0
0

15.3. Malé – Villingili

Ráno hodíme drobnou snídani v hotelu, necháme batohy v recepci a od pikolíka vykšeftujeme ještě pár rufií, které jsme včera úspěšně prožrali. Další dlabanec následuje vzápětí po nalezení včerejší pekárnocukrárny, čímž máme zásoby i na oběd. Přesouváme se na jihozápad ostrova, odkud jezdí časté trajekty na sousední ostrov Villingili, kde se dá už zavadit o pláže. Po cestě míjíme čerstvě nalepené plakáty svolávající na akci při příležitosti dnešního Mezinárodního dne proti policejní brutalitě. Tak přeci se to tu jen asi úplně neuklidnilo.

Lodí vyrážíme na blankytný oceán. Plavba je záležitost na čtvrthodinku a koštuje to symbolické 3 rufie. Z téhle strany vypadá Malé o něco moderněji, ale mnohem hezčí jsou bílé pláže ostrova Villingili. Údajně to tu připomíná karibskou vesnici. No nevím, zas tolik jsem jich neviděl, ale rozhodně je to lepší. Ulice jsou zatím tvořeny pískem, baráčky dvoupatrové a každý v různé pestré barvě, spousta stromů a bílé pláže kolem větší části ostrova. V jižní jsou různé odpočívací houpací sítě a mezi kokosovými palmami prakticky prázdno. Jen by opět neuškodila nějaká úklidová akce Zet. Západ ostrova je prakticky skládka a ulice ostrova bohužel dostávají betonový povlak z šedé zámkové dlažby, vzor kost.

Zapadneme na severní pláž a konečně trochu omokřím šnorchl. Korálový život se tu už bohužel moc nekoná, většina vodní flóry je zničená, ale ryb tu řádí pořádná hejna. V moři se snad přímo potím a teprve po 300 metrech mělkého rífu, kdy se dno propadá prudce do mořských hlubin je plavatelno a trocha osvěžení. Po návratu na břeh už byla Soňa od koupele odrazena. Zrovna neměla u sebe ideální muslimský plavací úbor balící ženu do černého až po uši, který zde nosí i čtyřleté holčičky. A kdoví, co by normální plavky udělaly s občas ochometnuvšími se mladíky. Tak mi nezbylo nic jiného, než si užít cachtání v Indiku i za ní.

Abychom se jen neváleli, vydali jsme se napříč ostrovem přes občerstvení na náměstíčku na jižní pláž, což dalo dobrých 300 metrů. Naproti jsou i různé resorty. Zapadneme hluboko do síťových houpaček a já razím do blankytné modři. Najednou koukám, že na břehu začíná nějaký šrumec. Ještě aby mi tak čórli pantofle. Tak vylejzám na břeh a kolem se hrotí stovka lidí. Asi nějaký školní výlet razící na společné fotografie. Radši trochu schovám pohozené fusky a šnuptych vlající u síťové houpačky, ve které se polonazí válíme. Když to si to dav už sune k nám a jeden prcek s napřaženou prackou na pozdrav. Fusky zahodím, šnuptych v poslední vteřině před stiskem aspoň přehodím do druhé ruky. Jak se prej mám. Já dobrý, co ty kámo. Prej taky dobrý. To už jsem si všiml i kamer… aby to tak byl ještě hrdinný prezident, který sem pro sichr zdrhnul před demonstracemi na hlavním ostrově. V propagandistických momentkách tohoto pučisty ve večerních zprávách bych zrovna být nechtěl. Samozřejmě, že to prezident byl. Na něj jsme narazili ten den na ostrově ještě párkrát za doprovodu davu, ale těžko bylo rozeznat, jestli mu provolávali slávu nebo nenávist. Každopádně na nás házeli hlášky jen ti, kteří patřili k druhému táboru, že prý tohle není jejich prezident a ať radši vypadneme, že to tu není zrovna safety. Trošku nás nahlodali, aby ještě třeba přestaly jezdit lodě, což by byla věc nemilá, tak se radši přesouváme na mainland.

V restaurační aleji u přístaviště dáváme dlabanec, který se opět skládá hlavně z nejrůznějších pečivových kousků s nejrůznějšími přílohami masa a krémů. Pikolík přinese obrovský tác se stovkami kousků, které pak dle výběru nám přesouvá na talíř (opět kousky po 2-5 rufií). Tímhle jsme se zaplácli opět dokonale. Právě se sem dostává i čelo demonstrace, jejíž průvod vydá tak na hodinu. Ono taky táhnout mnohatisícový dav v uličkách tohoto miniměsta je jak v atárkových stonožkových hrách. Požadují klasicky nové volby, propuštění politických vězňů atd. Výraznou převahu v průvodu mají ženy, což je vlastně poprvé, co je na veřejnosti nějak zaznamenáváme. No snad jim to vyjde.

K hotelu se dostaneme za tmy. V nedalekém marketu nakoupíme zásoby na cestu a nějaké prézenty do domoviny. Na nábřeží skáčeme do loďky k letišti, kde si teprve oddechneme, že už nás nějaké zádrhely snad nepotkají. Mají tu i sprchy s teplou vodou, což je věc velmi vítaná. Hodí se i 24hodin otevřená pošta a suvenýrové obchody na poslední pohlednicové resty. Pak už jen klasické letištní procedury a před půlnocí zvedáme emiratovské krovky.

16.3. Dubaj – Praha

Let bohužel není z nejdelších. Úvod navíc sebere večeře, takže se moc spánku nekoná. V Dubaji máme zas čekání nechutných 7 hodin. Tentokrát zamíříme do prvního starého terminálu, kde se přespává výrazně lépe. Je celý kobercový, prakticky bez lidí, sedačky bez opěrátek, takže zde vcelku slušně zabereme. K ránu jdeme vysomrovat vouchery na jídlo do mekáče. A dál už jen Boeing, Iveco, Mytiščin, Karosa, vlastní nožičky a finále na prahu domova.

A něco plytkých klišé na závěr. Srí Lanka rozhodně nezklamala, a že očekávání na ní byla kladená docela vysoké. Sice tam asi není nějaká megapecka, ze které by se padlo na zadek, ale od každého je tam toho dost zajímavého a dohromady to na malém prostoru tvoří ideální mix. A bonusový fakultativní výlet na Maledivy z neturistické perspektivy byl tóže zajímavý. Ale asi na nějaké blízké opáčko obou končin to nevidím. Finanční sumárum těchto 3 týdnů vychází asi na 23000 Kč, z toho letenka na Srí Lanku 14200, let na Maledivy 1700 a na útratu nějakých 350-400 dolarů. FIN a všechna čest a dík těm, kteří to celé přečetli.

http://www.miras.cz/cestovani/srilanka/maledivy-villingili.php

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .