0
0

„Přijedete na festival?“ zeptal se mne můj španělský známý, když jsem s ním mluvila o našem plánu cesty k dunám na jihu Maroka. Co to obnáší, jsem zjistila hned poté a pak už jsem neváhala.

Nechtěla jsem si nechat ujít závody na velbloudech, pečení chleba v horkém písku a večerní koncerty s hudbou mystických černých hudebníků Gnawa, ale i dalších tradičních i moderních skupin z Maroka a také okolních států jako z Mali a Mauretánie.

Vše se mělo odehrávat v El Mhamidu, což je po většinu roku ospalé hnízdo na konci všech cest, odkud vedou už jen pisty k nejrozsáhlejším dunám Maroka zvaných Erg Chigaga. Když jsme v určenou dobu přijeli v poledne do místa dění, mezi zaprášenými ulicemi se potulovalo jen pár lidí a nic nenasvědčovalo tomu, že se tady něco bude dít.Když jsme však odradili pár mladíků, kteří nám chtěli vnutit jízdu na velbloudech do pouště, konečně se objevil také jeden v modré dželabě typické pro Tuaregy, který nás s nadšením zval na festival, který měl druhý den začít. V místnosti jednoho z domů byl hlavní stan štábu, který tvořili tři lidé, kteří neustále něco tvořili na svých noteboocích, někam telefonovali a diskutovali s příchozími. Když si jdeme doplnit zásoby, konečně začínáme pozorovat nějakou změnu – na konci vesnice vyrostlo stanové městečko, které se kvečeru zaplnilo stánky s místními řemeslníky a produkty, jako arganový olej, místní med, ale i oblečení a nezbytná berberská bižuterie.

Harmonogram? Na co?

Další dny pak probíhá program, který se zdá být bez určeného harmonogramu, ale kdo má to štěstí, má příležitost kromě nezbytných projevů několika představitelů možnost zažít pravé nomádské hry a soutěže, ve kterých – jak jinak – hrají první roli velbloudi. Můžete však nahlédnout i pod pokličku kuchařského umění a na vlastní oči zažít pečení chleba v horkém písku či ochutnat další jedinečné nomádské pokrmy.

Večer pak ovládají vypravěči a koncerty. Kolem potulných vypravěčů se shlukuje velké obecenstvo tak, jak to známe třeba z náměstí Djemaa El Fna v Marakéši. Jejich někdy komplikované příběhy fascinují mladé i staré a i když jsou většinou pouze v berberském dialektu mnozí vypravěči strhují i svým zaujetím a výrazem tváře, takže zaujmou i ty, co vůbec nerozumí.

Večerní koncerty zahrnují tradiční představení s meči či dlouhé chorály, ale i písničkáře či rockově laděné skupiny, kteří kombinují staré a nové prvky. Mladé obecenstvo rozparádí i marocká populární zpěvačka tak, že i místní, většinou uměřená děvčata, se nezdrží a tancují do rytmu. Návštěvníci tvoří směsice lidí z blízkého i širokého okolí, nomádi i usedlíci a mezi nimi se ztrácí tu a tam nějací turisté.

Ve dne se procházíme, v noci užíváme

Během dne, kdy se nic neděje, je čas na prohlídku blízkého okolí. Zatímco novou část Mhamidu tvoří jen zaprášené ulice připomínající městečko někde na divokém západě, starý Mhamid je spletí starých ksárů – domů postavených z červeného písku, které vytváří úzké uličky, které zabraňují pronikání ostrého saharského slunce.

Hned za vesnicí se vytváří menší písečné duny, které pohlcují trsy palem. Když se projdete po okolí, objevíte také malou vesnici černých obyvatel, místní cihelnu, kde se na slunci suší cihly vyrobené jen z písku a vody či bývalý vodojem, který tu zanechali ještě francouzští kolonizátoři. Odjíždíme do pouště, která je kontrastem oproti hemžení festivalu a těšíme se na tichou noc strávenou pod hvězdami. Musím však dát za pravdu místním dívkám, které se mi při festivalu svěřily: „Fakt jsme si to tady užily…“

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .