0
0

Na konci října 2009 jsem podnikl třídenní letecký výlet do hlavního města Španělska. Neodolal jsem totiž nabídce nízkonákladové společnosti Wizz Air, která v tomto termínu nabízela zpáteční letenku z Prahy za velmi příjemnou cenu 1.209 Kč.

Madrid se nachází v geografickém středu země a díky nadmořské výšce 660 metrů zažívá skutečně horká léta a poměrně chladné zimy. Z toho důvodu je nejlepším obdobím pro návštěvu právě jaro nebo podzim. A ač mě předpovědi počasí strašily, že mi celý pobyt proprší, nakonec bylo všechno jinak. Déšť přišel vždy jen v noci, přes den bylo skoro jasno a krásných 20 st. C. Na počasí mám zkrátka neuvěřitelné štěstí!

Na letiště Madrid Barajas dosedl náš Airbus A320 těsně před dvacátou hodinou a já začal v obrovské letištní hale (letiště má celkem 3 terminály) hledat nějaký spoj do centra města. A jelikož se mi to nedařilo, obrátil jsem se na pracovníka informační přepážky, i když jsem nepředpokládal, že bychom se mohli domluvit. K mému překvapení však hovořil nejen německy, ale dokonce i solidní češtinou, obohacenou o pár ruských a polských slovíček. Dozvěděl jsem se od něho, že nejlepší je použít metro. K jeho zastávce se dostanu po dlouhých pojízdných chodnících, které vedou spojovacími chodbami jednotlivých terminálů. Také mi vysvětlil, kolikrát a kde budu přestupovat a vybavil mě mapkou, na které je všech 13 tras madridského metra vyznačeno. Nejprve jsem v tom měl trochu chaos, ale poměrně rychle jsem se zorientoval. Mají to vymyšleno dobře, každá trasa má kromě číselného označení i svoji barvu, takže je to docela přehledné. Metro jezdí velmi často, je čisté a normální jízdenka stojí 1 euro. Cesta z letiště do centra Madridu je za dvojnásobek a s přestupy trvá zhruba 45 minut.

Když jsem se dostal do středu města, začalo silně pršet. Z toho jsem vůbec neměl radost, neboť jsem potřeboval najít hostel vyhlédnutý na internetu. Mapy s sebou na takovéto krátké výlety zásadně nevozím, protože je to škoda peněz a říkám si, že si přece na místě nějak poradím. Potom toho vždy lituji, ale jsem nepoučitelný, takže i tentokrát jsem s sebou měl pouze černobíle vytisknutý plánek z internetu. V průtrži mračen jsem potom běhal po náměstí Puerta del Sol a ptal se na cestu. Své štěstí na jazykově vybavené občany Španělska jsem si ale již vybral na letišti, takže mi nikdo nerozuměl. A i když jsem se ponížil a předstíral znalost několika anglických slovíček, nikdo můj hostel neznal. Zachránil mě až jeden metař, který měl výbornou místní znalost a ukázal mi cestu.

K ubytování jsem zvolil hostel s názvem Musas Residence, na ulici Jesusy Maria v centu Madridu. Za postel ve čtyřlůžkové smíšené ložnici jsem platil 18 euro na noc. Hostel byl pouze průměrný, zejména kvůli naprostému nedostatku místa v pokoji i na společných sociálkách. Měl jsem ale štěstí, neboť jsem byl obě noci v ložnici úplně sám, takže to nebylo tak hrozné.

Druhý den dopoledne jsem vyrazil do města. Centrum Madridu se skládá ze dvou částí: Starého Madridu a Bourbonského Madridu. Já jsem si na každou část vyhradil jeden den pobytu. Začal jsem ve Starém Madridu, kde jsem navštívil ta nejznámější místa, jakými jsou náměstí Plaza de Espaňa a Plaza Mayor, katedrála Almudena (vstupné 1 euro), radnice a egyptský Debodův chrám. Zapomenout jsem samozřejmě nemohl ani na Královský palác (Palacio Real) se zahradou. Vstupné do paláce činí 10 euro, ale protože jsem dítě štěstěny, tak ve středu mají občané EU vstup zdarma. A jelikož byla právě středa, dlouho jsem se nerozmýšlel a postavil se na konec dlouhé fronty, která však docela rychle postupovala. Po předložení pasu mi byla vydána volná vstupenka a čekal jsem v další frontě na bezpečnostní prohlídku. Tyto prohlídky zde jsou po teroristickém útoku na madridské nádraží v roce 2004, při němž zahynulo téměř 200 osob a desetkrát tolik jich bylo zraněno, naprosto běžné. Následně jsem ještě musel uzamknout již jednou prohlédnutý batoh do speciální skříňky a konečně jsem byl vpuštěn do nádherně zdobených interiérů. Škoda jenom, že se v prostorách paláce nesmí fotografovat. Velmi přísně na to dohlíží policisté, kteří jsou v každé místnosti. Vyjma přepychových komnat je v areálu paláce k vidění také královská zbrojnice a lékárna. Zejména prohlídku zbrojnice mohu vřele doporučit.

Po opuštění vnitřku paláce jsem se u jeho hlavní brány stal svědkem ceremoniálu střídání stráží. Celá událost trvá asi deset minut, hraje při ní hudba a vojáci v dobových uniformách na koních, střídají své kolegy. Fotografování je samozřejmě povoleno, celý obřad je pořádán zejména kvůli turistům. Když si však jeden z návštěvníků chtěl vyfotit policejního důstojníka, který na celou akci dohlížel a postával těsně vedle vojáka na koni, okamžitě měl před objektivem ruku jiného policisty se slovy „no foto“. A ještě nesmím zapomenout upozornit na skutečnost, že ceremoniál se zřejmě koná jenom přes poledne, protože když jsem se v odpoledních hodinách vracel okolo paláce zpět, nebylo po čestné stráži u brány ani památky.

Co se týká Bourbonského Madridu, tam se mi nejvíce líbilo náměstí Plaza de Cibeles, které stojí uprostřed rušného kruhového objezdu. Dominantou náměstí je budova hlavní pošty (Palacio de Comunicaciones), která je díky svému vzhledu a barvě často přirovnávána ke svatebnímu dortu. Před ní se nachází kašna věnovaná řeckořímské bohyni Kybele, jejíž socha je umístěna v kočáře taženém párem lvů. Velmi příjemná je také procházka po rozlehlém a pečlivě upraveném parku Retiro, který najdeme hned vedle vlakového nádraží Atocha. A za návštěvu rozhodně stojí i samotná nádražní budova, která ukrývá nádhernou palmovou zahradu, včetně jezírka s vodními želvami.

Na závěr svého pobytu v Madridu jsem si ještě splnil jeden malý sen. Navštívil jsem fotbalový stadión Santiago Bernabéu, který je domovským hřištěm slavného Realu Madrid. Stadión má celkem 121 vchodů a kapacitu neuvěřitelných 85.000 diváků, přičemž všechna místa jsou k sezení. Vstupné na “Tour Bernabéu“, což je prohlídka stadiónu, činí 15 euro. Zpočátku jsem sice trochu váhal, jestli to za prohlídku prázdného stadiónu není příliš, ale nakonec jsem byl hodně rád, že jsem ty peníze obětoval. Jiného názoru však byla po návratu domů manželka, která si při mém líčení zážitků z tohoto fotbalového chrámu nechápavě ťukala na čelo. Prohlídka začíná tím, že vás (samozřejmě po bezpečnostní kontrole) vyvezou proskleným výtahem až pod střechu, odkud máte famózní výhled na trávník a celý stadión. Odtud se jde do síně slávy, kde je vystaveno ohromné množství různých pohárů, míčů, kopaček a fotografií. Poté se okolo prezidentských lóží schází až dolů k hrací ploše, kde si člověk sáhne na trávník a posadí se na jednu ze střídaček. Prohlídka pokračuje tunelem, kterým fotbalisté vstupují na hrací plochu. My jdeme v protisměru, takže se ocitáme v šatnách, kde vás pustí úplně všude. Od toalet, přes sprchy a bazén, až po místnost na masáže. Poté se ještě podíváte do sálu, kde po zápase probíhají tiskové konference a celá prohlídka je ukončena ve fan shopu.

V Madridu se mi skutečně líbilo. Je to jedno z nejčistších a nejzelenějších velkoměst, která jsem navštívil. Obyvatelé jsou přátelští a je zde množství nádherných budov a památek. Navíc se tu člověk cítí velmi bezpečně, neboť policistu potká doslova na každém rohu…

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .