0
0

Slavnost jako připomínka tragédie

Teruel, poklidné provinční městečko v jižní Aragonii, se každý rok kolem poloviny února mění k nepoznání.

Konají se tu středověké slavnosti, na něž každý rok přijíždějí tisíce návštěvníků. Rázem se přenesou do roku 1217, kdy se podle tradice po pěti letech vrací ze světa Diego a přiváží bohatství, jež má obměkčit srdce otce jeho milované Isabel, a on se s ní bude moci konečně oženit.

Uprostřed středověkého mumraje se odehrává tragický příběh lásky. Diego totiž netuší, že Isabel právě toho dne uzavřela na naléhání otce sňatek s jedním ze svých bohatých nápadníků. Když se dozví, přijde za ní a žádá ji o poslední polibek. Isabel nechce zradit svou čest a odmítá. Diego se žalem zhroutí a umírá. Při pohřbu v kostele svatého Petra přichází k rakvi dáma v černém a zesnulého Diega políbí. Když smuteční hosté chtějí ženu odvést, zjistí, že je mrtvá a poznají v ní Isabel.

Isabel a Diego skutečně žili. Jejich mumie byly objeveny v roce 1555, našel se také dokument se zápisem jejich příběhu, i když dnes už nelze přesně říci, do jaké míry je tento příběh pravdivý.

Jisté je jen to, že španělskému dramatikovi Tirsovi de Molina posloužil jako námět k jedné z jeho divadelních her, i to, že si první nebo druhý únorový víkend obyvatelé Teruelu připomínají Isabelinu svatbu velkou slavností a ohromným pouličním divadelním představením, trvajícím tři dny, jehož se v dobových kostýmech účastní na tři tisíce herců a komparzistů.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .