0
0

DOVOLENÁ BEZ PLAVEK NA ZANTE Ve dnech 11.9.-25.9.2011 se uskutečnil autobusový zájezd do naturistického hotelu Panorama na Zakynthosu, spojený s návštěvou Benátek, věhlasných starořeckých měst Delfi a Olympia a východní části italských Dolomit. Dovolená bez plavek, spojená s poznáváním krásných míst v Itálii, na řeckém ostorvě Zakynthos, poloostrově Peloponnés i na řecké pevnině.

V neděli 11.9.2011 vyjel v pozdním odpoledni autobus Bova Futura dopravní společnosti Veolia Východní Čechy z Prahy směrem na Brno a Bratislavu – čekala nás nejtěžší část naší dlouhé cesty – jízda po D1 a D2. Na jejím konci jsme byli kompletní – 2 řidiči (populární Karel a Karel, správně však Zdeněk a Pavel), vedoucí a průvodce zájezdu a 40 českých, moravských a slovenských naturistů. Po noční jízdě dospěl bus do trajektového přístavu v Benátkách a všichni jsme odpluli speciálním „zájezdovým“ vaporettem do centra, k Dóžecímu paláci. Cestou jsme potkali „náš“ řecký trajekt, který se právě za pomoci remorkeru proplétal benátskou lagunou. Postupně jsme obešli hlavní benátské památky, Dóžecí palác, náměstí sv. Marka, most vzdechů, vyjeli výtahem na Campanillu, navštívili mosty Academia a Rialto, prošli se zastrčenými romantickými uličkami, protkanými kanály s množstvím gondol s turisty, poseděli v kavárničkách na vynikajícím expressu či capuccinu a nakonec se po obědě vrátili vaporettem do trajektového přístaviště, kde nás čekal nejen náš bus, ale i ohromný trajekt „Europa Palace“ společnosti Minoan Lines. Vyzvedli jsme palubní lístky a odešli/odjeli na odbavení a ubytování. Naše kajuty byly v sedmém patře, nastěhovali jsme se, v rychlosti seznámili s lodí a zaujali výhodná postavení na horní, desáté palubě – blížila se doba vyplutí a tudíž plavba v těsné blízkosti benátských památek, navíc s pohledy z ptačí výšky. Počkali jsme, až trajekt minul i poslední benátský ostrov – Lido, krátce poseděli u jednoho „oroseného“ a vbrzku ulehli ke spánku v našich čtyřlůžkových, docela velmi pěkně vybavených kajutách. Předchozí noc prožitá v autobuse a skutečnost, že naše kajuty neměly okna (vnitřní kajuty) zapříčinily, že jsme spali velmi, velmi dlouho.

Ráno, spíše dopoledne nás přivítala slunečná obloha a rozlehlé mořské pláně. Posádka mezitím napustila lodní bazén, my oblékli plavky a nastěhovali se na horní palubu – co nejblíže bazénu, sluníčku, baru, oroseným půllitrům, ouzu. Poklid lenošení přerušilo houkání lodních sirén – právě jsme se míjeli se „sesterskou“ lodí plující do Ancony. V poledne část z nás dojídala zásoby, druhá část navštívila bohatě zásobenou lodní samoobslužnou restauraci. Ve stejném duchu proběhlo i odpoledne, zpestřené navečer přistáním trajektu v Igoumenitsi a na ostrově Korfu. Sledovali jsme z výšky komplikované přistávací manévry, vyloďování a naloďování aut u lidiček, sledovali „pejskaře“, jak honem využívají zastávek k proběhnutí svých miláčků. Podvečer jsme věnovali i podrobné prohlídce lodi – samoobslužná restaurace, klasická restaurace, bary, herny, diskotéka, obchody, odpočívárny, kavárna, všude nablýskaná schodiště, výtahy. I večeře byla velmi dobrá.

V úterý ráno jsme byli vzbuzeni lodním rozhlasem velmi brzo, loď v pět hodin přistávala v přístavu Patras na Peloponnésu. Klasický chaos při „vyklízení“ lodi – tahače, busy, osobní auta, campery, pěšáci, to vše se mísilo v prostoru před ohromnou lodí, osvětleném mohutnými reflektory. Vše se nakonec zvládlo a my projeli ještě nočním městem a zamířili po dálnici a poté přes nový, 2,7 km dlouhý visutý most nad Korintským zálivem na pevninu a dále po pobřeží na východ, do historických Delf. Během zájezdu jsme si pak promítli naučný film o výstavbě tohoto unikátního mostu postaveného na seizmicky a geologicky složitém podloží. Během naší cesty po pobřeží vyšlo slunce, poté jsme projížděli rozlehlými olivovými háji a vystoupali cca 300 metrů nad moře, do výšky, v které se nacházejí Delfi.

Delfi, položené v nádherné přírodní scenerii úbočí pohoří Parnasos jsme si během dopoledne prohlédli – prošli jsme okolo pozůstatků chrámů, pokladnic, divadla až k bývalému stadionu a před obědem se v řeckém, velmi teplém počasí vraceli autobusem do Patrasu, s krátkou foto-zastávkou u uvedeného visutého mostu, jednoho z moderních zázraků techniky. Z Patrasu jsme odjeli do přístavu Killini, odkud nám v podvečer odplouval lokální trajekt do města Zakynthosu, hlavního města stejnojmenného ostrova. Část účastníků se opalovala a koupala na místní pláži, část se věnovala výbornému pivečku, vínečku a kávičce v přístavních restauracích a kavárnách. Plavba trvala pouhých 80 minut a již jsme přistávali v Zakynthosu. Do hotelu FKK Panorama v oblasti Vassilikos na jihovýchodě ostrova jsme dojeli okolo sedmé hodiny večerní, v rychlosti se ubytovali se a odebrali na prvou zdejší večeři.

FKK-hotel Panorama je rodinný podnik, v hotelu pro cca 60 klientů pracuje pouze starý pán (řídící osoba), stará paní (vaří), Natasha (dcera – obsluhuje při večeřích a po celý den v baru), zaměstnankyně a zaměstnanec (zřejmě Albánci – úklid, pomoc při snídaních a večeřích), chlupatý pes (skutečný pán objektu) a kočka (kontrolní činnost). Okolo sladkovodního bazénu jsou vystavěny celkem 4 budovy s pokoji a appartementy a bar s kuchyní. Snídaně a večeře se podávají na terase mezi barem a bazénem, v případě zhoršeného počasí pak postupně v recepci. Snídaně je klasická kontinentální formou bufetu (chléb, máslo, salám, šunka, sýr, džem, med, vejce, jogurt, káva, džus, čaj), k večeři je výběr ze dvou jídel řecké provenience, kromě toho je jednotný předkrm (např. tzatziki), zeleninový salát a na závěr desert (ovoce, kompot, zmrzlina, zákusek). Snídaně jsou podávány od 8:30 hod. a večeře od 19:30 hod., bar je otevřen od 10:00 do cca 22:00 hod. Bazén je přístupný prakticky stále, samozřejmě s výjimkou doby podávání snídaní a večeří, kdy se předpokládá, že i naturisté přijdou na jídlo alespoň trochu oblečeni. Do bazénu je občas večer vložen plující barevně nasvícený vodotrysk. Pobyt v hotelu byl velmi příjemný, ubytování zcela vyhovující (obtěžující komáry jsme po první noci podrobili neúprosnému vyvraždění), stravování pestré, to vše dokreslené osobním přístupem majitelů ke všem klientům.

Prvé dva dny pobytu byly věnovány odpočinku, relaxaci, plavání a slunění jak u hotelového bazénu, tak na naturistických částech pláží Gerakas a Porto Roma. Zvláště ta prvá je velice krásná, dlouhá téměř dva kilometry, byť s poněkud omezeným prostorem – je totiž pláží, kterou vyhledávají želvy caretta-caretta ke kladení svých vajec. Na pláži se nesmí pobývat od večera do rána, nesmí se zde používat vlastní slunečníky, polehávat dále od vody. Ale to vše překoná jemný písek, pozvolna se snižující pláž do mořských vod, teplých v rozmezí od 26°C do téměř 30°C (dle hloubky vody a vzdálenosti od břehu). Část účastníků, vyžadující stín se nakonec domluvila s ekologickými hlídkami, že je možno si postavit „mušle“ a slunečníky na opačném, západním, konci pláže, kde jsou oblázky a želvy tam tudíž vajíčka nekladou.

Vzhledem k tomu, že z hotelu je to na pláž cca 2 km cesty, autobus odvážel zájemce z hotelu na pláž 2x okolo poledne a 2x navečer zpět z pláže. S postupem doby přibývalo naturistů-turistů, kteří na pláž chodili pěšky. Hned u vstupu na pláž jsou k dispozici dvě perfektní taverny a malý obchůdek. Zejména taverny se po hotelu a pláži staly naším dalším domovem pro nastávající dny. Dopoledne většina účastníků trávila lenošením u hotelového bazénu, resp. koupáním se v jeho teplých sladkovodních vodách, polední vedro pak posezením v taverně u dobrého jídla a oroseného, „vymraženého“ půllitru.

V sobotu jsme vyjeli na plánovaný celodenní výlet do severní části ostrova. Z přístavu Agios Nikolaos na severovýchodě ostrova jsme vypluli na cca čtyřicetiminutovou plavbu podél pobřeží Zakynthosu v oblasti Skinari, s mnoha jeskyňkami v pobřežních útesech a výhledem na sousední ostrov Kefalonia. Poté jsme odjeli do vesničky Volimes, střediska prodeje místních specialit – medu, olivového oleje, krajek, koberců, keramiky. A pak již co nejrychleji, s krátkou zastávkou v Exo Chora u dvatisíce let starého olivovníku a protilehlého rozlehlého platanu, do Kampi, kde na cca 300 metrů vysokém útesu je pod velkým bílým křížem umístěna známá taverna s krásnými výhledy na pobřeží (a samozřejmě vynikajícími pokrmy). Po obědě jsme odjeli do Anafonitrie (klášter) a na nedalekou vyhlídku nad známou pláží s vrakem pašerácké lodi, nad pláží Navagio. A pak už rychle domů, čekala nás krátká osvěžující koupel v bazénu a následující večeře.

Předpovědi počasí říkaly, že krásné slunečné a horké dny potrvají ještě 2 dny, tak jsme je vyčlenili pro koupání a slunění na plážích Gerakas a bližší pláži Porto Roma. Dokonce se našli šťastlivci, kteří při šnorchlování u západní části pláže Gerakas „narazili“ na 2 velké exempláře želvy caretta-caretta, bohužel fotoaparát ležel na pláži. Někteří z účastníků propadli procházkám po okolí hotelu a pláží, řada z nich navštěvovala i pláž Porto Roma, vzdálenou cca 10 minut chůze od hotelu – tato pláž je podstatně menší a užší než pláž Gerakas, vzhledem k ročnímu období však byla téměř poloprázdná a tudíž i pro n-účely použitelná. Pokud by byla obsazena „textiláky“, pak je možno na jejím severním konci „pžebrodit“ okolo několika pobřežních kamenů ma malou plážičku pro cca 5-8 osob, což je údajně pláž vyčleněné naturistům. Posuzování toho, kde naturisté ano či ne bylo v této době značně zkresleno velmi nízkým počtem rekreantů v této části ostrova, bylo prostě po sezóně.

Úterý bylo posledním dnem vhodným pro druhý celodenní výlet, tentokrát po jižní části ostrova. Nejprve jsme navštívíli kostel v městečku Macherado a následně ženský klášter v sousedním Logopodu. Jen jsme opustili klášter a nasedli do autobusu, abychom zamířili k jižnímu pobřeží, tak začalo pršet, pak už nastala průtrž mračen. Pršelo zde poprvé po čtyřech měsících. Pršelo však velmi vydatně, obloha byla zcela černá, občas prosvícená blesky. Raději jsme se vrátili do našeho hotelu s tím, že se pokusíme okruh dokončit následující den.

Středa byla naším posledním dnem na Zakynthosu. Vypravit se zpět na jižní pobřeží nemělo význam, moře bylo po bouřkách v oblasti Ionských ostrovů „rozhoupané“ a výlet na lodičce za želvami a jeskyněmi by byl asi velkým dobrodružstvím. Dopoledne jsme proto věnovali návštěvě hlavního města Zakynthosu, prohlídce místního kostela a hlavního náměstí s řadou obchodů a kavárniček a odpoledne posledním hodinám prořitých zejména na pláži Gerakas či Porto Roma, zpestřených „poskakováním“ ve vlnách.

Čtvrteční ráno bylo krušné – budíček ve čtyři hodiny ráno, odjezd před pátou. Mávat nám přišli všichni majitelé hotelu – starý pán a paní, Natasha, pes i kočka. Jízdenky jsme si vyzvedli již dříve (museli – tak brzo ráno v lodní společnosti nepracují) a proto jsme najeli přímo k trajektu, zpočátku téměř prázdnému. Jak se blížila doby odplutí, tak se plnil zejména místními obyvateli, cestujícími na pevninu.

V šest vyplul trajekt ze Zakynthosu, v půl osmé jsme byli již na Peloponnésu, v devět jako jedni z prvních návštěvníků ve starověké Olympii. Prošli jsme si celý areál, „zasportovali“ na olympijském stadionu, mnozí navštívili i zdejší muzeum. V Olympii bylo příjemně, téměř celý areál je umístěn pod rozlehlými stromy a tudíž cesty vedou většinou ve stínu.

Cestu domů jsme si zpestřili ještě návštěvou jednoho z nejznámějších vinařských podniků Řecka, vystavěného nad Patrasem – Achaia Clauss, spojené s prohlídkou starobylých sklepů ještě z dob 19.století, ochutnávkou a nákupem vína, zejména desertního. Pod námi ležel Patras a v dáli jsme viděli „náš“ trajekt.

V Patrasu nás v jižním přístavu již čekal ještě větší trajekt firmy Minoan Lines – „Cruise Olympia“, se svými jedenácti patry nákladového prostoru, garáží, kabin, restaurací. …… Krátké formality, pbčasná prohlídka dokladů (ostraha brání přesunu ilegálních přistěhovalců z Řecka do Itálie), nalodění osob i autobusu a navečer odplouváme, tentokrát směr italská Ancona. Čeká nás úchvatný západ slunce, večeře v samoobslužné restauraci a pak klidný spánek, ohromná loď se jen velice jemně chvěje, jak její příď naráží do vln. Zaspali jsme jak noční přistání v Igoumenitse, tak i ranní východ slunce. Občas míjíme jakési „lodní modely“ – tak vypadají z horní paluby nákladní lodě brázdící Jadran. Už nás kromě řeckých mobilních operátorů přivítal i lodní operátor, albánský a chorvatský operátor. Když se přihlásil italský operátor, tak bylo jasné, že se blížíme k Anconě. Připlul lodivod, oblétla nás několikrát policejní helikoptéra a již jsme přesně přistáli u mola. Jako obvykle chaos při vyloďování a pak co nejrychleji po dálnici do Lido di Jesolo, kde na nás čekalo poslední hotelové ubytování. Večerní příjezd, večeře v některé z okolních pizzerií, výborná pizza a vínečko postel.

Naturisté autobusem na Zakynthosu

25.9.2011

DOVOLENÁ BEZ PLAVEK NA ZANTE Ve dnech 11.9.-25.9.2011 se uskutečnil autobusový zájezd do naturistického hotelu Panorama na Zakynthosu, spojený s návštěvou Benátek, věhlasných starořeckých měst Delfi a Olympia a východní části italských Dolomit. Dovolená bez plavek, spojená s poznáváním krásných míst v Itálii, na řeckém ostorvě Zakynthos, poloostrově Peloponnés i na řecké pevnině.

Naturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na ZakynthosuNaturisté autobusem na Zakynthosu

10zante-panorama_hotel_25_40017-4-zan-kampi_4_40018-2-zan-gerakas_2_400

V neděli 11.9.2011 vyjel v pozdním odpoledni autobus Bova Futura dopravní společnosti Veolia Východní Čechy z Prahy směrem na Brno a Bratislavu – čekala nás nejtěžší část naší dlouhé cesty – jízda po D1 a D2. Na jejím konci jsme byli kompletní – 2 řidiči (populární Karel a Karel, správně však Zdeněk a Pavel), vedoucí a průvodce zájezdu a 40 českých, moravských a slovenských naturistů. Po noční jízdě dospěl bus do trajektového přístavu v Benátkách a všichni jsme odpluli speciálním „zájezdovým“ vaporettem do centra, k Dóžecímu paláci. Cestou jsme potkali „náš“ řecký trajekt, který se právě za pomoci remorkeru proplétal benátskou lagunou. Postupně jsme obešli hlavní benátské památky, Dóžecí palác, náměstí sv. Marka, most vzdechů, vyjeli výtahem na Campanillu, navštívili mosty Academia a Rialto, prošli se zastrčenými romantickými uličkami, protkanými kanály s množstvím gondol s turisty, poseděli v kavárničkách na vynikajícím expressu či capuccinu a nakonec se po obědě vrátili vaporettem do trajektového přístaviště, kde nás čekal nejen náš bus, ale i ohromný trajekt „Europa Palace“ společnosti Minoan Lines. Vyzvedli jsme palubní lístky a odešli/odjeli na odbavení a ubytování. Naše kajuty byly v sedmém patře, nastěhovali jsme se, v rychlosti seznámili s lodí a zaujali výhodná postavení na horní, desáté palubě – blížila se doba vyplutí a tudíž plavba v těsné blízkosti benátských památek, navíc s pohledy z ptačí výšky. Počkali jsme, až trajekt minul i poslední benátský ostrov – Lido, krátce poseděli u jednoho „oroseného“ a vbrzku ulehli ke spánku v našich čtyřlůžkových, docela velmi pěkně vybavených kajutách. Předchozí noc prožitá v autobuse a skutečnost, že naše kajuty neměly okna (vnitřní kajuty) zapříčinily, že jsme spali velmi, velmi dlouho.

