0
0

Zdravíme opět všechny, kteří si oblíbili naše skromné postřehy z toho mála, co jsme zatím napsali a další řádky budou věnovány destinaci, o které si spousta z Vás myslí, že jsou tu jako doma, protože mají jistotu, že jim dovolená neproprší, ale myslím si, že pro většinu to asi nebude pravdou, ač jsou tu již poněkolikáté, protože mi jsme sice byli v této zemi poprvé, ale naše rozhodnutí bylo jednoznačné – ač to bude stát nějaký krejcar navíc, tak poznáme tuto zemi nejenom z pláže uzavřených hotelových komplexů, či z okna taxíku, když zrovna jedete poznat nedaleké centrum za účelem návštěvy lékárny z důvodu velmi řídké střevní či žaludeční příhody, ale rozjedeme se podívat i do nitra země, kde životadárný Nil, jenž je nejdelší řekou afrického kontinentu, si proráží cestu z Východoafrické pahorkatiny přes Súdán směrem na sever, rozdělujíc Egypt na východní a západní část, aby vše, co během svého horního i dolního toku nasbíral, rozlil přes svou deltu do Středozemního moře, tvoříc brakické vody oplývající svou specifickou faunou i podvodní flórou.

Pojďte se tedy s námi podívat na zemi, která před tisíci lety byla centrem kultury a všeobecné vyspělosti, na zemi, která světu zanechala spousty krásných památek, zemi, která byla cca před 3-4000 lety celá zelená, úrodná, sršející blahobytem a která je v souč. době z 92 % tvořena pouštěmi, polopouštěmi a neúrodnou a pustou krajinou – EGYPT.

Tato země se nachází v severovýchodní Africe, je to arabská země, kde drtivá většina obyvatel jsou muslimové, vyznávající islám a další skupinou jsou Koptové, čili křesťané. V prvních stoletích po Kristu byl Egypt převážně křesťanskou zemí a významným centrem křesťanského vzdělávání. Nicméně od islámské invaze v roce 639 n.l. převládlo v Egyptě muslimské právo a náboženství.

V současné době je to „policejní stát“, kde bez povolení jako turista nemáte téměř žádnou možnost svobodně cestovat a nikde není napsané, že toto povolení Vám bude uděleno. Kdo by v případě potíží právě na Policii spoléhal, tak z toho Vás také vyvedeme, jelikož po revoluci v lednu 2011 jsou ozbrojené složky v režimu jakéhosi „zimního spánku“ a tato se radši „nepouští do větších akcí“ a všichni čekají na již posunuté volby, které se mají konat údajně někdy počátkem listopadu. Situace znalí politologové a racionálně smýšlející egyptská inteligence má však strach z toho nejhoršího, aby se z Egypta po volbách nestal tzv. „islámský stát“.

…a nyní z naší cesty :

Po příletu na mezinárodní letiště do Hurghady, dne 3.9.2011, jsme se přesunuli do hotelového komplexu u moře a tam nám bylo dopřáno užívat si pohody a koupání do nedělního večera. V pondělí ráno, 5.9.2011, začalo to naše pravé dobrodružství. Naše skupina (cestovatelů v počtu 8 kousků) se po 9 hodinách autobusem přesunula jihozápadním směrem přes Východní arabskou poušť o 550km dál – do města Asuán, které patří k nejsušším a nejteplejším městům světa.

Asuán patří k nejkrásnějším městům celého nilského údolí. Jen několik kilometrů pod samotným městem se nachází ona pomyslná přerušovaná čára – obratník Raka, kde Slunce stojí jednou ročně – 21.6. – v den slunovratu, přímo nad hlavami a vrhá kolmý stín k tělu . Při našem pohledu z naší lodi, která stála kousek od slavného hotelu Mövenpick , kde nebydlel nikdo slavnější než Agáta Christie, která při svém působení v Asuánu napsala slavný román Smrt na Nilu, nemůžeme přehlédnout na západním břehu Nilu duny žlutohnědého písku, svažující se k temným kontrastujícím modrým vodám Nilu a uprostřed veletoku poklidný ostrov s Asuánskou botanickou zahradou, kde klid a ticho nachází onen lid asuánský. Asuán je nejjižnějším egyptským městem, které má více než čtvrt milionu obyvatel a je proslaven ještě kromě jiného i Asuánskou velkou (vysokou nebo také novou) přehradou, která je vysoká 111m, táhne se 480km jižně až za hranice Súdánu a zásobuje celé přilehlé okolí vodou a el. energií a pojme 165 000 000 kub. metrů vody a Asuánskou malou (nízkou nebo také starou) přehradou.

Asuán leží na křižovatce dávných obchodních stezek. Karavany velbloudů, naložené rozličným zbožím jako je koření, sůl, slonovina apod., toto území protínali a kulturu a zprávy přenášeli ještě dávno před narozením Krista. Etnikum jsou převážně Núbijci, což je oblast zasahující až za hranice již zmiňovaného Súdánu. Núbijci jsou o poznání tmavší než klasičtí Arabové a kulturou spíše spadají do jižnějších států Černého kontinentu.

Po příjezdu do Asuánu jsme se nalodili na čtyřpatrovou výletní loď Albatros Granada a v odpoledních hodinách jsme navštívili zmíněnou Asuánskou botanickou zahradu (foto 140-151) a navečer naše celá skupina navštívila na levém břehu Nilu núbijskou vesnici, do které jsme se přesunuli na velbloudech. V této vesnici nás ve zdejší základní škole učil núbijský učitel núbijskou abecedu a arabské číslice a také se nás snažil naučit psát núbijsky svá křestní jména, ale to končilo výpraskem z důvodu naší nepozornosti a následné nevědomosti – nutno podotknout, že v Egyptě jsou tělesné tresty rákoskou rozšířeny, přičemž jsme, když bylo ticho a nikdo nemluvil, slyšeli, jak se Komenský obrací v hrobě ! Bylo to velice nezvyklé, anžto arabština, jak známo, se píše zprava doleva a toto písmo připomíná rozsypaný čaj a nubijština spíše pohozené klacky v lese.

Po přenocování na lodi jsme v úterý brzy ráno navštívili archeologickou památku chrám Philae : – kdo by si myslel, že všechny památky stojí na tom samém místě, na kterém byli ve starověku postaveny, je na velkém omylu. Dokladem toho je i tento chrám Philae, který původně stál na stejnojmenném ostrově na Nilu, ovšem tento ostrov byl zaplaven z důvodu stavby Asuánské přehrady. Takže chrám byl v r. 1972-1980 postupně rozebrán a přemístěn na 300 metrů vzdálený a výše postavený ostrov Agilkija.

Chrám je zasvěcený bohyni Esetě. Najít zde proto můžeme jedny z nejmladších nápisů v hieroglyfech. a démotickém písmu.V chrámový komplexu se kromě Esetina chrámu nachází i další svatyně či chrám Imhotepa, Traianův kiosek, Hadriánova brána a římská kaple. Po obědě jsme odrazili od břehu směr 220 km vzdálený LUXOR, po horním toku Nilu.

Během plavby jsme v úterý večer navštívili posvátný chrám Kom Ombo : – pluli jsme po proudu Nilu z Asuánu směrem do Luxoru a asi po 50 km se na pravém břehu Nilu vyjevil nádherný chrám Kom Ombo. Po přeložení má význam něco jako „hora zlata“ neboť se zde mělo shromažďovat veškeré zlato z dalekého okolí. Chrám je zasvěcen dvěma bohům. Sobkovi – bohu zla s krokodýlí hlavou a bohu Horovi – se sokolí hlavou.

Krom zachovalých reliéfů zde můžeme shlédnout dochovaný starý kalendář a mumie krokodýlů. K nejpůsobivějším a nejzajímavějším reliéfům patří vyobrazení chirurgický nástrojů, reliéf Isis, demonstrující ženám průběh porodu, které se dle rytin v té době prováděli v jakémsi mírném podřepu. Dále reliéf lva chrlícího oheň na nepřátele, kteří mají pouze jednu ruku, neboť tyto jim byli sekány a egyptský voják dostal žold přiměřený počtu právě donesených rukou nepřátel.

Oko zaujme na nádvoří i hluboká studna o průměru cca 3 m, která se zove Nilometr . Je to vlastně obyčejná studna propojená s řekou Nil a podle toho kolik vody bylo v Nilu, tolik stoupla voda ve studni a dle toho se vypočítávali daně. Když bylo vody ve studni dostatek, znamenalo to, že je hodně závlahy, tudíž velká úroda, takže lid měl dostatek prostředků na odvod velkých daní a naopak

Po prohlídce se nám představila v podvečerních hodinách překrásná scenérie při západu slunce, která byla umocněna sepnutými reflektory, které umně osvětlovali fasády jednotlivých částí chrámu.

I zde stejně jako v ostatních chrámech naleznete dva typy sloupů – lotosový a papyrový.

Po dalších kilometrech plavby nás čekala další zastávka a to neméně nádherný chrám :

Chrám Edfu je starověký chrám nacházející se ve městě Edfu, a to na západním břehu Nilu. Měl by to být jeden z největších a nejzachovalejších chrámů v Egyptě.

Byl postaven v letech 257-237 před naším letopočtem, v ptolemaiovském období. Je zasvěcen bohu se sokolí hlavou – Hórovi. Jako stavební materiál posloužil pískovec. Vysoký je 36 m, široký 79 m a 36 m má na délku. Byl objeven v r. 1798 francouzskou expedicí, ale průzkum začal až v roce 1860 francouzským egyptologem Auguste Mariettem.

Zpřístupněn veřejnosti byl teprve v r. 2005 a o rok později k němu přibilo i úchvatné noční osvětlení. Kromě nápisů a grafitů vypovídající o jazyku, náboženství a kultuře v řecko-římském období tu jsou nápisy dokumentující průběh stavebních pracích na tomto chrámu. Nemůžete přehlédnou sochu samotného boha Hóra na nádvoří, dvě sloupové síně, nejsvětější svatyně a vedle ní komora s dřevěným božím člunem

Ve středu odpoledne jsme dorazili do samotného Luxoru.

Luxor: nebo také Veset a to do poloviny 16. stol př.n.l., kdy Egypťané zvítězili nad Hyksóny, což byl palestinsko-fenický semitský kmen, který do té doby okupoval Veset a okolí . Luxor je dnešní název. Leží asi 700 kilometrů jižně od Káhiry. Město je postaveno v souladu s pravidly egyptského náboženství: východ slunce je symbolem zrození, resp. života, západ je symbolem smrti. Proto veškeré chrámy, domy a jiné budovy, které obývali živí, byly postaveny na východním břehu Nilu. Západní břeh sloužil jako pohřebiště, jsou na něm zbudovány právě významná pohřební místa jako např. Údolí králů, Údolí královen, Hrobky šlechticů, Chrám královny Hatšepsut aj.

Kdo je trochu znalí, může mi sekundovat, že se jedná také o Théby. Ano a má pravdu. Théby je název řecký, zatímco Luxor pochází z arabského slova al-Uxúr, což znamená opevnění – souvislost s vojenskými tábory z římské doby.

Přímo vedle pravého břehu, kde jsme zakotvili, jen malý kousek od dnešního hotelu Winter Palace , kde také strávila kus života již zmiňovaná A. Christie, se nachází Luxorský chrám, který jsme si prohlídli za úplné tmy, fascinováni krásným osvětlením částí chrámů, sloupoví a obelisku a neodolatelnou alejí Sfing. Další den ráno naše návštěva směřovala na okraj Luxoru, kde jsme si prohlídli taktéž skvost Arábie a to Karnacký chrám. Karnak je název slavného kláštera ve Vesetu (dnešním Luxoru).

V rámci poznání života v Luxoru jsme projeli jeho levý břeh na oslících , což byla velká sranda (tu srandu jsem cítil na svém dřevěném zadku ještě ráno !) a pravý břeh jsme zase projeli za tmy na drožkách, tak jsme poznali i pravý arabský noční život na tržišti a temných uličkách. Naše zjištění bylo takové, že život na levém břehu je velmi prostý, většina domů nemá doposud zavedenou elektřinu a lidé zde žijí v bídných podmínkách, zatímco život na pravém břehu je už celkem moderní.

Přátelé, to kouzlo nočního arabského tržiště je nepopsatelné. Toho krásného zboží – textilií, potravin, vonného koření a jiného sortimentu, který se volně mísí se zápachem vanoucího z častých, v horku čpějících kaluží, které jsou z většiny tvořeny močí koní a oslů, volně stojících v uličkách a tupě zírajících na své majitele, kteří sedí v taverničkách či u řezníka stojí a nechávají si z hovězí kýty, která v tom horku visí volně na tyči stánku od rána, uříznout kousek toho žvance…no bylo to báječné, aspoň tedy pro mne. Můj názor ovšem nesdílela má drahá polovička a pravděpodobně ani Český hlavní hygienik.

V Luxoru se trochu pozastavíme v tom frkotu, jelikož zde na nás čekala ta nejpočetnější skupina návštěv.

Ve čtvrtek brzy ráno následovala prohlídka Údolí králů, Chrám královny Hatšepsut, zajímavé byly alabastrové dílny a bylo nám umožněno spatřit Memnonovy kolosy a tedy řekněme si něco k těmto skvostům :

Údolí králů je údolí , které sloužilo jako pohřebiště faraónů a šlechty Nové říše, od osmnácté do dvacáté dynastie starověkého Egypta. Údolí králů se nachází taktéž na na západním břehu řeky Nil naproti Luxoru pod vrcholkem hory El-Quorn a je rozděleno na Východní údolí a Západní údolí. V Západním údolí je veřejnosti zpřístupněn pouze jeden hrob – velekněze Aje, následníka panovníka Tutanchamóna. Většina těch nejdůležitějších hrobek se nachází ve Východním údolí. To je přístupné veřejnosti. Pouze pro návštěvu Tutanchamónovy hrobky je potřeba si připlatit, ale jestli budoucí návštěvníky můžeme obdařit dobrou radou, tak dle našeho názoru a dle naší skvělé průvodkyně jsou to pro většinu lidí vyhozené peníze a tím i zklamání (100 EL/os.), jelikož chodby ke třem jiným hrobkám, které máte již v ceně, jsou téměř stejné – no vlastně jsou hezčí, ta Tutanchámonova je totiž bez veškerých nástěnných reliéfů, protože holt zemřel dřív než byla hrobka hotová – jako právě v hrobce Tutanchámona a kdo si myslí, že uvidí něco nepředstavitelného, tak je také na omylu. Jde o šikmou chodbu do útrob hory směřující k malé místnosti, kde byl pohřben vladař, ale v souč. době se v těchto hrobkách nacházejí jen prázdné místnosti. S mumiemi vladařů se můžeme setkat na jiných místech a to v muzeích a to nejen v Káhiře, ale např. v Paříži, kam byla odvezena převážná část arch. artefaktů, které byli nalezeny na těchto, ale i na jiných místech Egypta.

Dalším zklamáním, na které Vás musím upozornit je, že v Údolí králů je zapovězeno fotografování i kamerování a nejde to bohužel ani za příplatek. Proto se z naší strany v této reportáži nevyskytují naše fota ani video – fotky, si v sadě můžete zakoupit za cca 30 LE na místě nebo se dají dohledat na internetu.

Chrám královny Hatšepsut – již z dálky majestátní stavba situovaná do klínu mezi úpatí hory a samotnou horu, která při prvním pohledu v člověku zanechá pocit jakési jeho (chrámu) malosti, ale čím jde blíže a blíže, tím se chrám stává najednou krásnější, mohutnější a lahodící oku je scenérie chrámu v hoře v kombinaci s krásnou azurovou oblohou bez jediného mráčku. Královna Hatšepsut byla jedinou staroegyptskou královnou, dcerou Tuthmose I. Měla se vdát za svého nevlastního bratra a dědice trůnu, který však zemřel brzy, před svými 30 lety a za následníka určil svého syna Tuthmose III. Jeho nevlastní matka, královna Hatšepsut za něho nejprve vládla jako regentka, ale později se nechala prohlásit za královnu. Nechávala se portrétovat na sochách a reliéfech se všemi atributy královské moci, a dokonce i s falešnými vousy – jako muž. Svému synovi Tuthmose III., stála v cestě stát se králem a ten ji za to nenáviděl. Po smrti královny Tuthmose III. zpustošil chrám a ten byl zachován jen v troskách. Od roku 1961 je v polsko-egyptské spolupráci chrám rekonstruován do dnešní podoby.

Při návštěvě nám bylo názorně ukázáno domorodými brusiči a vrtači, kterak se z hrubého polotovaru vyrábějí tradičním způsobem, tedy ručně a s jednoduchými nástroji, rozličné předměty tvarů, na jaké jen pomyslíte – zvířata, vázy, plakety, talíře, květináče atd…

Když jsem si prohlížel některé stránky, které psali mne podobní lidé – turisté, kteří tyto dílny navštívili, jak je dle nich práce úmorná a že cena za výrobky je dle toho odpovídající (vysoká), dovolím si trochu oponovat. Ano – jedná se o ruční práci, ale uvědomme si, že místní člověk, ač je odkázán na rukodělnou činnost, dále zůstává tím, kým je, tedy Arabem. Tím nemyslím nic špatného, naopak, lidé jsou to šikovní a ruční práci umí jako nikdo jiný na světě (viz. jejich koberce, tepané nádobí apod.), ale myslím tím, že je o nich známo, že na všechno mají čas a na rozdíl od nás se rozhodně nepředřou. Když se jim pracovat nechce, není páky, která by je k tomu donutila. Normálně jim jedna průměrná váza má zabrat cca 10-12 dní, ale z úst naší české průvodkyně, která žije v Egyptě již léta a zná poměry, nám sdělila, že se na zemi povalují rozpracované nádoby, které tu viděla již pře 2 měsíci – zkrátka, když se nechce, tělo nepostavíš!

Ten, kdo je movitější, si může výrobky koupit přímo v obchodě vedle dílny a ten, kdo má jednu kapsu prázdnou a druhou nemá, tak si může koupit napodobeniny kdekoliv v Luxoru na bazaru či trhu a ještě může zamachrovat tím, že když mu na tomto bazaru bude prodejce tvrdit, že je váza ZARUČENĚ pravá, tak mu poradím, aby ji nasadil na rozsvícenou visící žárovku, o které není ve stáncích nouze, tedy pokud Vás nezabije el. proud ze spousty dalších visících drátů – a váza prosvítá krásným světlem, mohla by být pravá, a pokud je turista vyloženě tvrďák, tak s tou vázou praští o zem. Když se nerozbije, tak by se teoreticky mohlo jednat o alabastr a kup je tedy možný, no a když se rozbije, tak mu přeji ze srdce hodně úspěchů při překážkovém běhu napříč celým Luxorským tržištěm před davem rozběsněných arabů točíc nad hlavou spoustou ostrých i neostrých předmětů a garantuji , že lehko Vám věru nebude, ale budiž Vám na druhé straně útěchou, že asi nebyla pravá !!!

Poté jsme měli po zbytek čtvrtku volno a většina z nás jej strávila na střeše naší lodi, která nám byla domovem od pondělka 5.9. do čtvrtku 8.9.2011 a na které byl malý bazén, kterého nám bylo dopřáno využívat po celou plavbu. Bylo zajímavé hovět si v bazénu na horní palubě (střeše) a přitom sledovat při plavbě život na obou březích Nilu (fota průběžná) a řvát na lidi :…předsedo…chcu plyn…!

Zatímco ostatní členové naší skupiny se ve čtvrtek vrátili do Hurghady strávit zbytek dovolené u moře, naše rozhodnutí bylo jiné (možná pro někoho dobrodružné, možná pro někoho zralé na poradu s lékařem specialistou) a to – přemluvit některé členy naší skupiny k noční dobrodružné cestě vlakem do 700 km vzdálené Káhiry, což se nám podařilo a naše zbylá skupina 6+1 osob se po této 9-ti hodinové cestě lůžkovým vlakem (mimochodem s večeří i se snídaní) ocitla v pátek brzy ráno na vlakovém nádraží v Gíze (i s naší perfektní průvodkyní, jejíž cesta s námi byla právě podmíněna našim minimálním počtem 6-ti osob), což je předměstí Káhiry a nenachází se tu nic víc slavnějšího, než Pyramidová pole se slavnými egyptskými pyramidami. Těmto vévodí nejvyšší pyramida světa jménem Cheopsova. Tato pyramida se skládá s 203 vrstev kamenných bloků a její výška je 137,5 m. Na její stavbu bylo použito 2 mil kusů kamenných bloků a celková hmotnost pyramidy se odhaduje na 5.mil tun.

Gíza – je vlastně královské pohřebiště, které je dnes součástí velké Káhiry, pohřebiště, na kterém odpočívají stovky úředníků a významných pánů 4. dynastie, pohřebiště, které si jako první faraón starověkého Egypta vybral pro místo posledního odpočinku Chnemkhufu – slavný Cheops a stvořil tak největší stavbu všech dob, stavbu, která ohromuje statisíce lidí již několik tisíc let, stavbu, která překonala lidské chápání.

První zmínky o pohřebišti v Gíze pocházejí již z pravěku, ale opravdu prvními stavbami na tomto místě byly právě až pyramidy. Není známo, jaký důvod vedl Chufua, faraóna 4. dynastie, vládnoucího více než třicet let, aby opustil královskou nekropoli v Sakkáře, založenou nejstaršími panovníky Egypta a nechal si postavit svou pyramidu právě zde, v Gíze. Postupně se k němu přidali také jeho syn a vnuk, Rachef a Menkaure a stovky významných úředníků, členů královských rodin a vojáků a vytvořili tak kolem pyramid obrovské město mrtvých.

Kdo se ve škole aspoň trochu učil, ví, že starým dobrým hlídačem pyramid je nikdo jiný než stará známá Sfinga . Další věty o pyramidách jsou si myslím zcela zbytečné, jelikož jste o nich jistě slyšeli již mnoho a mnoho.

Kousek od hlavního oplocení pyramidového pole a spodní – výstupní brány jsme v jedné z uliček Gízy navštívili státní výrobnu vonných esencí, které se vyvážejí do celého světa a jsou základem pro voňavky zvučných jmen jako Dior, Hugo Boss atd.

Po návštěvě pyramidových polí měla naše cesta pokračovat do centra Káhiry na káhirské náměstí Tahrír, kde se nachází Káhirské muzeum, kde kromě jiných památek můžeme spatřit Tutanchámonovu mumii. Tato cesta nám byla ovšem na poslední chvíli znemožněna, jelikož toto náměstí bylo uzavřeno z důvodů demonstrace dne 9.9.2011. Místo toho jsme podnikli náhradní program v Sakkaře a to návštěvu druhé nejstarší pyramidy – Džoserovy a dále jsme navštívili Imhotepovo Muzeum, kde jsme mimo jiné zhlédli i nejstarší mumii světa – mumii 11-ti letého panovníka. Muzeum bylo otevřeno pro veřejnost v roce 2006. Návštěvníci mohou ve třech sálech vidět vzácné předměty vykopané v Sakkáře, které nebyly nikdy předtím nikde vystavené. Je zde socha krále Džosera, bronzová socha Imhotepa, mnoho dalších soch, nádob, nástrojů, vzácná mumie a další.

Bohužel i v tomto objektu je taktéž přísně zapovězeno foto i video a pokud budete mít takové štěstí jako já, tak si o foťák či kameru ani neštrejchnete, jelikož strážce jsme měli neustále za zadkem !

V pátečních odpoledních hodinách skončila naše dobrodružná výprava, při které jsme absolvovali cca 2000 km autobusem, na lodi, pěšky, na oslech, velbloudech a vlakem, návratem autobusem z Káhiry do Hurghady , abychom si do konce dovolené užili také lenošení, opalování, koupání a potápění v moři, které bylo super, i když Hurghada zrovna není oproti jiným egyptským střediskům zrovna ke šnorchlování nejpříhodnější. V moři se nám podařilo zachytit mnoho krásných různobarevných ryb, korálů, mušlí a jiný podmořský život.

No a jelikož nám zbylo ještě několik penízů v egyptské měně a je velký problém, co s nimi, anžto zpět na euro či dolary je směňuje jen jediná banka a ještě musíte mít potvrzení o nabití (např. lístek z bankomatu), rozhodli jsme se je utrati návštěvou Delfinária v Hurghadě .

Po celou dobu naší dovolené nás zastihlo počasí bez jediného mráčku s teplotami kolem 36 °C a v Asuánu dokonce 42 °C. Během našich prohlídek nás prováděla paní průvodkyně, která byla Češka, v Egyptě žije již dlouhá léta a jako malá zde i chvíli vyrůstala. Navíc měla vystudovánu historii se zaměřením na Egypt, takže její výklad byl vyčerpávající a znala odpovědi na všechny naše otázky, které se týkali historie, ale i současného života v této krásné a zajímavé zemi.

Co na závěr – zkrátka – absolutně nelitujeme vynaložených peněz a vynaloženého úsilí v tomto klimatu nacestovat 2000 kilometrů autobusem, lodí, pěšky, na oslech, velbloudech, rykších a to vše v pěti dnech, místo toho, abychom se váleli jako lemry u bazénu či na pláži hotelu a užívali si „all inclusivních“ výhod, jelikož jsme poznali to, co se musí zažít a vidět na vlastní oči.

V životě lidském je řada situací, které nejdou popsat, které nestačí vidět v televizi v cizích dokumentech – byť v HD kvalitě, ale které se musí zažít na vlastní kůži a tato naše cesta byla právě jedna z nich. Poklona také patří našemu 13-ti letému synovi, který celou tuto výpravu absolvoval jako jediný svého věku ve skupině samých dospělých s nadšením a bez větších známek otrávenosti nad výmyslem svých „nechytrých“ rodičů, plahočit se kdesi po jakýchsi arabských kotárech, místo ježdění po toboganech, potápění v moři, neomezené konzumace zmrzlin, coly, vaflí s čokoládou a podobných požitků.

Opusťme tedy tuto zvláštní a pro nás těžko pochopitelnou zemi s tajným přáním opětovného návratu, abychom si splnili ještě neuskutečněné sny – například návštěvu samotného hlavního města Káhiry s Káhirským muzeem a dalšího neméně zajímavého města Alexandrií.

P.S. Sny si má člověk plnit nejenom o Vánocích. (Nebo slipy si má měnit jenom o Vánocích ???)

Malé rady:

Co poradit ? Nic – jenom se v tom plácejte samy – jako my !!!

NE, teď vážně – rad pro cesty do Egypta je na internetu až až, tak si myslím, že nemá cenu se zase opakovat s léky, používáním balených vod …..a není problém si je dohledat :

Do vlasti jsme se vrátili ve středu 14.9.2011 ve večerních hodinách.

http://www.belson.estranky.cz/clanky/komentare-z-cest/egypt-2011—napric-celou-zemi.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .