Na motorce po Vietnamu 2004

Cestovat po Vietnamu na motorce je určitě jeden z nejlepších způsobů, jak poznávat odlehlé kouty této země, není-li to snad způsob ze všech nejlepší a nevhodnější. Najdou se sice i mezi námi někteří pochybovači, ale obvykle jim není popřáno mnoho sluchu a jejich argumenty proti jednostopému železnému oři jsou pro našince malicherné. Cestování na motorce Vám poskytne volnost v pohybu i volby jízdních přestávek, dostupnost špatně přístupných oblastí, kam auto nebo autobus neprojede, dobrodružství, vítr ve vlasech a zážitky navlas stejné s těmi, které zakouší většina domorodců, protože právě XE MÁY, tedy motorka, je jejich zdaleka nejčastějším dopravním prostředkem.

Abychom však byli spravedliví, musíme uvést, že celá věc má i své stinné stránky. Předně jste na svou motorku vázáni, tj. při svém putování se k ní musíte vždycky vracet, i když se třeba vydáte pěšky do hor, na plavbu lodí nebo vyjížďku na slonovi. Dále pravděpodobně budete nuceni svou cestu zakončit tam, odkud jste vyjeli, protože musíte stroj vrátit v místě vypůjčení; existují však i výjimky, např. při cestě Hanoj – Saigon je podle všeho možno motorku vrátit v cílové destinaci. Na motorku s sebou určitě potáhnete podstatně více věcí, než byste potřebovali při jiném způsobu dopravy. Jednak při jízdě pěkně profukuje a bude vhodné se obléci více než jen do trika a kraťasů, určitě se Vám bude hodit pláštěnka a dále i něco čistého na převlečení, protože do místa určení dorazíte zabláceni popř. zaprášeni od hlavy až k patě. To nejhorší však teprve přijde: Riziko dopravní nehody a vážného úrazu rozhodně nelze zanedbat. Kdo nemá s řízením větší zkušenosti, tomu rozhodně nemůžeme cestování na motorce doporučit s čistým svědomím; vězte, že několik vyjížděk po vsi na pionýru kdysi v pubertě Vám nebude dostatečnou průpravou… Na každý pád s sebou vozte alespoň dezinfekci a pár dalších nezbytností první pomoci, které umíte používat. A nakonec: ve Vietnamu prakticky nemůžete jezdit na motorce legálně. Neplatí tu žádný řidičský průkaz vydaný mimo Vietnam, ani tzv. mezinárodní. O vydání místní verze řidičského oprávnění musíte poměrně zdlouhavě žádat, což asi nebudete ochotni podstoupit a věnovat nesmyslné proceduře drahocenný čas. Jaké problémy může řízení bez řidičáku přinést a jak se k takové situaci obvykle staví vietnamská policie, o tom bude ještě řeč.

Každá maličkost něco stojí

Kolik Vás legrace kolem motorkářského výletu může stát? Předně ve Vietnamu je poměrně levný benzín (xăng), v současné době asi 6 000 dongů za litr. Koupíte tedy téměř 3 litry za dolar. Existují dva druhy benzínu: méně kvalitní 90 a o něco lepší s označením 92. Cenový rozdíl je nepatrný a podle mých zkušeností oba benzíny na výkonu poznáte, takže se nevyplatí šetřit. Benzínky najdete na všech silnicích poměrně hustě. Ceny benzínu jsou určovány státem, stejně ale zjistíte, že benzín stojí pokaždé jinak, protože Vás zhusta ošidí na objemu; za plnou nádrž zaplatíte na různých místech cenu s rozptylem klidně 50%. Další položkou v rozpočtu bude půjčení stroje, bez větších problémů by mělo být možné sehnat slušnou motorku za cenu kolem 5 USD na den. Při půjčování se na motorce předem zkuste pořádně projet a nenechte se uchlácholit výmluvami. Nároky Vietnamců na technický stav vozidel všeho druhu jsou podstatně mírnější, než je pro našince zvykem, ovšem na úkor Vaší bezpečnosti. Bezpodmínečně si zkontrolujte obě brzdy a klakson. Nezapomeňte na helmu (mũ bảo hiểm). Bez ní se vydá na cestu skutečně jenom sebevrah, na hlavních silnicích je nošení helmy dokonce povinné, i když se toto nařízení porušuje.

Učíme se jezdit

Jakými pravidly se řídí provoz na vietnamských silnicích? Asi jediné, co Vám bude připadat stejné jako v Evropě, je jízda vpravo. Na všechny ostatní návyky můžete rovnou zapomenout. Nemyslete si však, že trošku živelný pohyb vozidel na silnici je něco méněcenného, a nesnažte se ostatním vysvětlovat, jak se má správně jezdit, zatáčet, dávat znamení ostatním řidičům atd. Jiný kraj, jiný mrav; pokud budete mít možnost účastnit se provozu na vietnamských silnicích dostatečně dlouho, pravděpodobně přijdete na to, že v daných podmínkách pravidla–nepravidla fungují prakticky optimálně a je ve vlastním zájmu každého se jim maximálně přizpůsobit. Jezděte nepříliš rychle, takříkajíc s davem, s dostatečným přehledem, V hanojských ulicích se připravte na hustý provozpozorně sledujte dění před sebou a zbytečně se nezajímejte o to, co se děje za Vašimi zády. Naučte se přiměřeně troubit, klakson je alfou i omegou bezpečného a čitelného řízení. I když se Vám možná zpočátku bude zdát, že troubí každý na každého a ve výsledné vřavě to stejně nepomůže vůbec nikomu, uvidíte, že – až na některé chronicky hluché jedince – řidiči na troubení vcelku adekvátně reagují. Jiné obecně platné pravidlo mě nenapadá; o přednosti v jízdě se dá říci snad jen tolik, že je určována hlavně plynulostí provozu a přitom v hierarchii náklaďák – autobus – auto – motorka – jízdní kolo má celkem přirozeně přednost vždy ten silnější.

Dopravní nehoda

Upřímně Vám přeji, aby se Vám na cestách nic špatného nepřihodilo. Nehoda se však na silnici semele tak rychle, že se člověk nestačí divit, na vietnamských silnicích jsou bohužel na denním pořádku i ty smrtelné. K některé nepříjemnosti se také můžete připlést, aniž byste byli jejími přímými aktéry. Ve městě má nehoda typický průběh. Několik motorek do sebe ťukne, padající s sebou sundá další, kteří jedou nic netušíce v bezprostřední blízkosti. Nejméně jeden zůstane ležet na zemi, často pod motorkou, případně ještě zavalen nákladem, který právě vezl. I na té nejliduprázdnější ulici se v mžiku seběhne dav čumilů a zevlounů, z nichž všichni mají hojné zásoby dobrých rad, užívají si nenadálé a vítané vzrušení celkem vzato bez ohledu na zdravotní stav ležícího nešťastníka. Málokdo se rozhoupe ke konkrétní akci. S přihlédnutím ke spletitému kontextu specifického zdravotnického systému, kdy je potřeba při příjmu v nemocnici prokázat schopnost zaplacení péče, není zvykem se hrnout do převozu raněného. Pokud při dopravní nehodě není nikdo raněn a všichni se bez větších obtíží sesbírají z asfaltu, následuje jiný scénář. Zůstává dav diváků a radilů, ale hlavními účinkujícími jsou v tomto případě účastníci nehody, kteří zpravidla rozpoutají hlučnou hádku a nebývá daleko k lehčí rvačce. Přirozeným vyústěním nehody je totiž určení řidiče, který bude nucen platit. Tato loterie má své zákonitosti, které mají pramálo společného s vinou či nevinou v kritické dopravní situaci. Např. zaplatit ostatním může jen ten, kdo má peníze, nebo na to alespoň vypadá. Pokud srazí auto motorku anebo motorka kolo či chodce, velmi pravděpodobně bude náhrada škody připsána řidiči silnějšího (a dražšího) dopravního prostředku.

Známé případy nehod jsou plné ztěží uvěřitelných vyústění. Nespoléhejte nikdy na to, že by určení viníka mělo jakékoli racionální jádro – rozhoduje šikovnost v jednání, silnější hlas nebo paže a též sympatie davu. Přivolaný policista má stejně podivná kritéria. Nutno říci, že policie může mít tendenci mírně stranit cizinci, což pravděpodobně souvisí s všudypřítomnou snahou zanechat v turistovi co nejlepší dojem z navštívené země. Tím se oklikou dostáváme k vietnamské policii.

Policie

Je všeobecně známo, že policie, stejně jako všechno ostatní ve Vietnamu, je skrz naskrz prolezlá korupcí. Pokud však nejste mistrem v rozdávání úplatků (což se, pravda, i v ČR dá solidně natrénovat), nejspíše se k podplácení nedostanete. Rozdávání a přijímání „pozorností“ má svá pravidla a delikátní průběh, pro jehož realizaci Vám bude chybět jemnocit a znalost podmínek.

Ke styku s policií přijdete snad jen tehdy, dojde–li k nehodě. Náhodné kontroly ze strany dopravních policistů se cizincům vyhýbají, a pokud se nechováte vysloveně nevhodně, policie Vám promine i sem tam nějaký přestupek, zejména je–li spáchán z očividné neznalosti či nešikovnosti. Policie Vás nebude stavět a kontrolovat, zda máte řidičské oprávnění, protože je jí naprosto jasné, že jej na 100% nemáte. Ostatně také pro domorodce je vlastnictví řidičáku řídkým úkazem. Pokud však už dojde k nehodě, každá drobnost je velmi vítanou záminkou pro rodící se problémy; v takovém případě Vám řízení bez řidičáku může závažně přitížit.

Kam se vydat?

Jet můžete bez nadsázky kamkoliv, záleží jen na Vás, co chcete vidět. Ve městě jezdit turistům spíše nedoporučuji, je to zbytečné riziko a existují alternativní bezproblémové a celkem levné možnosti dopravy (xe ôm). Jinak máte na výběr rýži, hory, národnostní menšiny, moře a několik zajímavých památek rozsetých po celém Vietnamu. V současné době jsou prakticky všechny cesty, které najdete i na té nejpodrobnější mapě, pokryty asfaltem. Lepší cesty jsou bezpochyby na jihu země, tímto tvrzením snad nikoho neurazím. Po celém Vietnamu je nicméně velmi patrná snaha cesty mohutně rekonstruovat a rozšiřovat, bohužel v této horlivosti je právě kámen úrazu. Nikdo Vám nemůže spolehlivě říci, že v té které oblasti je dobrá nebo špatná silnice. Ještě vloni tam možná byla krásná romantická úzká silnička, ale zrovna v čase, ve kterém Vy přijedete, najdete stovky kilometrů zcela rozkopaných, rozbahněných, zahalených v oblacích prachu, plných dělníků se sbíječkami a nádavkem vražedné brázdění nákladních aut, ze kterých se bude na Vaši hlavu sypat písek a štěrk.

Celkově ale můžete počítat, že ujedete denně maximálně okolo 200km, spíše si dávejte limit 150, obzvlášť pokud chcete cestou něco vidět. Na rovinatých cestách jihu a po dálnici č. 1 (Hanoj – Saigon) můžete ujet klidně 300km i více. Důrazně nedoporučuji jezdit v noci, snažte se proto držet si určitou rezervu a dojíždějte pokud možno s mírným předstihem. Po „dálnici“ není jízda zrovna zábavná, ale (zvláště dál od Hanoje) se jedná o nepříliš vytíženou obyčejnou silnici, v žádném případě nečekejte pro každý směr oddělené pruhy. Také nečekejte, a to nikde, smysluplné dopravní značení a směrové ukazatele. Buďte skeptičtí k radám místních, co se týká správné cesty, protože – bez nadsázky i bez jakéhokoli pejorativního podtextu – málokdo z nich v životě dojel dál, než do sousední vesnice. Zato se můžete spolehnout na jejich vstřícnost, pohostinnost, dobrou náladu, zvědavost a čirou radost jen z toho, že vidí cizince. Všemožně se proto snažte po sobě zanechat dobrý dojem, aby se i příští návštěvníci setkali se stejnou důvěrou ze strany místních, jak se určitě poštěstí Vám.

Přeji Vám na cestách dobrý postřeh, chladnou hlavu, hodně štěstí a nečekané zážitky.