0
0

Nevím, jestli ten název “ cestopis “ je zde na místě.

Původně jsem ani nechtěl o tom psát, ale pod nátlakem ( zde jako autor si ponechávám možnost utajení svých tzv. „tlačitelů“ na cestopis ) jsem se rozhodl napsat spíše příběh. Doufám, že omluvíte můj slovosled, nejsem tak dobrý vyprávěč příběhů či spisovatel románů.

Tak to bylo jen pro úvod , aby nedošlo ke zklamání po přečtení tohoto příběhu.

Tento příběh se odehrává v dnešní době, L.P. 2009, v okolí oblasti zvané Umm El Huwaytat, kde jsem absolvoval jízdu s Lenkou D.G.I na čtyřkolce pouští. Samozřejmě, než jsme se vydaly na trasu za poznáním “ času minulosti“, jak jsem si to nazval, jsme se nejprve seznámily s naším „koněm“ čtyřkolkou, takové to technicko-řidičské instrukce. Po důkladném vystrojení arabským šátkem „Shemagh“, nebo-li také známe jako „palestina“ či „arafat“, už jen stačilo nasednou na ocelového oře. Někteří vyzkoušeli i malou instruktážní jízdu „okolo dokola“ a byly jsme připraveni na nezapomenutelný zážitek ze čtyřkolek.

Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek.

Cesta, při které jsme navštívily mnoho zajímavých míst, jako byl výstup k jezírku v horách, projít se údolím z románského období nebo návštěva poutní místo odpočívajícího šejcha, ubíhala bez potíží. K tomu nám Lenka ( vedoucí výpravy a šéfka Safari Clubu v jedné osobě ) vyprávěla zajímavé příběhy s historickým podtextem. Chvíli jsme si i připadaly, že jsme opustily současnost a přenesly se časem doby, do minulosti. Jak už jsem psal, cesta na čtyřkolce probíhala klidně i když někdy to byl, při zdolávaní svahů, adrenalinový zážitek. Při další zastávce, ve „Městě Duchů“, kde mimo jiné jsme navštívily i hřbitov, nám Lenka vyprávěla duchařský příběh, který se stal ….( tady bych vyprávění ukončil a to z důvodu, by jste se měly nač těšit a taky navnadit na její, jistě nezapomenutelné výlety).

Já jsem při výkladu příběhu, co Lenka vyprávěla, nevěnoval až tak pozornost, jen se mi vryla do paměti slova jako “…všude tma….neviditelná ruka… pohlavek…“

Začalo se stmívat a zbytek cesty jsme již jely v prašném pološeru a většinou po bývalé železniční trati, přes náspy, ale i skrz inkriminovaný tunel. Zapomněl jsem se zmínit, že naše kolona byla rozdělena na mužskou a ženskou část a já jsem uzavíral ( byl jsem požádán Lenkou, pocta pro mně ) tu lepší část kolony. Nějak jsem dostal „tu“ důvěru, dohlížel na „poslednáčky“ ženy, aby nám někde nesjely z cesty.

A teď se dostávám právě k tomu příběhu co se mi stalo. Musím podotknout, že jsem netrpěl halucinacemi z nedostatku vody nebo nebyl jsem v té době pod vlivem alkoholických nápojů. Při vjetí do tunelu jsem zastavil, počkal až odjedou čtyřkolky a písečný prach se ustálí. Chtěl jsem si v klidu pořídit snímeček na památku. Seděl jsem na čtyřkolce, zvuk motoru se pěkně ozýval v tunelu a při tom jsem hledal záběr, co vyfotím. Jak jsem si připravoval foťák a hledal pozici na focení, najednou jsem pocítil na levém rameni, zezadu, jako kdyby mi někdo položil ruku. Spíše jako kdyby se mně někdo zlehka dotýkal prsty. Otočil jsem se a samozřejmě nikdo – nikde. V tom momentě se mi zdálo, že motor začal mít jiný zvuk a světla neměla tu sílu prosvítit zvířený prach, který se za tu celou dobu, neusadil. Popojel jsem s čtyřkolkou abych se usvědčil, že motor je v pořádku. Znovu jsem se připravoval vyfotografovat část tunelu, když opět jsem pocítil na levém rameni „něčí“ dotek, měl jsem pocit, že za mnou „kdosi – cosi“ stojí.

A to už mně polilo horko. Neměl jsem odvahu se otočit. Při pomyšlení, že se mi kolona 4kolek vzdálila, nechal jsem focení focením a rychle jsem mačkal na páčku plynu, abych byl co nejdřív z tunelu. A ani potom co jsem vyjel, jsem nezastavil. A ani se mi po pravdě nechtělo zastavit a zjišťovat co se tam stalo. Už bylo natolik šero, že jsem se obával, abych vůbec dojel kolonu.

Zde ten příběh končí. Fakt je, že po celou dobu, co jsem jel na základnu, jsem na to myslel a myšlenkami jsem byl v tom tunelu. Sám sebe jsem se ptal: “ co se tam vůbec stalo? “ Byl to tak silný zážitek, že jsem se rozhodl, že o tom raději pomlčím, kdo by mi to věřil!

Jen jsem se na konci výletu, jen tak svěřil Lence, která to “ prý „ potom přidala jako další příběh historky a vypráví dalším cestovatelům:

“….povídá se, že když stavěly dělníci železniční trať… že tam někdo asi umřel při nehodě, když kutaly tunel, není to podložené….povídalo se, že je tam duch…par lidí vidělo černého býka, ale jen když byli sami…….

………, ale to už je jiné povídání.

Co na závěr zde říct?

Z této cesty za poznáním času minulosti si odnáším nezapomenutelný zážitek…..setkáním s „duchem času“ nebo……………………s „duchem doby?“

http://www.123egypt.cz/ostatni.php?view=detail&id=2

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .