Motril-tapas

Při svých cestách po jihu Španělsku jsme navštívili město Motril v provincii Granada. Jedná se o nejvýznamnější průmyslové město na této části pobřeží, které je známo svým rybářským přístavem. My jsme zde potřebovali pouze přespat a přesednout na další autobusový spoj, přesto jsme zažili něco zajímavého.

Je hezké počasí a máme čas, tak usedáme na lavičku na náměstí blízko autobusového nádraží a svačíme. Vedle nás je Evangelický kostel, kde se koná zajímavý jazz-rockový koncert nebo mše. Jak záhy zjistíme, svačinu na náměstí jsme si mohli odpustit. Pokračujeme totiž do restaurace, kde si dáváme pivo.

Po chvíli se tam „rozjíždí kulinářský koncert“. Poznáváme Tapas, oblíbený pokrm k nápojům nejen v rámci oslav. Jedná se o malé porce jídla, které se dají skvěle kombinovat a z nichž nám vytvářejí celou chutnou hostinu. Teplé párky a kousky pečiva, gulášek také s pečivem, nakládané fazole s uzeným, kuřátko, bramborovo–zeleninovo-masový salát a nakonec smažené rybičky. Je možno dostat cokoliv, olivy, sýr, albóndigas (masové krokety) nebo boquerones (ančovičky v octě) anebo úplně něco jiného, co podněcuje žízeň, talent a výmluvnost. Nakonec jsme měli každý šest třetinkových piv, jelikož tak báječnou hostinu nebylo možno, ani nebylo chtěno dříve přerušit. Když už totiž člověk jednou cestuje, musí navštěvovat také hospody. Musí se projíst a propít danou zemí. A čím je tato země vzdálenější a zajímavější, tím toho musí sníst a vypít víc. Každý cestovatel i pocestný zcela jistě potvrdí, že vzácná a podstatná věc je dobrá hospoda. Toto také napsalo již několik slavných spisovatelů ve svých knihách.

Údajně tapas vznikly ve 13. století ve Španělsku za vlády kastilského krále Alfonse X. Lékaři mu zakázali velké a bohaté hostiny a doporučili mu jíst častěji a menší množství jídla. Důležité také bylo každé sousto zapíjet douškem nějakého dobrého moku. Tento způsob stolování se vladaři velmi zalíbil a tak nařídil nabízet tapas k vínu či pivu v každém hostinci.

Po návratu domů jsem zjistil, že nemám žádné pořádné fotografie. Asi je to tím, že jsem byl vždy tak zaujat kulinářskými zážitky, že jsem si na fotografování vzpomenul až po jídle.