0
0

Když jsem se letos rozhodoval, kam se vydat, hned mě napadl sever. Nevím proč, ale něco mě láká se tam podívat. Asi to, že jsem tam ještě nikdy nebyl. Spousta cestovek nabízí Skandinávské země ve svém programu. Trošku jsem to omrkl a vyhrálo Norsko. Samozřejmě, že opět na vlastní pěst. A konečně po uplynulých třech letech strávených v Alpských zemích to chce už nějakou změnu. Tím ale nechci tvrdit, že v Alpách není hezky. Právě naopak.

Pojedeme opět ve dvojici. Ve stejném složení jako Rakousko a Itálii. Teď už se jen dohodnout kdy a jak vyjedeme.

Nejprve jsme měli v úmyslu odjíždět v červenci. Přeci jen sever je sever a tudíž je tam déle zima, než u nás. Jenže prázdninové měsíce červenec a srpen jsou z různých důvodů nevyhovující. Takže pokud letos chceme někam vyjet, jedině v červnu. Chvíli váháme, zda je tento jarní měsíc na Norsko vhodná doba, ale plány se nám měnit moc nechce, a tak se podřizujeme osudu.

Při plánování vhodné cesty po Norsku vycházíme z toho, že našim výchozím a konečným místem bude Oslo. Až sem totiž jezdí z Brna pravidelná autobusová linka. Kola vozí taky, proto je vše bez problémů. Ale dva týdny před plánovaným odjezdem Martin přichází s nabídkou cestovní kanceláře, která vozí rybáře na Lofoty. Odjíždí koncem května a mají ještě dvě místa volná. Kola by nám vzali taky a vyvezou nás klidně až za polární kruh. Takovou nabídku tedy nemůžeme odmítnout.

25.května před půlnocí projíždíme ospalými Brněnskými uličkami k hotelu Grand, odkud je odjezd. Postupně se schází všichni účastníci této expedice. Původně bylo dohodnuto, že za autem bude připojen vozík pro naše kola a chladící boxy rybářů. Ten tady ovšem není. A tak se musí naskládat do auta s námi i všechny ostatní věci, včetně našich kol. Postupně nakládáme jedno zavazadlo za druhým. Plníme každičkou škvíru a mezírku. Podařilo se. Vyjíždíme v jednu hodinu po půlnoci asi jen s hodinovým zpožděním.

Posádku osmimístného Volkswagenu tvoří řidič Luboš, průvodce a navigátor Karel, rybáři Petr s Mirkem a já s Martinem. Zbytek každého sebemenšího volného prostoru je zaskládán zavazadly.

Přes hraniční přechod Dolní Lipka/Boboszow máme namířeno do polského přístavního města Gdaňsk. Až na neuvěřitelně rozbité silnice, které tvoří hlavní tah na sever Polska a jsou přecpány desítky kamionů, probíhá cesta klidně. Do Gdaňsku přijíždíme ve čtyři odpoledne, po patnácti hodinách jízdy.

Naloďujeme se na trajekt a v šest večer odrážíme od polských břehů na devatenáctihodinovou plavbu do Švédského města Nynäshamn. V ceně palubního lístku máme zaplacenou i kajutu, takže nemusíme spát ve spacákách v hlavní hale na zemi. Zpočátku nám ale dělá problémy ji v šestipatrovém trajektu najít.

Během plavby se v baru dostáváme do menšího sporu s nalitými poláky, ale jak říká přísloví „moudřejší ustoupí“ jdeme raději spát. Na sjednání pořádku je placena lodní ochranka.

Následující dopoledne nás vítá Švédské pobřeží deštěm a silným studeným větrem. Přesně tak jsem si ten sever představoval. Nezklamal. Po zbytek dne pokračujeme stále autem přes Stockholm, kolem Botneckého zálivu do města Umea, a odtud do norské Mo i Rany.

Jak se blížíme víc a víc k polárnímu kruhu, hladina početných jezer je pokryta ledovou vrstvou, ubývá rozmanité vegetace a přibývá zakrslých břízek. Sem tam se objevují první náznaky sněhu.

Na malé čerpací stanici děláme pauzičku. Venkovní teploměr ukazuje 3°C, je hustá mlha a prší. Při představě, že máme za pár hodin vystoupit a sednout na kolo mně běhá mráz po zádech (a není to jen tou zimou).

27.května v 5.30 ráno zastavujeme na polárním kruhu. Pomyslnou hranici oddělující arktickou oblast tvoří kamenné podstavce se symboly zeměkoule. Z auta vytahujeme rozložená kola a naše zavazadla. Při pohledu na tu hromadu věcí je až neuvěřitelné, že to všechno naskládáme na kola a povezeme sebou.

Když se loučíme s posádkou auta, zmocňuje se mě divný pocit. Kam oko dohlédne je jen holá zasněžená krajina bez jediného stromu. Sem tam se krčí v haldě sněhu malý keřík. Budova co stojí opodál, a ve které se prodávají turistům suvenýry je ještě v tuto hodinu zavřená. Po silnici spojující sever s jihem odjíždí nenávratně „naše“ auto. Kromě nás dvou není široko daleko žádná živá duše.

Skládáme dohromady kola, děláme pár fotek a ještě naposled si vychutnáváme ten pocit, že stojíme na severním polárním kruhu. Přeci jen, s největší pravděpodobností se sem už nikdy nedostaneme (ale kdo ví…). Poté vyrážíme zpátky – domů.

Během dne nám počasí stále připomíná, že jsme na severu – drobně prší a profukuje. Mokří a promrzlí dojíždíme do prvního většího města – Mo i Rany. Ta nás vítá cedulí – Trondheim 495 km.

Cestou potkáváme prvního dálkového cyklistu. Jede na ležatém kole. Peter je z Holandska a na cestu se vydal před třemi týdny z Osla. Má namířeno na Lofoty a pak se prý uvidí, jestli bude pokračovat přes Finsko zpátky k jihu, nebo se sveze do Bergenu lodí. Na jihu mu svítilo sluníčko, a tak doufáme že se nesková ani před námi.

Od západu vane ledový vítr. Mořská hladina je hodně blízko.

Téměř celý den šlapeme do pedálů, bez nějaké větší pauzy. Protože máme dostatek zásob z domova, zatím nevaříme. Jen si zakousneme chleba se sýrem a hned pokračujeme zase v cestě k jihu.

Po 130 km vyjíždíme večer malé sedlo. Mapa uvádí 617 m n.m. Silnice je pokryta sněhem. Téměř celou cestu jdeme pěšky. Dnes už nemáme sílu. Přeci jen jsme se minulou noc v autě nevyspali a tak síly chybí. Za průsmykem u jezera stavíme stan.

Spát jdeme o půl dvanácté, kdy se slunce pomalu blíží k obzoru.

V noci nás přišli navštívit sobi. Motali se kolem stanu a neustále zvonili zvonci připevněnými na krku. Lidé je tady chovají jako krávy, nebo ovce. Vyženou je do lesíka a víc se o ně nestarají.

Ráno se probouzíme opět do severského počasí. Moc se nám ven z teplých spacáků nechce, ale nakonec se přemáháme. Oblékáme pláštěnky a vyrážíme do nečasu. Fičí silný protivítr. Po rovince jedeme rychlostí 10 km/h. Každých deset kilometrů děláme pauzu. Chvílemi déšť ustává, aby se za nedlouho opět spustil.

Odpoledne už je to daleko lepší. Jakmile přestalo pršet, utichl i vítr. Hned se jede daleko lépe.

Dvacet kilometrů jižně od Mosjoenu zastavujeme u vodopádů Laksfossen – Lososí schody. Vodopády a peřeje dostaly jméno podle lososů táhnoucích do svých trdlišť na horním toku proti proudu řeky Vefsny. Pro překonání výškového rozdílu, který činí až 15 metrů postupně vyskakují do výšky po balvanech jako po schodech.

U jezera Store Majavatnet odpočíváme a vaříme oběd. Voda je čistě průzračná, ale děsně ledová. I když zrovna svítí sluníčko, vzduch je dost chladný. Za jezerem se tyčí zasněžené vrcholky hor.

Zkoušíme chytat ryby. I když jich ve vodě plave požehnaně, naší chlebové návnady si vůbec nevšímají. Asi jsou moc rozmlsané a chleba jim není vhod.

Do Trondheimu nám chybí asi 150 km. Celou cestu ze severu jedeme doposud po hlavní silnici E6. Ta protíná téměř celou zemi. Začíná na jihu v Oslu a končí hluboko za polárním kruhem. Při ní jsou postaveny po několika kilometrech odpočívadla se stolky, lavičkami, zastřešená informační tabule a na některých nechybí ani budka se záchodem.

Po čtyřech předešlých nocích ve stanu nalézáme konečně večer nějakou boudu na spaní (hold v počtu seníků se žádná jiná země asi Rakousku nevyrovná). Sice v ní docela profukuje, ale stan je tak nasáklý, že už je potřeba ho vysušit.

První den, kdy konečně neprší. Jedeme kolem Trondheimsfjordu. Cesta se klikatí nahoru a dolů. Od moře vane silný studený vítr. Oproti místům kolem polárního kruhu, kdy jsme potkali snad jedno auto za hodinu tady provoz několikanásobně vzrostl.

Protože se dnes chceme co nejvíce přiblížit Trondheimu, většinu dne trávíme v sedle kola. Občas uděláme jen krátkou pauzičku a hned zase jedeme. Pouze na oběd odpočíváme delší dobu. Uvařit oběd nějaký ten čas zabere.

K večeru, asi deset kilometrů před Trondheimem, nacházíme nedaleko silnice polorozpadlý dvoupatrový barák. V jedné místnosti rozděláváme na podlahu spacáky a vaříme polévku. Ta tvoří s chlebem naše každodenní večerní menu. Pak jdeme k fjordu opět zkusit chytnout nějakou rybku, ale rybáři z nás asi nikdy nebudou. Tak jako v uplynulých dnech jdeme spát až po jedenácté hodině.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .