V létě 2012 jsme s mým tehdejším batůžkem vyrazili na velkolepou jízdu po Maďarsku a Chorvatsku. Pro mne to byla premiéra v delší jízdě v tandemu a pro Lucku to byla premiéra delší jízdy celkově. Původně jsme měli vyrazit na okruh po Polsku, ale nakonec se nám zastesklo po teplíčku a hezkém moříčku. Tak volba padla na Chorvatsko.
3.8.2012 DEN 1.
Najeto 461km
Začalo nám to vskutku pěkně! Ráno vstáváme za rachotu dopadajících vodních kapek na parapet a pohled ven nám moc optimizmu do žil nenalévá. Chčije jak o žních a předpověď stojí za pendrek. Já jsem pochopitelně vybavený nemokem, ale Lucka se na mokrou variantu cestování úplně vyprdla. Takže mastí k vietkongu pro pláštěnku. Jak funguje levný, igelitový vyxlajvant v náporu větru na motorce si jistě každý domyslí… Vyhlídkovou trasu přes Rakousko rušíme a míříme co nejkratší cestou do prvního kempu v Maďarsku. I tak je to hodně přes 400km… 😛
Takže přikurtovat velký lodní vak 50l na topase, hodit se do nemoku a šprcky a tradá. Už při nasedání mi je jasný, že takhle naložený Scarver zcela a navždy přišel o své kouzlo nízkého těžiště a příkladné ovladatelnosti, což se nám později vymstí. Ale o tom potom. Vyrážíme a po třech kilometrech mi je nějaká zima na kolena. Co to, co to? Aaaaa, Romča si zapomněl vzít chrániče kolen. Fakt se mi nechce vracet, ale starost o bezpečnost končetin zvítězila. Vracíme se ku pobavení mé sestry a já si dávám opáčko z ustrojení. Na druhý pokus už frčíme.
V Turnově dáváme pauzu a já musím vytáhnout MacGyver pásku a vyspravit parťačce její povedený nemok 😀 Páska párkrát zapraskala a nemok je jak nový a betelný jak cyp! Jedeme dál v dešti a snažíme se tomu hnusu ujet. To se nám daří až ve Vysokém Mýtě, kde si na Shellce dáváme šnycl. V Brně je už krásně slunečno. Stavíme na benzínce na sváču a loučíme se telefonicky s rodinami. Za chvíli opustíme hranice a pojedeme vstříc tajemnému dobrodružství, takže sichr je sichr. Když nás maminky po telefonu oplakaly, palíme to na Slovač. Pauza na odpočívadle před Bratislavou, pak kurevská kufrovačka v Bratislavě, bo jsem se chtěl vyhnout placené silnici v Maďarsku. No nakonec jsem se uklidnil a najel na správný sjezd. Na hranici s Maďarskem dáváme poslední oddych a pak už rovnou do Mosonmagyorováru do termálu. Tento termál vřele doporučuju! Je to hned u hranic směr Györ a velká parádá.
Bivak byl postaveny eins-zwei a už si ho šineme do termálku a sauničky. Prádá střídá nádheru a je nám konečně zase fajn. Večer jsme si šli ještě do města pro jídlo. Vyrobili jsme kotlík těstovin k večeři a hurá do spacáku.
4.8.2012 DEN 2.
Najeto 220km
Ráno jsme vydatně posnídali a vyrazili na zevrubnou prohlídku města. Městečko Mosonmagyarovár je velmi malebné. Dnes nemáme naplánovaný takový kilometrický nájezd, takže si dáváme na čas. Když jsme se dost pokochali a užili si termálu, pobalili jsme se a tradá směr Zalakaros. Údajně zde má byt špičkový termál, o který jsem minulý rok vinou mé chybné navigace přišel. Počasí naprosto užasný. Teda na koupaní a opalování. Na motorce to je opět etuda na „vepřové ve vlastní šťávě“. Ale pořad lepší než ten liják včera. Cestou se zastavujeme na největším hradě Maďarska zvaném Sümeg. I zde jsem byl už loni, ale když se vám někde líbí, proč se zde nezastavovat? Na Sümegu tenkrát probíhala hromadná rekonstrukce. Rekonstrukce pokračovala i letos. Ale oproti loňsku postoupila notně kupředu. Je tu spousty turistických atrakcí: lukostřelba, čarodějnice, břišní tanečnice, mučírna, expozice zbraní… Strávili jsme zde dvě nebo tři hodiny, což na nás mělo velký dopad. Vlivem prudkého slunce jsme se v těch motogatích totálně uvařili. Po prohlídce jsme se nastrojili do motobund a šupajdili na Zalakaros.
Tady trochu vázla komunikace, protože paní v kempu byla už staršího data a tak uměla jen německy a v té neválím. Ale nakonec jsme to zvládli. Postavili jsme stan a šli si užít ten tolik vychvalovaný termál typu aquapark. Jenže ouha, na pokladně nám řekli, že by po nás chtěli cca 200–250 kč za každého a za 30 minut zavírají. Nasadili jsme kyselé xichty a vrátili se zpět do kempu. Opět zůstanu radovánkám tohoto termálu ušetřen. Sprcha, večeře z pytlíku a vínko. Jak si tak ležíme na karimatkách před stanem, tak jsem si všimnul, že ta moje je pořád nějak měkká. Za chvíli je jasné, že mi uchází okolo ventilku. Večer začali brutálně žrát komáři repelent-nerepelent, tak jsme se museli schovat do stanu, kde zanedlouho vyčerpáním ze sluníčka přes den usínáme.
5.8.2012 DEN 3.
Najeto 445km
Jelikož je Zalakaros kromě místního termálu naprosto nezajímavé místo, hodláme se ráno jen nasnídat a hurá za mořem. Zatímco Lucka vaří ranní kávu, já se snažím opravit moji ucházející karimatku. Ta je ovšem neopravitelna, takže spím po zbytek dovolený na placaté karimatce a motohadrech…
Náš dnešní cíl je přímořské město Nin cca 20km od Zadaru. Cesta ubíhá v pohodě, za čárou najedeme na chorvatskou dálnici, tak není kam zabloudit. Původně jsem chtěl jet druhou polovinu cesty po okreskách, ale jednomyslně jsme se shodli, ze v tomhle příšerném vedru to chceme mít co nejdřív za sebou a válet se u vody, takže to sypeme po highway až k místu určení. Cestou jsme se chvíli napojili na rumunský pár motorkářů. Maník měl krásnýho Triumpha a borka jela na Viragu. Ten Triumph měl přes laďáky super sound, příjemný zpestřeni. Na sjezdu na Plitvická jezera se odpojili a my pokračovali dál.
Jak jsme se blížili k cíli, bylo vedro čím dál víc nesnesitelnější. Naštěstí mají Chorvati na benzínkách hadice s vodou. To byl jediný způsob, jak se ochladit. Při každé pauze jsem vrazil hadici za bundu a poradně se vykropil. Pak ještě namočit kedlubnu a pul hodiny, než člověk v tom vedru uschnul, byla pohoda. Lucka se držela celou dobu statečně, má můj neskonalý obdiv!
Co nám vlilo novou energii do žil bylo to, když na nás začalo zpoza kopců vykukovat moře. Řidiči v plechovkách kolem si museli klepat na čelo, když viděli velké a malé individuum poskakující na sedle bavorského ufona… 😀
Náš kemp Ninska laguna II jsme našli kupodivu bez problémů. V rychlosti jsme postavili stan, aby bylo kam zamknout věci a už jsme mazali k vodě. První smočení spařených motorkářských těl bylo jak balzám, aaaaach… 😛 Byla to paráda, naprostá fantazie. Niská laguna se vyznačuje písečnými plážemi, což v Chorvatsku není standart, většinou jsou oblázkové. Pak je zde velmi mělké dno. Je to něco jak Balaton se slanou a poměrně čistou vodou. Moc pěkné koupaní pro rodiny s dětmi. Navíc je zde ve vodě hodně hřebenatek a mořských šneků, takže kdo rád šnorchluje, přijde si na své. Za celou dobu, co jsem se zde potápěl jsem nenarazil na jediného ježka nebo medúzu. A to ani na jiných plážích v okolí… Také se zde nachází léčivé bahno, takže tu většina lidí vypadá jak Jóžin z Bážin. 😀
Kemp Ninska laguna II je příjemný, malý a tichý kemp pro nenáročného kempaře. Není zde ani elektrika. Sociálky jsou zde na dobré úrovni, jen v noci se musí na hajzlík s čelovkou. Ovšem cena 6€ na osobu i s pobytovou taxou je naprostá lahoda!!! Dopoledne jsme si ho prvně prošli a dali si tu první pizzu.
6.8.2012 DEN 4.
Najeto 15km
Ráno se budím ještě před svítáním, protože mne bolí otlačeniny z nepohodlného spaní na vyfouklé karimatce. Ale jak se říká všechno zlý je pro něco dobrý. Jelikož Lucka spí spánkem spravedlivých a já nemám to srdce ji budit, jdu na pláž. Je tu zcela liduprázdno, tak se rozhodnu pro ranní rozcvičku. Nejdřív pár kliků, pak lehký poklus po pláži a nakonec pár temp v moři na Adama. Musím uznat, že takový relax se často nezažije. Moře šumí, jinak klid a za horami vychází Slunce. Přetočím se na znak, dělám jen lehká tempa a užívám si tu nádheru… Úžasné! Pak se ještě projdu po pláži a vracím se do kempu. Takhle to dělám ještě několik dní, něž si tělo zvykne na tvrdé podloží a otlaky přestanou bolet.
Každé ráno v Ninu začínáme s Luckou stejně. Ranní hygiena, hop na motorku a jedeme si do naší oblíbené pekárny pro snídani. Co naprosto zbožňuju je balkánská specialita Burek! Ano, ti důvtipnější z Vás jistě upozorní na jistou příbuznost mojí maličkosti a této pochutiny ( BUREk 😀 ). To Vás ale musím vyvést z omylu, je to jen shoda jmen. A s jeho oblíbeností u mé osoby to nemá co dělat. I když v Chorvatsku jsem populární jak Kája Gottů v Reichu, bo po mně pojmenovali i řetězec supermarketů a rekreační komplex http://www.bure-centar.hr , ale to jsem ve skromnosti sobě vlastní trochu odbočil. Burek je závin z listového těsta. Jako náplň se nejčastěji používá sýr ( něco jako balkán – možná to i balkán je, když je to z Balkánu… 😉 ) nebo mleté maso. No a k tomu jsme většinou dali ještě něco sladkého, koblížek nebo croissantek a kafičko. Paráda! No a takhle pěkně naládovaný jsme se šli natáhnout na pláž u kempu. Občas smočit a zase záda…
Po obídku z ešusu jsme chvíli zažívali a odpoledne vyráželi na výlety. Dnes to byla pláž v Zatonu, par kilometru od té naší. Tady je pobřeží klasicky oblázkové a tudíž i čistější voda. Kdybych přijel v plavkách, mohl bych skočit z motorky rovnou do moře. Změna příjemná, ale byla tu ubytovaná horda Rusáků, jeden řval přes druhého, tak jsme sem vícekrát nejeli. Pak jsem se ještě jeli podívat na strážní věž, postavenou starými Benátčany. Byla tu totiž ukrytá cach. Kdo neví co to je, ať mrkne na http://www.geocaching.com
Večer do víru města. Městečko Nin je sice maličké, ale večer se zde pořad něco dělo. Buď tu hráli pouliční muzikanti. Jeden večer tu byla úplně super One man show, obdoba našeho Na stojáka. Musím říct, že i v chorvatštině to byla prča k popukání! 😀
7.8.2012 DEN 5.
Najeto 40km
Dnešní odpolední cíl výletu je Zadar. Kdo nebyl v Zadaru, nebyl v Chorvatsku minimálně nebyl v Dalmácii. Zadar mě úplně uchvátil svojí historickou atmosférou přístavního města. Je to tu jak v Monacu (ne že bych v Monacu někdy byl, ale viděl jsem obrázky kurde!). Samá milionářská jachta. A to historické centrum je nádherné! Město je plné pouličních kejklířů a stánků se suvenýry, kterých s ubývajícím světlem naopak přibývá. A pak ty luxusní stánky se zmrzlinou. Ten idiot německej, co u nás prodává „Italskou“ zmrzlinu, která smetanu neviděla ani z vlaku, by se měl přijet podívat, jak to má vypadat! Pak tu mají naprosto parádní vychytávku a tou jsou vodní varhany. Je to takovou soustava píšťal zabudovaných do břehu a jak na to naráží vlny, tak to hraje. Je to moc zajímaný nápad, člověk si připadá jak v té pohádce o mořské víle, když mu moře hraje. Jak tak sedíme po setmění s Luckou na břehu a pozorujeme lodě plující okolo a osvětlené město při pobřeží za zvuku mořských varhan, máme oba pocit ohromné romantiky. Ani se nám nechce vstávat, ale musíme do kempu dorazit v rozumnou hodinu, abychom nebudili lidi. Tak vyrážíme. Cestou ale potkáváme partu muzikantů jejichž repertoár jsou chorvatské lidové písně, tak se na chvíli zdržíme a zatančíme si. Když jsem došel k motorce, tak jsem zjistil, že mi někdo málem urval zrcátko. Tady na jihu si můžete zaparkovat mašinu, kdekoliv Vás to napadne a nikdo neřekne ani popel. Ale zase se tu na nějaký ten šrám na vozidle nehledí a místní řidiči pro něj často nechodí daleko…
8.8.2012 DEN 6.
Najeto 0km
Dnes jsme vyhlásili klid zbraním. Tzn., že odpoledne nikam nejedeme a místo toho si pořádně projdeme město Nin. Po prohlídce města nám vytrávilo a tak jsme zamířili do restaurace na mořské potvory. Byl jsem na ně pozván Luckou, tudíž jsem se na ně těšil dvojnásob! 😛 Já si dal smažené kalamáry vary a Lucka krevety. Byla to pro ni premiéra, takže když je viděla na talíři, jak na ni koukají kulatýma a černýma očičkama, trochu znejistěla. Ale ve finále si pochutnala stejně jako já…
9.8.2012 DEN 7.
Najeto 248km
Dnešní den byl pro nás oba tak trochu slavnostní. Já měl tento den svátek a Lucka dokonce narozeniny! Hlavní dárek jsem ji dal už předem. Byla jím tato cesta plná dobrodružství a zážitků. Ale jeden malej dárek jsem vezl ještě sebou. Byl to náš maskot po zbytek dovolené. Antistresová kočička, bejkárna jak Brno! 😀
Dnešní výlet byl delší, tak jsme vyrazili už po snídani a to do Národního parku Krka. V tomto parku se nachází velké vodopády, obdoba Plitvických jezer. Ale zde je povoleno koupaní. Nesmíte plavat až k vodopádům, ale i tak je to fajn. Více o Krka na http://www.npkrka.hr/#…
Cesta tam byla celkem v pohodě, ale bylo masácký horko! U Krka jsme viděli jak stoupá kouř z lesů, jelikož tu zrovna řádil docela velký lesní požár. Naštěstí do až do Krka nedorazil, tak jsme mohli výletit… Chtěli jsme si to zpestřit a dojet tam lodí, která vyráží z města Skradin zdarma jako takové vodní MHD. No zdarma, za 90kn co dáte za vstup do parku to zase taková hitparáda není… 😀 Sjezd do města Skradin byl ale vítanou změnou, kdy podél skal střídá zatáčka zatáčku a asfalt je eňo-ňéňo. Ve Skradinu je placené parkování, ale s motorkou to prostě někde nacpete a nikdo se na nic neptá…
Shodili jsme ze sebe motohadry a šli to tu omrknout. Dal jsem si zde první a poslední točené pivo v Chorvatsku. Normálně ty paka v Ninu nikde netočili, byli jen lahváče. To mi zvedlo náladu natolik, že jsem mohl absolvovat kilometrovou frontu u pokladny na lupeny do parku. Řeknu vám, že jsem si pěkně drbal palici, že jsem se na tu loď raději nevybodl. Když jsme vystáli tu frontu, tak další fronta na loď do praku, no mazec!
Vodopády v Krka jsou jedním slovem nádherný, ale je tam lidí jak najebáno! Fakt humus na ENtnou a to já dvakrát nemusím. Ale fakt to stojí za to vidět! A taky parádní koupačka. Průzračná teplá a hlavně sladká vodička byla po té slané v moři úžasný oddych!
Když jsem se vykoupali, šli jsme na stezku kolem vodopádů. Super výhledy na vodopády a spousta jezírek, kde lze smočit nohy a ochladit se. Bylo to prima. Po projití stezky jsme si koupili za odměnu vynikající madle v cukru a šli pomalu čekat na odvoz. Nevím v čem byl trabl, ale loď pořád nechtěla přijet. Pak zase než z ní vylezli lidi… No prostě jsem se za tu dobu uvařil jak knedlík v páře a už do mě nic nebylo…
Ve Skradinu jsme si ještě dali pizzu a jeli se podívat na menší vodopád Roški slap. To ale nebyla úplně nejlepší volba, protože jsme toho měli i tak dost a já netušil, že to bude víc jak hodina cesty. Na místě jsme potkali samé idioty, protože nikdo nám nedovedl poradit, kudytudy k vodopádu. A přitom byl asi 100m od místa, kde jsme parkovali. Tyto vodopády jsou o hodně menší, ale jsou moc pěkné a můžete si vlézt až pod ně.
Když jsme trochu uschli, jeli jsme zpět do kempu. Už se pomalu začalo stmívat, tak jsme chtěli dorazit za světla. Z jednoho kopce jsme měli ten lesní požár jak na dlani. Krutopřísnej pohled na šlehající plameny z lesa. Jak tohle může někdo uhasit, to nechápu…
Asi v půlce cesty zpět jsem si všiml, že se mi nedobíjí navigace. Snažil jsem se s tím něco dělat, ale bez úspěchu. No fajn! Buď je v pr..li nabíjecí kabel, nebo konektor navigace. Odnavigovat se zpět bez navigace jen podle mapy Evropy v měřítku 1 200 000 : 1 bude fakt adventure! Ale už jsem byl tak vysílený, že jsem to nechtěl řešit.
V Ninu jsme si za odměnu koupili žrádlo a chlast a udělali jsme si oslaveneckou hostinu. Tento večer jsme spali, jak když nás do vody hodí… 😉
10.-11.8.2012 DEN 8–9.
Najeto 639km
Proč uvádím hned dva dny najednou se brzy dočtete…
Tak a pobyt u moře nám končí. Vzhledem k horku, které jsme tu museli na motorce vydržet se rozhodujeme vyrazit až pozdě odpoledne. Dopoledne si jdeme ještě naposledy zaplavat a rozloučit se s mořem a po obědě balíme naše saky paky. Dneska bylo fakt větrno a na chorvatské moře fakt velké vlny. Chtěl jsem ještě naposledy zašnorchlovat, ale bylo vidět tak na 10cm, takže nakonec z toho bylo jedno rychlé smočení a procházka po pláži. Přiznám se, že se nám odtud ale vůbec nechtělo. Bylo tu moc fajn. Vedle nás přijel italský borec na F 650 GS, tak se s ním jdu dát hned do řeči. Maník na rozdíl od nás dvou umí docela dobře anglicky, zatím co my celkem tápeme. Občas si z naší angličtiny děla prdel, ale nakonec si sdělíme, co jsme si sdělit chtěli. A to cíle a dojmy z našich cest a to, že ty naše stroje šlapou jak hodinky… 😀
Kolem 17. hodiny vyrážíme. Ráno jsem si ještě půjčil v kempu kabel a dobil si do plna navigaci. Naštěstí závada byla jen v kabelu. Navigaci jsem zapínal jen tam, kde bylo nutné někde odbočit, takže mi vydržela fungovat až domů… Vítr fouká opravdu silný, až mám docela strach, aby nás to s tou bagáží nesfouklo. Na dálnici byla díky tomu omezena rychlost na pouhých 80km/h. Foukalo fakt betelně! Klika, že chorvatský dálnice jsou samej tunel, jinak nevím, jak by to s námi dopadlo. Ve vnitrozemí už to nebylo tak hrozný. Každou druhou benzínku (cca 70–90km) jsme dělali pauzu na protažení. Cesta ale neubíhala tak rychle, jak jsem předpokládal. Na Chorvatských hranicích jsme byli až někdy v jednu hodinu ráno a to už začala únava dělat svoje. Původně jsem myslel, že zakempujeme na jižním cípu Balatonu. Ale pak jsem si spočítal, že než by jsme si lehli, tak budou 3–4 ráno. Nevím, co by tomu řekli v kempu a dávat 30€ za 4 hodiny v kempu se nám taky nechtělo. Tak vznikl plán, že to píchneme v Maďarsku na divoko někde do pole. Tomuto blbému nápadu se směju jěště teď. V tom blbém poli na nás čekali snad všechny kurvy bodavý ( myslím tím komáry 🙂 ) z celého Maďarska!!! Ten, kdo měl zrovna na hlavě čelovku, měl okamžitě obsypaný a poštípaný celý xicht. Hrůza a děs, to jsem fakt nezažil!!! Tak jsme se rychle schovali pod celtu a pokusili se usnout. Za hodinu na to mě budí vyděšená Lucka, že slyšela asi kance a že už tam spát nebude. Takže etuda s čelovkou podruhé a rychlý úprk pryč. Panebože, hned za polem krasná benzínka! Co mě to napadlo za kravinu?
No tak si to mastíme dál směr Mosonmagyarovár. Nejhorší je, že Lucka si v tom poli ani na sekundu nezřímla a teď se to snaží dohnat na motorce. Řeknu Vám jet ráno za tmy a zimy polema kukuřice, kde každou chvíli na Vás může bafnout smečka kňourů nebo jiná zvěř, do toho Vám pořád padá spící spolujezdec z motorky je naprostá nirvána! Zastavuji v jedné vsi na protažení. Náladu nám nezvedl ani její vtipný název RUM.
Pak už toho začínám mít plný kecky a rozhoduju se 110km před cílem zastavit na vyhřátém betonovém parkovišti před nejmenovaným hypermarketem. Ať si trochu schrupnem. Jenže ouha! Únava se projevila i na moji osobě a při otáčení na zcela prázdné parkovišti se leknu dopravní značky – jednosměrky, beru za přední brzdu a – modří už vědí – řidítka se zavřou a my děláme ukázkový bočáček. Když jsme se posbírali a ja zvedám motorku, uslyšel jsem cinknutí, které nevěstilo nic dobrého. Byla to moje pravá stupačka a co teď? No tak jsem vyndal vše, co jsem měl po ruce a místo abych se trochu vyspal, začal jsem opravovat. Výztuha ze stanového kolíku a klacku spolu se stahovačkami a MacGyver páskou udělali svoji službu. Lucka si mezitím trochu zdřímnula, tak se mohlo jet dál. Ale 30km před cílem jsem se přistihl, že vůbec nesleduji značky a jen tupě jedu konstantní devadesátkou vpřed ves neves. A dost, stavím hned na první benzínce a házím na 45 minut ucho. Probudila mě brutální zima. Vzhledem k tomu, jaké bylo roční období to byl mazec. No tak jsme si na pumpě dali presíčko a croissant a snažíme se to dojet. Obloha zatažená a šedá nevěstí dobré počasí, ale nám už je všechno jedno. Hlavně dojet!
Lehce po osmé ráno dorážíme do známého kempu, kde nás čeká kolega z práce Zezulák, který si sem vyrazil na motorce s manželkou. Když vidí naše ztrápené obličeje, dostávám hned par doušků slivovice, ufff… Stavíme bivak a jdeme se koupat. Odpoledne jdeme do města nakoupit mletou papriku domů a něco k snědku. V supermarketu nezkušená Lucie volí ke svačině podezřele špičatou papriku. Když jsem do ní kousnul, zmohl jsem se jen na „Kurva, ta ma grády“. Ale Lucka mi nevěřícně vysvětluje, že jsem si z ní jen špatně vydrbal ty zrníčka. No jak myslíš. Kousla do papriky poprvé, podruhé a už jsem jen viděl, jak jí jdou slzy do očí a pusa natíká do rozměrů kušny havajského domovníka. 😀 Tak rychle jak upalovala do kempu jsem ji ještě běžet neviděl! Trvalo několik hodin, než ji to přešlo a myslím, že má s maďarskýma paprikami doživotně vybráno.
Večer jsme šli na večeři do místní stylové restaurace, kde jsem si dal naprosto luxusní paprikáš. Lucce se večer udělalo šoufl od žaludku (není divu po tom všem), tak už pak zbytek dne proležela a prospala ve stanu. Já se Zezulákem ještě večer popíjel vínko v altánku v kempu a pak jsme šli všichni spát.
12.8.2012 DEN 10.
Najeto 282km
Ráno jsme si dali snídani a šli si ještě užít termál. Byla to fakt paráda. No a pak začalo poslední pakování bivaku. Jelikož se docela honily mraky, začal jsem pokukovat po nemoku. A tu jsem zjistil ztráty na bitevním kukuřičném poli. Jak jsme z něj utíkali před domnělými kanci, tak v něm zůstali moje kalhoty do výše zmíněného nemoku. To už bylo i na mě moc a málem jsem vzteky sežral koště! Ještě dobu jsem to při balení rozdýchával, ale nakonec jsem to spolknul. Co jiného mi taky zbylo, že?
Tak jsme tedy vyrazili. Cestou se ale pozbyla počtu expiračních kilometrů moje geniální oprava stupačky a začala vadnout jak ženichova chlouba po svatební noci. Takže jsem s vahou nohy napůl na stupačce a napůl vlastní silou ve vzduchu.
V Brně se strhla průtrž mračen. Jak jinak, když nemám hlavní část nemoku? Takže jsme museli zastavit pod dálničním nadjezdem a počkat až to přejde. Naštěstí to netrvalo dlouho a my mohli pokračovat v krasojízdě. Když jsme se blížili ke Svitavám, začal jsem cítit, že jeden den odpočinku po tom cestovním masomlejnu Nin-Mosonmagyarovár byl prostě málo. Ve Svitavách mám vyhlídnutou restauraci „U Zvonečku“, kde super vaří, tak jsme zde zastavili na gábl. Než nám donesli jídlo, dohodli jsme se, že jet těch dalších 200km až domů je hazard se zdravím. Navíc ta stupačka ani moje noha by to asi taky nedala. Naštěstí to bylo ze Svitav jen 45 minut jízdy k mojí mamce, takže změna trasy v navigaci a hurá na návštěvu. U mamky jsem si v dílně vyrobil stupačkovou protézu z bukového dřeva, na kterou jsem odjezdit ještě 1000km, něž jsem dal tu hliníkovou svařit. 😀 Povedla se, takže jí teď na cesty beru sebou, bo čert nikdy nespí…
13.8.2012 DEN 11.
Najeto 182km
Po obědě jsme naskočili na opravený stroj a jeli dorazit tu naší strastiplnou pouť. Jelo se celkem fajn, počasí nám přálo. Ale ta únava se nás stále držela. V Mladé Boleslavi jsem díky ní málem hupnul pod kamion. Tímto bych se chtěl ještě jednou omluvit Lucii a řidiči toho TIRu a poděkovat za shovívavost! V Doksech jsme dali poslední pauzu. Přichomejt se k nám nějakej starej cigán a chtěl se strašně vybavovat. Tak jsme raději pokračovali dál. Lucka už vypadala, že se mnou na motorce nepojede ani pro rohlíky, ale nakonec to spolkla.
Pořekadlo „Všude dobře doma nejlíp“ dnes dostalo nový význam! Doma na nás čekal dárek od ségry. Byla to vodní dýmka i s tabáky. Tak jsme si dali pořádnou koupel, rozpálili uhlík, nacpali kotelnu a spokojeně bafali a zaslouženě relaxovali. Já se z toho dostával ještě dva dny, ale když to tak zrekapituluju byla to super dovolená! Motorka po technické stránce neměla jediný problém vše ustát, na rozdíl od pasažérů.
Poučení z toho plynoucí:
Nikdy nejezdi na noc, protože to vyčerpává jak sviňa!
Když už si naplánuješ kilometrový masomlejn, dej si alespoň dva dny oddych.
Scarver není úplně vhodná motorka na polykání kilometrů ve dvou. Denně se dá pohodlně po okreskách dát tak 250km po dálnici 400km.
Technická data:
najeto 2532km
projety 4 země – ČR, SK, HU, HR
průměrná spotřeba 4–4,2l/100km
náklady cca. 9000kč/os.
získané zážitky – k nezaplacení
- Guest napsal(a) před 12 roky
- naposledy upraveno před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.