Nordkapp 2010

7.-22.8. 16 dní 5 státu 7500Km

Moje cesta začala už koncem června, kdy jsem na motorce vyrazil do Norska “pracovat”. Dělal jsem raftového průvodce na rěce Sjoa u vesnice Heidal. Zuzka za mnou přijela na posledních 14 dní pracovní části mého programu. Pavel a Dan “Hujer” za námi přijeli až 9.8. První den jsem strávili raftováním a až potom začala naše cesta na nejsevernějěí místo Evropy, kam se dá dojet na motorce.

29. 7. – 8. 8.

Do příjezdu táty a Hujera se pořád točí Sjoa. Zůstává s námi Vojta od slalomářů, aby si ještě zapádloval na hezké norské vodě. Hned při první jízdě na Sjoe, druhý den po odjezdu jeho skupiny do Čech, si cestou na záchod rozseknul ruku. Místo na vodu jsme společně s průvodkyní z Alpiny vyrazili na výlet do nemocnice v Ottě. Chtěli nás odstrčit až na druhý den, ale nedali jsme se a Vojtu docpali až k šití. Jako překladatelky jsme si s Janou? užily šití víc než Vojta, který se na to nemohl koukat (injekce přímo do rány…) Všichni byli hodní a celý výlet stál asi jen 300 Noků. Děkujeme za vše!!! Cestou zpět jsme našli autobus s fotografy asi 5 km pod vysedacím místem, jak čekají u řeky na akční fotky … 😀 Naštěstí jsme je zachránili a dovedli na správné místo.

Dál proběhl výlet na Riderspranget (chtěli jsme si prohlídnout místo, kde se utopili Ukrajinci), Kuba s Tomášem jeli na Gjende, s Honzou připravujeme motorky na blížící se výlet, …

Pondělí 9. 8.

Základnu balíme už večer, protože na odjezdový den jsou bohužel naplánovány 4 jízdy. Po desáté hodině vyrážíme s Honzou spát na nasedačku a čekat na příjezd táty, Hujera a Martina. Spíme v převlékárně … V 0:14 se ozývá táta, že jsou v Heidalu u pumpy. Honza pro ně jede. Po dlouhém váhání a dohadování jdou spát.

Úterý 10. 8. – naše skupina je kompletní a začíná cesta na Nordkapp

TRASA: Heidal Brudusten

Čekají nás 4 raftingy. V průběhu první jízdy seznamuji tátu a Hujera s řekou z auta. Druhou jízdu si to dávají na raftu. Oba se zmocnili pozice pravého háčka, táta u Honzy a Hujer u Tomáše. Já si jedu v klídku na kajáčku a snažím se fotit. Bohužel je ošklivo, tak fotky stojí za prd. Třetí a čtvrtou jízdu čekají oba na nasedačce, vaří večeři, a já převážím auto. Před devátou večer, po rozloučení s kluky a Vacinou, večeříme a pak se přesouváme na Brudusten. Je fakt hustá mlha nad řekou! Ze shora je na ní pěkný pohled, ale v ní už to není ono.

Středa 11. 8.

TRASA: Randsverk 50km před Trondheimem (E6)

Vstáváme mezi 7 a 8. V půl desátý vyrážíme směr Trondheim přes Gejranger a Trolí stezku. Honza už to má v hlavě popletený. Tvrdí nám, že trajekt je až za Trolí stezkou a my se na něj najednou dostali už kousek za Gejrangerem. Máme štěstí, ještě ani nemáme zaparkovaný motorky a trajekt odplouvá. Obědváme kousek před Trolí stezkou. Krajinky, vodopády, sníh, ledovce, krávy na silnici … Spíme 50 km před Trondheimem po cca 500 km v sedle. Spaní se hledá blbě, ale před devátou se nám daří najít plácek na 2 stany s borůvkami a traktorem s balíkovačem, který brázdil nedalekou louku skoro do půlnoci. Večeříme rizoto. Honza při hledání spaní prorazil nějaký plot a skočil si přes řidítka…

Čtvrtek 12. 8.

TRASA: 50km před Trondheimem před Rana (E6)

Vstáváme chvilku po 7, ale stejně vyrážíme až v 8:45. Pánové neumí balit a na všechno mají dost času… V Trondheimu Honza našel parkoviště pro motorky, tak si můžeme v rychlosti a pouze z venku prohlídnout Nidaroskatedralen. Hujer si dokonce našel Shadow kamarádku. Dál jedeme kolem Pekla (Hell) a pokračujeme po pěkných silnicích s výhledy. Končíme asi 500 km před Narvikem. Při zajíždění na spací místo po polňačce Honza dělá kraviny, skoro sejme tátu a sám končí v křoví. Hujer zastavuje. Já jedu pomalinku, uklouzne mi přední kolo a už se taky válím – zlomený blinkr, spadlý chladič, odřený plasty, posunutý výfuk… Honza místo toho, aby mi pomohl, jenom fotí a směje se. Prý musí držet motorku, ale ta mu napíchnutá na stromě stejně drží sama. Sem na něj hodně moc naštvaná, zalézám do stanu a dopisuji tenhle deník. Pánové uvařili k večeři kuře na smetaně a uvedli mi motorku do pojízdného stavu. Dodržujeme limit 500 km na den. Cestou jsme potkali nepříjemný 8 km tunel – zima, všechno se mlží, …

Pátek 13. 8.

TRASA: před Rana(E6) polární kruh spaní kousek za Narvikem

Plán 500 km splněn. Spíme za Narvikem. Překonali jsme severní polární kruh. Kluci, místo jména nebo vzkazu z kamínků, staví 3 sestry. Vidíme první soby. Trajekt stíháme opět docela akorát. Kupujeme chleba v COOP (dražší než v Kiwi). Honza navigátor nás chtěl zatáhnout na Lofoty, ale včas jsme ho zarazili. Večer se koupeme v ledovém jezeru, ohníčkujeme, večeříme kaši s párky a dáváme si čaj s rumíčkem a horkou čokoládičku. Motá se nad námi hodně mraků, ale neprší. Jo a cestou jsme našli váhu, tak se vážíme s motorkami

Sobota 14. 8.

TRASA: kousek za Narvikem Alta

V noci nám někdo řádí v táboře, rozhazuje odpadky a krade 2 dcl lahvičku s olejem. A že se v Norsku nekrade!!! Plán na 500 km se nám opět daří splnit. Dopoledne „prostřelujeme“ déšť bez nepromoků, ale při prvním tankování se do nich stejně navlíkáme. Prší až do Alty a pak se sušíme. Je to přesně podle průvodce – v Altě je méně srážek, než na Sahaře! V průběhu dne 2x tankujeme, kupujeme 2 chleby, obědváme v jurtě, protože neustále prší, Honza utíkal před sobem, sobi už jsou všude. Spíme na větrné hůrce u řeky asi 200 km před Nordkappem. Při parkování se Honza zahrabal, ale vyhrabat se prý musí sám, tak nepomáháme se záchrannou akcí. Do rána asi uletíme, stany máme zatížený kameny. Hujer tvrdí, že se oheň v tomhle počasí nedá rozdělat a jde spát. My si ohníčkujeme – vítr oheň pěkně rozfoukává. Těšíme se na oběd na Nordkappu, jestli v noci neodletíme my i motorky někam úplně jinam. Cestou je hodně mraků a dlouhých fjordů, které se dlouze objíždí. Třeba po 100 km vidíme přes úzký fjord silnici, po které jsme jeli…

Neděle 15. 8.

TRASA: Alta Nordkapp Karasjok

Ráno fouká strašný vítr a občas sprchne. Nikomu se nechce ven ze stanu. Rušíme snídani a vyrážíme rovnou ve vlhkých nepromokách ze včera. Říkáme si, že hodně fouká, ale to ještě nevíme, co nás čeká. Na silničních ukazatelích už je Nordkapp, tak sledujeme, jak rychle se přibližujeme. Dostáváme se na cestu podél moře. Fouká silný nárazový vítr. V duchu si říkám, že se snad brzo vyfouká, ale bohužel vydrží celých 130 kilometrů. Vítr nepříjemně sfoukává ze silnice, chvílemi mám chuť to vzdát. Po 8 kilometrovém tunelu pod mořem platíme mýto (70 NOK na motorku). Zastavujeme hned za závorou na parkovišti. Objevili jsme tam záchody s teplou vodou a dokonce i topením – Norové vědí, jakou mají zimu… Jsme už tak hladoví, že osidlujeme invalidy, kteří mají nejvíc prostoru, a obědváme. V Honigsvagu narážíme na vytouženou pumpu (Hlavně Dan už po ní toužil) a užíváme si chvilku v závětří. Po městě se normálně pohybují sobi. Pak se pouštíme opět do větrného pekla. Ve 12:52 vítězoslavně dorážíme na Nordkapp, jsme pěkně zmrzlí. Platí se vstup 235 NOK na hlavu. Je to hodně, ale teď už přece necouvneme kvůli pár korunám! Starší Angličan, se kterým už se pár dní předjíždíme, nás předjel při obědě na záchodech a na Nordkapp dorazil dřív. Byl prostě lepší, tak si s ním aspoň podáváme ruce. Kluci ho chtějí někde zabít… Koukáme v kině na film o Nordkappu – jak vypadá v zimě, jak v létě, polární záře, sněžný skútry, … Na záchodech sušíme rukavice v sušákách na ruce a rozmrazujeme ruce teplou vodou. Moje rukavice dostaly dokonce 3 jízdy v sušáku na ruce! Chtěla jsem razítko na památku, ale žádný neměli. Hujer si koupil samolepku za těžký peníze a teď jí prodává společně s motorkou. Po druhé hodině se vydáváme na hrůzostrašnou cestu zpátky. Občas to je hodně náročný (opačné náklony v zatáčkách, větrné víry za autobusy, poryvy větru, …), ale daří se nám přežít. Ubíhalo to rychleji, než cesta tam. Už jsem zhruba věděla, kde si mám dávat pozor. Rozmrzáme u pumpy, ale jde to těžko. Vaříme čaj a cpeme se chlebem. Spíme ve vnitrozemí (utekli jsme před větrem od moře) kousek od silnice schovaný mezi nízkými stromy. Ohýnek, malá večeře, tekutá hruška, večer a v noci sněží. Hujer se opil a před spaním tátovi ve stanu dlouho vypráví. Ráno tvrdí, že si to ani nepamatuje. Dokonce si zastrkal tepláky do ponožek…Honzovi je v noci zima.

Pondělí 16. 8.

TRASA: Karasjok Kittila

Balíme skoro 2 hodiny. Do sněhu se nikomu nechce vstávat. Po pár kilometrech kupujeme chleba, Hujer ucpal záchod, oblíkáme se do nepromoků. Honza nekouká po značkách a zase nás chtěl svést z cesty. Moc neprší, ale zima je veliká (8°C a odpoledne už celých 13°C!). Překračujeme finské hranice. Čekají nás dlouhé roviny, šotolina, vzpomínání u řeky Ounasjoki, na které jsme byli ještě v minulém století. Obědváme na parkovišti se záchody (ne na záchodě) a svačíme na podobném parkovišti. Kluci si prohazují motorky – Dan zkouší Dakara a Honza Shadow. Spíme v polojurtě u Ounasjoki. Ohýnek, noky se zelím a s konzervou, koupání, kadibudka, strašák na soby a motorkáře z míchačky.

Úterý 17. 8.

TRASA: Kittila Skelleftea …Sundsvall

Honzovi umřel mobil s budíkem a nikomu to neřekl. Ráno jsme zaspali a vstali až kolem 9. Na dálnici se strašně nudím, večer z ní naštěstí utíkáme. Spaní hledáme opět docela dlouho, Honza si hledání zpestřuje zajetím do příkopu, ze kterého se mu nedaří vyjet, motorka se staví na zadní … Nakonec jsme potkali velkou losici a ta Honzu tak vystrašila, že v rámci útěku našel srub s vnitřním ohništěm a pláckem na spaní. Spíme ve stanech, aby nám losi neprošlápli hrudníček. Ve srubu sedíme kolem ohniště vybaveného sáním, komínem, roštem a dalšími vychytávkami. Večeříme rizoto s tučňákem. Ve srubu leží i podivné povídání o medvědovi, ale kdo ví, co je na tom napsané, když je to pouze finsky nebo švédsky… Přes den jsme překonali několik šotolin.

Středa 18. 8.

TRASA: Sundsvall

Dneska jsme ujeli 640 kilometrů. Snažíme se jet mimo dálnici po hezkých klikatých silnicích, ale plány nám překazila šotolinka, na které bychom ztratili moc času. Musíme na dálnici. Při obědě Honza ofroudí v písku. V obchodě jsme potkali důchodkyni na dvoukoloběžce. Cestu nám radí skůtrista. Svačíme u jezera sušenky a bonbóny a táta vaří čaj. Spíme u staré maringotky, u které jsou všude rozházené uřezané větve. Spací místo si nejdřív musíme uklidit, ale jsme rádi za jakýkoliv plácek. Vaříme těstoviny, pudink a čaj.

Čtvrtek 19. 8.

TRASA: Sundsvall Norkoping

Vstáváme v 7, snídáme ovesnou kašičku a cca v 8:30 sedíme na motorkách. Začínáme hned na šotolince. Honza neotevřel mapu, tak si dáváme 30 km navíc a vracíme se do města, ze kterého jsme včera večer vyjeli hledat spaní… Obědváme dříve, než jsme chtěli, protože před námi se nebezpečně hromadí mraky, ze kterých pěkně leje, a usuzujeme, že oběd je lepší ještě v suchu. Poprchává, tak Hujer a Honza jdou do nepromoků. Táta volá předčasně Pepíkovi a tím vytváří problémy … Bloudíme po Norkopingu, cca 10 km zbytečný výlet po místních dálnicích, stačilo si jenom prohlídnout jeden kruháč… S Pepíkem se setkáváme u pumpy Statoil v Soderkopingu. Tankujeme a pak vyrážíme na jeho chalupu. Vítání, sprcha, zabydlení, k večeři těstoviny, červená omáčka a salát, pak pivo, víno, malý večírek. Před 11 jdu jako první spát. Večer kluci ještě servisovali řetězy, oba už je mají vykloktaný…

Pátek 20. 8.

TRASA: Norkoping Halmstad (necelých 400 km)

Vstáváme kolem 8 a snídáme skoro celé dopoledne. V půl 12 sedíme na motorkách. Pepík nás na svém skůtříku vede na hlavní silnici. Loučíme se na autobusové zastávce a vyrážíme na Halmstad opět k Mileně. Fouká protivítr, tak motorky víc papají. Moje hladové oko svítí už při 250 km (normálně tak 270 km). Dan má opět stažené půlky kvůli benzínu, ale zachránila nás pumpa asi 100 km před Halmstadem, u které rovnou obědváme. Milena nás vítá, parkujeme motorky u ní v garáži a autem se jedeme kouknout na místní pláže. Na koupání je moc zima, tak aspoň prohlížíme popílek, který doputoval z Islandu přes moře až na Halmstadtské pláže. Kamarádíme se s mrtvou medúzou, ve které někteří vidí prsní implantát. Procházíme místní milionářskou chatovou čtvrtí. Vracíme se domů, sprchujeme se teplou vodou!!! a připravuje se jídlo. Honza má nejdůležitější činnosti – řídil auto a má na starost grilování obrovských steaků (jako z kreslené pohádky). Místo večeře máme obrovskou hostinu – saláty, pečená zelenina a brambory, maso, omáčka, … luxus. Ukazujeme fotky, skypuju domů, povídáme, … a po 10 jdeme spát. Po dlouhé diskusi se shodujeme na tom, že použijeme 2 trajekty (Švédsko – Dánsko a Dánsko – Německo) a že zkusíme dojet až do Prahy (Kladna) do vlastních postýlek.

Sobota 21. 8.

TRASA: Halmstad Praha (cca 900 km)

V 7 vstáváme, abychom stihli trajekt v jednu hodinu. Snídaně je opět obrovská – uzená ryba z Halmstadu, vajíčka se salámem, marmeláda, bagetky, … hromady dobrých věcí a pak jsme ještě dostali svačinu i se vzkazem.

Balíme, fotíme se, loučíme se a chvilku po 8 vyrážíme. V 9:20 parkujeme na prvním trajektu, ve 13 hodin na druhém – koupili jsme kombinovaný lístek. Na druhém trajektu se přecpávám svačinkou od Mileny. Čerpáme síly na následující příděl kilometrů… Bloudíme v Berlíně, po jehož překonání jíme u pumpy. Honzovi teče krev z nosu, při jídle fakt lahůdka! Cestou jede táta chvíli na Hujerový motorce. Za Berlínem Honza konečně zrychlil skoro na 130km/h, i když do té doby pořád tvrdě odolával. Chvíli po tankování v Čechách si dáváme malý kolečko po dálnici (špatný odbočení z kruháče…) a za Ústím nám Honza ujíždí. Kolem 11 jsme doma, hurá! Po ulehnutí do postele mě budí Hujer tím, že vykradli loděnici a že Zajícovi ukradli motorku. Naštěstí do ní nalili naftu a po pár dnech se našla.