Milenci z Teruelu: oživlá tradice

Teruel, poklidné provinční městečko v jižní Aragonii, se každý rok kolem poloviny února mění k nepoznání. V ulicích planou ohně, pečou se jehňata, popíjí se víno. Potkáte tu rytíře ve zbroji, dámy v historických kostýmech, polykače ohňů, žebráky, malomocné, trubadúry… Ocitáte se v roce 1217, kdy se podle tradice vrací po pěti letech ze světa Diego, aby se oženil s dívkou svého srdce Isabel. Před vašima očima se uprostřed středověkého mumraje odvíjí tragický příběh lásky.

Mezi legendou a skutečností

Příběh milenců z Teruelu začíná někdy počátkem 13. století, kdy se Juan Diego Martínez de Marcilla zamiluje do dcery bohatého teruelského obchodníka Pedra de Segury. Otec se postaví proti tomuto sňatku. Dotyčný mladík je sice z vážené rodiny, má však staršího bratra, jenž bude podle tradice po otci dědit. Proto Diego žádá svou milou, aby mu poskytla pět let na to, aby mohl nashromáždit bohatství, které jejího otce obměkčí. Za celou dobu nepřicházejí od Diega žádné zprávy a po uplynutí pěti let Isabel uzavírá na naléhání otce sňatek s jedním ze svých bohatých nápadníků. Diego se vrací do Teruelu v den svatby, a když se dozví, že jeho milá se právě vdala, přijde za ní a žádá ji o poslední polibek. Isabel nechce zradit svou čest a odmítá. Diego se žalem zhroutí a umírá. Při pohřbu v kostele svatého Petra přichází k rakvi dáma v černém a mrtvého Diega políbí. Když smuteční hosté chtějí ženu odvést, zjistí, že je mrtvá a poznají v ní Isabel. Stalo se tak údajně v roce 1217. Isabel a Diego skutečně žili. Jejich mumie byly objeveny v roce 1555, našel se také dokument se zápisem jejich příběhu, i když dnes už nelze přesně říci, do jaké míry je tento příběh pravdivý. Jisté je jen to, že španělskému dramatikovi Tirsovi de Molina posloužil jako námět k jedné z jeho divadelních her, i to, že první nebo druhý únorový víkend (bliže k svátku svatého Valentina) si obyvatelé Teruelu připomínají Isabelinu svatbu velkou slavností a ohromným pouličním divadelním představením trvajícím tři dny, jehož se v dobových kostýmech účastní na tři tisíce herců a komparsistů.

Může za to Raquel

Když se Raquel Esteban vrátila po studiích do rodného Teruelu, nemohla se smířit s tím, že se v tomto krásném městě vůbec nic neděje, že je tak opuštěné a nikdo o něm pořádně neví.

A protože je ženou činu a umění ve všech jeho podobách je jí odjakživa blízké, napadlo ji vytáhnout ze zapomnění příběh o tragické lásce Diega a Isabel a nadchnout pro myšlenku středověkých slavností i jejich realizaci herce, hudební kapely, nejrůznější umělecká a kulturní centra, soukromý sektor i veřejnost. Ti všichni se o víkendu 16.-18. února už po jedenácté zúčastní „Isabeliny svatby“, která každý rok přiláká do města na 30000 návštěvníků. Raquel je stále duší slavností. Každý rok organizuje soutěž o nejlepší scénář, o nejlepší návrh středověkých kostýmů, o nejlepší plakát, vybírají se herci, vymýšlejí se nové scény, program se obohacuje o stále nové nápady. Jejich autoři nacházejí inspiraci nejen v historických dokumentech, ale i ve figurální výzdobě kazetového stropu ze 13. století, který zdobí hlavní loď katedrály a odhaluje nám mnohé ze života středověkého Teruelu. Když pak potkáváte v ulicích mnohé obyvatelé Teruelu ve středověkých kostýmech, je vám hned jasné, že i oni hledali inspiraci v katedrále.

Středověké ležení

Proplétáte mezi velkými stany, které přes noc vyrostly v centru města, a užíváte si. Vaši pozornost upoutá čarodějnice v poutech, kterou s pokřikem vezou kdoví kam. Po pár metrech povzbuzováni davem, se do sebe zuřivě pustili dva rytíři. V jednom stanu si můžete vyzkoušet střelbu lukem, možná vás zaujmou středověké tance nebo ukázky dávných řemesel, třeba jak se vyrábělo mýdlo či jak se barvily látky. Zastavíte se kouzelníků, kteří předvádějí své umění, povzbuzujete děti, které soutěží v přetahování lanem, sledujete nejrůznější scénky z historie Teruelu.

Pak už zamíříte na trh a máte co dělat, abyste neutratili všechny peníze, protože středověcí trhovci své zboží vychvalovat umějí. Je libo med, jaký váš jazýček ještě neochutnal? Bylinky, které vyléčí každý neduh? Korálky či šáteček pro milou? To nejlepší cukroví, klobásky či víno, které lze v kraji dostat? Džbáneček či talířek z keramiky? Vybíráte, váháte, necháváte se přemlouvat, kupujete…

A najednou vše ztichne. Tržištěm se šíří novina, že se do města vrací Diego. Všichni už vědí, co se stane. Tragický příběh teruelských milenců, který se jako červená nit vine třídenním středověkým mumrajem, je totiž každý rok stejný, a přitom pokaždé jiný.