0
0

Vidět Neapol a zemřít….. Kdesi jsem četla, že toto rčení neznamená, že by Neapol byla tak nadpozemsky krásným a jediným místem na světě, které stojí za život navštívit, ale že vznikla v době, kdy v hlavním městě Kampanie vládla cholera a tak se mohla osudnou stát jeho návštěva…což už dnes naštěstí neplatí…a co se týče úchvatné krásy? Já po prodlouženém neapolském víkendu čestně prohlašují, že krásná je Neapol, a nejen když slunce svítí a ten, kdo tvrdí, že je Neapol špinavé město s hektickým přístavem, ať si dá na mě sakra pozor. A že je Neapol proslulým městem mafie a prý i rájem zločinu, kde se údajně po setmění turistům s digitálními fotoaparáty na krku a peněženkou v zadní kapse u džín vůbec nedoporučuje vystrkovat nos…. ?

Já si tam nepřipadala o nic méně v bezpečí než v kterémkoliv jiném evropském městě… a co se týče údajné špíny a chaosu? Na to odpovídám jediné, ocitli jste se v jižní Itálii. Kdo dává přednost sterilním chodníčkům, vypulírovaným domečkům a muškátům ladícím se schránkou na dopisy, tomu stačí popojet od našich hranic směrem na jih jen kousek…

Tohle je prostě jih Itálie, úzké uličky s nataženým prádlem, ze kterého Vám kape navoněná voda za krk (usoudila jsem, že Neapolky sice nepoužívají ždímačky, ale za to do každého škopíku s prádlem přidají láhev aviváže a možná i deci parfému), Itálie, kde vchody do činžovních domů vypadají jako kostely vyzdobené ikonami, oltářky a svícny, kde obývací pokoje dělí od ulice pouze dokořán otevřené dveře….a pokud jde o nepořádek, popelnice nepřetékají jen v Neapoli a nic jiného šokujícího, co by mi stálo za zmínku nebo zapamatování jsem nezaznamenala

Zaskočen zde bude ten, kdo si představuje Italy jako urostlé štíhlé fešáky ve značkových slunečních brýlich na sjezdovkách v Sestriere a Italky jako nejsvůdnější opálené holky v nádherných botičkách…. Nepotkala jsem tam hezčího mužského, než s kterým jsem tam byla a neotočila jsem se po jediné kabelce, populární zde byla ledabyle nanesená rudá rtěnka, zesvětlěné vlasy a dietou se zde rozhodně netrápí. Za největší kuriozitu považuji, že při svých 165 cm výšky jsem měla v narvaném MHD dokonalý rozhled, opravdu málokdo byl větší než já….

Abych nezapomněla – městská doprava – po Neapoli jezdí několik druhů veřejných dopravních prostředků, trolejbusy, autobusy, do Pompejí ( o těch příště ) Vás doveze vlak, avšak navzdory tomu, že jsem se snažila být shovívavá, neustále si opakujíc mantru, že jsem v Itálii a ne na Florenci, se mi stojíc na zastávce, u které zastavil již několikátý bus, který tam podle vývěsky vůbec stavět neměl a ten Váš už půl hodiny nikde, dělalo mdlo, zvlášť, když se nám jednalo o bus na letiště… Nutno podotknout, že Neapol není velká a z centra byste se dostali na letiště nejspíš i pěšky… Náměstí s vlakovým a autobusovým nádražím se jmenuje Garibaldi.

K dalším, pro mě nezapomenutelným zažitkům patří místní klima, na koupání v moři to sice v půli března ještě nebylo, ale na sukni bez punčoch a triko s krátkým rukávem ano – Neapolky ošem tou dobou vyznávaly prošívané péřové kabáty až na paty a kozačky.. Rostliny, jako třeba bramboříky, které jsem si tam zamilovala, o jejichž dva tři kvítky se tady úzkostlivě staráme, tam rostou planě anebo v obrovských metrových truhlících, aniž by se o ně někdo staral anebo je snad dokonce zaléval, navzdory tomu nemají jediný kaz a kvetou tak mocně, až si musíte sáhnout, že nejsou umělé, stejně tak fikusy, oleandry, citrony…. Vy, kteří v zimě navštěvujete jih Evropy běžně, Vám se může zdát moje botanické blouznění úsměvné, ale kvůli těm ostatním jsem si to stejně prostě nemohla nechat pro sebe.

Neapol je také městem pizzy, na kterou narazíte na každém kroku, a rodištěm té nejslavnější, Margharity. Čerstvá rajčata, mozzarela a bazalka, pizza v barvách italské vlajky, kterou jsem z domova považovala za nezajímavou chudinku a kterou v Neapoli budete milovat. Skvělé jsou i ostatní, méně ingrediencí zde znamená více, možná i díky vynikající pravé mozarelle z bůvolího mléka, další z Neapolských specialit. Mozzarella di Bufala Campana, má k produktu, který jíme u nás, stejně daleko jako parmazán k strouhanému eidamu, ačkoliv jinak podobné řeči o tom, jak je to tady špatné a zahranicemi vše skvělé, nemám ráda.

K nejznámějším památkám Neapole patří katedrála Naples Duomo, během naší návštěvy bohužel pod lešením, před níž hrálo několik kluků fotbal, podobný obraz, jako kdyby si někdo vyznačil branky před Svatovítskou katedrálou. Zde se nachází kaple zasvěcená patronovi města, svatému Gennarovi, jehož krev zde mají zachovanou v lahvičce. Dvakrát do roka o místních svátcích prý zaschlá krev zázračně zkapalní, pokud by se nestalo, je předzvěstí katastrofy, která by Neapol zasáhla….

Nábřeží dominují vedle přístavu a velmi, velmi rušné komunikace, neapolské dopravní tepny, přes kterou se lze horko těžko dostat , dvě stavby, impozantní pevnost Castel Nuovo a o kus dále pevnost Castel dell’Ovo, stále se mi pletly, hlavní rys v panoramatu nepolského zálivu.

Castel del Ovo se nachází poloostrově dostupná po můstku, který je lemován obrovskými kameny, vlnolamy, kde, jak jsme si všimli, bývá zvykem piknikovat a tak jsme se tam také chvíli vyhřívali. Což mi připomnělo, že snad každý obyvatel Neapole kouří, navzdory šilenému větru, který na vlnolamech foukal, všichni odpočívali s cigaretou, což mi přišlo opravdu šílené, zvlášt pro ty, kdo mají dlouhé vlasy…. Pevnost je veřejně přístupná a je velmi hezké si ji prolézt a vyšplhat úzkými koridory až nahoru, kde je ohromující výhled na celé město, přístav a moře a několik v závětří se opalujících Italek

Na úpatí pevnosti se nachází přístav Santa Lucia, na který jsem jako jmenovkyně byla moc zvědavá. Choulí se pod vysokými zdmi pevnostmi a je domovem ani ne desítky menších moderních jachet a několika hospůdek s venkovním sezením, čekala jsem něco trochu jiného, romantickou atmosferu, autentické klima….ale zklamaná jsem nebyla..

Středem „staré“ Neapole vede ulice, která má hned několik názvů, ale nejznámější je jako SpaccaNapoli. Začíná poblíž Duomo a ústí nedaleko via Toledo, vedoucí k velkolepému náměstí Plebiscitu, prišlo mi jako zmenšená verze náměstí ve Vatikánu. Spaccanapoli / a také souběžná s ní Via Tribunale / je ulice asi nejneapolštější z celé Neapole, plná malých obchůdku, restaurací, náměstíček s kašnami, vchodů do klášterních zahrad, kde nevíte, kde končí dům a začíná kostel, odboček do temných ulic… tady je běžné, že Vám k večeři v zahradní restauraci přímo vedle kostelní věže zahraje houslista serenádu a nikdo ho tam nechápe jako žebrajcího otrapu, naopak, půlka restaurace s ním některou ze srdcervoucích italských lidových z chutí zazpívá…

Je toho moc k videní v Neapoli a tři dny rozhodně nestačí, město je plné památek, muzeí a klášterů, je zde slavná opera, nákupní galerie Umberto, podzemní katakomby, vrchol s další pevností Sant Elmo a lanovkou, který jsme nestihli, z přístavu jezdí lodi na Capri a Ischii, v Pompejích jste za dvacet minut ( a strávíte tam celý den ), na pobřeží Amalfi je městečko Positano, to jsou ty pohlednicové pastelové domečky vystavěné na útesu nad mořem… já se určitě ještě vrátím a každému doporučuji Kampánii a Neapol navštívit.

P.S. My letěli se SkyEurope, ubytování si našli na http://www.hotelsarea.com a finančně to vyšlo podobně, jako prodloužený víkend dejme tomu v Českém Krumlově.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .