Na túry ze sedla Pordoi

Sedlo Pordoi /2239 m/ odděluje skalní skupinu Sella a hřeben Belvedere. Je zde velké parkoviště, stanice lanovky, několik hospůdek, zastávku tu má linkový autobus,prochází jím silnice z Canazei do Arabby. Vychází odtud značené vysokohorské cesty. Je výchozím bodem na jednu z nejsnáze dostupných dolomitských třítisícovek. Piz Boe /3152 m/.

Vysokohorská cesta č.601 odtud vede na hřeben Belvedere. Krásná, pohodlná cesta od chaty k chatě s nádhernými výhledy na nejvyšší horu Dolomit Marmoladu /3342 m/ a jezero Fedaja na jedné straně a na skupinu Sella na druhé straně. Cesta začíná u parkoviště v sedle a mírným výstupem jsme došli k prvním chatám Sass Bece, Baita Fredarola a Belvedere. Široká cesta vede téměř po rovině ve svahu horského hřebene krásnými loukami s bohatou květenou a občas je vidět svišť.Poklidnou chůzí jsme za hodinu došli k chatě Vial del Pan a za další hodinu k chatě Porta Vescovo /2516 m/. Vede sem lanovka z Arabby a tak je zde poměrně živo. Odpočinek a osvěžení na vyhlídkové terase opět s nádhernými rozhledy. 15 minut odtud je nástup na těžkou ferratu delle Trince v kolmé stěně La Mesoly. Při odpočinku tak můžeme pozorovat odvahu ferratistů. Tato ferrata je velice oblíbená a tak je zde vždy dost lezců. K návratu lze využít cestu č.680, která schází šikmo svahem na silnici , která vede z Arabby do sedla Pordoi, ale závěrečná část cesty do sedla se jde po této dost frekventované silnici. Cesta trvá 1,5 – 2 hodiny. Nebo se vrátit po stejné cestě. My jsme se po stejné cestě vrátili k chatě Vial del Pan, kde jsme přešli na neznačenou hřebenovou cestu s častými výstupy a sestupy. Přes vrcholky Cresta Larice /2535 m/ a Col del Cuc /2558 m/ jsme se vrátili do sedla Pordoi.

Po skalní římse Selly. Vycházíme opět z parkoviště sedla Pordoi. Po asfaltové silničce se vydáváme východním směrem a po 1,5 km jsme došli k německému hřbitovu a památníku padlým v I. světové válce Osario del Pordoi /2242 m/. Po prohlídce památníku jsme značenou cestou začali prudce stoupat. Cestička se klikatí sutí přes první patro skal až na skalní římsu pod mohutnou skalní stěnu. Došli jsme k nástupu na jednu z nejtěžších zajištěných cest v Dolomitech ferratu Cesare Piazzetta /2660 m/.Schází se zde zájemci o zdolání této ferraty a také diváci, kteří obdivují jejich výkony. Prvních 150 metrů vede v extrémně těžké stěně, takže je na co se dívat. Mnozí, kteří přišli pokořit tuto zajištěnou cestu při pohledu na vytyčenou trasu v kolmé stěně to vzdávají, nebo zkusí prvních 5 až 10 metrů a vracejí se. Syn s kamarádem se rozhodli pro ferratu. Pohodlně jsem se posadil na veliký balvan a sledoval jsem jejich postup stěnou. Když mi zmizeli po překonání nejtěžší části a lanového mostu tak jsem se pomalu vydal po skalní římse. S častými zastávkami jsem pokračoval směrem do skalního kotle Gran Valacia na dohled od chaty Franc Koster. Zde jsem se opět posadil a kochal jsem se nádherným rozhledem na zasněžený vrchol nejvyšší hory Dolomit Marmoladu. Stejnou cestou jsem se pak vracel zpět . Od nástupu na ferratu jsem pokračoval cestou č.626 dál po terasovité skalní lávce, pod úchvatnou skalní stěnou, až na suťovisko na cestu č. 627, která schází od chaty Forci Pordoi do sedla.