Motovýlet do Živogošće

Tuhle cestu jsem plánoval už dva roky a konečně na ni došlo, takže trasa i cíl je jasný…. Jedeme k sestře mojí přítelkyně, Markétě, která žije na Makarské riviéře v Chorvatsku. Vyrážíme sami na SVčku 650S, pro který je to první velký výlet. Dálnice nepřipadají v úvahu, cestu mám naplánovanou po okreskách přes Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Slovinsko, část Itálie a Rakousko. Naším cílem během cesty bylo tedy koupání v Balatonu, návštěva Sarajeva a dalších bosenských měst a cestou zpět slovinský Triglavský Národní park. Tuto cestu jsem ještě spojili s vyřizováním uzbeckých víz ve Vídni, kam máme naplánováno vyrazit v létě, ale tam už teda bez motorky 🙂

1. den (290km)

Původně jsem si myslel, že vyrazíme brzo ráno, ale pršelo a tak nebylo kam spěchat, odjíždíme odpoledne kolem druhý. Stejně chceme jen na Moravu a na to pár hodinek stačí…berem to přes Jižní Čechy, D1 nepřichází v úvahu. První zastávka v Táboře a po kafíčku vyrážíme směrem na Jindřichův Hradec. Silnice krásný, překvapivě dlouhý rovinky krásnou jihočeskou přírodou. V Jindřichově Hradci se stavíme na okouknutí místní úzkorozchodné železnice a beru poprvé benzin (10,03lit.; 345 Kč; spotř. 4,7). Poté začínáme plout 130km/hod. rychlostí po nádherné klikaté silničce bez provozu směr Telč, kde omylem najíždím na zkratku do Želetavy po silnici č. 112. Přes Moravský Budějovice přijíždíme k Vranovský přehradě, ale jelikož už je dost hodin, rozhodujeme se neutrácet za kemp. Našli jsme flek přímo na hraniční čáře u cyklistické trasy Praha – Vídeň. Po lehkým offroadu po polních cestách spíme na kraji louky…

2. den (313km)

Budíček je na sedmou a vyrážíme se umýt na benzínku, kde tankuji ( 6,24lit.; 230 Kč; spotř. 4,5) a kupuji rakouskou známku na 10dní za 141 Kč. Přijíždíme do Vídně a podle GPS, kterou jsem měl půjčenou na mobilu pohodlně nacházíme ambasádu. Mapu, kterou jsem si pro sichr vytiskl, jsem naštěstí použít nemusel a jsem za to velice rád, když jsem viděl jak je Vídeň rozlehlá. Na ambasádě, kde jsme v úředních hodinách (po,st,pá 9:30 – 12:00) je nám sděleno, že pan konzul je na návštěvě v Budapešti a že to můžeme zkusit večer. Takže jo, jakou máme jinou šanci. Prohlídka města nepřipadá v úvahu, je děsný vedro a tak mě Veronika naviguje na pláž k Dunaji, kterou zahlídla cestou na ambasádu. Je tak hrozný vedro, že koupačka je jasná, Dunaj je fakt teplá a celkem i čistá. Po páté hodině odpoledne odjíždíme na druhý pokus k ambasádě. Po dalších 2-3 hodinách čekání a hraní karet na chodníku ve čtvrt na devět přijíždí konzul. Víza nám naštěstí dal, mohl se na nás vykašlat, kdyby je nedal museli bychom celý náš výlet přeplánovat. Trochu nás teda mrzí, že jsme museli zrušit cestu do Budapeště, kam jsme chtěli jet na koncert, tak příště. Takže bylo kolem 9 večer, k Balatonu je to zhruba 200km. Noční rakouská dálnice je v pohodě, na hranicích beru benzin (8,06lit.; 11,52EUR; spotř. 4,7) no a horší to začíná být v Maďarsku na okresce. Valíme to po silnici č. 84 přes Sopron a víc jak 90 km/h. se nedá jet. Nevidím moc na cestu a po boku máme šílený blesky, který se nebezpečně blíží. Nakonec bouřku míjíme a vzdalujeme se jí. Dojeli jsme dodávku, která to celkem žene a krásně mi svítí na cestu, tak jsem se na ní nalepil. Pro větší jistotu bezpečí v té tmě tmoucí Verča bere reflexní vestu. Jedem po nekonečných rovinách až nakonec okolo půlnoci vybíráme kemp na severním břehu Balatonu. Jmenuje se Eldorádo, stavíme stan a jdeme hned na kutě.

3. den (67km)

Ráno nás čeká velmi úsměvné překvapení….měl jsem o Balatonu určitě představy, ale tohle předčilo všechna očekávání. Po asi 20ti metrovém molu slézám do vody a cítím chladivé bahýnko do kterého se stále hlouběji zanořuji. Takže Balaton je o bahnu po kolena a vodě do pasu i 100m od břehu.

No nic, je to hrozná prdel, plaveme dál od břehu a když si chceme odpočinout jednoduše se postavíme. Už víme proč mají v kempu velký bazén. Odpoledne jedem na lehko na výlet do 30km vzdáleného městečka Sumeg, kde jsme v noci cestou k Balatonu zahlédli krásně nasvícený hrad. Prohlídka byla pěkná, pro zájemce i možnost si vyzkoušet pár mučících zařízení 🙂 Cestou zpět beru (7,84lit.; 3316 HUF; spotř. 4,0). Večer karty na molu a koupání…Za to noc nás zase pěkně proškolila, přišla šílená vichřice, s kterou jsme bojovali okolo druhé hodiny v noci, výsledkem běsnící bouře byl roztržený stan a zatopený kemp…..

4. den (451km)

V ceně kempu (cca 600 Kč – stan, 2 osoby, 2 noci) je zahrnutá i snídaně, takže se jdeme na cestu nadlábnout míchanými vejci a výborným kafíčkem. Vyrážíme zhruba v půl desátý a přes celý Maďarsko upalujeme po šíleně dlouhých rovinách s naštěstí dobrým asfaltem. Po silnici č. 68 vjíždíme do Chorvatska, hranice byli zhruba na pět minut. Konečně Maďarsko za námi a začíná krásná silnice s otevřenými zatáčkami a kopci. Jedem celkem svižnou jízdu, máme silnici sami pro sebe. Vesnice se vzpamatovávají z války, která skončila v roce 1995, tedy před 17 lety, ale stále jsou tu vidět její následky. Cestou vidíme spousty úplně nových domů bez fasády a nebo rozstřílené ruiny na spadnutí. Na téměř každém druhém nebo třetím domu jsou díry po kulkách. Člověka to zaskočí, tolik let po válce a pořád ji vidíte kolem. Jedem po silnici č. E661 na Novou Gradišku. Už začínám pokukovat po benzínce a kde nic tu nic. Když už konečně nějakou vidíme, má z neznámých důvodu zavřeno, neúspěšný jsme i u druhý, třetí a nakonec ze mě padá úleva a u čtvrté beru (8,94lit.; 92,26 HRK, spotřeba 3,9) Takhle nízkou spotřebu jsem nikdy neměl, takže se nemusím bát dojezdu více než 300km. V Lipiku koukám po všem možném a tak špatně odbočuji a lehce bloudíme.

S pomocí domorodců přijíždíme na hraniční přechod s Bosnou a Hercegovinou. Dlouhou frontu, v tom úmorném horku předjíždím a za hranicemi dáváme pauzu. Chtěli bychom dojet do Jajce, uvidíme jak to budeme cestou zvládat, máme na kontě už dost kiláků. Ptáme se pro jistotu na poplatek za dálnici. Dálnice v Bosně jsou údajně zadarmo, takže najíždím hned za hranicemi na dálnici směr Banja Luka. Když jedu pět minut po úplně prázdný dálnici, kde nejede auto ani v protisměru, začnu mít obavy jestli to není nějaká past 🙂 Najednou asi po 10km zničehonic dálnice končí a jedu podle intuice, protože značení prostě není. Po nějakých vesničkách najíždíme na silnici do Banji Luky, která se těsně před městem opět mění na dálnici. Na úsek od Banji Luky do Jajce jsem slyšel samou chválu, a tak jsem zvědav co nás čeká.

Jsme celkem unavení, ale tenhle úsek nás dost nakopne. Překrásná klikatá silnice v hlubokým kaňonu podél řeky Vrbas. Těchto 70 km bylo zatím to nejhezčí co jsme viděli…V Jajce kolem půl deváté nacházíme kemp „Plivsko jezero“ a za 10,23 EUR pro dva, stan a motorku uléháme.

5. den (229km)

Po včerejším dni spíme dlouho a dopoledne jedem na obhlídku na lehko do města Jajce. Mají tu spousty pěkných vodopádů a tak fotíme a procházíme se po městě. Měním 20 EUR na 38 marek a jdeme na prohlídku města. Stejně jako Banja Luka, Sarajevo, Mostar, Srebrenica, tak i Jajce je jedno z mnoha větších měst, která byla během války značně zničena a i zde je to stále vidět.

Dali jsme si kafe na náměstí a při cestě zpět do kempu beru benzín (9,41lit.; 22,58 BAM, spotř. 3,7). Kocháme se Plivským jezerem, vodopády a opouštíme Jajce. Akorát netuším, že nastane peklo motorkáře zvané „frézování“. Celá cesta do Donji Vakuf je vyfrézovaná, takže jsme si to patřičně užili. V Donji Vakuf je spousty lidí a aut asi nějaký svátek či co, tak to projíždíme a jedem do krásných průsmyků bosenských hor. Koukáme po mešitách, okolí a Verča dělá krásné fotky za jízdy. Od Travniku nastává další hrůza. Zvětšil se provoz, jedu v koloně zhruba šedesátkou. 40 km před Sarajevem nás zachraňuje dálnice, i když najet na ní znamená jet opět offroad úsekem. Platíme 4,6 BAM za dálnici při vjezdu do Sarajeva a hledáme ubytování. Přejíždíme sem a tam, ptáme se dokonce v nějakým penzionu a nakonec se ptáme policajtů. Při vysvětlování, kde najdeme kemp, u nás staví místní motorkář na enduru.

Hned se ptá s čím potřebuje pomoct, byl fakt ochotnej a že násdoprovodí do kempu. Proč ne, tak s ním jedem. Pěkně to přes město valí., až se mi zdá že jede až moc rychle, ale musím ho stíhat, abych ho neztratil. Ukázal nám bezva kemp Oaza (24EUR) Stavíme stan a jedem ještě nalehko do města. Nacpeme se gyrosem a koukáme na staré centrum Sarajeva. Po procházce, sedáme na mašinu. Po lehkém bloudění při cestě do kempu spadne na nás pár kapek. Den byl dlouhý tak jdeme brzo spát.

6. den (264km)

Ihned po probuzení jedem opět do města, abychom si ho prohlédli za světla. Ke snídani si dáme burek s tekutým jogurtem a vyrážíme do centra. Sarajevo je co se týče víry, velmi multikulturním městem, jsou zde kostely, synagogy i mešity.

My jsme navštívili především část muslimskou nazývanou Stari Grad. Při návratu na parkoviště k motorce jsme si všimli, že nám ji někdo ojel, nevím jestli ze zášti, spíš chtěl sundat znak Suzuki, takže máme na nádrži šrám, co se dá dělat. Beru benzin (10,42lit.; 25,01 BAM, spotř. 4,1) a po poledni vyrážíme do Chorvatska. Po překrásných silnicích přes hory a zastávce na koupačku dorážíme do Mostaru. Dáváme si oběd, místní specialitu čevabi a pleskavicu. Od oběda nás vyhání pohled na vydatnou bouřku na obzoru. Projíždíme Mostarem, fotky děláme za jízdy a při výjezdu z města na nás padá první déšť, raději zastavujeme na benzínce, protože se rozpršelo docela dost. Po dešti vyrážíme směrem na Metkovič. Hranice jsem málem projel, policajta v budce jsem přehlídl a závora byla otevřená, takže po úsměvném couvání dáváme pasy na kontrolu. V Chorvatsku nás vítají děsnou kolonou, kvůli spadlému kamení, kde dopravu řídí policajt. Čekáme 15min. a někteří řidiči jsou dost nevrlý, že si to jdou dokonce vyřídit osobně s policajtem, protože pouští nepřetržitě auta v protisměru. Už se tomu troubení a všemu kolem s bosenskými motorkáři smějeme. Kolonu aut jsme samozřejmě předjeli a jako první vyrážíme na prázdnou silnici. Závěr dne jsme završili krásnou jízdou při západu slunce po pobřeží do Živogoště, kde bydlí Veroniky sestra.

7., 8., 9. den (0km)

Koupání…:)

10. den (376km)

Vyrážíme v 8:30 a kousek před Makarskou beru (9,32lit.; 93,48 HRK; spotř. 3,7), po pobřeží jedem směrem na Split, odbočujeme vpravo do vnitrozemí na silnici směrem Cista Provo. Poté č. 60 směr Sinj, kde se napojujeme na silnici č. 1. Vnitrozemí Chorvatska je moc pěkné, silnice v luxusním stavu a díky dálnici absolutně prázdné, takže si jízdu náležitě užívám až občas cítím svíjení kolen Verči, že jedu asi moc rychle či co:) Míjíme jezero Peručko a v Kninu se stavujeme v obchodě pro oběd. Jídlo bereme sebou a hledáme flek kde se najíst. Stavíme až po cestě na takovém zajímavém místě u vesnice Prevjest, kulisou nám jsou rozstřílené domy.

V Gračaci odbočujeme na silnici č. 50, kde ze začátku zas opravují silnici a několikrát čekáme u semaforu, ale za to nás odmění úsek zhruba 40km před Gospičem, kde nepotkáme jediný auto a po famózní silnici plný zatáček na rychlost 120-140km si užíváme jízdu do Gospiče. Teda až do chvíle, kdy mě píchne za jízdy včela do krku… naštěstí z toho nic tak hrozného nebylo, chvilku čekáme a pak vyrážíme dál. Cestou stavíme u památníku obětem války a míjíme cedule pozor miny. V Gospiči doplňuji palivinu (10,34lit.; 103,3 HRK; spotř. 3,9). Před Otočac stavíme na pauzu u zničeného letadla, kde fotíme a já s nadšením lezu dovnitř. Už k večeru přejíždíme horské sedlo opět k moři u města Senj a před námi se otevřeli krásné výhledy na souostroví Kornati. Dolů se to pěkně klikatí a dole na pobřeží vedro sílí, takže sundáváme bundy a gumicukem je přivážeme před kufr. Chtěli jsme dojet až na Krk, ale Veronika si naštěstí všímá super klidného kempu Kozica (130,7 HRK), kde si postavíme stan a upalujeme na koupel do moře…

11. den (197km)

Ráno po otevření očí skáču do moře a parádně se probouzím. Po snídani se jdeme ještě koupat no a než se zabalíme a vykopeme tak jsou dvě hodiny odpoledne. Odjet jsme měli do 13:00, což jsme nevěděli, ale naštěstí jsme nic navíc neplatili. Po pobřeží jedem pomalu bez bund a máme super výhledy. Dělám malou zajížďku k mostu na ostrov Krk, chtěli jsme se mrknout na ostrov, ale cena za přejezd mostu je celkem vysoká, tak to otáčíme a vjíždíme do Rijeky, kterou projedeme po okruhu. Okruh se mění na dálnici k 10km vzdálenému Slovinsku. Zkasírujou nás o 5 kun za dálnici a v mžiku vjíždíme do Slovinska na které jsem se také velmi těšil. Silnice č. 6 do Postojny byla absolutně dokonalá, plná zatáček, krásné přírody a luxusního asfaltu. Po Slovinských okrskách směrem na Novou Goricu upalujem přes Vipavu, Ajdovčinu až do kempu Lijak, který je známý všem paraglidistům. Platím 20 EUR za kemp a jdeme na večeři do 2km vzdálené, ale vyhlášené pizzerky Grad.

12. den (603km)

Ráno si děláme výlet na vrchol hřebene, omrkneme památník obětem války a jdeme se podívat na startoviště paraglidingu, který je plný Čechů. Cestou do kempu beru benzin (12,53lit.; 17,22 EUR; spotř. 3,8) a okolo poledne vyrážíme silnicí č. 130 podél řeky Soči do Tolminu. Tuto silnici dobře znám, tak jsem věděl na co se mám těšit. Vřele doporučuji, toto patří taky k těm nejlepším úsekům… Za Tolminem nacházíme místo na koupačku a tak si uvaříme polívku a děláme rychlokoupele v ledový Soči.

Odpoledne vyjíždíme na omrknutí startovačky paraglidingu Kobala, kde je nádherný výhled, škoda že je trochu opar. V 16:30 odjíždíme směr Bovec, po jak jinak než luxusní silnici, která je ještě díky semaforu absolutně prázdná. Triglavským Národním parkem vyjíždíme serpentiny na hraniční přechod s Itálií Predel, kde prozkoumáváme zarostlou pevnost. Vůbec se nám nechce na ty rakouský dálnice, ale na to že je 7 večer a já jsem chtěl dojet domů, bychom si měli máknout. Jenže na dálnici zjišťuji, že Salzburg je 190km a pak ještě dalších 200km na hranice…beru (11,76lit.; 19,15 EUR; spotř. 4,8) a uháním v rámci možností pohodlnou rychlostí 150-160 km/hod. Pauza každou půl hodinu vždy jen na 10min. Před Linzem opět tankuju (12,35lit.; 20,12 EUR, spotř. 4,8) a v půl jedné ráno přejíždíme hranice u Dolního Dvořiště. Přemýšlíme co dál, cesta do Prahy je nemyslitelná, a tak koukáme do mapy a přemýšlíme o kempu. Sjíždíme směrem na Rybník hledat kemp vyhlédnutý z mapy, nikde není, takže odbočujeme na polní cestu, kde přespíme na okraji louky.

13. den (209km)

Probouzíme se kolem osmý a jedem do Rožmberku n. Vlt. na kafe a moučník. Po sladké snídani jedem podél Vltavy, kde míjíme samá auta z půjčovny lodí a koukáme do přecpaných kempů podél vody. Po Českým Krumlovu jedem na Český Budějovice, kde mě opět píchla, ale tentokrát vosa do krku a ještě k tomu při vší smůle mi spadla za triko, takže jak pomatenec zastavuju a svlíkám ze sebe všechno co mám. Dala mě 3x….fakt pech! Po celkem prázdný E55 frčíme až domů…ještě před D1 dáváme pauzu a tankuju (12,72lit.; 482 Kč, spotř. 4,6).