12zak-venezia_32_40012zak-venezia_71_40012zak-venezia_85_400

Ráno, spíše dopoledne nás přivítala slunečná obloha a rozlehlé mořské pláně. Posádka mezitím napustila lodní bazén, my oblékli plavky a nastěhovali se na horní palubu – co nejblíže bazénu, sluníčku, baru, oroseným půllitrům, ouzu. Poklid lenošení přerušilo houkání lodních sirén – právě jsme se míjeli se „sesterskou“ lodí plující do Ancony. V poledne část z nás dojídala zásoby, druhá část navštívila bohatě zásobenou lodní samoobslužnou restauraci. Ve stejném duchu proběhlo i odpoledne, zpestřené navečer přistáním trajektu v Igoumenitsi a na ostrově Korfu. Sledovali jsme z výšky komplikované přistávací manévry, vyloďování a naloďování aut u lidiček, sledovali „pejskaře“, jak honem využívají zastávek k proběhnutí svých miláčků. Podvečer jsme věnovali i podrobné prohlídce lodi – samoobslužná restaurace, klasická restaurace, bary, herny, diskotéka, obchody, odpočívárny, kavárna, všude nablýskaná schodiště, výtahy. I večeře byla velmi dobrá.

13zak-europa_palace_46_40013zak-europa_palace_70_40014-3-zak-most_400

V úterý ráno jsme byli vzbuzeni lodním rozhlasem velmi brzo, loď v pět hodin přistávala v přístavu Patras na Peloponnésu. Klasický chaos při „vyklízení“ lodi – tahače, busy, osobní auta, campery, pěšáci, to vše se mísilo v prostoru před ohromnou lodí, osvětleném mohutnými reflektory. Vše se nakonec zvládlo a my projeli ještě nočním městem a zamířili po dálnici a poté přes nový, 2,7 km dlouhý visutý most nad Korintským zálivem na pevninu a dále po pobřeží na východ, do historických Delf. Během zájezdu jsme si pak promítli naučný film o výstavbě tohoto unikátního mostu postaveného na seizmicky a geologicky složitém podloží. Během naší cesty po pobřeží vyšlo slunce, poté jsme projížděli rozlehlými olivovými háji a vystoupali cca 300 metrů nad moře, do výšky, v které se nacházejí Delfi.

Delfi, položené v nádherné přírodní scenerii úbočí pohoří Parnasos jsme si během dopoledne prohlédli – prošli jsme okolo pozůstatků chrámů, pokladnic, divadla až k bývalému stadionu a před obědem se v řeckém, velmi teplém počasí vraceli autobusem do Patrasu, s krátkou foto-zastávkou u uvedeného visutého mostu, jednoho z moderních zázraků techniky. Z Patrasu jsme odjeli do přístavu Killini, odkud nám v podvečer odplouval lokální trajekt do města Zakynthosu, hlavního města stejnojmenného ostrova. Část účastníků se opalovala a koupala na místní pláži, část se věnovala výbornému pivečku, vínečku a kávičce v přístavních restauracích a kavárnách. Plavba trvala pouhých 80 minut a již jsme přistávali v Zakynthosu. Do hotelu FKK Panorama v oblasti Vassilikos na jihovýchodě ostrova jsme dojeli okolo sedmé hodiny večerní, v rychlosti se ubytovali se a odebrali na prvou zdejší večeři.

14-2-zak-delfi_13_40014-2-zak-delfi_22_40014-2-zak-delfi_28_400

FKK-hotel Panorama je rodinný podnik, v hotelu pro cca 60 klientů pracuje pouze starý pán (řídící osoba), stará paní (vaří), Natasha (dcera – obsluhuje při večeřích a po celý den v baru), zaměstnankyně a zaměstnanec (zřejmě Albánci – úklid, pomoc při snídaních a večeřích), chlupatý pes (skutečný pán objektu) a kočka (kontrolní činnost). Okolo sladkovodního bazénu jsou vystavěny celkem 4 budovy s pokoji a appartementy a bar s kuchyní. Snídaně a večeře se podávají na terase mezi barem a bazénem, v případě zhoršeného počasí pak postupně v recepci. Snídaně je klasická kontinentální formou bufetu (chléb, máslo, salám, šunka, sýr, džem, med, vejce, jogurt, káva, džus, čaj), k večeři je výběr ze dvou jídel řecké provenience, kromě toho je jednotný předkrm (např. tzatziki), zeleninový salát a na závěr desert (ovoce, kompot, zmrzlina, zákusek). Snídaně jsou podávány od 8:30 hod. a večeře od 19:30 hod., bar je otevřen od 10:00 do cca 22:00 hod. Bazén je přístupný prakticky stále, samozřejmě s výjimkou doby podávání snídaní a večeří, kdy se předpokládá, že i naturisté přijdou na jídlo alespoň trochu oblečeni. Do bazénu je občas večer vložen plující barevně nasvícený vodotrysk. Pobyt v hotelu byl velmi příjemný, ubytování zcela vyhovující (obtěžující komáry jsme po první noci podrobili neúprosnému vyvraždění), stravování pestré, to vše dokreslené osobním přístupem majitelů ke všem klientům.

15-1-zak-panorama_2_40016-12-zan-taverna_5_40016-13-zan-taverna_400

Prvé dva dny pobytu byly věnovány odpočinku, relaxaci, plavání a slunění jak u hotelového bazénu, tak na naturistických částech pláží Gerakas a Porto Roma. Zvláště ta prvá je velice krásná, dlouhá téměř dva kilometry, byť s poněkud omezeným prostorem – je totiž pláží, kterou vyhledávají želvy caretta-caretta ke kladení svých vajec. Na pláži se nesmí pobývat od večera do rána, nesmí se zde používat vlastní slunečníky, polehávat dále od vody. Ale to vše překoná jemný písek, pozvolna se snižující pláž do mořských vod, teplých v rozmezí od 26°C do téměř 30°C (dle hloubky vody a vzdálenosti od břehu). Část účastníků, vyžadující stín se nakonec domluvila s ekologickými hlídkami, že je možno si postavit „mušle“ a slunečníky na opačném, západním, konci pláže, kde jsou oblázky a želvy tam tudíž vajíčka nekladou.

Vzhledem k tomu, že z hotelu je to na pláž cca 2 km cesty, autobus odvážel zájemce z hotelu na pláž 2x okolo poledne a 2x navečer zpět z pláže. S postupem doby přibývalo naturistů-turistů, kteří na pláž chodili pěšky. Hned u vstupu na pláž jsou k dispozici dvě perfektní taverny a malý obchůdek. Zejména taverny se po hotelu a pláži staly naším dalším domovem pro nastávající dny. Dopoledne většina účastníků trávila lenošením u hotelového bazénu, resp. koupáním se v jeho teplých sladkovodních vodách, polední vedro pak posezením v taverně u dobrého jídla a oroseného, „vymraženého“ půllitru.

17-1-zan-skirini_15_40017-1-zan-skirini_22_40017-2-zan-volimes_5_400

V sobotu jsme vyjeli na plánovaný celodenní výlet do severní části ostrova. Z přístavu Agios Nikolaos na severovýchodě ostrova jsme vypluli na cca čtyřicetiminutovou plavbu podél pobřeží Zakynthosu v oblasti Skinari, s mnoha jeskyňkami v pobřežních útesech a výhledem na sousední ostrov Kefalonia. Poté jsme odjeli do vesničky Volimes, střediska prodeje místních specialit – medu, olivového oleje, krajek, koberců, keramiky. A pak již co nejrychleji, s krátkou zastávkou v Exo Chora u dvatisíce let starého olivovníku a protilehlého rozlehlého platanu, do Kampi, kde na cca 300 metrů vysokém útesu je pod velkým bílým křížem umístěna známá taverna s krásnými výhledy na pobřeží (a samozřejmě vynikajícími pokrmy). Po obědě jsme odjeli do Anafonitrie (klášter) a na nedalekou vyhlídku nad známou pláží s vrakem pašerácké lodi, nad pláží Navagio. A pak už rychle domů, čekala nás krátká osvěžující koupel v bazénu a následující večeře.

