okruh), kde to bylo nejblíže centru, ale také zde parkování bylo nejdražší. Na parkovišti jsme zaplatili 47 NOK za 1,5 hod. a šli se projít po nejznámější ulici Karl Johnas Gate a došli jsme až ke královskému paláci. Chtěli jsme ještě do Vigelandova parku, ale to už jsme nestíhali. Jinak Oslo vypadalo jako normální město, plné oživlých soch, občas bezdomovci, různé národnosti, parčíky. Po prohlídce města jsme jeli směr ČR, do Švédska, přes Dánsko, Německo a za 16 hodin čisté cesty jsme byli doma. Naštěstí jsme dojeli v pořádku. Cesta byla dlouhá a opět hodinová zácpa v Německu u Hambugu. Jinak Norsko vřele doporučuji jako dovolenou, určitě toho nebudete litovat, krásná příroda a klid Vám dá dostatek energie do života a zanechá ve vás nezapomenutelný pocit.

Cesta přes Dánsko

Jeli jsme přes oresundský most, kde se platilo mýtné 39 EUR, bohužel my jsme jim dali 50 EUR v papírovkách, protože jsme neměli drobné a ženská nám vrátila ve švédských (šlo na výběr vrátit i v dánských). To samé na druhém mostě v Dánsku, vrátili nám v dánských korunách, zde se platilo 31 EUR. No kdybychom to věděli, tak si nachystáme přesně v drobných eura, no tak příště.

Popis cesty:

Brno – Hirtshals , 1403 km, 12 hod. 52 min.

Kristiansand – Lauvik, 226 km, 3 hod. 36 min, (trajekt Lauvik – Oanes)

Lauvik – Strand, 17,4 km, 41 min.

Strand – Tau – Hjelmeland, 38,2 km, 38 min

Hjelmeland – Odda (RV 13) , 158 km, 3 hod.(trajekt Hjelmeland – Nesvik)

Odda – Eidfjord, 70 km, 1,16 hod.

Eidfjord – Voss, 53 km, 1,17 hod., (trajekt Brimnes – Bruravik)

Voss – Stryn, 257 km, 4 hod. 16 min., (trajekt Vangsnes – Dragsvik)

Strynn – Geiranger, 74,5 km, 1hod. 3 min.

Geiranger – Lillehamer, 270 km, 4 hod. 3 min.

Lillehamer – Otto, 184 km, 2 hod. 39 min.

Oslo – Mälmo, 565 km, 6 hod. 16 min.

Mälmo – Kolding, 267 km, 2 hod. 44 min.

Kolding – Brno, 1090 km, 9 hod. 55 min.

Počet najetých km: 5225 km

Spotřeba: 7 l/100 km

Celkové náklady

Naše celkové náklady na cestu, která trvala 11 dní činí 25060 Kč. Do těchto nákladů není započítané vybavení, které jsme kupovali před Norskem, jako jsou spacáky, karimatky, boty. V nákladech také není započítané mýtné z Osla, protože jsem si aktivovala účet na stránkách autopassu a vyúčtování proběhne až do 3 měsíců.

Ujeli jsme 5225 km při průměrné spotřebě 7 litrů/100 km (spotřebovali jsme asi 373 l). Průměrná cena benzínu se pohybovala kolem 37 Kč/l. Do nákladů na benzín jsou započítané i poplatky, které si banka strhla za platbu kartou v zahraničí, protože u všech benzínek jsem platila kartou (při kurzech: 1 NOK = 3,2 Kč, 1 euro = 24,7 Kč, 1 DKK = 3,4 Kč, 1 SEK = 2,7 Kč).

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .