Mozart v Hanoji 2008

Večer v Hanoji. K Městskému divadlu (Nhà hát Lớn Hà Nội) se sjíždějí taxi, rikši i motorky přivážející hosty na představení Kouzelné flétny (Cây sáo thần), které za pár minut začne. Ruch před divadlem odpovídá běžnému obrázku hanojské ulice. Při vstupu do divadla ale zapomínám, že jsem v Hanoji. Interiér zcela připomíná evropská divadla. Přišla jsem do divadla postaveného v pařížském stylu poslechnout si operu rakouského skladatele v hlavním městě Vietnamu.

Pohodlně se usadím v lóži vyhrazené pro čtyři osoby. Až do začátku jsem tu sama. Rozeznívá se předehra a začíná vlastní děj opery. Opera je zpívána v němčině s titulky ve vietnamštině. Mluvené dialogy jsou pronášeny ve vietnamštině s titulky v angličtině. Tato kombinace je asi v daném prostředí nejvhodnější a nejsrozumitelnější.

Z programu jsem zjistila, že všichni pěvci jsou vietnamského původu.. Zaujal mě především pěvecký i herecký výkon teprve pětadvacetileté představitelky Paminy Phạm Việt Dung. Její krásný soprán spolu s působivým hereckým výrazem z ní vytvářejí skvělou představitelku této role. Velmi přesvědčivá byla scéna s nožem ve 2. dějství, v kterém se Pamina chystá zabít. Velmi pozoruhodný byl rovněž herecký výkon basisty Vũ Mạnh Dũng, představitele Papagena. Komické mluvené pasáže pronášené vietnamštině byly vynikající.

O přestávce po prvním aktu jsem se procházela interiérem divadla. Chvílemi jsem si znovu musela kladla otázku, zda jsem vůbec v Hanoji. Vyhlížím ven z balkonu, divadlo je obklopeno palmami. Sešla jsem do prvního patra, kde byly k prodeji knihy, ale občerstvení žádné. Zeptala jsem se uvaděček, jestli je tu možné koupit nějaké nápoje, a byla jsem poslána postraním vchodem před divadlo, kde pouliční prodavačky mřížemi prostrkovaly vodu v lahvích. Přece jen jsem v Hanoji…

Když jsem se vrátila na místo, slečny, které v prvním dějství seděly za mnou, tu už nebyly. Vedle mě se usadil Vietnamec, který celé představení nepřetržitě fotografoval. Na začátku druhého dějství si jeden z diváků ze svého místa v lóži dokonce i zatelefonoval.

Druhé dějství bylo skvělé. Vũ Mạnh Dũng, představitel Papagena, s mimořádně vytříbeným smyslem pro situační komiku, exceloval.

Poslední tóny dozněly, představení skončilo. Publikum odměnilo umělce potleskem sice vřelým, ale kratším než bývá zvykem v evropských divadlech.