17-2-zan-volimes_6_40017-5-zan-anafonitria_2_40017-5-zan-anafonitria_5_400

Předpovědi počasí říkaly, že krásné slunečné a horké dny potrvají ještě 2 dny, tak jsme je vyčlenili pro koupání a slunění na plážích Gerakas a bližší pláži Porto Roma. Dokonce se našli šťastlivci, kteří při šnorchlování u západní části pláže Gerakas „narazili“ na 2 velké exempláře želvy caretta-caretta, bohužel fotoaparát ležel na pláži. Někteří z účastníků propadli procházkám po okolí hotelu a pláží, řada z nich navštěvovala i pláž Porto Roma, vzdálenou cca 10 minut chůze od hotelu – tato pláž je podstatně menší a užší než pláž Gerakas, vzhledem k ročnímu období však byla téměř poloprázdná a tudíž i pro n-účely použitelná. Pokud by byla obsazena „textiláky“, pak je možno na jejím severním konci „pžebrodit“ okolo několika pobřežních kamenů ma malou plážičku pro cca 5-8 osob, což je údajně pláž vyčleněné naturistům. Posuzování toho, kde naturisté ano či ne bylo v této době značně zkresleno velmi nízkým počtem rekreantů v této části ostrova, bylo prostě po sezóně.

Úterý bylo posledním dnem vhodným pro druhý celodenní výlet, tentokrát po jižní části ostrova. Nejprve jsme navštívíli kostel v městečku Macherado a následně ženský klášter v sousedním Logopodu. Jen jsme opustili klášter a nasedli do autobusu, abychom zamířili k jižnímu pobřeží, tak začalo pršet, pak už nastala průtrž mračen. Pršelo zde poprvé po čtyřech měsících. Pršelo však velmi vydatně, obloha byla zcela černá, občas prosvícená blesky. Raději jsme se vrátili do našeho hotelu s tím, že se pokusíme okruh dokončit následující den.

19-1-zan-macherado_9_40019-2-zan-lagopodo_3_40019-2-zan-lagopodo_13_400

Středa byla naším posledním dnem na Zakynthosu. Vypravit se zpět na jižní pobřeží nemělo význam, moře bylo po bouřkách v oblasti Ionských ostrovů „rozhoupané“ a výlet na lodičce za želvami a jeskyněmi by byl asi velkým dobrodružstvím. Dopoledne jsme proto věnovali návštěvě hlavního města Zakynthosu, prohlídce místního kostela a hlavního náměstí s řadou obchodů a kavárniček a odpoledne posledním hodinám prořitých zejména na pláži Gerakas či Porto Roma, zpestřených „poskakováním“ ve vlnách.

21zan-zakynthos_17_40021zan-zakynthos_22_40016-5-zan-gerakas_3_400

Čtvrteční ráno bylo krušné – budíček ve čtyři hodiny ráno, odjezd před pátou. Mávat nám přišli všichni majitelé hotelu – starý pán a paní, Natasha, pes i kočka. Jízdenky jsme si vyzvedli již dříve (museli – tak brzo ráno v lodní společnosti nepracují) a proto jsme najeli přímo k trajektu, zpočátku téměř prázdnému. Jak se blížila doby odplutí, tak se plnil zejména místními obyvateli, cestujícími na pevninu.

V šest vyplul trajekt ze Zakynthosu, v půl osmé jsme byli již na Peloponnésu, v devět jako jedni z prvních návštěvníků ve starověké Olympii. Prošli jsme si celý areál, „zasportovali“ na olympijském stadionu, mnozí navštívili i zdejší muzeum. V Olympii bylo příjemně, téměř celý areál je umístěn pod rozlehlými stromy a tudíž cesty vedou většinou ve stínu.

22-2-zan-olympia_10_40022-2-zan-olympia_17_40022-3-zan-vin_8_400

Cestu domů jsme si zpestřili ještě návštěvou jednoho z nejznámějších vinařských podniků Řecka, vystavěného nad Patrasem – Achaia Clauss, spojené s prohlídkou starobylých sklepů ještě z dob 19.století, ochutnávkou a nákupem vína, zejména desertního. Pod námi ležel Patras a v dáli jsme viděli „náš“ trajekt.

23-1-zan-olympia_cruise_2_40023-1-zan-olympia_cruise_42_40023-1-zan-olympia_cruise_33_400

V Patrasu nás v jižním přístavu již čekal ještě větší trajekt firmy Minoan Lines – „Cruise Olympia“, se svými jedenácti patry nákladového prostoru, garáží, kabin, restaurací. …… Krátké formality, pbčasná prohlídka dokladů (ostraha brání přesunu ilegálních přistěhovalců z Řecka do Itálie), nalodění osob i autobusu a navečer odplouváme, tentokrát směr italská Ancona. Čeká nás úchvatný západ slunce, večeře v samoobslužné restauraci a pak klidný spánek, ohromná loď se jen velice jemně chvěje, jak její příď naráží do vln. Zaspali jsme jak noční přistání v Igoumenitse, tak i ranní východ slunce. Občas míjíme jakési „lodní modely“ – tak vypadají z horní paluby nákladní lodě brázdící Jadran. Už nás kromě řeckých mobilních operátorů přivítal i lodní operátor, albánský a chorvatský operátor. Když se přihlásil italský operátor, tak bylo jasné, že se blížíme k Anconě. Připlul lodivod, oblétla nás několikrát policejní helikoptéra a již jsme přesně přistáli u mola. Jako obvykle chaos při vyloďování a pak co nejrychleji po dálnici do Lido di Jesolo, kde na nás čekalo poslední hotelové ubytování. Večerní příjezd, večeře v některé z okolních pizzerií, výborná pizza a vínečko postel.

23-1-zan-olympia_cruise_58_40023-2-zan-ancona_11_40024-1-zan-jesolo_8_400

Při snídani jsme pak většinou konstatovali, že Jesolo je „skutečně“ ideálním místem pro dovolenou – pláž s 15ti řadami slunečníků v délce pláže od vidím do nevidím, co slunečník to 2 lehátka. Kam oko dohlédne hotely, penziony, obchody, stánky, …. Ale kávička a koňáček před snídaní v jedné z mála ještě fungujících kavárniček u pláže byly perfektním probuzením do dalšího krásného dne.

Nás však čekalo něco impozantního – východní část Dolomit. A rosničkám opět nevyšla předpověď počasí – ohlašovanou 40% pravděpodobnost deště nahradila v realitě modrá obloha a sluníčko. Autobus vystoupal z nulové výšky u moře do cca 2200 metrů nad mořem v průsmycích Pordoi, Sella a Falzarego. Následoval průjezd známým střediskem Cortina d´Amp. a vrchol naší cesty Dolomitami – cesta placenou silnicí z Missurini do výšky 2333 m n.m., k patě jedné z nejfotografovanějších italských hor, k Tre Cime di Lavaredo alias Drei Zinnen. Procházka po vyhlídkové trase v podvečerním osvětlení hor s převalující se mlhou a mraky byla velmi fascinující.

Cesta po horské silnici zvýšila adrenalin mnoha účastníkům (řidič sousedního italského busu se před cestou dolu pomodlil a několikrát pokřižoval), naši perfektní řidiči jízdu zvládli bravurně. Poté následovala již pouze cesta do rakouského Lienzu a Villachu a po dálnici přes Graz a Wien do Bratislavy. Postupně nás opouštěli slovenšti a moravští účastníci, na hranicích Slovenska a Česka nás opustil i Pavel, jeden z našich řidičů a byl nahrazen dalším „čerstvým“ řidičem (předpisům o bezpečnosti řízení autobusů musí být učiněno zadost). A v neděli ráno dorazil zbytek výpravy do Prahy, nastalo velké loučení.

FKK-hotel Panorama je ideálním místem pro prožití naturistické dovolené, jak pro dospělé, tak i pro děti. Na Zakynthos je možno cestovat ve stopách našeho zájezdu – autem/autobusem přes Itálii a Peloponnés (tp když máte dostatek času a chcete se i podívat po památkách v této části Řecka) nebo letecky z Prahy, příp. i dalších letišť s následným transferem do/z hotelu místním taxi. Ještě výhodnější je si nechat na letišti přistavit zapůjčené osobní auto – i to vám zařídíme. Zakynthos totiž nabízí nejen krásné písečné pláže, ale i krásné přírodní pobřežní scenerie, řadu obnovených klášterů a kostelů (v roce 1953 zde bylo zničující zemětřesení), příjemné taverny, ale i příjemné ceny. Ceny ubytování a stravování v hotelu Panorama odpovídají kavlitě poskytovaných služeb, ceny jídel v tavernách jsou nižší než v jiných turisticky využívaných zemích Evropy, hlavní jídlo prakticky nepřesáhne nikdy cenu 10 EUR, samozřejmě trochu vyšší než u nás jsou ceny nápojů.

Proto – neříkejme na konci tohoto zájezdu „Zante – sbohem“, ale „Zante – na shledanou“, jsi krásný a příjemný ostrov. Pravděpodobně se vrátíme v roce 2013 s úplně stejným autobusovým zájezdem a opět prožijeme příjemnou dovolenou bez plavek, spojenou s mnoha zážitky z cestování po Itálii a Řecku.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .