Madeira - hodně vidět, málo platit - díl 4

Nejhezčí cesty po horách jsem popsal v minulých dílech. Hory jsou ale leckde. Na Madeiru se ovšem jezdí hlavně kvůli levadám. Jsou to zavlažovací kanály, které přivádějí vodu většinou z vodnatého severu na suchý jih ostrova. A přitom neváhají projít i několika kilometrovými tunely. Dnes se podíváme na jedny z nejkrásnějších kousek od nám známého sedla Taixeira. Pokud jste tam podle návodu strávili nerušenou noc, vraťte se autem několik km směrem k Santaně, kde u Rancho Madeirense je velké parkoviště. Tam si lze v příjemném rodinném prostředí dát startovní pivo, další možnosti už nebudou. A už nastupujeme kolem první levady do Caideirao. Cesta je pohodlná až na Queimadas, kam se také ještě dá zajet autem (je tam ale jen pár míst, která jsou brzy ráno obsazená). Dál už je cesta kolem levady zajímavější. Míříme do Zeleného kotle. Nalevo kolmá skála, napravo kolmý sráz do stálezeleného údolí a výhledy až k severnímu pobřeží a pod vámi vedle zavlažovacího kanálku jen pár decimetrů široká pěšinka. Ti co trpí závratí, nemají šanci, ti co ne si i tak rádi odpočinou, když cesta povede některým z tunelů. Dobrá baterka je nezbytná a určitě by neškodila ani přílba. To tu není ale zvykem, takže zvláště od vyšších turistů můžete často zaslechnout nadávky v mnoha řečech. Potěšilo nás, že jsme zhusta slyšeli i češtinu. Asi za dvě hodiny dojdete k obrovskému vodopádu uprostřed zeleného kotle, za kterého je levada napájená. Mnoho lidí zde končí, což je obrovská škoda. My jdeme dál ještě užší a dobrodružnější cestou do Ďáblova kaňonu. Asi po hodině cesty je nenápadná odbočka do prudké stráně vpravo. Pokud ji minete jako my, asi po sto metrech levada končí a musíte se vrátit. Ale to nevadí, jste odměněni pohledem na další vodopád. Když tedy už tu správnou odbočku najdete a vydrápete se nahoru asi tak 100 výškových metrů, octnete se na neznačené křižovatce. Je-li málo času, dejte se rovnou vpravo do úžasného Ďáblova Kaňonu – Caideirao do Inferno. Celou cestou kroutíte hlavou, proč v tomto terénu někdo vysekával kanál i s cestičkou. Na konci je skalní kotel s padající vodou s smaragdovýn jezírkem, které podle průvodců musí každý opravdový návštěvník Madeiry vidět. A nekecají. Stejnou cestou zpět se vrátíme na křižovatku a je-li čas, zvolíme ještě cestu vlevo. I zde je několik tunelů a krásné vyhlídky do údolí. No a z uvedené křižovatky vede ještě jedna cesta rovně. Přímo do tunelu dlouhého několik km. To jsme neodzkoušeli. Stejnou cestou se musíte vrátit až k autu, ale nelitujte, určitě uvidíte spoustu věcí, kterých jste si cestou tam nevšimli.