Nordkapp na bavorských GS

Cesta tří účastníků na dvou cestovních endurech BMW R 1200 GS na sever Norska.

Připravy O cestě na sever Skandinávie jsem začal uvažovat koncem podzimu loňského roku po zjištění,že moje BMW R1200 GS model 2010 je perfektně stvořené pro dlouhé cestování.Bike se velice osvědčil v červnu v Alpách i cestou na Istrii v červenci 2011. Dilema zda jet sólo, nebo ve dvou trvalo pár měsíců.Zatím jsem nakoupil literaturu,četl cestopisy a začal považovat cestu na Nordkapp jako můj sen.Kvůli svatbě blízkého kamaráda jsem cestu naplánoval až na půlku července v délce 3 týdnů.Takové dlouhé volno jsem zatím neměl. Na jaře moje manželka Barča potvrdila účast a bylo zřejmé,že tohle bude výzva! Kam ale napakovat všechny krámy,potraviny,stan,spacáky atd…pro dvě persóny na 3 týdny? Odpověď je v novém horním padacím rámu Touratech,na který jsem navěšel tašky Lojzo.Stejná značka se usídlila na topcase-vše dle individuálních požadavků- a na bočních kufrech.Obzvlášť taška na zadní kufr působila monstrózně,jak je vidět na foto,ale nakonec vše báječně splnilo funkci.Dále ještě nezbytný tankvak plus 3 kufry.Takže GS mělo najednou vizáž Goldwingu.Hmotnost jsem se snažil rozvrhnout následovně:Nejlehčí věci-spacáky a nepromoky do horní textilní tašky,raději jsem je ještě dal do igelitového pytle.A nejtěžší-Adventure Menu-do předních tašek na padací rám. Koupeny nové spacáky,nové nepromoky pro mě i Barču-goretexu už slepě nevěřím,nové cestovní kalhoty PSÍ pro ženu,moje nové dioptrické titanové brýle s tenkými nožkami,21 kusů Adventure Menu-14 kg…,spousta tyčinek Snickers,polévky.Zapůjčen plynový vařič,nádobí a plynové bomby, 2 kusy.Nějaká ta elektronika-foťák,dva telefony,dvě kamery,nabíječky a kabely.Cestovní průvodce -to jsou tři knížky,tenisky,šlapky,spousta oblečení –to všechno krát dvě,láhev Havana rumu.Doteď nechápu,jak jsme to všechno narvali do tašek a kufrů.Zavazadla odhaduji na 50 kg. Těsně před cestou jsem vyměnil enduro gumy Continental TKC 80 za cestovní Michelin Anakee 2 a nalil nový olej s olejovým filtrem,mimo servisní interval,pro klid duše a dobrý pocit.Samozřejmě cestovní pojištění,za 20 tis.kč norské koruny,pak nějaké eura. Další otázkou bylo, zda pojedeme opět sami jako u předchozích naších motodovolených. Tak daleko na sever se nám moc samotním nechtělo.Z jakéhokoliv důvodu. Většina mých blízkých přátel na biku jsou spíše střelci na krátké vzdálenosti nebo na okruhu. Z internetových diskuzí o možných spolujezdcích na sever mi byla doručena soukromá zpráva od Pavla,pak telefonát,poté jsme se setkali osobně ,zjistili jsme, co si představujeme pod pojmem optimální cestování.Myslím,že jsme si celkem padli do oka a začali jsme se hodně těšit.První a poslední verze vzducháče R1200GS zdolávají nejseverněší místo Evropy kam se dá po asfaltu dostat.Moc romantické!:-D. Večer jsme před odjezdem narvali GeeSo vším co povezeme.Je fakticky dost těžké.Nemohu usnout,přitom jsem z práce dosti unaven a cítím začínající nachcípanost.Zítra začne zážitek na celý život. Pavel: V zimě se mi začal rodit nápad podívat se na motorce na Nordkapp, lanařil jsem kamarády hlavně z moto Kunčice. Všichni byli zpočátku nápadem velice nadšeni,ale čím více se blížilo léto, tak nebylo s kým vyrazit. Začal jsem na motorkářích sledovat, kdo by měl stejný cíl. Vyměnil jsem si pár řádků s Norim a jak píše vše nabralo rychlý spád. Jen doplním, že jsme si naplánovali „seznamovací“ vyjížďku po Jeseníkách, on sólo, já s partnerkou. Musel jsem konstatovat, že Nori je dobrý střelec. Uklidňoval jsem se, že on pojede na výpravu více naložený a ve dvou, proto jsem byl klidný, opak se ukázal být pravdou, ale to později.Nechal jsem v Renocaru vyservisovat motorku, preventivně nechal vyměnit brzdové destičky a nazout novou zadní gumu.Na doporučení Noriho nakoupil adventure menu, naštěstí jen 6 ks. Nedočkavě jsem odškrtával v kalendáři dny k plánovanému odjezdu. Stav tachometru:36156km na počítadle.

1.den.14.7.2012,sobota.Šumperk-Schwaan – Dálniční expres Tentokrát vyjíždíme ze Šumperka pouze s 20 minutovým spožděním,v 7:20.Počasí nic moc,zataženo,pouze 12 nad nulou,lehce mrholí.Na česko-polských hranicích u Dolní Lipky se setkáváme s Pavlem,který se představuje Barče.Za chvilku už míříme společně na sever,dost se oteplilo a úsměv na rtech způsobuje sluníčko.Skvělé.Před Wroclaví první z mnoha benzinek,první z mnoha kafé.Pak se napojujeme na dálnici a jedeme na severozápad.Tempo kolem 120km/h,pak ho zvyšujeme na 140.Zavazadla drží,oddechl jsem si.Fouká dost svěží vítr,motorky jsou neklidné.Občas pár kapek.Jinak dálniční express a velká nuda.Jako zpestření kousek před náma kamionu praská pneumatika a my těsně míjíme kusy gumy.Další pauza na polsko-německé hranici,jedeme kolem Cottbusu,pak přes dost ucpaný průtah Berlínem.Poté už pořádná zácpa.S geesem kličkujeme mezi pruhy a pak se pomalu odpoutáme od Pavla.Problém byl,že on nekličkoval od 60 km/h,my měli tuto hranici posunutou až na stovku..Poté co jsme počkali na odpočívadle, jedeme opět společně.Počasí se začíná kazit.Začíná opět mrholit,je pod mrakem.Přijíždíme do Schwaanu,kde na nás čeká domluvené bydlení u naších přátel-Elišky a Honzíka.Představujeme Pavla,mašiny parkujeme do garáže a začíná pořádná pařba.Skvělé jídlo-vepřo knedlo zelo,pivko a Pavlova báječná slivovice.Sedíme venku celkem v kose do pozdních nočních hodin… Pavel: Čekám asi 20 minut na místě srazu a trnu jestli si to Nori nerozmyslel, přichází SMS a za chvíli slyším bublání GS sychravým ránem. Vyrážíme vlažně, pak Norimu chytly saze v dálniční zácpě, držel jsem se svého hesla:“ já vím, že jsem nejlepší a že si nemusím nic dokazovat“ a pokračuji rozvážným tempem dál. Přátelé Noriho a Barči mne vřele přijali a ze setkání se vyklubal velmi pohodový večer, jen jsem podcenil teplotu a také otupělost slivovicí, protože ráno mě pěkně bolelo v krku a ztratil jsem hlas. A to jsme vůbec nezpívali. Ujeto 706 km. 2.den,15.7.2012,neděle.Schwaan-Rostock – Vyspávání opičky a nalodění Pěkná opička po vzbuzení.Raději se jdu projít kolem baráku.Pak v obyváku brufáček.Plánujeme cestu na první dny,sledujeme MotoGP.Odpoledne jedeme autem do přístavu v Rostocku koupit lístky na trajekt,pak do Warnemünde na pláž.Procházka promenádou.Je pěkně,trošku fouká.Zpátky do Schwaanu,nabalit věci na bike.Loučíme se a vyrážíme.V přístavu jsme ve 21:15,čekáme ve frontě.Bavíme se s čoprákem,co jede na pár dní do Švédska.Vidíme české expediční Toyota Hilux.Řidič mi na dotaz potvrzuje rybolov na Nordkappu.Třeba se potkáme.Celkem je mezi auty 10 motorek,plavíme se trajektem Scandline.Po ukurtování motorek obsazujeme sedačky.Loď vyplouvá za tmy,před jedenáctou. 45km

3.den,16.7.2012,pondělí.Trelleborg-Fredrikstad – Západním Švédskem do jižního Norska Moc špatný spánek.V sedě jsem nemohl usnout,tak jsem sklouznul dolů,zkroucený mezi nohama sedačky, hlavu jsem měl v uličce a stále jsem myslel,že mi někdo na ní šlápne. Raději vstávám a jdu na palubu sledovat a natáčet východ slunce. Z lodi vyjíždíme v 6:40.Jsme ve Švédsku,v přístavu Trelleborg.Zakrátko jsme na dálnici.Slunečno,vítr,15 stupňů.Kolem Malmö,pak lehký déšť.Benzínka.Jsme unaveni a nevyspaní.Počasí na náladě nepřidává.Sjíždíme do města Halmstad.Tady je působiště mojí oblíbené skupiny Roxette,tak se jedeme mrknout.Kolem centra jenom profrčíme,zastavujeme se v supermarketu.Kupuji kyselý salám a sladké rohlíky.Tohle svinstvo jsem jedl pak i druhý a třetí den,bylo mi to líto vyhodit.Stejně jsem to pak musel udělat. Ale zase krabí salát byl oukej.Pokračujeme přes Göteborg.Zmatky při placení kartou.Počasí se zlepšuje,dost fouká,ale hlavně opět slunce.Všímám si velkého množství obytných aut a karavanů mířících na sever. Tenhle styl se mi začíná pozdávat.Ocitáme se v Norsku.Konečně!Menší bloudění kvůli objížďce.Přijíždíme do Fredrikstadu.Máme toho plné brýle.Pavel je k tomu celkem dost nachlažený.Pomůžou antibiotika,které jsme pro všechny případy vzali,nojo,felčaři. V kempu bereme chatku.Docela ranec,1050 NOK,pro nás tři.Blíží se déšť a jinam už nechceme.Musím napsat,že to bylo nejdražší ale i nejluxusnější ubytování za celou dovolenou,samozřejmě mimo Schwaan u Elišky.TV,obyvák,každý svoji ložnici.

Kemp je kousek od staré pevnosti Fredrikstad,tak jdeme na procházku.Je to tady moc zachovalé a udržované.Kasárna,náměstí ,stará i modernější děla.Na řece Glomma se prohánějí motorové čluny.V kempu nás upoutá starší anglický pár s retro karavanem s květináči.Pěkní hippies. Usínáme spánkem spravedlivých. Pavel: Krk se zatahoval, čím dál více, noc na trajektu nic moc, kroutil jsem se na sedačce jak paragraf, tak únava přidala své. Barče stačil jeden odborný pohled na mne a ordinuje antibiotika, což je výhoda ,když se cestuje s lékaři. 520 km. 4.den,17.7.2012,úterý.Fredrikstad-Eidfjord – Oslo a cesta přes hory na západ Pavel je tedy pořádně nachlažený.V 8:20 míříme do Osla.Je moc pěkné počasí.Vjíždíme do centra.V zatáčce se na nás usmíva asi sfetovaný černoch s igelitkou.Třída Karl Johans Gate,parkujeme motorky na místo jim vyhražené a koná se rozkošná procházka.Docela se našlapeme v našich motobotkách.Pak se přesouváme na poloostrov Bygdoy,kde navštěvujeme muzeum vikingských lodí.Nyní ale dost kultury a opouštíme Oslo,míříme na západ,ke fjordům.V Kongsberg se stáčíme podél rozbouřené řeky na severozápad po silnici 40.Další problém s kartou na benzince.Nereaguje.Poprvé alespoň zkoušíme kafé na plynovém vařiči.Pavel řeší polévku na svém benziňáku.Pak nějakou dobu hledámě ztracené těsnění z jeho benzínové láhve.O pár dní se zjistí,že láhev žádné těsnění neobsahovala:-D Z lehce stoupajícího údolí s řekou zažíváme první kopce a výhledy.Městečko Geilo.Všímáme si střechy porostlé zeminou a trávou.Silnice 7.Slunečno a dost chladno,kolem 8 stupňů.Pak je krásná horská scenerie s jezery a sněhem,se sluncem a začínajícím deštěm s přechodem do svinského počasí,4 nad nulou.Mám to pěkně natočené na mou onboard kameru GoPro. Je čas někde zakempovat.Déšť sílí,únava a chlad taky.Nebezpečné zatáčkovité tunely se silným klesáním.První kemp je obsazen.Druhý taky, ale hned vedle je další,kde mají volnou chatičku.Sice primitivní a miniaturní,ale je v ní teplo a sucho!Pouze 300NOK,no neber to! Jsme kousek od Eidfjordu,u jezera.Vybalujeme už za silného slejváku.Ochutnávám první Adventure Menu-Jelení ragú.Dnes bych řekl nic moc,ale hlad je nejlepší kuchař.V tu chvíli je to delikatesa.Otevíráme taky láhvinku našeho Havana rumu a málinko ochutnáváme.Celkem brzo jdeme na kutě. Pavel: Zaujali mne liduprázdné ulice v centru hlavního města Oslo, na jednom staveništi se ozývá slovenština, když stavební dělníci rozjímají, co budou dělat. U vodotrysku hraje cigán na harmoniku a cigánka zpívá nám povědomým jazykem a žebrají na živobytí. On ten karavan ve kterém bydlí v kempu asi něco stojí. 421 km.

5.den,18.7.2012,středa.Eidfjord-Innvik,Utfjorden – Fjordy,tunely a Bergen. Ráno neprší.Nízké oblaky,místama tušíme modrou oblohu.Na úvod se vracíme nahoru k vodopádum Voringvoss,který jsme prošvihli u včerejšího unaveného deště.Děláme vtipné fotky a pak opět přes včerejší tunely se dostáváme k prvnímu opravdovému fjordu Eidfjorden.Pak perfektně stíháme trajekt u Brimnes,který nás přepraví na druhou stranu fjordu.Frčíme podél dalšího fjordu-Hardangerfjorden,pořád po silnici 7,přes Oystese.Pak se z jihu po okreskách dostáváme do Bergenu.Tady by mělo pořád pršet,ale my máme počásko pěkně udělané na objednávku.Parkujeme mašiny a procházíme se centrem.Rybí trh,tady si dáváme mořskou čerstvou stravu,losos,krevety s místním bramborovým salátem.Fakt chutnalo a to já ryby nemusím.Při výjezdu z Bergenu málem malér v tunelu.Nějaký hajzl v Audi A8 se bržděním pokusil ztrestat za sebou jedoucího řidiče.A málem jsme na to doplatili my,díky za ABS na mém báwu.To hovado jsme pak potkali na benzince,nabušený blonďák.Chtěl jsem mu něco říct,ale rozmyslel jsem si to.Stejně to nemělo smysl.Jedeme na sever.Neskutečné množství tunelů.Trajektem se plavíme přes nejdelší ,200 km dlouhý fjord v Norsku-Sognefjorden.Jedeme po E39.Pěkná pauza opět s polévkou a kafé s výhledem na fjord. Ve městě Forde nakupujeme v marketu Remu1000.Poté přes nádherné jezera a hory po silnici 60. Naskýtá se nám úžasný výhled na Utfjorden.Ve vesničce Innvik zastavujeme v kempu Viking.Je zde krásně.Celý den počásí eňo-ňuňo.Chatka za 350 NOK.V jedenáct večer je pořád vidět slunkem ozářené skály kolem fjordu. Při cenách za chatku v porovnání za dva stany je to jenom o něco dražší zato s nesrovnatelně lepším komfortem.Stan tedy máme jako rezervu v případě nutnosti.Takhle to budeme tedy řešit i nadále.Teploty jsou v noci relativně nízké a ráno jsme vyspaní většinou do růžova.Tedy až na tuto následující noc.Nemohl jsem usnout,jako bych něco tušil…. Pavel: Bergenská tržnice je pastva pro oko, hlavně pro mne co může ryby a mořské plody i k snídani. Neváhám a objednávám si u jednoho stánku lososa s krevetami. Barča s Norim se nechávají strhnout a podle boulí za ušima usuzuji, že jim chutnalo. 431 km

6.den,19.7.2012,čtvrtek.Innvik-Geiranger – Geiranger Crash Vstal jsem celkem rozmrzelý a unavený.Počasí je pořád vcelku fajn.Na chladno už jsme si zvykli.Objíždíme Utfjorden,ve Strynu odbočujeme na silnici 15,následují další dlouhé tunely a stoupání.Teplota padá dolů.Nyní je zataženo.Teď už jsme na silnici 63,zapínám kamerku na helmě.Jsme u zamrzlého jezera,fotíme se.Kolem projíždějí skupinky motorek.Přijíždíme k vyhlídce na úžasný Geirangerfjord.Geeso parkuji přímo k zábradlí,aby fotky byly fakt top.Pod náma ve fjordu kotví obrovské zaoceánské lodě. Je čas pokračovat dál.Protože je asfalt šikmo skloněn,navíc v klesání.,říkám Barče ať nastoupí,až budu na rovině. Najednou přede mnou zaparkuje černé Alfa Romeo.Jak vyjedu?Zkusím to a řídítka vytočím vpravo a zkusím se odrazit.Motorka se nakloní vpravo a já nedošáhnu.Noha se chytá až ve velkém náklonu ale těžký bike už neudržím.Padám s celou váhou motorky na mé pravé rameno.Docelá rána.Zvedám se,motorku pomáhají zvedat i kolem stojící turisté,ptají se mě,zda jsem ok.Odpovídám“ absolutely“ a Barče říkám ať nasedne.Klesáme serpentýnami ke Geirangeru.Při brždění začínám cítit tepání v pravé klíční kosti.Začínám se i potit a je mi šoufl.Předemnou se loudá náklaďák,která často zbytečně zastavuje kvůli chodcům.Cítím,že co nejdřív potřebuji zaparkovat.Až asi po 4 km jsme v Geirangeru a parkuji BMW k nájezdu na trajekt.Barča seskočí,já stihnu vyhodit boční stojánek a omdlévám přímo na geesu. Probírám se asi za necelou minutu,když mě lidé sundávají z motorky.Pokládají mě na zem.Připadá mi to jako špatný sen,opravdu.Pak si uvědomuji,že je to realita.Komunikuji až za chvilku,jsem bledý jako stěna.Pomáhá taky nějaký Slovák,který slyšel naši materštinu.Sundají ze mě helmu a bundu,na pravé kličce je boule.Přijíždí sanitka,zdravotnice konstatuje pravděpodobnou zlomeninu,obvazem mi stahuje rameno,něco luplo,na nosítkách jsem odnešen do sanitky,nasedá taky Barča a jedeme k doktorovi,který posoudí zda bude potřeba transport do špitálu.Naměřen nízký tlak,90 na 40.Hlavou mi běhají chmurné myšlenky.Špitál?Přeprava motorky zpátky do Čech…Cesta trvá asi hodinu včetně trajektu.V Linge je mi už lépe,k doktorovi už jdu po svých.Při vyšetření doktor konstatuje,že zlomené to asi nebude,udělal jsem rukama všechny potřebné pohyby.Sanitka mě odváží opět ke Geirangeru.Takže asi po 3 hodinách od pádu nasedám na geeso a asi 1 km jedu do kempu,kde Pavel objednal starší obytný přívěs za 450NOK.Vybalujeme se a já smutně přemýšlím,zda budu pokračovat.Rameno totiž bolí jako čert.Procházíme se kolem Geirangeru.Všichni jsme docela v depresi.Večer si dáváme Havana rum k vyčištění mozkových závitů,ale jenom na chuť.Pouštíme si film na Pavlovém smartfounu.Škody na GS nejsou skoro žádné-škráblý levý kufr Begr a škrábanec na padacím rámu. Při usínaní se snažím ležet pouze na levém boku,hodně to bolí,dávám si prášky,mažu rameno konopní mastí a kupodivu opravdu usnu. Pavel: Já zase spal jako zabitý, antibiotika zabrala a já se začal uzdravovat i na zrychlené tempo jsem si zvyknul, i když musím přiznat, že Nori začal brát ohled na můj věk a zmírnil. Geiranger, chystáme se odjet, nasedám na motorku a slyším Báru, jak volá „Nori spadol“ okamžitě sesedám z motorky a zvedáme Noriho naloženou motorku, asi v pěti lidech máme co dělat.Po ohledání škod vyrážíme dál. Znenadání Nori odbočuje na parkoviště a zastavuje hned na kraji. Já zajíždím kousek dál a už slyším Barču ja volá, že Nori kolabuje. Nastal ten správný zmatek, hned bylo spoustu lidí kolem nás a sundáváme pacienta z motorky….Když jsem osaměl ve fjordu, začaly se mi honit hlavou různé myšlenky, zda je to konec naší cesty, nebo pojedu dál sám. Musel jsem se černé myšlenky zahnat a začal konat. Nejdříve jsem se snažil přeparkovat Noriho motorku, pomohla mi parta ochotných Čechů jeho přeloženého soumara odtlačit na bezpečné místo. I když se prý v Norsku nekrade, poschovával jsem kameru a jiné drobnosti do kufrů a pozamykal. Protože jsem nečekal, že ten den ještě pojedeme dál, začal jsem se porozhlížet po nějakém ubytování, v tom přichází optimistická SMS od Báry, že Nori nic zlomeného nemá a že se vracejí. Následuje SMS od Noriho, že je O.K. a že pokračujeme v cestě. V noci se spustil hrozný liják a na mě sedla deprese, že když se to se.. tak se to se.. 107 km

7.den,20.7.2012,pátek.Geiranger-Oysand u Trondheimu – Trollstigen,Atlantská cesta a spousta trajektů V noci byl slejvák.Ale mezitím se stal menší zázrak.Rameno sice bolí,ale je to mnohem mnohem lepší.Rozhodnu se pokračovat ještě toto ráno.Barča má dost velké obavy, ale sbalíme se a v 8:15 jedeme! Stoupáme od Geirangeru po 63,na trajekt v Eidsdal do Linge,stejnou trasou,jako včerejší záchranka.Loď nám odplula před nosánkem,tak asi 30 minut čekáme na další.Přeplujeme Norddalsfjorden a míříme nahoru k dalšímu notoricky známemu průsmyku Trollstigen. Zapínám kamerku na helmě a začíná lehce pršet.Jsem překvapen,že průsmyk jedeme z opačné strany,to znamená že pověstné vracečky si dáváme klesáním.Zastavujeme dole na parkovišti,fotíme se a kocháme krásou Trollstigenu.Pak ještě kupujeme nálepky.Pokračujeme k oceánu po silnici 64.U čekání na trajekt v Afarnes navlékáme poprvé nepromoky,začíná dost pršet.Přeplujeme přes Langfjorden,most,poté dlouhým podmořským tunelem,kolem Molde na sever přes vrchy k Vevangu,kde začíná famózní Atlantská cesta.Kamerka opět v akci.Letíme přes mosty nad Atlantským oceánem v silném větru a dešti.Působivé!Nepromoky nemají chybu,je v nich i dost teplo.Škoda,že Barča neměla nepromokavé rukavice,to jediné nefungovalo. Tady se vybírá mýto,stejně tak do tunelu ke Kristiansundu.Zde se počasí umoudřilo a je opět slunce.S Pavlem jedeme na procházku do centra,Barča je unavená u motorek.Vracíme se s úlovkem od Burger Kingu a na lavičce v parku baštíme a sledujeme řvoucí racky při každém hozeném hranolku. Opouštíme město a následuje zase trajekt.Pak už jedeme po E39 na východ.Na druhý pokus se ubytujeme v kempu u Oysandu v Trondheimsfjorden.Jsme fakt hotoví.Jeli jsme až do 18:30.Svítí večerní slunce,světlo je už 24 hodin,procházíme se u fjordu,dokonce potkáváme české rodinky.Večeříme pro změnu Adventure Menu,muj každodenní gastronomický společník.Tentokrát kuřecí na divoko.Pořád mi chutná,Barče a Pavlovi už méně. Rameno bolelo dost,často jsem musel při jízdě rozvičovat zatuhlé a bolestivé svalstvo.Taky navlékání a sundávání nepromoků a zaklapnutí helmy bylo bolestivé.Ale mohl jsem pokračovat a to bylo nejdůležitější. Pavel: Adventure menu je sice dobrý zdroj energie, je skladné a trvanlivé, ale že bych jej musel jíst denně, na to mám asi moc chlupatý jazýček. Vylepšuji si jej paprikou a česnekem a dochucuji univerzálním grilovacím kořením. 393 náročných km.

8.den,21.7.2012,sobota,Trondheim-Mo-I-Rana – Chladné a deštivé stovky kilometrů na sever Rameno nic moc,oproti včerejšku se toho moc nezměnilo.Vyrážíme až v 9:20.Jsme v Trondheimu a obdivujeme katedrálu Nidaros.Napojujeme se na E6 a frčíme na sever.Předjíždíme Nissan Murano s olomouckou spz,máváme a oni nás taky zdraví.Krátce poté musíme zastavit a navlékáme nepromoky.Právě včas.Začíná pršet a v dešti pak trávíme stovky km.Silnice je pěkná,provoz slábne,škoda toho počasí.Přes lesy a menší hory pořád dál.Jsme v regionu Nordland.Je chladno.Tyčinka Snickers dodává opravdu energii.U další pauzy na benzince v Mosjoenu vytrvale prší,vykouříme si kafe mezi kapkama deště.A dál,v Mo-I-Raně jdou Pavel s Barčou na nákup,já se připojím po delší době přes wifi na internet.Na facebook odesílám foto z Geirangeru a překvapí mě okamžité lajkování.Kemp u Mo-I-Rany je drahý,další o pár km je v pohodě.Vybalujeme se v dešti.Cena za chatku 490NOK.Vedle nás je chatka obsazená rakouskou rodinkou.Říkají,že právě uprchli z bouřkových Lofot.Snad my budeme mít štěstí.Nejvyšší dnešní teplota byla 12 stupňu,nejnížší 5,5,většinou bylo kolem 9.Spotřeba po 3000 km je 5,7 litru dle bordcomputeru. 526km. 9.den,22.7.2012,neděle.Mo-I Rana-Lofoty – Severní polární kruh,plavba trajektem a nádherné Lofoty Ráno bohužel chčije a chčije.Navíc nevyspalý,nachcípaný a rameno se nelepší.Ani si nemohu pořádně odkašlat… V 9:20 startujeme.Po 60 km v horách překračujeme Severní polární kruh.Parkujeme motorky a jdeme se podívat do budovy zde postavené jak jinak než pro komerční účely.Koupena nálepka.Přestává pršet.Z E6 odbočujeme na okresku 812.Opět lehčí déšť,pak se postupně vyjasňuje.Potkáváme ovce ležící u svodidel.Z dálky vypadají jako balíky slámy,až zblízka si s mražením v zádech uvědomuji co je to zač.Další stádo je v pohybu a moc nechybělo k srážce s jednou hloupou ovcí.Zachrání nás brždění a i to,že jsem jel jenom krokem.Po 230 km přijíždíme do Bodo.Trošku zmatečně hledáme systém trajektu na Lofoty.Pavlovi motorka odmítá startovat,problém s imobilizérem.Odtlačíme motorku do fronty.Po chvilce je imobilizér odpojen a báwo nastartuje.V té chvíli krásný zvuk.Mezitím se udělalo opravdové azúro.Je jasná obloha a teplo.Kecáme s Francouzem jedoucím na starém BMW R100RT,taky s harleyářem cestujícím v karavanu.Naloďujeme se na trajekt do Moskenes.Na lodi si všímáme dalšího bikera na Harley-Davidson.Zdá se nám hodně čtyřprocentní,Pavel ho nazve Růžovým Bratrem.Mezitím Francouz tak silně přikurtoval svoje RT,až se ozve rána.Praskl mu boční stojánek.To jsme zjistili až u odkurtování,když se jeho motorka opře do Pavlovho GS. Vyplouváme v 15:00.Kecáme,dáváme si chutný poctivý masitý párek,kávička,cigárko na palubě.V dálce za jasného počasí se zřetelně rýsuje Lofotská pila,ostré štíty tohoto nádherného souostroví.Barča s Pavlem dokázali na sedečkách usnout,já samozřejmě nikoliv.Na Lofoty připlouváme v sedm večer a hned jedeme na západ do vesničky s názvem A.Zapínám kamerku a zahajujeme přenádhernou cestu po E10 po Lofotech.Jsem fascinován horama a kontrastem jasně zelené trávy se skálama ve večerním slunci,které nezapadá.Silnice jsou bezvadné.Ujedeme 100 km,je už pozdě a únava nás nutí hledat ubytování.Po marném hledání kempu po zapadlých cestách jsme zakufrovali,pak se vracíme zpátky k E10.U vesnice Steira nacházíme minikempíček.Volný mají pouze typický norský domeček.Jdeme na prohlídku.Baráček je naprosto úžasný,s podkrovím a kamnama,navíc za hubičku,300NOK.Sprška je trošku dál,v takové budce.Pereme oblečení a sušíme u kamen.Otevíráme láhvinku Captain Morgan,koupenou už norském supermarketu.Já si opět pochutnávám na Adventure Menu.Smějeme se nad návštěvnou knihou.Kromě japonštiny a azbuky čteme slovenský vzkaz a omluvu o poblitém kobercu z tatranského čaje.Spokojeni se těšíme na příští den a na překrásnou přírodu.

334 km plus trajekt 4 hodiny.

10.den,23.7.2012,pondělí,Lofoty- Nordkjosbotn – Lofotské vodní inferno Ráno bohužel šok.Je zataženo,kolem osmi stupňu,velice intenzivně prší ,fouká silný vítr.Domácí nám sděluje,že bude chcát celý den a nabízí nám další noc.My však musíme dál a s díkem odmítáme.Zapisujeme se taky do návštěvní knihy,sbalíme se a výrážíme až v 11 v nepromocích do chcanek.Hned po pár stovek metru vím,že tohle nebude žádná sranda.Prudký boční vítr je velice nebezpečný,háže s mašinou z jedné strany na druhou.Obzvláště na početných mostech.Z okolí nevidíme skoro nic.Dohlednost je snad jenom 200 metrů.Po 30 km tankujeme.Dalších100 km pořád v lejáku a navíc čekáme asi 20 minut v zácpě,před náma je tunel v rekonstrukci.Pak tedy zatáhnu za heft a chci být co nejdřív někde,kde neprší,třeba pod jakoukoliv střechou.Pavel se ztrácí vzadu…Konečně benzinka.Už tady stojí jedno dvanáctkové geeso se Slovincem v sedle.Po chvilce přijíždí Pavel.No,moc se mu nelíbilo,že jsme se trhli.Dáváme si další poctivý párek a colu.Škoda,že takto kvalitní uzeniny u nás nemáme šanci koupit.Na ponožky navlékám igelitové pytle,gtx boty už nefungují.Pak je hned lépe.Postupně je na benzince dalších 6 motorek,Goldwing,Ducati Monster,KTM .Opět vyrážíme do sraček.Celý zbytek Lofot,tedy 230 km jsme jeli od rána v slejváku. Pršet přestává těsně před Bjerkvikem,který je už na pevnině.Stavíme se v supermarketu,kde omylem kupujeme kysané mléko.Kolem projíždí Růžový Bratr na HD a mává nám. Jedeme opět po E6 k Nordkappu.Oteplilo se až na 16 stupňu.Konečně je místy vidět modrá obloha.O další pauze k nám přijíždí Slovinec.Jede do Tromso.Tam jsme chtěli také,ale vzhledem k mému rameni pojedeme přímo na Nordkapp a pak co nejrychleji domu.Sundal jsem si mého trýznitele-pravý chránič ramene a jede se mi pak podstatně lépe.Začal mě štvát však další problém.Pekelně mě tlačí helma,nebo brýle,až mám na uchu puchýř…To mi vydrží až domů.V Nordkjosbotn za 500 NOK bereme chatku.Je to na křižovatce E6 a E8. Těsně po vybalení začíná opět pršet.Do kempu přijíždí náš starý známý,Francouz na BMW RT.Pokecáme,on jde stavět stan a my si dáváme opět Adventure Menu.Pořád mi chutná. Moje GS překonalo najetých 40 tisíc km ,dostalo během jízdy pochvalu pohlažením po nádrži. Pavel: Ráno když jsem otevřel oči, viděl jsem za oknem, jak se v nárazech větru ohýbají stromy a kapky deště, no spíše provazy létají vodorovně. No nic ,nepromoky a vyrážíme, povedlo se mi projet levotočivou zatáčku v náklonu doprava, jak jsem se přetlačoval s větrem. Po nějaké době jsem měl rukavice totálně promočené, ještě že hefty topí. Utěšuji se, ža za pěkného počasí umí jezdit každý blbec a že nejsem žádné ořezávátko. Norimu zase chytli saze, na to už jsem si zvykl, ale dojel jsem na křižovatku a znejistěl jsem kam dál. Do té doby jsem se spoléhal na Noriho vůdcovství a nijak jsem neřešil trasu, kudy pojedeme, no po nějaké době se ukázalo, že můj orientační smysl nezklamal a vidí u pumpy zaparkované napakované černé GSo. Po kávě a hot dogu strkám do svých rukavic další igelitové rukavice, které jsem si nabral při minulém tankování do rezervy. Přibíhá nějaká paní, která cestuje asi s manželem na RT a závistivě kouká, protože na týhle pumpičce rukavice neměli. Byl jsem mile překvapen jak to fungovalo, protože chvílemi jsem musel i vypínat topení rukojetí.V Kempu jsem Francouze pojmenoval „francouzký Brezovar“ 391 km. 11.den,24.7.2012,úterý. Nordkjosbotn-Alta – Severní fjordy Při pohledu na oblohu je to optimistické,trhá se to.Pak začíná jemně mrholit,je opět zataženo.Vyrážíme po desáté hodině.Postupně se vyjasňuje a narůstá i teplota,je kolem 17 stupňů a už ani nefouká.Jedeme kolem fjordu Lyngen,kamera GoPro opět v akci. Na benzince Pavel mění prasklou žárovku v předním světlometu. O další pauze máváme na Růžového Bratra.Opět se na nás usmívá a já potlačuji nutkání mu poslat vzdušný polibek. Cestu po pobřeží střídá stoupání do hor,následuje pak krásný výhled na moře se spoustou ostrovů. V horách je další pauza.Já připravuji na vařiči kafé.Barča si našla parťáka na houby,šli je s Pavlem sbírat.Vracejí se s bohatou kořistí.Večer poslouží jako upgrade našeho adventure menu…Jsme u Altafjorden a zblízka obdivujeme velikého domestikovaného soba u stánku se suvenýry.Poprvé vidíme původní obyvatele-jsou to Sámové,nebo-li Laponci.Vypadají jako indiáni.Přijíždíme do Alty,Barča s Pavlem nakupují,já vykuřuji na benzince a konstatuji,že toto není moc hezké město.Popojedeme kousek dále na sever a v kempu Solvang bereme chatku na dvě noci.Je už o něco dražší,cena je 620 NOK za den.Konečně zažijeme první a poslední den,kdy se nemusíme hodinu vybalovat a dvě hodiny balit věci na mašinu.Po ubytování opět déšť,pak se vyjasní.Popíjíme plechovkové pivo Tuborg,Pavel dělá smaženici z hub.Máme zde i připojení na internet.Slunce zde svítí už 24 hodin,akorát je skryto za oblaky.Hejna komáru.Zítra dosáhneme Nordkapp,skvělá nálada. 343 km

12.den,25.7.2012,středa.Alta-Nordkapp-Alta – Nordkapp větrný a deštivý Takže pro změnu od rána hustě prší.Poprvé bez balení a jenom s bočními kufry vyrážíme v 9:50 nepromocích na sever.Dlouhé roviny na pustých planinách nejsou moc příjemné,fouká tam totiž silný boční vítr,srovnatelný s Lofotama.Naštěstí místy i neprší. Nyní potkáváme stáda volně žijících losů a sobů,občas musíme zastavit a umožnit jim přechod přes silnici,činí tak i auta v protisměru.Jednou jsem se se sobem málem srazil,moc bezpečné to taky není.

Odbočujeme na E69 směr poloostrov Mageroya.Spíše ostrov,ale je už spojen s pevninou podmořským sedm kilometrů dlouhým tunelem.Mýtné neplatíme,to je celkem překvápko. Těsně před vysněnou metou jsme v koloně LandRoveru Defender.Pak okénko,kde vybírají vstup na Severní Mys.Šmejdi… Ale to nevadí.Jsme totiž v cíli,na Severním Mysu,na legendárním Nordkappu.Dokázali jsme to.Údaj na tacho BMW mám 40 595 km.Od domova jsme najeli 4440 km. Pořád jemně prší.Je podle očekávání mírná mlha,naštěstí je poznat moře a horizont směrem k severnímu pólu.Dál na sever to už nepůjde.Děláme fotografie u známého ocelového globusu,jdeme do Nordkapphalen,kupujeme suvenýry-trička,sošku glóbusu,samozřejmě nálepku.V restauraci dáváme kafé.Je čas vyrazit zpátky.Mlha je teď hustější.My jsme viděli alespoň něco,přijíždějíci spatří leda tak velké ho… Stejnou cestou zpátky.Fouká,prší,chladno.Už nám to přijde absolutně normální.O pauze si povídám s Belgičanem na GS Adventure,má obuté právě TKC 80.Míří na Hammerfest,až pak na Nordkapp,má být lepší počasí.Neva,my už to máme za sebou. Nakupujeme ve krámě a přijíždíme do našeho kempu.Unaveni ale moc moc šťastni. Dáváme si pivko Tuborg,naše převelice oblíbené Adventure Menu modifikujeme hříbkama nasbíranými předešlý večer kolem kempu.Slavnostně lepíme nálepku Nordkapp na nádrže našich báječných BMW R 1200 GS a připíjíme si Pavlovou skvělou slivovicí.Pavel už konečně může,dobral antibiotika.Trošku jsme se cinkli.Odteď se už vracíme domů. 452km.

13.den,26.7.2012,čtvrtek.Alta-Lulea – Nekonečné lesy Ráno je zataženo,ale neprší.Tankujeme v Altě a míříme do vnitrozemí na Kautokeino.Asi 30 km stoupáme proti proudu řeky,pěkné kaskády.Pak následuje v podstatě po zbytek dne cesta nekonečnými lesy dlouhými rovinkami.Po 140 km jsme v Kautokeinu.Pavel se už docela kroutil,stejně tak i Barča,trošku jsem to přepískl,uznávám,pauzu jsme si mezitím mohli dát. Následuje úsek,kde jsme v našem pruhu nepotkali auto snad 60 km.Jsme ve Finsku.Pokračujeme na jihovýchod.Na velké řece na hranici Finska se Švédskem máme delší pauzu.Vaříme kafé a polévku,jako vždy.Pořád tisíce a tisíce stromů.Občas brzdíme kvůli losům a sobům,zkoušíme je fotit. Následuje asi 14-kilometrový úsek,na kterém probíha rekonstrukce.Ale jak!U nás by silnici prostě zavřeli,jsou zde šutry velké jako pěst.Naštěstí,mám jisté offroad zkušenosti,takže když jde přední kolo do pádu,přídávám plyn.Bylo to vysloveně nebezpečné!Rozbít si hubu o šutry a asfalt nebyl zrovna můj sen…Pavel to řeší spíše jízdou krokem,ale zvládli jsme to,uff… Začínám být nervózní kvůli palivu,dojezd zbývá 20 km.U Overkalixu benzinka není,Pavel tvrdí,že další benzinka je pár km.Přijíždíme ,ale je pouze pro náklaďáky,mají jenom naftu a je stejně zavřená.Dojezd mám 8 km.Jedeme zpátky do Overkalixu.Zbývá dojezd 2 km,když tankuji.Naštěstí automat na kartu funguje. Síly ubývají.Dosáhli jsme Botinského zálivu.Řešíme kemp v Lulea.Chatky volné nejsou,tak poprvé stavíme stany.Jde to,je pěkně a teplo.Jsme chvilku na pláži.Polykáme pivo se slivkou.Opět jenom na chuť.Dnes to byla solidní porce kilometru přes lesy,od Atlantiku po Botinský záliv. 636 km

14.den,27.7.2012,pátek.Lulea-Sundsvall – Nudné cestování Ráno jsem se vzbudil vyspán do růžova.Rameno je na tom taky o dost lépe.Balení outdoor je dlouhé,obzvlášť Pavel se s tím hodně pere.Je krásně,slunečno,teplo,20 stupňů.Vyrážíme až v 11:30! Směr E4 na jih podél pobřeží.Kam až to pujde,snad až do Sundsvall. Silnice je po 300 km pořád stejná.Lesy kolem,střídají se pravidelně dva pruhy s jedním,spíše než odpočívadla jenom asfaltové plochy těsně u pruhu,často křižovatky se stacionárními radary.Jeden mě blýsknul,když jsem jel na sedumdesátce kilčem a dokončoval předjíždění přes plnou:-D.Města velice zřídka.Predjíždíme kolonu starých citroenů kachna,kterou jsme potkali kousek od Severního Mysu,zpomaluji a ukazuji jim nálepku Nordkapp na mé nádrži.Pochopili a usmívají se.Lídr to ostatním vzkazuje vysílačkou.Další pauza,pak bokem opět vidíme stojící citroeny,mávají nám.

Všímám si velkého množství chopperů a cruiserů,všímáme si billboard o velkém srazu ve Sundsvall.Od města Umea je krajina mnohem hezčí.Stoupání,kopečky,řeky a jezera.Je už půl sedmé.První kemp je plně obsazen.Až za Sundsvallem je kemp s volnou chatkou pro dva.Pavel řeší stan,který nakonec nestaví,ani neplatí a přespí u nás na karimatce. Opět si dávámAdventure Menu.Začíná mi lézt krkem.Barča je dost K.O.,já taky cítím únavu. Pavla znepokojuje únik oleje někde u olejového čerpadla.Naštěstí je jenom minimální. Nálada celkem pod psa,přitom bylo krásné počasí.Polévka na vařiči,pijeme pivko. 536 km. 15.den,28.7.2012,sobota.Sundsvall-Stockholm – Švédská metropole Ráno se koná velice chutná snídaně.Extrémně rychle sbaleni,samozřejmě oproti včerejšku,vyrážíme v 9:50. Na pravém uchu už mám solidní puchýř od přilby.O 2 dny zjistím,že odtlak způsobuje sluchátko Intercomu,který stejně nepoužívám. Cesta je opět trošku fádní.U pauzy na benzince sledujeme nějaké dva motorkáře.S Pavlem se dohadujeme,zda jsou to chlapi,ale byly to asi fakt ženské.Velice se oteplilo,teplota je 28 stupňů a slunečno.Jedeme kolem Upsaly a do Stockholmu přijíždíme ve tři,rovnou do kempu.Na recepci na mě ošklivě čumí jeden starší chlápek,který je ve frontě přede mnou.Takový nasraný Sean Connery.Stavíme podruhé a naposled stan. Vedle nás jsou nějací motorkáři a kousek dál parkují svoje BMW,GS šestpade a dvanáctku, staré tlusté ošklivé Angličanky.Dávám s nima řeč.Říkají,že již byly na motorkách v Jižní Americe. Oblékáme pouze džíny a jedeme do centra.Stockholm je velké a pěkné město,připomíná v mnohém Prahu.Dlouhá procházka.Na oběd se stavujeme v Pizza Hut,kde si objednáme samozřejmě pizzu. Není nic moc.Pavel má žebírka a chrochtá blahem. Trošku závidíme…

Mladý číšník si s náma povídá o Švédsku a o motorkách.Nemá o tom moc šajn. Jinak v centru je spousta Arabů,asiatů a černochů,docela se tady musí aplikovat dost drog t podle různých ksichtů.V kempu jsme zpátky v půl deváté.Kupujeme a popíjíme pivka.Velice se mi líbí mnohé zde kempující karavany,spousta z nich veze motorky nebo skútry.A jdeme hajat do stanu. 417 km. 16.den,29.7.2012,neděle.Stockholm-Trelleborg – Dálnicemi k trajektu Dnes šlo pouze o cestu do Trelleborgu.Pauzy na oddech a tankování například u jezera u Jonkopingu,kde nás motorek bylo více.Asi desetičlenný gang na Harley Davidson,kterým velel retro naháč ,asi Honda ze 70.let.Dále dva italské páry na Moto Guzzi Stelvio. Začíná pršet,tak opět navlékáme nepromoky.U další pauzy prohodíme pár vět s majitelem nového Triumphu Explorer.Nemůže si svoje nové enduro vynachválit,taky se nám moc líbí.Za dalších 120 km nepromoky sundáváme.Na dálnici v protisměru jsem si všiml zásahu policie proti nějaké arabské rodince v autě,proto ta dlouhá kolona. Přijíždíme do Trelleborgu,kupujeme trajekt,tentokrát přes TT Line.Pár hodin čekáme na naší loď s jménem Huckleberry Finn.Spolu s náma je tu dost mašin,pár kousků starších cesťáků Kawasaki 1300 se sajdama,už zmíněný týpek s Triumphem Explorerem,zánovní báwo dvanáctka edvenčr a další. Smutně zjišťuji,že mi můj mobil nejde zapnout.Mám ho jenom rok.Nezodpovědně jsem ho nechal v boční kapse ve stanu a vlhkost asi udělala své.Nálada v prdeli.Konečně se naloďujeme.Na palubě se plácneme přes kapsu a dáváme si pořádnou večeři.Tentokrát spíme na podlaze na karimatkách o něco pohodlněji. Pavel: S Bárou jsem vyrazil na trajektu do duty free schopu, utratit poslední drobné. Bára zjistila, jak jsou vychytralí, u voňavek za relativně dobrou cenu měli velký tester, ale balení je o 1/3 menší, takže cena už tak výhodná nebyla. 640 km. 17.den,30.7.2012,pondělí.Rostock-Schwaan – Celodenní pařba Přesouváme se z Rostocku opět do Schwaanu za našimi hostiteli.Eliška je samozřejmě v práci,ale Honzík nás ráno v půl osmé vítá.Je tady taky jeho maminka.Hned si dáváme slivovici a nějaké to pívo.Pamatuji si rozhovor s německým instalatérem kvůli rozbité myčce nádobí.Prý se pak ptal,jestli Češi vždy tak nehorázně chlastají.Po naskočení nějakého toho promile mě zachraňuje dvouhodinový odpolední spánek.Ale pak se do toho znovu dostaneme.Eliška je už taky doma.Grilujeme,pijeme pivečka.Bezva odvaz,fakt pařba jako kráva. 40 km.

18.den,31.7.2012,úterý.Schwaan-Doksy – Deutsche Autobahn,Berlín a Česká republika Kolem desáté vyjíždíme ze Schwaanu.Únava z předešlé kalby,nezáživná dálnice.Počasí naštěstí supr.V Berlíně se nejdříve stavujeme v Giga Store Louis.Kupuji si dvoje rukavice.Pavel nový nepromok.Poté se mrkneme do prodejny BMW a ještě musíme přece vidět centrum.Parkujeme blízko Brandenburské brány,procházka po Unter den Linden a u samotné brány.

Barče není nejlíp.V bistru si dávame menší občerstvení.Pak mi navigace udělala příšerný kiks,vedla nás přes katastrofálně ucpané centrum a objížďky.Je dusno a určitě se to našim motorům moc nelíbilo.Pokračujeme dále po dálnici,u Cottbusu odbočujeme okreskama k České Republice.Pak se to Pavlovi nezdá,ujímá se vedení a jeho trasa nám cestu prodlužuje o 20 km… Jsme v našem Čechistánu.Pekelné doly jsou zavřené,až pak si uvědomujeme,že není víkend.Nojo,ta dovolená.Jsme hodně utahaní a zapadá slunce,je 20:45.U Mimoně si dáváme chutné jídlo v restauraci v penzionu.Bohužel mají všechny pokoje obsazeny.Náhodně vybíráme podle navigace penzion v Doksech u Máchova jezera.Přes internet zjišťuji telefon,Pavel to zařídí a v penzionu nás budou čekat.Noční jízda,s dalším tankováním a v deset jsme na místě.V knajpě s podguráženými štamgasty si dáváme svijanské pivo.Ptají se nás odkuď jedeme.Když slyší,že ze severu Norska,jenom kroutí hlavou.Na pokoj kupujeme ještě tři plzničky,dopíjíme na terase a jdeme spinkat.Pavel říká,že je svěží.My tedy fakt ne. 547 km. 19.den,1.8.2012,středa – Rozloučení a návrat Poslední den naší skvělé motodovolené.Snídaně v penzionu nebyla zrovna s michelinskou hvězdou,obzvlášť Pavel prská nad pokaženou smaženicí..Poslední krát se sbalíme a v deset míříme na východ.Přes Mladou Boleslav jedeme na oběd do středověké knajpy v Dětenicích u Jičína.Přes Hradec Králové pokračujeme k naší poslední společné pauze,k benzince na Šedivci u Žamberka. Finální foto na konec a loučíme se.Pavel odbočuje k Dolní Čermné.Však se brzo uvidíme kvůli fotkám a videu.Kolem čtvrté odpoledne jsme doma v Šumperku.Na tachometru BMW je údaj 43856 km. 223 km. Celkově 7800 km.

Epilog

Po návratu cítíme oba značnou únavu.Barča měla dva dny vysokou teplotu,přes 39.Já jsem jel druhý den do nemocnice na rtg.Bylo mi potvrzena naštíplá klíční kost,ale již ve fázi hojení.Doteď-nyní píšu v říjnu 2012- rameno cítím.Možná jsem ho měl taky vykloubené.Znám to z highsideru v roce 2006. Asi po měsíci mi přišel dopis z Norska kvůli výjezdu sanitky.Chtějí po mě cca 3500 NOK,za to,že ti pitomci nechtěli vidět kartičku pojištění EHIC.Poslal jsem jim tedy kopii onoho průkazu. A uvidím co s tím bude dál. Z 21 kusů Adventure menu jsem jich domu přivezl 7.Barča je už prostě odmítala jíst,nedivím se. Telefon jsem dal na reklamaci a bylo mi vyhověno.Byl kompletně vyměněn vnitřní obsah,včetně nového softwaru. Dovolená nás vyšla pro oba zhruba na 65 tis.kč.Nepočítám v tom nové oblečení,textilní tašky a další drobnosti.Norsko je krásné,ale taky hodně drahé. BMW jsem pak odvezl na servisní interval.Za celou dovolenou ani jedna jediná potíž.Servis v Renocaru Brno,trval dlouho,asi až 3 týdny,čekali na dodání speciálního šroubu u kardanu,který se jim podařilo ztrhnout.Ale motorka mi moc nechyběla.Pak jsem se na ní projel a zjistil,že báwo je silně návykové.Momentálně má 45600 km a budu brzo přezouvat na TKC 80 ať si užiju offroadový konec sezony. Zpracoval jsem fotky a všechny videa do jednoho 4-dílného filmu.S výsledkem jsem spokojen.Trvalo to nějakou dobu,žádné extra efekty,ale koukat se na to snad dá.Pavel ho už zkouknul a líbil se mu. Při psaní mi pomohl denník,který jsem si vedl na cestě,doporučuji. Cesta na sever byla opravdu supr.To si uvědomuji až s odstupem.Sice počasí a zranění nebylo nejlepší ale mohlo být daleko hůře.Jedno vím jistě.Norsko musím někdy v budoucnu vidět znovu.Hlavně Lofoty,pohádková krajina,hned bych se tam vrátil. Pavel: Musím přiznat, že jsem měl před odjezdem obavy, jestli to zvládnu, jestli nezradí technika, samozřejmě obavy z nehody jsou vždy, třeba i za barákem, tady bylo vše umocněno tou vzdáleností. Po ujetí pár kilometrů ze mne vše spadlo a užíval jsem si, jen jsem měl občas výčitky, že jsem Norimu trochu brzdou, ale až na asi dva případy jsem se nenechal vyprovokovat a držel si své rozvážné tempo. Poznal jsem dva super lidi do nepohody, se smyslem pro srandu. Tady je na místě velký obdiv Barče s jakou pohodou a nadhledem celou výpravu zvládla. Já bych to určitě jako spolujezdec nedal, klobouk dolů. Oběma děkuji, že jste mě vzali do party.Norimu patří dík za plánování trasy, fotodokumentaci a super video, je to rozený vedoucí zájezdu. Přípravě jsem věnoval maximální pozornost, od servisu motorky, pojistku jak na léčebné výlohy, tak i havarijní až po věci co s sebou, měl jsem tu výhodu, že jsem jel sám, tak jsem nemusel tolik řešit místo. Stejně se ukázalo, co všechno jsem vezl zbytečně. Osvědčil se mi seznam, který jsem asi měsíc doplňoval a upravoval. Při balení mi to velmi usnadnilo práci. Byl jsem mile překvapen o kvalitě oblečení Vanucci, odolné proti vodě (pouze při kratších přeháňkách) teplou vložku jsem ani nepoužil, stačilo nepromokavá vložka, která zároveň odolává větru. Boty jsem měl ošetřené lanolinem. O krásách Norska už Nori napsal, také bych se tam ještě někdy podíval, ale jedna věc je přibývající věk a úbytek sil a druhá jsou finance, proto tady patří dík mé partnerce, že mi cestu umožnila.