0
0

Vydat se na procházku může být fajn. Ale některé stezky jsou krapet nebezpečné. A pak jsou takové, které jsou děsivé už jen při pohledu z dálky. Pokud trpíte závratěmi, tak tento článek raději nečtěte!

El Caminito del Rey

V jižním Španělsku mají magnet na turisty. Nazývá se El Caminito del Rey neboli Cesta králů. Je stará 110 let, ale nejvíc se používala ve 20. letech 20. století. Při pohledu na ni se zdá neuvěřitelné, že původně sloužila dělníkům, kteří po ní přepravovali nářadí a materiál na stavbu vodní elektrárny v Chorro a Gaitanejo. Jméno získala roku 1921, když po ní prošel král Alfonso XIII, mířící ke slavnostnímu pokřtění přehrady Conde del Guadalhorce.

Stezka je jen jeden metr široká a vine se 100 metrů nad řekou. Je postavená z betonových bloků ležících na železných kolejnicích. V současné době je bohužel v zoufalém stavu – celé části skály i betonu se už propadly, takže průchod je možný pouze po kolejnicové kostře. Podél stezky se sice vine ocelové lano, kterého se dá přidržet, ale stejně se zde občas přihodí úraz. Poté, co došlo roku 2000 ke dvěma smrtelným, nechala vláda stezku oficiálně uzavřít. To však nezabránilo lidem, aby se nepokoušeli po ní chodit nelegálně.

V červnu letošního roku se andaluská vláda rozhodla, že stezku opraví a vylepší. Investuje do toho 9 milionů eur a celá oprava by měla být hotová během tří let. Bude přitom v maximálním množství použit starý materiál, ale i ten nový by měl být od něj k neodlišení.

Huašanská stezka

Masiv Huašan leží v provincii Šang-si je součástí pohoří Kin-Ling, které rozděluje tuto provincii na severní a jižní část. Vedou přes něj dvě stezky, ta slavnější se jmenuje Huašan Ju – vznikla už v době 3.-4. století našeho letopočtu, poté byla mnohokrát upravena a vylepšena. V minulosti měla velký význam pro obchod; ten kdo se na ni odvážil, si výrazně ukrátil cestu přes hory.

V poslední době, s tím jak se Čína stává stále častějším cílem turistů, sem míří milovníci adrenalinu z celého světa. Uzoučká, necelý metr široká cestička, však bývala nebezpečná spíš v minulosti. Roku 1990 k ní nechala vláda postavit bezpečnou lanovku, okraje cesty jsou zpevněné a téměř vždy je čeho se chytit. Přesto zde pořád ještě občas dochází ke smrtelným úrazům. Zejména proto, že skalní stěnu často bičuje vítr a poryvy deště a pád do 500 metrů hluboké strže prostě nejde přežít…

Moherské útesy

Najdou se i lidé, pro které jsou strmé stezičky několik set metrů nad zemí výzvou. Tito šílenci pak míří do Irska na slavné Moherské útesy. A jezdí po tamní nejnebezpečnější cyklostezce světa.

Tyčí se 120 metrů nad vlnami Atlantického oceánu a leží nedaleko města Doolin. Obyčejně sem míří rodinky, aby se pokochaly výhledem na moře, ale úzká cestička vedoucí podél skály láká i příznivce extrémní cyklistiky. Pokud se vám zdá, že útesy odněkud znáte, nemýlíte se – objevily se v několika filmech, například v pohádce Princezna nevěsta nebo v šestém dílu seriálu o čarodějnickém učni Harry Potterovi. Útesy jsou v současné době vůbec nejnavštěvovanější turistickou destinací Irska, ročně se na ně podívá přes milion návštěvníků. Jízda na kole zde oficiálně není povolená…

Gulucan, Čína

Spousta českých rodičů se bojí, když mají jejich děti jít samotné přes sídliště do školy. Měli by se na chvíli ocitnout v kůži rodičů ze západočínské vesnice Gulucan – pak by zaručeně poznali, co může znamenat opravdu nebezpečná cesta do školy. Malá vesnice leží vysoko v horách; každý den do ní dochází děti z ještě menších vesniček a samot. Jediná cesta do Gulucanu ale vede po úbočí hory.

Malé děti tak každý školní den absolvují děsivou procházku nad 1200 metrů hlubokým údolím. Cesta je naštěstí v zimních měsících udržovaná. Uposlechnutí rodičovského pokynu „nestrkejte se“ v tomto prostředí opravdu znamená rozdíl mezi životem a smrtí…

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .