Nordkapp a Finskem v jedné stopě (2012)

Každoroční výlety za hranice České republiky postupně vyčerpali jižní destinace a přišel na řadu severní směr. Při poslední vyjížďce na jihozápad, tuším že to bylo Švýcarsko, jsme začali plánovat výlet na příští rok. Nadhodil jsem Nordkapp a docela se to setkalo s nadšením. Pár účastníků sice hned odpadlo a další pak ubyli během roku. Úvodní nadšení pak nakonec nebylo tak velké, ale každopádně mě a Michala to neodradilo a shodli jsme se na oddychové a pohodové cestě z Prahy do Rostocku, odtud trajektem do Helsinek a pak „nahoru“ na sever podél východní Finsko-Ruské hranice do Norska, na Nordkapp a zpět do Helsinek po západním pobřeží Finska a trajektem stejnou cestou zpět. Vyjeli jsme 23.5.2012.

středa, 23.5.2012

Dopoledne, svítí sluníčko, balíme a redukujeme všechny věci nás obou na 20 dní tak, aby se vešly do 3 kufrů jedné motorky. V 11:30 vyrážíme směr Berlín. Po poledni se pak občerstvujeme na poslední pumpě v ČR u Ústí nad Labem. Lehce po čtvrté hodině dojíždíme do jediného předem objednaného ubytování v Berlíně. Prohlídka města, pivko na dobrou noc a po jedenácté spát. Ujeto 357 km

čtvrtek, 24.5.2012

Krátce po sedmé se probouzíme do krásného slunného dne. Po sbalení dáváme rychlou snídani v místním rohovém obchůdku potravin a nakládáme kufry na motorku. Zjišťuji, že se na ni přes noc chtěli asi vozit nějaké Předivky brslenové.

Housenky ze stromu nad motorku byly nalezlé úplně všude. Osobně hlídaly i baterku a držely i sedlo zespodu. 🙂 Po deratizaci celé motorky v 9:00 už kličkujeme berlínskou ranní zácpou směr Rostock. Krátce po poledni se už v rostockém přístavu hlásíme na trajekt. Zařazujeme se do početné fronty motorkářů, kde u obou motorek – my u své a očividně ostřílený drsný Švýcar u druhé svorně čekáme u vjezdové brány vyčleněné pro motorky. Nakonec se fronta skutečně trochu rozrostla a ve 14 hodin následuje vedoucí auto přístavního personálu slušná motorkářská kolona. Vše je organizováno s německou akurátností, takže vjezd na trajekt připomíná spíše příjezd alegorických vozů na 1. máje. trajekt Nordlinkpřikurtovaná motorka Kurtujeme motorku a jdeme si odložit věci do kajuty. Za tu jsme si připlatili s ohledem na skutečnost, že následujících 14 dní nebude pohodlný nocleh, zejména v laponské pustině, tak jistý. Večer na trajektu trávíme střídavě na horní palubě a nebo v místním baru v 11. podlaží trajektu. Ujeto 235 km.

pátek, 25.5.2012

Připlouváme do mezipřistání v Gdyni. Do té doby poloprázdný trajekt se rázem zaplňuje a přibývá i hodně motorkářů, většinou Němců anebo se vracejících Finů. Kolem poledne loď odráží od polských břehů směr Finsko. Počasí nám přeje, ale na moři fouká a už je přece jen i chladněji. V báru je příjemné teplo 🙂 Upluto 506 km.

sobota, 26.5.2012

Budíček v 7. V půl osmé na snídani. Po osmé přirážíme k helsinským břehům. V půl deváté jsme už sbaleni a připraveni odkurtovat motorky. Před desátou jsme již u výjezdu z přístavu a zadávám do navigace adresu kamarádů, kteří bydlí na předměstí Helsinek v Espoo. Výjezd z přístavu Vuosaari Předem jsem domluvil, že u nich jednu – první noc – přespíme a oni nám ukážou Helsinki. Po druhé odpoledne jsme už i s kamarády v centru Helsinek a necháváme se vtáhnout milou a klidnou atmosférou sluncem zalitého města. Po příjemném odpoledni v Helsinkách se vracíme do Espoo. Po velmi příjemné finské sauně si užíváme poklidný večer na zahradě a pochutnáváme na výborné večeři, kterou nám naši kamarádi připravili. Ujeto 32 km.

neděle, 27.5.2012

Po osmé vstáváme. Kamarádi nám připravili pravou finskou snídani. Při ní ještě probíráme poslední tipy a rady na směr a cíl našich následujících 12 dnů. Bohužel musíme pohodovou atmosféru opustit a vyrazit vstříc našim dalším zážitkům. Vyjíždíme proto až kolem 11. hodiny směrem k naší první zastávce – Porvoo. Na doporučení zajíždíme k náměstí, kde je vyhlášená kavárna Cafe Fanny (GPS: +60° 23′ 44.22″, +25° 39′ 28.83″) a vychutnáváme si výborný tradiční Runeberyintorttu (menší muffin z tužšího těsta plněný marmeládou). Porvoo je jinak malebné městečko s hezkými starými pravými finskými, dřevěnými domky. Cestou dál pak tankujeme (GPS: +60° 54′ 54.11″, +27° 24′ 10.62″) a pokračujeme do Lappeenranty. Tam není nic zvláštního, tak jen tankujeme u samoobslužné benzínové pumpy, které jsou tu naprosto běžné a častější než normální. Samoobslužná pumpa Už však tušíme, že kvůli rannímu pozdnímu výjezdu nestihneme původní plán, dojet až do Savonliny. Kolem 18. hodiny proto kotvíme v Imatře. Hledáme ubytování. V prvním lázeňském hotelu po nás chtěli 136 EUR za noc. Vyrážíme proto jinam. Do navigace jsem si doma chytře uložil hostely, což se teď docela hodí. První ještě není v provozu (sezona v celém Finsku začíná obvykle až v červnu, v Laponsku dokonce i později). Druhý vypadá také opuštěně, ale naštěstí se v momentě, kdy už jsme to chtěli vzdát, objevila kouzelná finská babička, která sice neuměla moc anglicky, ale ukázala nám, že se dobýváme do špatné budovy, a že recepce je v neoznačené budově naproti. Tam už to bylo jednoduché a na místní poměry docela levné – 58 EUR pro dvě osoby na noc (GPS: +61° 11′ 4.16″, +28° 45′ 48.29″). Ubytovali jsme se, odlehčili motorce od kufrů a vyjeli do města k místní atrakci – přehradní elektrárně (GPS: +61° 10′ 11.27″, +28° 46′ 25.62″). Tu v hlavní sezoně (červenec a srpen) každý den vypouštějí za doprovodu hudby a světelné projekce do gejzírů vody. My jsme se bohužel museli spokojit “jen” s impozantním a trochu až hrůzu nahánějícím suchým řečištěm pod přehradou a s reklamní fotografií na mostě. Je až neuvěřitelné, jakou sílu musí mít voda vytékající z přehrady. Vymleté řečiště pod Imaterskou elektrárnouPřehradní elektrárna ImatraTakhle nějak to vypadá, když jí vypouštějí… Večeři odbýjíme v místním Mekáči. Příjemným, stále ještě poměrně světlým, ale už trochu chladným večerem se vracíme do hostelu. Motorku parkuju před okny hostelu na parkovišti s elektrickými přípojkami pro vyhřívání zaparkovaných aut a po desáté pomalu uleháme. Fotka na parkovišti je focena ve 21:16, ale světlo je skoro jak ve dne. Čtvrt na deset večer – parkoviště s přípojkama na ohřev auta v zimě Ujeto 305 km.

pondělí, 28.5.2012

Díky časovému posunu se nám stále nedaří vstát dřív, ale i tak po deváté opouštíme hostel a vyrážíme na snídani do města. Bohužel je všechno zavřené. Dokonce i Mekáč otevírá až v 10:00. Proto bereme za vděk sušenkami, které sebou táhneme až z Berlína. V 11 hodin vjíždíme na malebnou silnici – Punkaharju (GPS: +61° 46′ 53.49″, +29° 19′ 21.65″) – vedoucí přímo mezi jezery. Začátek malebné silnice mezi jezery – PunkaharjuNejvětší dřevěný kostel Kerimäki v Evropě Na každou stranu je jen metr břehu a hned čistá, průzračná voda. V 11:45 se už o kus dál kocháme pohledem na největší dřevěný kostel Kerimäki v Evropě (GPS: +61° 54′ 44.25″, +29° 16′ 58.63″). Pojme až 5.000 lidí. Bohužel je zavřený, ale i zvenku je impozantní. V jednu hodinu odpoledne dorážíme do Savonliny k hradu Olavinlinna (GPS: +61° 51′ 49.46″, +28° 53′ 58.48″). Je to nejseverněji položený kamenný hrad v Evropě. Rozhodně stojí za prohlídku a doporučuji si připlatit i za průvodce (v angličtině). Po prohlídce opět odbýjíme oběd hambáčem a hranolkama ve Finské obdobě u nás dobře známého Mekáče. Tankujeme u další samoobslužné pumpy a vyrážíme vstříc Outokumpu. Cesta vede nádhernou krajinou mezi jezery. Náš první Finský trajekt POZOR! Příjezd k trajektu… Dokonce narážíme na první trajekt (GPS: +62° 8′ 55.49″, +28° 58′ 23.44″), které jsou většinou ve Finsku zdarma. Takže přijedete, hned vás naloží a hned odjíždíte. Pravda, jednalo se o přívoz dlouhý “jen” 400 m, ale i tak to byl příjemný zážitek z naprosté dokonalosti s jakou vše jednoduše funguje.Obloha se zatahuje. Začíná pršet, a tak se v půlce Heinävedentie oblékáme do nepromoků. To jsme však ještě netušili, že se stanou našimi nerozlučnými kamarády na dalších 12 dní 🙂 V půl sedmé přijíždíme do malého městečka Outokumpu. Plán byl sice dojet až do národního parku Koli, ale vzhledem k příšernému lijáku jsme se rozhodli pro nejsnažší řešení, kterým byl jediný hotel Malmikumpu na náměstí (GPS: +62° 43′ 35.25″, +29° 0′ 52.42″). Ubytování sice stálo 126 EUR, ale byli jsme v suchu a teple 🙂 U hotelu v OutokumpuV hotelové restauraci jsme se příjemně navečeřeli – večeřové menu bylo i za přijatelnou cenu (na místní poměry). Před spaním jsme ještě dali saunu a poučeni od zkušených Finů jsme i doplňovali tekutiny – pivem. Překvapivě se ve Finsku prodává pivo speciálně určené do sauny – ničím vyjímečným se neliší, dokonce i obsah alkoholu je jako u normálního piva. Vyhřátí ze sauny a posilněni pivkem slastně v jednáct usínáme. Ujeto 313 km.

úterý, 29.5.2012

Hurá! Ráno svítí sluníčko. Snídáme v hotelu a v půl desáté vyjíždíme. Optimismus ze svítícího sluníčka nás poměrně brzy přešel a před národním parkem Koli u informačního centra (GPS: +63° 6′ 50.67″, +29° 46′ 38.22″) dokonce navlékáme nepromoky. Což se ale za chvíli ukázalo jako zbytečné, obvzláště pokud avizovaná lanovka na vrchol Koli (GPS: +63° 5′ 46.62″, +29° 48′ 10.22″) byla mimo provoz a my v těch nepromocích šlapali až nahoru pěšky. Naštěstí se pod pojmem vrchol Koli (přesněji Ukko-Koli) skrývá jen 346 m n.m. (253 m nad jezrem Pielinen), což značí pár schodů 🙂 Pohled z Ukko-KoliPohled z Paha-KoliLanovka nahoru – mimo provoz… Výhled z několika vrcholků Koli (Ukko-Koli, Paha-Koli a Akka-Koli) je úžasný. Severním směrem hledíte do nekonečného jezera s ostrůvky a jižním směrem vás uchvátí nekonečné a ničím nerušené lesy. Koli je jeden z nejpopulárnějších vrcholků Finska. Je symbolem všech 4 živlů – země, vzduchu, vody a ohně. Pod vrcholkem jsme v malé vesničce natankovali. Trochu jsme museli samoobslužný stojan přemlouvat, aby si vzal aspoň peníze, když kartu odmítal. Stejně by nám bez toho benzín nepustil, oni to tu mají chytře vymyšlené 🙂 Ale my natankovat potřebovali, tak jsme ho nakonec anglicky přemluvili a spokojeně natankovali. Další cesta se ubírala přes Nurmes, které vyčnívá nad obyčejností okolních měst svým kostelem (GPS: +63° 32′ 43.11″, +29° 8′ 4.19″) a hlavně Bombanovým palácem (GPS: +63° 32′ 3.68″, +29° 10′ 15.05″). Michalovi tu už byla taková zima, že se odhodlal k odvážnému činu a řečeno slovy klasika – kousek od severní točny se vysvlékl, aby si mohl dospod přidat teplé prádlo. Vskutku odvážný kousek, když si uvědomím, jak jsem já byl nabalený, a že jsem si tady prohodil rukavice za pohodlnější. Do teď jsem řídil v klasických kožených, pod kterými jsem měl tenké látkové a navrch přes ty kožené jsem si dával nepromokavé. Tato kombinace však dělala z mých rukou neohrabané tlapy. Proto jsem mezivrstvu – ty kožené – vyměnil za teplé fleesové, což asi zrovna neodpovídá požadavkům na bezpečnost, ale v tu chladnou chvíli jsem tuhle “okrajovou” otázku opravdu neřešil 😉 Celá severní polovina Finska je územím s volným chovem sobů V podvečer (podle fotky to tak nevypadá) překračujeme hranici oblasti chovu sobů (GPS: +64° 35′ 41.82″, +28° 26′ 17.20″), kterou je celá severní půlka Finska. Ne, že by tu do teď nebylo asi každých pět kilometrů varování před výskytem losů nebo sobů, ale tady už to opravdu asi bude na pováženou. A opravdu bude, ale o tom až později. Projíždíme Kajaani a pokračujeme dalších 108 km do Suomussalmi. Počasí se umoudřuje a dokonce začíná vykukovat sluníčko. Blíží se večer a tak v Suomussalmi zkoušíme hledat ubytování. Po několika neúspěšných pokusech o levnější ubytování v místní ubytovně a kempu (oboje ještě nebylo v provozu), díky místnímu staršinovi, který ze svého telefonu pohotově vytáčí číslo majitelky hostelu, nacházíme v Ämmänsaari ubytování v krásném hostelu (GPS: +64° 52′ 59.24″, +28° 54′ 40.39″). Hostel v ÄmmänsaariJe určen pro více lidí, ale díky teprve začínající sezoně jsme na 3 pokoje úplně sami. Milá majitelka nám ukazuje, co vše můžeme volně použít – kuchyni, koupelnu a saunu a pak nám nechává klíče a odjíždí. Za asistence staršiny, snažícího se za každou cenu se mnou komunikovat kombinací svých 5 slov, které dohromady zná z němčiny, angličtiny a ruštiny, sundávám kufry z motorky a parkuju ji za domem. Hned roztápíme saunu a v místním supermarketu (cestou opět potkáváme staršinu) nakupujeme sauna olut (olut je finsky pivo). Před půlnocí a přitom stále při západu sluníčka, jdeme příjemně unaveni spát.Ujeto 418 km.

středa, 30.5.2012

Ráno přišla majitelka hostelu a uvařila nám chutnou snídani. Káva, pečivo, míchaná vajce, salám, sýr a pro finsko typická slaná vločková kaše, podávaná se sladkou marmeládou. Majitelka nám prozrazuje, že staršina, který nám včera pomáhal je místní “ožrala” a ráno se už u ní domáhal možnosti s námi posnídat. Majitelka ho prozíravě odmítla. Ale i přesto si staršina nenechal ujít možnost a počkal si až budeme dávat kufry na motorku a předal mi podivně vyhlížející neoznačenou konzervu. Z jeho strohé jazykové výbavy jsem vyrozuměl, že jsou to snad nějaké ostružiny. Neriskl jsem konzervu otevřít natož ochutnat, ale jen abych ho nezklamal jsem si ji vzal. Počasí je polojasné. Vyrážíme směr národní park Oulanka. Kousek za Suomussalmi objevujeme krásný a jednoduchý “umělecký výtor”, který jsem večer před tím obdivoval v zasněžené verzi na zarámované fotce na stěně v hostelu. “Tiší lidé” (GPS: +65° 5′ 38.52″, +28° 54′ 10.84″) jsou u nás dobře známí strašáci do zelí, ale je jich tu spousta a působí to opravdu obdivuhodně a vtipně. Radost nám kazí jen horšící se počasí, proto Michal nasazuje i návleky na boty. Od strašáků odjíždíme za deště a po 300 m začíná sněžit a občas padá i lehká krupice.Nikdy bych neřekl, že tak roztomilá stvoření, jakými jsou sobi Santa Clause, jsou ve skutečnosti velké krávy, neřku-li koně s rohama… 🙂 Setkání s prvním sobem bylo vskutku nezapomenutelné, protože z úkrytu v lese vystartoval skutečně nečekaně a těsně před motorkou (GPS: +64° 47′ 12.73″, +28° 50′ 35.94″). Sob na silnici… Měl jsem co dělat, abych se mu vyhnul. Naštěstí se to povedlo a celý manévr jsme ustáli. Korunu všemu nasadil Michal, který ukolébán, do té doby, monotóním zvukem motoru a dlouhými rovnými úseky, se prudkým vyhýbacím manévrem za mnou probral ze spánku a vcelku bezděky se zeptal: “Co to bylo? Vlk?” Tím mé vyděšené, rozbušené srdce rázem uklidnil :). Projíždíme několika dešťovými přeháňkámi, takže nepromoky už ani nesundaváme. …a do tohohle jedeme… :)Tohle počasí necháváme za sebou… Setkáváme se i s několika dalšími, naštěstí už daleko ukázněnějšími soby. Ve Finsku mají kolem 99% silnic vykácené a vysekané pásy, více jak 10m široké, takže ve většině případů vidíte vybíhající zvíře včas a máte dostatek času zareagovat. Každopádně v 99% se každý přebíhající sob v půlce silnice zastaví a zůstane na vás „inteligentně“ civět, výrazně přitom přežvykujíc svou tlamou 🙂 Od rána jsme ujeli 136 km, dorážíme do Kuusama. Tankujeme (GPS: +65° 57′ 30.99″, +29° 9′ 53.58″), kontroluju tlak a dofukuju pneu a pokračujeme ještě 45 km do parku Oulanka (GPS: +66° 16′ 7.69″, +29° 24′ 14.04″), který leží u vesničky Juuma. Volně přístupná sauna na břehu jezera – NP OulankaJeden ze vstupů do národního parku Oulanka Oulanka je poměrně mladý, krásný rozlehlý park plný řek, jezer, menších kopců a samozřejmě lesů. Můžete využít spousty turistických dobře značených okružních tras posetých místy určenými k přespání nebo jen odpočinku. Okruhy jsou třeba i 80 km dlouhé. My stíháme projít jen část malého medvědího okruhu, který je celý dlouhý asi 12 km, ale patří mezi nejhezčí. Upravené cestičky se klikatí lesem podél řek s hučícími vodopády a nad mnohými z nich vedou lanové mosty. Vskutku nádhera. Cesta z Juumy do přibližne 120 km vzdáleného Kemijärvi je celá skoro bez deště. Občas jen pár kapek, kterým hned rychle ujíždíme. Ale vzhledem k tomu, že nepromoky už ani nesundaváme, protože chrání před studeným větrem, tak je nám to vlastně jedno. 🙂 80 km za Juumou překračujeme severní polární kruh a také vjíždíme do Laponska. Překračujeme polární kruh Bohužel kavárna Tuulenpesä (GPS: +66° 33′ 15.39″, +28° 5′ 17.60″) je zavřená, tak se zastávka omezuje jen na pár fotek. O pár metrů dál je pak přímo umělecky ztvárněný milník (GPS: +66° 33′ 45.20″, +28° 3′ 55.71″) ukazující, kde začíná země letního nezapadajícího slunce, ale také i země zimní věčné tmy. Ve čtvrt na sedm přijíždíme do Kemijärvi. Nemůžeme minout pomník “Otvírání polárního kruhu” (GPS: +66° 42′ 57.95″, +27° 25′ 26.79″). Možností na ubytování tu není moc, čemuž odpovídají i ceny. Téměř prázdný kemp na břehu jezera s chatkama vypadá hezky (GPS: +66° 43′ 1.61″, +27° 24′ 46.07″) a majitel ochotně přijídí po našem zavolání na telefon uvedný na dveřích zamčené recepce. Bodejť by nebyl ochotný, když chce za chatku 90 EUR. Jídlo k večeři si kupujeme v místním Lidlu a večeříme v příjemné a hezky zařízené chatce. Ta má výhodu v tom, že ložnice má jen malé okénko, které se dá lehce zakrýt dekou, takže po dlouhé době budeme mít v noci tmu. Vůbec nechápu, že tu nikde nejsou připraveni na letní nezapadající slunce. Večer, ikdyž za stálého svitu sluníčka, jdeme obhlédnout jezero. Voda je neuvěřitelně čistá a pěkně studená. V jedenáct večer, za jasného slunečního svitu, jdeme spát. Ujeto 313 km.

pátek, 1.6.2012

Desátý den na cestě. Od pěti už oba nemůžeme spát kvůli světlu, které je celou noc. Je oblačno a trochu mlha, což nám dává naději, že se to vybere a bude hezky. Teplota je 6 st. Celsia. Vstáváme v 7 hodin a hned balíme kufry a poměrně rychle odjíždíme odevzdat klíč do turistické informační kanceláře. Na naprotější pumpě snídáme.Většina benzínových pump ve Finsku a Norsku, těch s obsluhou, má dobré a poměrně kvalitní občerstvení. Čeká nás posledních 198 km před naším kýženým zlatým hřebem cesty – Nordkappem. V půl desáté jsme už 35 km za Lakselvem. Snídaně u pumpy v LakselvFoto na útesu u Barentsova moře Fotku na výběžku nad mořem si nemůžeme odpustit (GPS: +70° 18′ 54.14″, +25° 3′ 11.85″). V kamenité krajině kolem už převládá šedá barva, popř. tmavě hnědá. Nejčastěji březová kosodřevina je místy, hlavně na severních svazích, ještě přikrytá sněhem. Jede se nádherně. Silnice je suchá a začíná svítit sluníčko. Cesta vede převážně po pobřeží, takže samé zatáčky a serpentiny. Z počátku se dokonce mylně domnívám, že k moři sobi nejezdí, ale hned za odbočkou na Altu jsem nesčetněkrát vyveden z omylu. Cestou je 5 tunelů – Skarvberg tunel – 2980 m, Sortvik tunel 496 m, Nordkapp tunel 6870 m, Sarnes tunel 190 m, Honningsvag tunel 4440 m. Tunel Nordkapp je placený, ale spíše se dá tento poplatek považovat za vstupné na ostrov Nordkapp. Pustá krajina u NordkappuVjezd do skoro 7km dlouhého a 212m hlubokého tunelu. Ano, Nordkapp je ostrov, který je s pevninou spojen tunelem, který je 6970m dlouhý a vede 212 m pod mořem, takže na začátku a na konci má 10% klesání, resp. stoupání. Musím přiznat, že mě trochu znejistila cedule umístěná před tunelem oznamující “Fog in tunnel” (GPS: +70° 53′ 24.38″, +25° 40′ 57.68″). Naštěstí tam žádná mlha nebyla, ale docela si ji tam lehce dovedu představit. Za to “ukáznění” Norové mě překvapili, když mě suveréně předjížděli více jak stokilometrovou rychlostí v tunelu, kde je povolená max. 60 (a to jsem ji samozřejmě ani já moc nedodržoval), ale předjíždět ve spoře osvětleném a poměrně úzkém tunelu, kterým projíždí i cyklisti mi připadalo docela nebezpečné. Třetí nejdelší tunel na tomto úseku Skarvberg má na konci nečekanou a prudkou pravotočivou zatáčku (ve směru na Nordkapp). Nicméně ve 12:10 jsme šťastně stanuli na parkovišti na severním konci evropského světa, tedy na konci silnice u skutečného Nordkappu (kam je opět nutné zaplatit druhý vstup) – GPS: +71° 10′ 7.18″, +25° 46′ 50.08″. Svítí sluníčko a mě hřeje pocit splněného snu. Michal můj pocit ještě podpořil písní We are the champions, kterou pro tuto příležitost pustil ze svého iPhonu. Evropský severní pól byl dobyt… 🙂 Dokonce i jeden bludný holanďan na SuperTénéré, ale sám na jedné a s více bágly… 🙂 Na parkovišti tu jsou dokonce 4 motorky. Je zvláštní, že skoro v celém Laponsku jsme žádného motorkáře nepotkali. Až tady na Nordkappu a pak od Alty už zase po žádném motorkáři nebylo ani vidu ani slechu. Později se začnou zase objevovat až níže na jihu. Na Nordkappu je velký komplex s restaurací, kavárnou, velkým obchodem se suvenýry. V podzemí je pak dokonce kaple, kino a další. Nejsevernější místo je pak ozdobeno kovovým globusem (GPS: +71° 10′ 15.51″, +25° 47′ 1.05″), symbolem Nordkappu, který si můžete zakoupit i jako suvenýr. My v obchodě také nějaké kupujeme a posíláme pohledy kamarádům a známým do všech směrů. Obědváme. Pak ještě pár fotek u pomníku Detí země a už je na čase se vydat zpět na 251 km dlouhou cestu do Alty. Dlouhé silnice vedoucí do nedozírných dálek… 🙂 Nejchaldnější úsek naší cesty – zamrzlé jezero před Altou. Při zpáteční cestě nás postupně opouští sluníčko. Silnice vede často otevřenými, zasněženými pláněmi, kde docela silně fouká boční vítr. Některá jezera podél silnice jsou zcela zamrzlá. Teploměr na motorce kolísá mezi 0 a 3 st. C. Zamrzlé úseky střídají nižší polohy se stále ještě spící přírodou, která díky naprosté absenci zelené barvy působí hodně nehostinně. Silnice jsou tu uspávačně rovné (GPS: +70° 11′ 25.64″, +24° 3′ 9.64″). Náhorní planina před Altou je pustá, zasněžená a ledová (GPS: +70° 6′ 52.88″, +23° 34′ 16.20″). V tomto úseku nám byla největší zima. Foukal boční ledový vítr a začalo pršet. Naštěstí jsme brzy sjeli níže do Alty a kvůli dešti jsme se hned na jejím začátku ubytovali v kempu v chatce za 560 Norských korun (GPS: +69° 58′ 45.70″, +23° 28′ 2.55″). Sundaváme kufry a jedem do Alty na jídlo. V 19:15 už večeříme v místním Arabském bistru. Mezitím přestává pršet. Ve 23:15 ještě fotím nezapadající sluníčko a pak už jdeme spát. Ujeto 445 km.

sobota, 2.6.2012

Ráno nás kromě obvyklého světla probouzí i déšť bubnující do střechy chatky. Vstup do muzea v AltěNavlékáme na sebe všechny nutné vrstvy oblečení a zakončujeme tentokrát více než jindy opodstatněným nepromokem. V chatce nechávám konzervu od staršiny z Kajaani – fakt jsem ji neotevřel, proto její obsah pro mě zůstane navždy tajemstvím. :)V 10 hodin jsme už v Altském muzeu pravěkých kreseb starých 8.000 let (GPS: +69° 56′ 50.08″, +23° 11′ 12.62″). Při procházce mezi kresbami přestává pršet. Procházíme mezi skálami a obdivujeme primitivní, ale krásné kresby. Okolo jedné hodiny přijíždíme ke Kvænangenskému fjordu (GPS: +69° 56′ 33.07″, +22° 3′ 1.66″), tankuju, dáváme si jídlo a kafe. Obloha se už protrhala, takže i svítí sluníčko. Fjordy v okolí tvoří nádhernou scenérii nabízející až kýčové fotky zasněžených hor lemovaných zelenými pásy podél modré mořské vody. Podobná scenérie nás provází celou cestou norskými fjordy – Nordreisa fjord (GPS: +69° 47′ 3.71″, +20° 37′ 7.86″). Nordreisa fjordNordreisa fjordNordreisa fjord Záliv Skibotn (Lyngen – GPS: +69° 29′ 10.99″, +20° 20′ 15.30″) je naším posledním rozloučením s Norským mořem a de facto i s Norskem jako takovým. Směrem k finské hranici ještě projíždíme Cestou čtyř větrů (GPS: +69° 10′ 1.91″, +20° 45′ 16.37″), Cesta čtyř větrů jak se nazývá cesta “průsmykem” k finskému výběžku (“ručičce”), kde je i Finsko-Norsko-Švédské trojmezí. Kolem šesté hodiny přijíždíme k jezeru Kilpisjärvi. Za 50 EUR zde dostáváme nádherné ubytování (nejhezčí na naší cestě) v novém, plně zařízeném, luxusním srubu (GPS: +69° 1′ 1.57″, +20° 52′ 26.64″). Bytná je starší, silnější paní, která bydlí u silnice se svým manželem a třemi psy, jezdí džípem a neumí ani slovo anglicky. Předá nám klíče a ukáže cestu ke srubu. Za chvíli babča smykuje před srubem v džípu a veze nám čisté povlečení a ručníky. Srub má 4 ložnice, plazmu, koženou sedačku a svou vlastní saunu s výhledem na posvátnou horu Saana (1029m n.m. – třetí nejvyšší hora ve Finsku). Při parkování zjišťuji, že má školácká chyba začíná být vážnější, a že se skutečně nevyhnu výměně zadní pneumatiky tady ve Finsku. Neodhadl jsem celkový počet kilometrů, které ve Finsku najedu a také celkové zatížení motorky se na zadním kole podepisuje rychleji než jsem čekal. Odkládáme kufry, svlékáme se a jdeme se najíst do místního motorestu. Zde nás čeká výtečné jídlo. Restaurace je prostřená a připravená, jak kdyby měla každou chvíli přijet svatba čítající minimálně 50 hostů. Nikdo však nejede a ani četnost aut – dvě za celý den – nenasvědčuje tomu, že někdo přijede. Nicméně, pan hostinský je hrozně milý a za 6 EUR na osobu můžeme sníst co chceme. Posilněni vynikajícím jídlem a občerstveni pivem jdeme do srubu roztopit saunu. Příjemně unaveni ve 23:15 usínáme. Ujeto 360 km.

neděle, 3.6.2012

Vyjíždíme v půl deváté. Babča domácí ještě spí, takže klíč nechávám na židli před jejím domem. Polojasná obloha, ale chladno – 6 st. Ostatně i z větší části stále ještě zamrzlé jezero Kilpisjärvi je toho důkazem. Bohužel díky tomu jsme nemohli navštívit trojmezí (GPS: +69° 3′ 35.82″, +20° 32′ 55.16″). Nejjednodušší přístup tam je lodí. Pěšky to lze taky, ale daleko obtížněji. Nejvýše položená silnice ve Finsku – MuotkatakkaVyrážíme proto dál na 441 km dlouhý úsek do Rovaniemi. Navigace mi oznamuje, že mám pokračovat 200 km k další odbočce – má pravdu. Skutečně cestou není jediná odbočka. Cesta zpočátku vede podél hraniční řeky se Švédskem. Stále ještě spící příroda kolem má hnědou, místy až hnědočernou barvu. Zelená tu zatím není vůbec. Nedaleko od jezera Kilpisjärvi projíždíme nejvýše položenou silnicí ve Finsku – Muotkatakka (celých 565m n.m.) (GPS: +68° 55′ 30.58″, +20° 56′ 10.81″). Pro ploché a nízké Finsko je to hodně, proto na tento fakt upozorňují hned 2 (!) cedule za sebou. 🙂 V 11 hodin příjíždíme k prvnímu kiosku (GPS: +68° 9′ 43.56″, +23° 16′ 3.46″) a jdeme se ohřát kávou. Ve dvanáct hodin tankujeme u odbočky na Rovaniemi (GPS: +67° 57′ 19.39″, +23° 41′ 3.57″). Počasí se otepluje, svítí sluníčko. Dokonce i příroda mění zásadně svůj ráz, takže už zase projíždíme mezi šťavnatě zelenými lesy střídajícími se s modrými jezery. V půl třetí obědváme v příjemném kiosku (GPS: +67° 10′ 1.29″, +24° 57′ 20.37″) asi necelých 100 km před Rovaniemi. Plyšový sob v kioskuRestaurace u RovaniemiFinský kiosek Krátce před čtvrtou hodinou přijíždíme do vesničky Santy Clause (GPS: +66° 32′ 36.78″, +25° 50′ 39.66″). Všechny země, které mají polární kruh se přou o výsadu být oficiálním sídlem tohoto zahraničního kolegy našeho Ježíška. Samozřejmě se nikdy nedohodli, ale nepsaně se uznává, že Santa Claus bydlí právě ve vesničce Napapiiri kousek za Rovaniemi. Proto ho tu můžete celoročně vidět a popovídat si s ním. Samozřejmě kromě Štědrého dne, kdy jezdí se soby někde po světě. Jeho vesnička je plná různých obchůdku se suvenýry, restaurací a je tu také jeho pošta, ze které můžete celoročně poslat pohled s originálním vánočním razítkem. Pozor při odesílání – mají tu dvě schránky na dopisy – jedna se odesílá ihned, druhá potom až na Vánoce. Pošta prodává různé vánoční pohledy včetně těch od Josefa Lady nebo s krtečkem. U pošty potom můžete překročit pomyslný polární kruh. Zeměpisně je to samozřejmě nesmysl, ale pro turisty to funguje. 🙂 Překračuji polární kruh ve vesničce NapapiiriSob Santa Clause :)Trocha Santaclausovských statistik 🙂 Kolem sedmé už hledáme ubytování v Rovaniemi. Zkoušíme pár možností a nakonec končíme v příjemném a poměrně levném hotelu Aakenus (GPS: +66° 30′ 21.33″, +25° 43′ 2.82″). Následuje tradiční vybalení a po osmé hodině už sedíme v místní restauraci v centru Rovaniemi na pivku. Večer ještě couráme městem a před půlnocí jdeme spát. Ujeto 441 km.

pondělí, 4.6.2012

Nervozita ze strachu z případných potíží se sjetou pneumatikou převládla a tak ráno, po snídani, kolem 9. hodiny vyrážíme z hotelu směrem k nejbližšímu servisu Yamaha, který jsem si našel na netu. Je pravda, že jsem si ho hledal už dříve, ale žádný nebyl v rozumné blízkosti. Proto jsem počkal až na Rovaniemi. Servis byl poměrně velký s prodejnou a obsluha byla příjemná (GPS: +66° 31′ 37.43″, +25° 45′ 46.58″). Pneumatiku mi přezuli a my asi po hodině vyrázili směrem na Oulu a Vaasu. Svítí sluníčko a jede se příjemně. Ráno nás tak optimisticky naladilo, že vyrážíme bez nepromoků a já dokonce nasazuju samotné klasické kožené rukavice, které jsem si do teď nemohl mít kvůli zimě. Prší, oblékáme nepromoky…Nepromok navlékáme až na pumpě těsně před Oulem, kde nás překvapil náhlý a docela silný déšť (GPS: +65° 6′ 17.40″, +25° 32′ 46.20″). Pokračujeme dál směrem na Vaasu. Zhruba v polovině cesty zastavujeme kolem páté odpoledne u McDonald’s na kávu a zákusek (GPS: +63° 49′ 53.84″, +23° 7′ 28.29″). Čeká nás už jen “pouhých” 144 km do cíle, ale to zatím ještě nevíme… Po celkově dlouhé trase, kterou jsme dneska ujeli z Rovaniemi až do Vassy zjišťujeme, že ve Vasse neseženeme ubytování. Je už trochu pozdě. Objíždíme všechny hotely, hostely a campy, ale vše je buď obsazené nebo hodně drahé. Nakonec odjíždíme do 14 km vzdáleného kempu Malax. Ze 14 km je ve finále asi 26, ale stojí to za to. Za 65 EUR máme hezkou dřevěnou chatičku s výhledem na moře (GPS: +62° 58′ 16.88″, +21° 29′ 31.21″). V místním bistru si ještě kupujeme olut a sendviče, protože restaurace je už zavřená. Jdeme se podívat na moře a spát. Ujeto 607 km.

úterý, 5.6.2012

Úterní ráno, svítí sluníčko, teplota je kolem 10 stupňů a my vyrážíme bez snídaně z chatky na břehu moře do Nokie a Tampere. Kolem poledne jsme v Nokii. Fotka původní továrny slavného výrobce telefonů je bezpodmínečná 🙂 Telefony se tu však vůbec nevyrábí. Nad mapou tu vymýšlíme další cíl naší cesty. Z doporučení finských kamarádů víme, že stojí za to vidět Alandské ostrovy. Vybírám proto vyhlídkovou trasu směrem na Turku a pak dál k pobřeží. Před třetí hodinou stavíme v Huittinen u pumpy (GPS: +61° 10′ 30.38″, +22° 40′ 51.20″) na kafe a něco k němu. Cestou střídavě prší a chvílema svítí sluníčko, ale silnice vede krásnou krajinou. Čím víc se blížíme k pobřeží, tím víc se otepluje a mraky se trhají. Takže po 16. hodině na odpočívadle kousek od Vehmaa (GPS: +60° 38′ 58.02″, +21° 48′ 49.85″) dokonce sundaváme nepromoky.V podvečer přijíždíme k pobřeží. Začínáme hledat ubytování, aby to nedopadlo jako včera. První kemp nefunguje, tak jedeme do druhého, což znamená asi 14 km. Ten také nefunguje, ale je tam aspoň šipka k dalšímu, který je zapadlý v lese a překvapivě už dva dny letos funguje. 🙂 Luxus trochu pokulhává, ale co bysme chtěli ze 65 EUR 🙂 Je to kemp Lomavalkama Oy nedaleko Kustavi (GPS: +60° 35′ 2.35″, +21° 19′ 0.36″). Michal si tu i pochutnal na večeři se zájezdem důchodců, kteří se tu znenadání zjevili, snědli večeři a zase stejně zmizeli. Večer se ještě radíme se slečnou recepční o našem plánu cesty na druhý den, ale moc toho neví, tak se jdeme radši podívat k moři a spát :). Ujeto 468 km.

středa, 6.6.2012

Ráno se probouzíme do oblačného dne. Teplota je 10 stupňů. Bez snídaně vyrážíme na obecní úřad do Kustavi, kde jsou turistické informace zjistit, jestli jezdí všechny trajekty na plánovaném okruhu pro dnešní den. Rozhodli jsme se, prohlédnout si Alandské ostrovy “Cestu perlového nádrdelníku” nebo-li Archipelago tour, což je menší okruh po ostrůvcích spojených pouze trajektem v národním parku Archipelago. Na úřadě jsou všichni moc milí a příjemní, ostatně asi jako všichni ve Finsku a dostává se nám ujištění, že všechny trajekty jsou v provozu, takže nehrozí, že bychom zůstali na nějakém ostrůvku opuštěni 🙂 Vydáváme se proto k prvnímu trajektu z pevniny na ostrov Jumo. Sice se mluví o pevnině, ale de facto jsme už na ostrově Leonsaari, který je s pevninou spojen mostem. Trajekt Aurora Trajekt společnosti Aurora z přístavu Heponiemi (na ostrově Leonsaari u města Kustavi) do Kannviku (na ostrově Jumo v souostroví Iniö) je zdarma. Připlouvá do “přístaviště” včas v 10:00. Od konce silnice v Heponiemi (GPS: +60° 29′ 6.63″, +21° 26′ 6.74″) odrážíme za deset minut, přesně podle plavebního řádu. 5,8 km dlouhá plavba na ostrov Jumo do přístavu Kannvik (GPS: +60° 26′ 21.29″, +21° 23′ 45.30″) trvá asi 25 minut. Při plavbě konečně snídáme v trajektovém bufetu – káva, čaj, pečivo – vcelku velký výběr. Kromě malé vesničky Jumo, kterou hlavní silnice procházející ostrovem dalece obchází je na ostrově jen pár ještě menších osad. Ostrov Jumo je součástí souostroví Iniö a je dlouhý asi 4 km. Pro cestu na další ostrov Hinnskär v souostroví Iniö musíme opět použít trajekt. Je to jen krátká 600 m dlouhá plavba a spíše než o trajekt se jedná o přívoz, vedený lanem po kterém loď “ručkuje”. Na tomto ostrově je pouze jedno větší město Iniö, které dává jméno celému souostroví a původní samosprávě. Hlavní silnice vedoucí ostrovem končí v Dalenu (GPS: +60° 22′ 53.71″, +21° 22′ 17.39″), kde chvíli váhám na který z dvou trajektů nastoupit, ale po chvíli studování mapy a plavebních řádů najíždíme na ten správný levý trajekt, který je jako jediný ze všech dnešních trajektů placený. Plujeme necelou hodinu na ostrov Nordanlands (GPS: +60° 17′ 20.31″, +21° 26′ 21.05″), kterému se také někdy říká Mossala podle největší vesnice na tomto 3 km dlouhém ostrově. Chvíli po 12. hodině vyplouváme z Mossaly (GPS: +60° 16′ 8.03″, +21° 24′ 21.45″) do přístavu Björkö (GPS: +60° 15′ 56.07″, +21° 24′ 21.30″) na další ostrov v pořadí nesoucí název Jöutmo. Oba ostrovy spojuje opět jen přívoz. Trajekt nebo spíše přívoz :)Ostrov Jöutmo je silnicí spojen s těsně přilehlým ostrovem Lömsö, kde leží vesnička Kivimo, kterou projíždíme a kousek za ní ostrov končí (GPS: +60° 14′ 6.31″, +21° 20′ 8.47″) přívozem, odkud odlplouváme na další ostrov Häplot, souostroví Houtskari do přístaviště Roslax (GPS: +60° 14′ 1.21″, +21° 20′ 5.26″). Na ostrově zajíždíme do vesničky Houtskär na oběd (GPS: +60° 13′ 22.20″, +21° 22′ 6.00″). Přístaviště trajektu (přívozu) Je půl jedné. Bohužel jediná i přesto slušně vypadající restaurace nabízí oběd pouze formou bufetu, ale nabídka není moc obsáhlá a tak se radši do jediného nevábně vonícího rybího pokrmu nepouštíme a zůstáváme o džusu a o hladu. 🙂 Z Houtskäru se vracíme na hlavní silnici vedoucí ostrovem a dokončujeme 12 km dlouhý přejezd ostrova a z přístavu (GPS: +60° 11′ 12.48″, +21° 26′ 18.68″) odplouváme 8 km na souostroví Korppoo – do přístaviště Galtby (GPS: +60° 11′ 9.10″, +21° 35′ 6.63″) na ostrově Näsel. Ostrov projíždíme jen severním okrajem. Napojujeme se na silnici č. 180 a míříme do 7 km vzdáleného přístavu na východní straně ostrova (GPS: +60° 9′ 57.38″, +21° 41′ 28.73″). Z Korppoo odplouváme přívozem kolem půl druhé (GPS: +60° 9′ 57.42″, +21° 41′ 25.60″) do Nauvo (GPS: +60° 9′ 49.92″, +21° 42′ 15.43″) na ostrově Storlandet. Hned jak sjíždíme z přívozu nabízí se nám úžasná příležitost zastavit v místním občerstvení (GPS: +60° 9′ 48.57″, +21° 42′ 24.85″) a dát si lékořicového nanuka a nějaké pití. Zároveň litujeme civilní řidiče v protisměru, kteří musí čekat na přívoz v koloně několika desítek vojenských náklaďáků dlouhé asi 1 km. Vzhledem ke kapacitě přívozu asi tak 4-5 náklaďáků si tu asi chvíli počkají… Náš směr je naštěstí volný, a tak ve tři hodiny začínáme ukusovat 28 km k poslednímu dnešnímu trajektu do přístavu na ostrově Lillandel, který s ostrovem Storlandet spojuje most (GPS: +60° 10′ 48.86″, +21° 55′ 51.63″). Držíme se stále silnice č. 180, která nás dnes dovede až do cíle. Kousek za mostem nás zaujali 2 zrcadlové kameny položené pod dráty vysokého napětí hned vedle silnice (GPS: +60° 10′ 21.55″, +21° 57′ 13.43″). Asi nějaké umělecké dílo, ale bohužel bez označení. Samozřejmě si je fotíme a přitom využíváme i nesčetných zrcadlových efektů, které nám kameny nabízí. Bohužel ani později jsem nezjistil, co to je za dílo. Na severovýchodním cípu ostrova Lillandel (GPS: +60° 13′ 21.07″, +22° 5′ 52.53″) najíždíme na osmý dnešní poslední trajekt do Parainen (GPS: +60° 14′ 7.94″, +22° 6′ 46.14″). Odtud se po stoosmdesátce směřujeme přes Pargas do Kaariny. Původní plán byl dojet do Turku, ale nakonec se rozhodujeme pro asi levnější variantu ubytování na maloměstě než by asi stálo v Turku. Bohužel kemp před Kaarinou ještě není v provozu a vedlejší je plný, takže volíme ubytování v hotelu Kivitasku (GPS: +60° 24′ 28.09″, +22° 22′ 14.10″) v centru Kaariny za 79 EUR. K večeři si dáváme Hotel Kivitasku v Kaariněpizzu ve vedlejší pizzerii. Večer se jdeme projít městem, ale nic zvláštního neobjevujeme, tak končíme v hotelu s pivem u kulečníku. Ikdyž hotel je čistý a pěkný, tak večerní saunu raději oželíme vzhledem k vyloženě dělnickému osazenstvu hotelu. 🙂 …alou spát, už je 10 hodin. Ujeto a upluto 167 km.

čtvrtek, 7.6.2012

Probouzíme se v 7:00. Venku je mlha, že není vidět ani na krok. Balíme a jdeme na 8 hodinu na snídani s dělníkama v hotelu 🙂 Mlha se postupně zvedá, takže máme šanci, že bude krásné počasí. Kolem 9. vyrážíme z hotelu do 10 km vzdáleného přístavního města Turku. Městem prošla historie Finska, takže by byla škoda ho vynechat. Do roku 1812 bylo dokonce hlavním městem celého Finska. První naše cesta míří na hlavní Trhové náměstí k ortodoxnímu kostelu svatého Alexandra (GPS: +60° 27′ 8.00″, +22° 15′ 58.21″). Dalším zastavením je středověký hrad Turku (GPS: +60° 26′ 7.00″, +22° 13′ 33.97″) a starý větrný mlýn Samppalinna (GPS: +60° 26′ 38.02″, +22° 15′ 35.83″). Dále míříme ke katedrále Turku – Tuomiokirkko (GPS: +60° 27′ 8.76″, +22° 16′ 37.73″), dnes hlavní sídlo finské církve a je považována za jednu z nejvýznamnějších sakrálních staveb Finska. Další zastavení je hned naproti katedrále u sochy Per Brahe (GPS: +60° 27′ 6.00″, +22° 16′ 40.02″), finského nejvyššího guvernéra z roku 1888 od Waltera Runeberga. Po jedenácté hodině najíždíme na dálnici z Turku do Helsinek. Dálnice ve Finsku jsou kvalitní, hodně široké s širokým dělícím pruhem a na mnoha úsecích osvětlené. Finský guvernér Per BraheKatedrála Turku – TuomiokirkkoKatedrála Turku – Tuomiokirkko Zhruba po hodině, v polovině cesty, tedy po ujetí asi 90 km stavíme na pumpě v Suomusjärvi (GPS: +60° 22′ 52.34″, +23° 37′ 1.51″). Káva, zákusek, no prostě občerstvení :), já tankuju a zase pokračujeme v cestě do Helsinek. Před Helsinkama projíždíme skrz Espoo, kde uzavíráme náš pomyslný okruh Finskem, když jsme se tady před 12 dny po našem příjezdu do Finska potkali s naším finským kamarádem. Sibeliův památník – Sibelius monument Protože trajekt do Rostocku odplouvá až v 16:30, tak máme poměrně dost času na prohlídku ještě dalších helsinských památek. Proto naše první zastávka je hned u příjezdu do Helsinek v Taka-Töölö u Sibeliova památníku (GPS: +60° 10′ 55.37″, +24° 54′ 48.97″). Jean Sibelius, pokřtěn jako Johan Julius Christian byl významným a uznávaným finským skladatelem minulého století. Hala FinlandiaJeště jsme se chtěli zastavit na výbornou zmrzlinu, ale bohužel bychom to asi nestíhali, tak jsme se rozhodli jen pro krátkou návštěvu haly Finlandia (GPS: +60° 10′ 37.15″, +24° 56′ 2.12″) u jezera Töölönlahti. To už se blížila třetí hodina odpoledne a byl nejvyšší čas se nasměrovat k helsinskému přístavu. Helsinki mají od roku 2008 nový přístav Vuosaari, který je ale vzdálen asi 25 km východně od centra Helsinek. V půl čtvrté ještě v přístavu nakupujeme poslední jídlo a pití na loď a ve čtvrt na čtyři už máme zaparkovanou a přikurtovanou motorku na trajektu a táhneme kufry do kajuty. V 17:00 se naposledy loučíme s finskými břehy a vydáváme se na 1280 km dlouhou plavbu Baltickým mořem do Rostocku. Loučíme se s Finskými břehy. Před večeří začínám v kajutě na WC řešit, již delší dobu přetrvávající zácpu. Bohužel mě v půlce usilovné práce přerušil palubní rozhlas, který finsky, švédsky, anglicky a německy oznámil, že se právě rozbil lodní toaletní systém, takže se nemá používat než ho opraví. Pln rozpaků jsem tedy přerušil započatou práci. Naštěstí asi za hodinu byla za velkého potlesku všech cestujících WC prohibice ukončena. Takže jsem dílo zdárně dokončil. 🙂 Večeře byla opět v luxusním stylu v 11. patře plovoucího paneláku přímo pod sluneční palubou. Nechyběl velký výběr specialit, sob, kuře, prase i množství příloh k nim a samozřejmě ani sladká tečka na závěr. 🙂 Příjemně znaveni a přitom plni hezkých dojmů z finských cest kolem 10. hodiny večer usínáme v temné kajutě. Ujeto 213 km.

pátek, 8.6.2012

Díky roletě, kterou Michal odborně spravil, takže se dala zatahnout jsme se krásně a potmě vyspali až do 8:00. Po výborné kontinentální snídani jsme se vydali více prozkoumat loď. Prošli jsme 7. palubu se záchrannými čluny, viděli whirlpool, saunu, prádelnu, místnost pro kamioňáky, pískoviště pro pejsky a tak podobně. Po procházce lodí jsme proběhli palubním obchůdkem, kde jsme nakoupili pár suvenýrů a pak se šli slunit na horní palubu. Naštěstí nebyla moc plná, takže se dala najít i volná lehátka v závětří. Před obědem začalo pršet. Po výborném obědě (opět sobí maso, špagety, vepřík…) jsme připluli do Gdyně. Rozloučili jsme se jedním finským Harleyistou, který nás z počátku považoval za Poláky, a proto od nás chtěl doporučit trasu z Gdyně do Německa. Hned jsme ho vyvedli z omylu, ale i tak jsme si mile pokecali a vyměnili pár vtipných motorkářských historek a zážitků. V 18:30 jsme odrazili od Gdyňských břehů a vypluli směr Rostock. Po vynikající večeři (los, losos, sob, různé kaviáry, krůta, atp.) jsme dali pivko na baru. Po úžasném západu slunce jsme šli vcelku brzo spát. Upluto přibližně 774 km.

sobota, 9.6.2012

Budíček v 7 hodin. Sbalit bágly. V půl osmé připlouváme kolem Warnemünde do Rostockého přístavu. Snídaně, opět jak jinak než výborná. A už je na čase jít čekat ke dveřím do garáží na 7. palubě. Všechno jde poměrně rychle – najít motorku, odkurtovat, naložit, nasednout a vyjet. V 10:30 už tankuju kousek před Berlínem na dálnici na pumpě. Vysněné Sushi v Berlíně se také nekoná, protože ve čtvrt na dvanáct mají ještě zavřeno. V jednu hodinu proto stavíme na pumpě v Schipkau, kousek od Drážďan na jídlo. Ve čtyři hodiny odpoledne šťastně přijíždíme do Prahy. Tachometr ukazuje 5954,7 km. Ač jsem to neplánoval, tak jsem nakonec poslední úsek, hnán vidinou domova, dal najednou.

Doslov

Finsko je nádherná země a finové jsou moc milí lidé. Ač se nemohou pochlubit horskými panoramaty, tak jezerní scenérie obklopené širými lesy jsou opravdu úchvatné. Všem Finsko vřele doporučuju a troufám si říct, že se tam zase někdy i s motorkou vrátím. V případě, že o cestě do Finska nebo přímo na Nordkapp uvažujete určitě to udělejte a třeba Vám i tento cestopis může trochu pomoc. Sám sebe vůbec neřadím mezi ostřílené motorkářské dobrodruhy jezdící z Čech do všech koutů světa. Proto jsem rád, a tak trochu i sám na sebe hrdý, že jsem to nevzdal a na ten svůj pomyslný severní pól – Nordkapp dojel. A díky Michalovi jsem nebyl sám…