Morella

Výstup na hrad, vypínající se na strmé skále ve výšce 1070 m a vypadající zdola jako nedobytné orlí hnízdo, byl kupodivu pohodlný a netrval ani moc dlouho. Dnes zbyly z kdysi slavného „trojhradu“ jen ruiny, ale stálo za to se k nim vyšplhat. Před námi se otevírá překrásný panoramatický pohled na zvlněnou, téměř pustou šedohnědozelenou krajinu, s bílými tečkami stavení uprostřed terasovitých políček, které dávají tušit, že život tu nikdy nebyl jednoduchý. Morella, ležící na rozhraní tří krajů (Valencie, Aragón a Katalánie), jen pár desítek kilometrů od Costa Azahar, je přímo pod námi.

Přijíždíte-li do Morelly z kterékoliv strany, hned si uvědomíte, proč tato přirozená brána z nehostinného vnitrozemí ke Středozemnímu moři byla v minulosti pro dobyvatele tak obávaným místem. Aby do ní mohli vejít, museli se dostat přes hradby, které celé město obklopují, a navíc pokořit jeho hrad tvořený vlastně třemi hrady postavenými jeden nad druhým, z nichž každý byl chráněn svým vlastním opevněním. V průběhu historie se ho pokoušeli dobýt mnozí. Byl to např. kastilský šlechtic Rodrigo Díaz del Vivar, známý spíše jako El Cid, který se vzbouřil proti svému králi Alfonsu VI a při svém tažení na Valencii zde ve slavné bitvě v roce 1088 porazil nebývalým způsobem spojená maursko-křesťanská vojska (i tak neuvěřitelná spojenectví se v té době uzavírala), nebo don Blasco de Alagón, který v roce 1232 definitivně vyhnal Maury z města a získal tak Morellu pro svého krále Jakuba I. Dobyvatele. Tuhé boje se tu odehrávaly v době první karlistické války (1833-1840), v níž se proslavil „tygr“ León Cabrera, který učinil z Morelly proti vůli jejích obyvatel baštu karlistů.

Hradby, které v délce 2,5 km Morellu obklopují, jsou ze 14. století, mají 14 obranných věží a 6 bran. Pokud vás cesta zavede k bráně sv. Matěje, určitě si všimnete zvláštního gotického kříže se třemi hlavami, připomínající historickou schůzku avignonského papeže Benedikta XIII – Pedra de Luny s králem Ferdinandem z Antequery a proslulým dominikánským kazatelem Vincencem Ferrerským, kteří se marně snažili právě zde v Morelle přimět vzdoropapeže, aby se dobrovolně vzdal svého stolce. Vyřešit největší problém středověké církve (západní schizma) se jim však nepodařilo. Neúspěšné jednání probíhalo za zavřenými dveřmi v klášteře sv. Františka, kde byl vzdoropapež ubytován a z něhož na vás dnes nejvíce zapůsobí kapitulní síň a gotický ambit.

Bezpochyby nejvzácnější historickou památkou Morelly je gotický chrám Panny Marie. Tato monumentální stavba se dvěma nádhernými portály na průčelí patří k největším a nejkrásnějším chrámům na území někdejšího valencijského království a v průběhu historie se stal svědkem mnoha významných událostí. Vstoupíme dovnitř a představujeme si, jak velkolepá musela být slavná mše, kterou zde v roce 1414 v den Nanebevzetí Panny Marie sloužil papež Benedikt XIII. Přítomen byl král Ferdinand s celým svým dvorem, pět kardinálů, tři biskupové, soudní dvůr, významní aragonští a kastilští šlechtici i Morellané. Ti všichni pak bez dechu naslouchali i slovům jednoho z nejlepších kazatelů všech dob – prostého dominikánského mnicha Vincence Ferrerského, proslaveného i svými nesčetnými zázraky.

Bylo to v době, kdy chybělo ještě pár let k dokončení jedinečného, dnes tolik obdivovaného chóru (1406-1426). Jeho autor, morellský mistr Pere Sergara, jej umístil volně v prostoru, asi pět metrů nad zem. Vede k němu bohatě vyřezávané schodiště obtáčející se jako had kolem podpěrného pilíře (Antoni Sancho, 1426-1476) a zadní stranu zdobí scéna představující Poslední soud (toskánský mistr Giuseppe Belli). Klenotem jsou barokní varhany (Francisco Torull, 1717-1724), barokní je i hlavní oltář. Cenná je sbírka obrazů a zlatnických prací z období gotiky.

Po chvilce odpočinku v zešeřelém chrámovém prostoru na nás čeká labyrint úzkých morellských uliček. Ačkoliv většina staveb je ze 17. a 18. století, objevíte tu celou řadu středověkých domů ozdobených erbem, které svědčí o prestiži jejích dávných majitelů. Centrem městečka je ulice „Blasco de Alagón“ lemovaná domy s podloubím, kde se už od 13. století koná každou neděli dopoledne tradiční trh s nejrůznějším zbožím. Tato ulice je však živá i v jiné dny. Právě zde je soustředěno největší množství obchodů i obchůdků, barů, kaváren i restaurací. Můžete navštívit i některou z malých tkalcovských dílniček, které jsou pozůstatkem kdysi rozvinutého textilního průmyslu a dodnes se v nich tkají tradiční pestrobarevné přikrývky a přehozy, které se staly společně s měkkoučkými vlněnými svetry s jemnými vzory typickým dárkem z Morelly. Unaveni se vracíme do svého dočasného bydliště – bývalého paláce kardinála Rama (16. století), který dnes slouží jako komfortní hotel.

Být v Morelle a neochutnat některé z jejich typických jídel by se dalo považovat za hřích. Ovšem mít možnost je ochutnat v rodinné restauraci „U Roqueho“ (Casa Roque) je štěstí. Neboť Roque Gutiérrez Romero, který vařil i pro španělského krále Juana Carlose, je opravdu mistr nad mistry. Hostina to byla opulentní. Základ tvořily produkty zdejší oblasti, v níž kraluje jehněčí a vepřové připravované na různé způsoby a často korunované „černým diamantem“ zdejší kuchyně – lanýži. Jen skvělé červené si sympatický a sdílný mistr kuchař vypůjčil z oblasti La Rioja (severní oblast centrálního Španělska). Největším překvapením byla doslova dárkově zabalená směs jehněčího a lanýžů v palačinkovém měšci, podávaná s lahodným smetanovým krémem. A což teprve zákusky, bez nichž se snad žádný Španěl neobejde. Takové fíky máčené ve sladkých polevách byly sice útokem na linii, ale odolat se jim nedalo. O něco méně kalorická, jednoduchá, ale výborná je „la cuajada“. Základem této královny místních dezertů, kterou nabízejí v každé zdejší restauraci, je sraženina ze zakysaného mléka. Zkrátka strávení večera nad talířem s nějakou typickou specialitou je po celodenním putování po památkách tou nejlepší tečkou, jakou by si měl každý návštěvník dopřát.