0
0

Vyrazit letos někam na motodovolenou byl jasný plán. Zbývalo tedy jen rozseknout kam. Původní plán procestovat Itálii byl zrušen kvůli velkému počtu km, cca 5.000 km. Což bylo opravdu hodně na první větší dovolenou. Náš nový 14 denní plán, byl přibližně poloviční cca 2.500km. V plánu byly tyto státy: Rakousko, Německo, Itálie, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Maďarsko, Slovensko a Česko. Posádka jsme jen my dva. Přítelkyně Kamila a já, a samozřejmě Fazoušek. V Maďarsku se měl připojit kamarád Pat (SZR660) a jeho přítelkyně Iva (taktéž SZR 660). A na víkend na Slovensku možná i další.

27.7.2008 neděle, Brno – Berchtesgaden, 550 km

Vstáváme brzy, motorka je nachystaná, jen přidělat kabely a naplnit kufr. Z Brna vyrážíme kolem 5:30 hod ráno. Náš cíl je Německo, Berchtesgaden. Poslední tankování probíhá ve Znojmě a pak už honem za hranice. Cesta Znojmo – Krems – Linz probíhala bez potíží. Jeli jsme pouze po okreskách. Dovolená a dálnice si podle mě odporují. V Linzu jedeme směr Salzburg. Asi tak 20 km před Salzburgem po silnici č. 1 narážíme na neoznačenou uzávěrku silnice. A objížďka taktéž není značená. Snažíme se podle mapy najít rychle jinou cestu. Zjišťuji, že koupit mapu 1:800.000 celé Evropy nebylo zrovna nejmoudřejší. Nakonec však vjíždíme do Salzburgu, je přibližně 13 hod a únava a bolest zadku už je znát. Objížďka zabrala minimálně 60 km a 1,5 hodiny. Na druhou stranu jsme jeli kolem Attersee a zůstalo nám nesmazatelně v paměti. Obrovské krásné modré jezero, které není ještě tak moc komerční. Určitě tam někdy znovu zajedeme, na nějakou delší dobu. V Salzburgu už dává únava znát, silnice směr Berchtesgaden není k nalezení a tak věřím instinktu. Zastavujeme na benzince, kde si dáváme rychlé občerstvení a chystám se zajít za místníma pro radu, kde se nacházíme a kudy se vydat. V tom ovšem přijíždí Volvo. Pražské číslo a ke všemu zastavuje kousíček od nás. Zdravím a prosím o pomoc krajana. Velmi ochotně zadává náš cíl do GPS a sděluje nám že to máme už jen 22 km a ukazuje mi cestu. Jedeme dobře. Instinkt nezklamal. Po chvilce je již všechno značeno v pořádku a vjíždíme do cílového městečka. Sehnat ubytování byl nadlidský výkon, žádnou rezervaci jsme neměli. Je cca 17 hod a konečně se daří, parkujeme motorku dle instrukcí recepční. Pod balkónem, má cítění pro motorkáře.

Na pokoji si dáváme nutnou sprchu. (To je úleva). Jdeme se podívat do městečka ať víme kudy tudy zítra na návštěvu zajímavých míst. Městečko Königsee je krásné malé horské městečko, bohužel plné turistů.

28.7.2008 pondělí, Berchtesgaden – Paluzza, 304 km

Po snídani vyrážíme směr „KEHLSTEINHAUS“ – Orlí hnízdo. Motorku parkujeme na parkovišti v řadě motorek, z 10 motorek je tam asi 5 čechů. S jedněma se dáváme do řeči. Z parkoviště už se musí buď pěšky anebo autobusem který přijde na 15euro i se zpáteční cestou a vstupem do Orlího hnízda. Úzká cesta nahoru je plná zatáček, autobusy jsou zde organizované a vyhýbají se na určeném místě. Po příjezdu na další stanoviště je potřeba potvrdit si zpáteční jízdu a pak už nám nic nestojí v návštěvě Hitlerova orlího hnízda. Procházíme dlouhou chodbou až do místnosti s výtahem. Ten jezdí šikmo vzhůru a vyváží nás za 40 vteřin o 124 metrů výš. Prohlídka samotného bunkru už bohužel není tak zajímavá. Navštívit tam můžete pouze WC a restauraci. S vojenskou minulostí se tam bohužel nesetkáte. Výhled je tam sice krásný, ale to nebyl hlavní důvod naší návštěvy. Další cíl naší cesty byl nedaleký Rakouský Zell am See. Původní plán zde přenocovat byl po cestě změněn, nebylo zde nic až tak úžasného co by stálo za větší prohlídku. Šílené davy lidí nás přesvědčily k pokračování v cestě na Krimelské vodopády. Prohlídka vodopádů proběhla rychle, zastávka na odpočívadle, pár fotek, svačina, pokec se skupinkou Čechů na motorkách a jelo se dál. Bylo v plánu se přiblížit trochu více Italským hranicím, aby nás zítra čekalo míň km. Začalo se ovšem zatahovat a stíhá nás velká bouřka. Jednu chvíli padají kroupy. Snažíme se přečkat alespoň to nejhorší v tunelech. Takto zastavujeme 2x. Pokračujeme směr Lienz. Bohužel na mapě není zakreslený placený tunel, kterému se stejně nedalo rozumně vyhnout, platíme 8euro za cca 3km tunelu. V Oberdrauburgu měníme směr na Itálii, Paluzza. Po cestě se už snažíme najít ubytování, pořád si ale říkáme ještě kousek až najednou začínáme stoupat do hor a na přechod do Itálie. Motorka je naložená a tak občas cítím jak přední kolo jen lechtá vozovku. Při sestupování dolů narážíme v horách na pěkný motorest. Zjišťujeme cenu a bereme. Majitel mě ukazuje že mám zajet do garáže. Má rád motorkáře a chlubí se českým vozem Octávia RS, nemůže si ho vynachválit.

29.7.2008 úterý, Paluzza – Bled, 325 km

Po parádní snídani se domlouváme a přichází další změna plánů. Nový cíl bude Slovinsko, jezero Bled. Ušetříme tak pár km. Cesta v Itálii je docela příjemná a slušně značená, máme jen jednu malou zajížďku. Překročení Slovinských hranic ovšem znamená horší značení. Trochu bloudíme a začíná docházet benzín. Naštěstí narážíme na benzinku a větší město, které už v mapě nacházíme, je to Cerkno. Pokračujeme dál směr Bled delší cestou. A v tom začínají problémy. Divné pískání od zadního kola nás nutí zastavit. Preventivně promažu řetěz. Zvuky jsou ovšem doplněny i drhnutím. Doufám že to bude jen nějaký kamínek v zadním třmenu. Snažím se sundat zadní třmen a praská mi „12 ořech na gola sadě“. Ještě že k napínání řetězu je potřeba „12 klíč“. Povoluji šrouby, sundávám třmen a….. A problémy trvají. S vidinou konce dovolené zapínám telefon a beru nápovědu kamaráda na telefonu (dříve dělal v Yamaze). Nejsem všeho znalý. Doufal jsem, že to co mi následně potvrdil, nebude ono. Zadní kolo musí dolů, jedná se o ložisko. Opravdu ložisko na straně brzdy je totálně na kašu. Teplota venku dosahuje alespoň 33 stupňů. Strašný. Kolik projelo aut a motorek raději nebudu psát. Nikdo nepomohl. Čekám na telefon od kamaráda, který zjišťuje adresu do Yamahy v Ljubljaně. V tom zastavuje německý HD a za ním druhý. Snažíme se nějak dorozumět. Bez sebemenšího zaváhání se vrhá ke kolu a potvrzuje verdikt. Pomáhá mě ložisko namazat alespoň sprejem na řetěz a složit motorku dohromady. V tom volá kamarád a adresa je na světě. Se slovy „ divil bych se ale kdyby to měly skladem“ končíme hovor. Máme to asi 60km. Loučíme se s Němcem a jeho ženou (na druhém HD). Cítím únavu a to hlavně psychickou. Pravá rukavice na levou ruku opravdu nejde obléct. 🙂 Cesta do Ljubljany je hodně opatrná a pomalá. Ve městě se ptáme 2x na cestu a pokaždé nás posílají špatně. Zkoušíme směr centrum. V tom přítelkyně zahlídne barák s nápisem YAMAHA. Jen se tam teď dostat, je to v nějakém areálu. Nedaří se a tak se jdu zeptat do prodejny Opela, snad poradí, když je to barák za nimi. Ochota mě zde až udivuje. Dozvídám se že to není správná Yamaha a ani neví co to je. Ptá se mě co mám za problém, jestli by nedokázali pomoci oni. Bohužel, ložisko do kola na motorku nemají. Hledá mě cestu na internetu a tiskne mapku. Na konec do servisu i volá, aby o mě věděli a počkali, za 30 min totiž zavírají. Trošku bloudíme i s mapkou, není moc podrobná. Na konec ale nacházíme určené místo „Cesta v Gorice 38“. Po chvilce hned přichází mechanik a ptá se na problém. Zakousne se do bulky se sekanou a se slovy „OK, I CAN“ ze mě padá trochu napětí. Po chvilce si bere motorku do dílny. Ozývají se již známé zvuky a vše je hotovo. Ložisko měl skladem. Projíždí motorku a se slovy „It‘s OK“ ji staví na stojan. Říká si o 20euro za ložisko a 20euro za práci. Dávám mu celkem 50euro za ochotu. Ukazuje mě ložisko, je opravdu na kusy. Tak a teď už konečně vyrážíme směr Bled. Cesta není moc dobře značená, 2x nás to navede na dálnici. Nemám známku a tak hned sjíždíme. V Bledu hledáme ubytování a ejhle ujme se nás starší paní a vede nás za jejíma známýma. Platíme 100euro za dvě noci za dva lidi. Máme pěkný apartmán a motorku opět pod střechou. Dáváme si zaslouženou večeři, vaří paní Vitana J. Cesta na Slovinsku přes Triglavský národní park je moc hezká, všem doporučujeme. Zítra už konečně vytáhnu z laďáku „jako že homologační vložku“, už se těším na ten zvuk.

30.7.2008 středa, Bled – 17 km

Moc jsem nespal, zdálo se mi o včerejších problémech. Ráno si dáváme snídani a jdeme k vodě. Konečně se vykoupat. Lidí je tu plno, tak není lehké najít nějaké místečko. Na konec se nám daří. Ovšem asi po 2 hodinách přijíždí strážník na skůtru a vysvětluje nejen nám, že nejsme na pláži, ale v parku a že musíme odejít. Značka tu ovšem žádná není. Zkoušíme tedy najít jiné místo. Pláže jsou ale hlava na hlavě, což se nám nelíbí. Nacházíme za to hrad Bled. Děláme pár fotek a zase jedem dál. Na konec koupání vzdáváme a jedeme něco málo sníst na apartmán. Vaří opět paní Vitana. Dáváme si „20“. Spíš to bylo asi „3x 20“. Venku je děsný horko, tak alespoň trochu čistím motorku, po tom dešti je to opravdu děs. Večer jdeme pěšky do města na malou procházku po okolí. Byl to relativně odpočinkový den.

31.7.2008 čtvrtek, Bled – Brno, 566 km

Ráno snídáme a balíme věci. Vyrážíme konečně směr Chorvatsko, nějaký den se válet u moře. V obci Radovljica nám ovšem maří naše plány místní červený Citroen. Jedu normálně předpisově, kdo z nás si může dovolit na dovolené platit zbytečně pokutu a ještě v eurech. Za jednou křižovatkou Citroen zpomaluje a zastavuje bez blinkru na pravé krajnici. Dávám levej blinkr a předjíždím ho. V tom řidič auta bez blinkru a jakéhokoliv náznaku láme auto do leva (do jednosměrky). Brzdy kvílí, ale je už pozdě. Prásk. Jsme na zemi. Před očima mi probíhá všechno zpomaleně a vím, že je konec dovolené! Chvilku kloužeme po silnici. Auto naštěstí zastavuje. Snažím se zvednout motorku ale moc se mě nedaří. Pomáhá mi řidič německého auta BMW, který okamžitě zastavil a vyskočil z auta na pomoc. Naštěstí nám nic není. Je cca 8 hod ráno. První slova řidiče Citroenu jsou, že jsem jel moc rychle, že je to moje vina. Říkáme mu, že to není žádná pravda, a že nedal ani blinkr. Obhlížím motorku a se slovy 1000euro a nikoho nevoláme, dostávám jasnou odpověď. Chyba je to prý moje. OK, trvám na přivolání policie. Ta naštěstí sídlí hned za rohem. Nechce s tím ale mít nic společného. Šetřit to nehodlá, prý si máme sepsat jen papíry pro pojišťovnu. Naštěstí mi dává alespoň za pravdu. Viník nejsem. Jasně říká řidiči auta, že je to jeho chyba. Sepisujeme si papíry, volám pro jistotu i na pojišťovnu. Motorka naštěstí není moc rozbitá. Jen spousta odřenin a ubroušený a ohnutý padací protektor. V zadu to chytl naštěstí kufr a kabele. Při pohledu na citroen nechápu má totálně zrušený přední dveře a uražený zrcátko. To jsem nejspíš urazil rukou, mám totiž něco s prstem na pravé ruce, nemůžu s ním moc hýbat a doufám, že je pouze naražený. Motorka startuje, takže asistenčních služeb pojišťovny nevyužíváme. Voláme domů, aby byli informování a nelekli se nás. Loučíme se s řidičem auta, který slaví zrovna dnes narozeniny. Nemůžu si odpustit frázi „It‘s my love, you kill it“. Stále tvrdí že nebude žádný problém, že má dobrou pojistku, že se nemusím bát. Je cca 10 hod. Nejkratší a nejrychlejší cesta domů je směr Klagenfurt – Graz – Wien a Brno. Kupujeme dálniční známku na Rakouské dálnice. Dovolená je u konce, prst bolí, tak ať jsme co nejrychleji doma. Opravdu spěcháme, ovšem dopravní předpisy dodržuji. Ve Vídni nás čeká pěkná zácpa. V česku už předpisy přestávám dodržovat a jedeme co to jde. Už jsme oba unavení a máme toho plný zuby. Dorážíme domů. Už jsme očekávání. Je asi 17 hod. Rodičové si prohlíží motorku. Vyprávíme zážitky a vybalujeme věci. Druhá strana rodičů to taky bere dobře. Tam jsem se bál víc. Přece jen zodpovídám za jízdy nejen za svůj život. Oblečení to přežilo až kupodivu dobře. Uvidíme teď jaké bude řešení s pojišťovnou Generali, pojišťovnou viníka.

1.8.2008 pátek

škodnou událost máme nahlášenou bude se jen čekat na nafocení a pak opravy a peníze. Jelikož máme ještě více jak týden dovolenou, zkoušíme sehnat nějaký letecký Last minute. Zítra odlétáme na Mallorcu, mám jen trochu obavy co nás po téhle nevydařené dovolené potká tam. Ale to už sem nepatří. Jen malá vsuvka, opravdu to nebylo dle našich představ, zpoždění letadla, ubytování nebylo podle slíbených parametrů, ale naštěstí počasí bylo pěkné. Speciální poděkování: řidiči pražského Volva v Salzburgu, všem co nás ubytovávali za místo pod střechou (v garáži), dvěma motorkářům na HD, zaměstnanci OPELu v Ljubljaně, mechanikům YAMAHY v Ljubljaně za ochotu se kterou se v Česku nesetkáte, a na konec řidiči BMW za pomoc při zvedání motorky. Zapomenout nesmím na kamaráda za rady na telefonu a za zapůjčení kabelí a dalšímu kamarádovi za nafouknutí pneu dusíkem – gumy se opravdu moc nesjely a sedělo to dle mě na cestování úplně stejně. A samozřejmě největší díky mé přítelkyni Kamile za překonání velkých dálek a hlavně morální podporu. Dovolená nás stála cca 13.100,- za oba dva, bez opravy po havárii. Celkové km: 1.763,7km Průměrná spotřeba bez cesty zpět po dálnici do 5L / 100km, ve dvou lidech s bagáží. Jak by se pokračovalo? 1.8.2008 byl cíl někde v Chorvatsku, nějaké válení u moře nejspíš poblíž Sv. Juraja. 3.8. návštěva Plitvických jezer + možná kousek cesty směr Balatón. 4.8. přesun směr Balatón. 7.8. nejspíš Slovensko Tatralandie. 9.(10.) 8. návrat domů.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .