0
0

Zážitky na trase Káhira – Luxor – Káhira

Individuální cesta do Egypta (Z Káhiry do Luxoru a zpět) za pár korun. Nápad podniknout cestu do Egypta vznikl jak jinak než v hospodě u piva po zjištění, že ceny letenek jsou nápadně nízké. Proto v březnu 2008 kupujeme přes tehdy ještě pro nás dobře fungující click4sky.com tři zpáteční letenky na pravidelný let ČSA z Prahy do Káhiry na leden 2009. Cena zpáteční letenky 3.980Kč je více než příznivá a nyní doufáme, že budeme schopni v daném termínu schopni odletět, jelikož letenky jsou nerefundovatelné a nepřevoditelné na jinou osobu. Ani změna termínu není možná a to ani (světe div se) za poplatek).

Odlet Praha – Káhira 11.1.2009

Vše dopadlo překvapivě dobře, akorát nám byl 1x posunut termín odletu o den a tím i termín návratu o dva dni. Naše letadlo odlétá ve 21:40. Po nezbytném odbavení nasedáme do Airbusu a s mírným zpožděním odlétáme směr Káhira. I přes nízkou cenu letenek se nám na palubě letadla dostává plného občerstvení a sympatický steward nám nosí plechovky piva i bez objednání se slovy: „A pánové si vyrazili do Afriky. Tak se napojte.“ Klidný let naruší až v závěru muž arabské národnosti pod parou, který těsně před přistáním začne hlučně na celé letadlo vyhrožovat Americe a Bushovi. Po přistání zhruba ve tři čtvrti na tři egyptského času nás tento týpek odchytí na letištní ploše a po nastoupení do přistaveného autobusu má neodolatelnou potřebu nám to vše vysvětlit. To to skvěle začíná. V letištní hale kupujeme turistická víza za 15 USD (je zajímavé, jak spousta lidí nemá ráda Ameriku, ale všichni milují dolary) a měníme každý 200 USD za egyptské libry

1.den – 12.1.2009 – Z Káhiry do Luxoru vlakem

Před letištní halou se na nás sesypou taxíkáři a každý nás chce někam odvézt. Domlouváme cenu 10USD za odvoz na káhirské vlakové nádraží a nasedáme do stařičkého taxíku. Přesto, že je v Egyptě benzín velmi levný, mnoho aut zde jezdí na plyn. I náš taxík má v kufru obrovskou nádrž na plyn. Jistě homologovanou. S bombou za zády uháníme noční Káhirou směrem na Ramses Railway Station. Poprvé zažíváme jízdu s egyptským řidičem a docela nás to vyvádí z míry. Bez světel, mnohdy rychlostí přesahující 100km/h, z pruhu do pruhu, zkrátka řidič chce být všude první. Zjišťujeme, že tak v Egyptě jezdí v podstatě každý a řidiči i chodci s tím počítají. Později nás už tyto šílené jízdy nechávají chladnými.

Nádraží a odjezd do Luxoru

Platíme taxíkáři smluvených 10 USD za odvoz a pár minut po čtvrté hodině ranní vstupujeme do nádražní haly. Naše pozornost se soustředí na nákup jízdenek. Sám od sebe nám nějaký pracovník vysvětluje, kde jízdenky koupit ovšem s tím, že pokladna otvírá až v šest hodin. Stojíme tedy v místnosti s pokladnami a čekáme. Za pár minut přichází nějaký místní, zabuší na pokladnu, kde se za okamžik objeví pokladník a v klidu jízdenku prodává. Zkoušíme to tedy také a daří se. Za chvilku máme za 270 LE v ruce tři ručně psané jízdenky údajně na ranní vlak do Luxoru. Jízdenky nepůsobí zrovna důvěryhodně, ale bylo nám i vysvětleno co klikyháky na nich znamenají. Arabskými číslicemi je na nich napsán čas odjezdu v 7:30, číslo vagónu a číslo sedadla. Kartička z arabskými číslicemi se náramně hodí. Do odjezdu vlaku zbývá dostatek času, tak se vydáváme na průzkum nádraží. Na jednotlivých perónech jsou stánky s občerstvením a jejich prodavači většinou pospávají zabaleni do dek a koberců na vozících před nimi. Žaludky se hlásí o slovo a jdeme proto sehnat nějaké to první jídlo v Egyptě. V nádražní hale je otevřena restaurace, kde kupujeme tři velké sladké „croisanty“, tři coly za 22LE. Na cestu ještě tři vody o obsahu 0,65l za 11LE. Blíží se čas odjezdu a proto se na přesunujeme na nástupiště číslo 8, ze kterého odjíždí vlak do Luxoru. Vlak jede již z Alexandrie a přijíždí s drobným zpožděním. Samozřejmě se nám podařilo nastoupit do špatného vagónu na což jsme po kontrole našich jízdenek byli upozorněni a nasměrováni na naše správná místa. Několik minut po osmé vyjíždíme z káhirského nádraží na trasu dlouhou něco přes šestset kilometrů.

Ve vlaku na trase Káhira – Luxor

Vlak je překvapivě pohodlný, na jedné straně dvě sedačky, spíše křesla vedle sebe a na druhé po jednom. Všechny otočné o 180 stupňů, sklopitelné s podpěrou na nohy s dostatkem místa pro ně. Čistotu vlak příliš nevyniká, ale u nás to není o nic lepší. Společně s námi ve vagónu cestuje pár dalších lidí, ale do plné obsazenosti má vagón daleko. Nechybí ani ozbrojený voják na plošině u dveří a další osoby starající se o pořádek a bezpečnost. Po vyjetí z nádraží projíždíme chudinskými čtvrtěmi Káhiry a máme možnost tak pozorovat každodenní život jejich obyvatel. V době našeho odletu u nás panovaly mrazy s teplotami hodně pod nulou a tady již slunce pořádně nabírá na síle a teploty atakují třicítku. Ve vlaku nechybí klimatizace, takže se zdá, že naše několikahodinová cesta do Luxoru bude příjemná. Každou chvíli uličkou projíždí s vozíkem personál nabízející občerstvení či proběhne číšník s tácem čajů. Zatím odoláváme. Sledujeme krajinu podél trati, kde mají místní svá políčka a pracují na nich. Při průjezdu vesničkami máme zase možnost pozorovat všední život Egypťanů žijících v polorozbořených domech podél trati. Okolo třinácté hodiny nám číšník nabízí oběd. Jeho složení se nám nedaří zcela dobře identifikovat, přeci jenom se rozhodně nepovažujeme za znalce egyptské kuchyně. Smažený plátek prý kuřecího masa, jakási čalamáda z okurek a zapečené brambory a dresing. K tomu houska, sladký zákusek a Cola. Není to nic extra, ale sníst se to rozhodně dalo a dokonce to chuťově předčilo i jídlo v letadle.

Ve vlaku se nekouří, ale nikdo to nedodržuje a to včetně personálu a každou chvilku si někdo odskočí zapálit na plošinu u dveří. Jediným negativem cesty je úroveň záchodů, která se s přibývajícími kilometry zhoršovala a v polovině cesty už byla toaleta doslova nepoužitelná i pro otrlé povahy. Snažíme se abychom ji nemuseli použít, protože patrně bychom v sobě oběd neudrželi.

Zastřel jí, zastřel jí.

Jinak nudnou atmosféru oživila až myš v našem vagónu. Společně s námi zde cestovali dva zahraniční turisté se třemi dětmi. Myšička je vyděsila k smrti a dámy seděly ihned na horních částech opěradel a spustily povyk. Na pomoc jim nejprve přispěchal jeden muž z ostrahy a po chvilce se k němu přidal další. Ten nakonec vytáhl zbraň s tím, že otravného hlodavce zastřelí. V ten okamžik vyděšené dámy spustily ještě větší povyk, že chudák myšička a tak. Jejich bratr naopak muže se zbraní podporoval slovy: „Zastřel jí, zastřel jí“. Myšička nakonec pláchla a byl konec představení.

Blížíme se k Luxoru a přinášejí nám účet za oběd. Tady pravdu není nejlaciněji. I se spropitným nás tři obědy stály 140LE.

1.den – 12.1.2009 – Ubytování a první večer v Luxoru

S téměř hodinovým zpožděním přijíždíme v 18:30 do Luxoru. Sotva vystrčíme nos z vlaku ujímá se nás hoteliér Emmanuelle (jak jsme se později dozvěděli) a nabízí nám pobyt ve svém hotelu za 15LE na osobu v pokoji se sprchou. Nakonec přijímáme. Emmanuelle je Francouz, který žije v Egyptě a provozuje zde hotel Princess. Hotel je vzdálen asi 10 minut od nádraží a vypadá v celku dobře, takže se ubytováváme i přes to, že pokoj se sprchou není volný a koupelna je na chodbě. Avšak vše je čisté což po dalších zkušenostech s odstupem času oceňujeme. Než vyrazíme na první průzkum Luxoru uvaří nám Emmanuelle kafe a podá výklad o Luxoru.

Luxor – první večer

Vyrážíme do města. Všude je plno kočárů s koňmi, kteří vozí turisty po celém Luxoru. S jedním drožkařem se domlouváme, že nás za 5LE trošku proveze. Jeho první cesta vede k obchodu patrně jeho známého, kde nás nutí jít se podívat dovnitř. Když razantně odmítáme, jedeme dál. Projíždíme dokonce úzkými uličkami místního trhu, kde se dá sotva projet. Když se projet nedá kvůli vystavenému zboží prodavač jej bez problému odsune. Vystupujeme na ulici Mabad al-Karnak. Drožkař samozřejmě cenu zvyšuje na 40LE, že prý to byla dlouhá trasa a podobně. Nakonec dostává 20LE a odcházíme. Na jedné straně ulici stojí nádherný Luxorský chrám a na druhé dvě hospody vedle sebe. Volíme druhou variantu a usazujeme se do pohodlných křesílek. Za 22LE objednáváme pfefer steak s hranolkami a za 8LE pivo. Dostáváme tři vychlazené Stelly a za okamžik i jídlo. Tři plátky hovězího masa a hranolky. Ke steaku sice daleko, ale maso je chutně připravené. Snad jenom porce mohla být o něco větší. Přeci jenom poslední pořádné jídlo jsme měli před více než 24 hodinami ještě doma. V letadle ani ve vlaku jsme si moc nepochutnali. Objednáváme další piva a relaxujeme výhledem na Luxorský chrám. Blíží se čas spánku a proto platíme za večeři a piva 140LE a vydáváme se k hotelu. Cestou oslovujeme taxikáře zkoušíme domluvit zítřejší odvoz do Údolí králů a dále. Taxikář pro nás přijede v osm ráno na hotel a bude nás vozit celý den. Dohodli jsme s na 200LE.

2.den – 13.1.2009 – Údolí králů, chrám Hatšepsut, Údolí královen, chrám Ramese III.

Údolí králů – The Valley of King

Druhý den nás kromě motliteb z nedalekých minaretů budí i kohout se slepicemi, kteří se zabydlely na střeše vedlejší o patro nižší budovy. Taxikář stojí přesně v 8:00 před hotelem. Nasedáme do stařičkého, avšak zachovalého Peugeotu a chceme jet do McDonaldu na snídani. Řidič nám doporučuje se nezdržovat a slibuje, že za 10LE zařídí snídaní do vozu. Zastavujeme o několik ulic dál, taxikář mizí a po chvilce se vrací s jídlem. Každý dostáváme placku plněnou nějakou kaší chutnající po fazolích. Vyrážíme do Údolí králů. Těsně před ním je po pravé straně dům Howarda Cartera, známého objevitele Tutanchamonovy hrobky. Přijíždíme na parkoviště před vstup do Údolí králů. Platíme vstupné 3x 80LE, prohlížíme si skleněnou plastiku údolí a nasedáme do připravených vláčků, které dopravují turisty až k hrobkám. V ceně vstupného je zahrnut vstup do třech vámi zvolených hrobek vyjma nejslavnější Tutanchamonovy hrobky. Tu je potřeba zaplatit sólo, vstup do ní stojí 100LE. Přesto neodoláme. V hrobce samotné je uložena pouze mumie faraóna Tutanchamona. Veškeré ostatní poklady, včetně slavné zlaté masky a třech sarkofágů byly převezeny a jsou vystaveny v Egyptském muzeu v Káhiře. Vracíme se na parkoviště a taxikář nás veze k slavnému chrámu královny Hatšepsut.

Chrám královny Hatšepsut neboli Dér el-Bahrí

Parkoviště je vzdálené od samotného chrámu několik stovek metrů. Svézt se můžete vláčkem taženým za traktorem. My však volíme pěší procházku. Cestou se nám díky tomu daří pořídit několik pěkných fotografií, které by jsme z bezprostřední blízkost chrámu nepořídili. Chrám královny Hatšepsut je postaven na upatí ohromného skalního masívu a celá stavba tak působí ohromujícím způsobem. Cestou zpátky na parkoviště je nutné projít kolem řady krámků se suvenýry. Prodavači se nám všemožně snažili nějaké to zboží prodat. Neuspěli. Odjíždíme za další památkou. Tentokrát je na řadě Údolí královen.

Údolí královen

Údolí královen není tak rozlehlé jako Údolí králů a je zde méně turistů. Zde byly pohřbeny královny, princezny a princové. Za vstup jsme zaplatili 35LE za osobu. Bohužel nejznámější a asi nejkrásnější hrobka Nefertari byla zavřená. Po prohlídce a krátkém odpočinku se vracíme do taxíku.

Medinet Habu

Taxikář čeká na svém místě a za minutku už míříme z Údolí královen ke chrámu Medínet Habu. Tento chrám patří k méně navštěvovaným chrámům a celou prohlídku proto absolvujeme víceméně osamoceni. Výprava, která zde zastavila patrně pod tíhou času chrám po pár minutách opouští a my máme klid vše si prohlédnout a udělat fotky i bez jinde všudypřítomných turistů. I díky tomu v chrámu Medínet Habu trávíme okolo dvou hodin. Po patnácté hodině nasedáme do taxíku a odjíždíme zpět. Samozřejmostí je nezbytná zastávka u Memnonových kolosů. Tím končí náš výlet na západní břeh Nilu v Luxoru. Necháme se zavést do hospůdky naproti Luxorskému chrámu a platíme sjednaných 200 LE. Taxikář sice namítá, že bychom mohli něco přihodit, ale není nijak dotěrný.

Luxor

Usedáme do pohodlných křesílek venkovní restaurace a po pár minutách přináší číšník tři vychlazené Stely. Chudák číšník nechápavě zírá, jak pivo zmizelo a spěchá pro další. No dnešní večer se ještě naběhá. Po občerstvení odcházíme do hotelu, kde následuje nezbytná sprcha a hurá do víru večerního Luxoru. Naproti Luxorskému chrámu se nachází McDonald, kde večeříme. Musím podotknout, že z druhého patra restaurace je krásný výhled na Luxorský chrám a možná i díky tomu jinak nudné jídlo chutná o něco lépe. Přeci jenom celodenním chození v teplotách okolo pětatřicítky bylo vyčerpávající a tak se přesouváme relaxovat do naší oblíbené hospody. Následuje pivo a zase pivo a zase … Přisedá si k nám náš taxikář a tak si s ním povídáme. Vysvětluje je nám, že alkohol „již“ nepije, protože pil celý život rum. Patnáctkrát byl zatčen, naposledy, když naboural policejní vůz. Docela se bavíme. Ve večerních hodinách odcházíme na hotel, kde si večer zpestřujeme dvěma pivy a poté padáme do postele.

3.den – 14.1.2009 – Luxorský chrám, chrám v Karnaku, odjezd do Káhiry

Náš poslední den Luxoru začíná, jak jinak než budíčkem z minaretů. Musím říci, že už si začínám zvykat a ještě usínám. Kokrahající kohout na střeše vedlejšího domu však spánek definitivně ukončuje a my se chystáme na prohlídku Luxoru.

Luxorský chrám a muzeum mumifikace

Den začínáme snídaní v McDonaldu naproti Luxorskému chrámu, do kterého se poté přesouváme. Vstupné vyšlo na 50LE na osobu. Na rozdíl od organizovaných skupin máme na prohlídku vyhrazeno celé dopoledne a tak fantastický zážitek skýtající v podobě prohlídky Luxorského chrámu kazí pouze právě davy turistů. Pořídit zde fotografii, na které nebudete mít nikoho jiného je zcela nemožné. Po detailní prohlídce Luxorského chrámu se vydáváme na procházku po kornichi podél Nilu. V plánu máme pokračovat do Karnaku, avšak ještě před tím navštěvujeme muzeum mumifikace. Vstupné 50LE na osobu, ale expozice je pěkně uspořádaná a názorně vysvětlující proces mumifikace. Vystaveny jsou i nástroje používané k mumifikaci a samozřejmě mumie. I přes přísná bezpečnostní opatření se nám do muzea nevědomky podaří propašovat kapesní nože. Je to však patrně proto, že stráž u bezpečnostního rámu se spokojila s vysvětlením, že pípání způsobují drobné mince po kapsách. A možná také proto, že asi úplně nevypadáme jako teroristé. Na ulici odchytáváme stylový kočár tažený koněm a za 20LE se necháme odvézt do Karnaku.

Chrámový komplex v Karnaku

Pokud máte možnost vyhraňte si na prohlídku Karkaku okolo tří hodin. Jedině tak budete mít možnost propátrat skrytá zákoutí chrámu. Opět se potýkáme s davy turistů, ale s tím stejně nic nenaděláme. Karnak je dnes sice hodně poničen, přesto však působí impozantně. Na cestu zpět opět najímáme kočár a za dalších 20LE se přesouváme k Luxorskému chrámu posílit se do naší hospůdky vychlazeným pivem. Před půlnocí bychom chtěli odjet do Káhiry. Náš starý známý taxikář s námi přichází poklábosit a nabízí nám, že jízdenky pro nás zajistí. To odmítáme a vydáváme se pro ně na nedaleké nádraží. Máme štěstí, jízdenky na vlak ve cca 23 hodin jsou ještě k mání.

Poslední večer v Luxoru a přejezd do Káhiry

Přesunujeme se na hotel, kde máme na hotelové recepci uschovány batohy a platíme účet za ubytování a zkonzumovaná piva a kafe. Suma sumárum za dvě noci v trojlůžkovém pokoji, pár piv a kafí 160LE. A musím uznat, že hotel byl čistý, personál vlídný a ani koupelna na chodbě společná s dalšími dvěma pokoji nevadila. Dokonce nám bylo nabídnuto použití koupelny před naším odjezdem. Nezbývá proto než hotel Princess doporučit.

Čas se krátí, proto bereme batohy a přesouváme se rozloučit do naší hospůdky naproti Luxorskému chrámu, jak jinak než vypitím pár piv. Před hospodou má stánek se suvenýry Egypťan, kterému jsme slíbili, že od něj v den odjezdu něco koupíme. Kupujeme pár drobností na památku a pěšky se vydáváme přes místní trh na vlakové nádraží. Na trhu koupíme nějaké ovoce na cestu. Vlak přijíždí téměř na čas. Díky znalosti arabských číslic a pomoci průvodčího se nám daří najít naše místa rychle. Tentokrát má vagón jednotlivá kupé a naše je to krajní. Má pouze tři místa, takže budeme mít soukromí, ale zase není nijak obzvlášť prostorné. Společně s námi ve vagónu cestuje několik zahraničních turistů a je téměř obsazen. Čistota záchodů je o 99% lepší než při cestě do Luxoru. Obzvláště trojice japonských turistek je vybavena všemožnými desinfekčními prostředky a celou noc zde pravděpodobně suplují funkci cleaning ladies.

4.den – 15.1.2009 – Příjezd do Káhiry a Luxorské muzeum

Do Káhiry přijíždíme ve tři čtvrtě na devět ráno. V Káhiře jsme sice již podruhé, ale zatím známe pouze letiště a vlakové nádraží. To se však v následujících hodinách má změnit.

Nasedáme do stařičkého taxíku a necháváme se odvézt na ulici Kasr el-Niel nedaleko náměstíčka Talat Harb. Toto místo je strategické. Nejen, že odsud kousek do egyptského muzea a k Nilu a nejen proto, že zde je hotel Dahab, který jsme si předem vytipovali pro ubytování v Káhiře, ale jak později zjišťujeme přímo u domu s hotelem je na rohu umístěn krámek ve kterém prodávají alkohol a ledničku mají doslova narvanou plechovkami studené Stely. To se hodí.

Taxikář sice neví, kde přesně hotel Dahab leží, ale neváhá zastavit uprostřed ulice zeptat se řidiče stojícího vedle něj. Že tím zablokuje kompletně dopravu na jedné z nejrušnějších ulic v Káhiře ho netrápí. Vystupujeme z auta přímo před domem ve kterém je hotel. Ten se rozkládá na střeše budovy. Vyjíždíme stařičkým výtahem do posledního patra a zbytek jdeme po schodech. Náš plán dostává první trhlinku, jelikož hotel je obsazen a nelze nám ani ukázat pokoj. Prý až po poledni. Čekat se nám nechce a proto odcházíme hledat štěstí jinam. Cestou po schodech dolu narážíme na hotel Vienna. Zde volno mají, ale hotel je o něco dražší. 50LE za osob a noc ve třílůžkovém pokoji s wc a sprchou. Přesto zůstáváme. Po osprchování a ranní hygieně vyrážíme do ulic Káhiry.

Egyptské muzeum

Naše první cesta vede na náměstí Midan Tahrír. Zde na rohu nacházíme KFC a dáváme si pozdější snídani. Dnešní den máme vyhrazen na prohlídku nedalekého Egyptské muzea. U muzea je rušno. Davy turistů a desítky přijíždějících autobusů dávají tušit, že sami zde rozhodně nebudeme. U muzea panují přísná bezpečnostní opatření. Platíme vstupné 60LE a i přesto, že cedule zakazují focení naše fotoaparáty nechávají ostrahu v klidu. Několika patrová budova Egyptského muzea ukrývá mnoho desítek tisíc vystavených fantastických pokladů. Opět oceňujeme, že nejsme nijak organizováni a máme čas strávit v muzeu mnoho hodin. Mezi nejpřitažlivější z vystavených artefaktů samozřejmě patří zlatá maska faraona Tutanchamona. Je opravdu uchvacující, stejně tak jako celé oddělení věnované tomuto panovníkovi. Muzeum opouštíme pár minut před zavíračkou. Dole v krámku se suvenýry kupujeme za 50LE mapu Káhiry a vydáváme se na večeři. Tentokrát do McDonaldu nedaleko náměstí Talat Harb. Poté oklikou zpět na hotel, osprchovat a co s načatým večerem?

První večer v Káhiře

Recepčního hotelu se ptáme na nějakou restauraci, kde bychom si mohli dát pivo. Osobně nás jde doprovodit přes ulici, kde je restaurace. Interiér působí honosně a i personál snese mezinárodní měřítka pro luxusnější restauraci. Dáváme si pivo, kávu. Bohužel je zde trošku dráž, přeci jenom 18 LE za Stelu se nám zdá trošku hodně. Proto se vydáváme pátrat na vlastní pěst a netrvá dlouho a máme štěstí. Kousek za náměstím Talat Harb je na rohu jakési bistro, kde podávají jídla a také mají pivo (8LE). Bistro má velká okna s výhledem na křižovatku a rušnou ulici. Je zajímavé pozorovat proudy lidí, kolony troubících automobilů. Semafory zde tvoří pouze barevnou kulisu, protože je nikdo nerespektuje a na červenou stejně nezastaví. Bistro se má ještě jednu zvláštnost. Je zde vánoční stromeček. Přesně takový, jak ho známe od nás. I další výzdoba připomíná nedávné vánoce. Další ukázka toho, jak je Egypt nábožensky tolerantní. Muslimové tu v klidu večeří pod symboly křesťanských vánoc. Popíjíme vychlazené pivo a spřádáme plány na zítřejší výlet za pyramidami v Gíze. I před půlnocí jsou ulice plné lidí a panuje zde ruch jako ve dne. Přesouváme do hotelu a dole krámku kupujeme plechovkové Stely na dobrou noc..

5.den – 16.1.2009 – Pyramidy v Gíze

Dnes jsme si snad poprvé uvědomili, že celou dobu pobytu zanedbáváme doporučení, kterého se nám před naším odjezdem do Egypta dostalo. A to, že je nutné čistit si zuby balenou vodou jako ochrana před Faraonovou pomstou. To rozhodně neděláme a naštěstí potíže žádné. Vzpomínám si, že první ráno v Luxoru jsem si si s sebou do koupelny vzal balenou vodu, ale zvyk je zvyk a tak zůstala neotevřená na umyvadle.

Cesta k pyramidám v Gíze

Dnešní den chceme celý strávit v areálu pyramid v Gíze a zároveň vyzkoušet káhirské metro. Na centrálním náměstí Midan el Tahrir v blízkosti egyptského muzea vstupujeme na stanici Sadat do metra. Z hotelu je to pouze několik stovek metrů, takže cesta nám zabere jen pár minut. Jízdenka stojí půl libry. Před vstupem na nástupiště je nutné ji označit ve strojku podobně jako u nás. Snad jen s tím rozdílem, že strojek celou jízdenku spolkne, označí ji a ta poté vyjede na jeho druhé straně. Vybaveni znalostí, že v každé soupravě je jeden vagón určený pouze pro ženy nastupujeme do vlaku. Cesta probíhá zcela normálně a blížíme se ke konečné stanici. Není nám zcela jasné, kde máme vystoupit a při pohledu na plánek máme na výběr už jen z posledních tří stanic – Giza Railway, Giza Suburbs a Sakiat Mekki. Nevím již přesně, ale logicky volíme jednu ze stanic, která v názvu obsahuje slovo Giza a vystupujeme.

Po pyramidách ani památky a tak nasedáme do stařičkého taxíku. Cenu za odvoz k pyramidám domlouváme na 15 LE. Již cestou nám taxikář vypráví, že má kamaráda co má velbloudy a podobně. Samozřejmě nás místo k hlavnímu vchodu zaveze ke svému kámošovi. Cesta vede opravdu přes děsivě vypadající místa. Na náš požadavek, že chceme odvézt k hlavnímu vstupu reaguje slovy, že žádný hlavní vchod není, že musíme jet na velbloudech, protože cesta k pyramidě je ještě dlouhá a únavná a že je vedro. Kašleme na něj a i přes ne zrovna hezky vypadající místo a i přesto, že nevíme, kde jsme jdeme pěšky. Po několika stovkách metrů se okolní ulice začnou měnit k lepšímu a za okamžik jsme již tam, kde jsme chtěli být.

Pyramidy v Gíze

Vstupenky do areálu nás přišly na 60LE, ale věděli jsme, že pokud se budeme chtít podívat do vnitřku některé z pyramid musíme si připlatit. Nebudu zde detailně popisovat krok za krokem, snad jen, že jsme v areálu strávili mnoho hodin a vše si pečlivě prohlédli. Nabídky všudypřítomných drožkařů s koňskými povozy či velbloudy jsme vynechali. Neodolali jsme pouze nabídce nechat se vyfotit společně na velbloudech před pyramidou. Jednání místních trhovců a prodavčů je až usměvné a ceny přemrštěné. Například nás odchytl mladý Egypťan, že prý nic neprodává, že ty šátky, které nám váže na hlavu jsou present na podporu turistického ruchu, ale že se s ním musíme vyfotit. Do ruky nám dal každému malou pyramidu a už se fotilo. Bylo nám dopředu jasné, že tohle zadarmo rozhodně nebude, ale nechali jsme ho při tom. Když jsme chtěli i se šátky na hlavách odejít začal se cukat. Na naši otázku proč říkal, že vše zadarmo na podporu turistickéhu ruchu odpověd, že tomu tak skutečně, ale že jemu bychom mohli dát nějaký drobný, třeba 10 nebo 20 USD. Zasmáli jsme tomu, sundali šátky a šli pryč. Samozřejmě po nás vykřikoval, že jsme bandité a podobně, ale to už k místnímu koloritu patří.

Cesta z Gízy do centra Káhiry

V pozdních odpoledních hodinách jsme opustili pyramidy a vydali zpět na cestu do hotelu. Ceny taxíků u pyramid byly přemrštěné, protože taxíkaři využívají toho, že se turisté nějakým způsobem zpět dostat musí. Rozhodli jsme se jít pěšky s tím, že pokud budeme mít štěstí po pár stovkách metrů chytneme normálního taxíka. To se take stalo. Nechali jsme se za pár liber odvézt Giza Railway a odtud pokračovali metrem do stanice Sadat na náměstí Midan el Tahrir. U hotelu na rohu jsme koupili několika plechovek studeného piva na které jsme měli vyloženě chuť. Celý den u pyramid jen o vodě udělal své.

6.den – 17.1.2009 – Citadela, Alabastrová mešita, bazar Chán al Chalílí

Do předposledního dne v Egyptě se budíme s menší kocovinou až po deváté hodině. Včerejší den jsme totiž zakončili v nedalekém bistru a zkonzumovali patrně poslední zásoby jejich piva. Pokojská zaslechla ruch a přináší nám snídani v podobě čaje, džemu, másla, salámu a pečiva. Po snídani se opět vydáváme do káhirských ulic. Chvilku se procházíme po náměstí Tahrir a v jeho přilehlých uličkách a poté na čtvrtý pokus chytáme taxíka se kterým se dohodneme na ceně a necháváme se odvézt do Citadely. Námi nabízených 20 liber dlouho žádný z řidičů nechtěl akceptovat a nabízeli nesmyslně přemrštěnou cenu. S posledním jsme se dohodli na 30 librách a už sedíme v jeho stařičkém Peugeotu a míříme (alespoň doufáme) k Citatel of Salah al-Din. Tento taxikář mluví docela slušnou Angličtinou a v jeho autě nechybí klasická výzdoba místních řidičů v podobě nejrůznějších ozdob a deček na palubní desce, zavěšených korálů na zrcátku a všude tam, kde se pověsit dají.

Po několika minutách taxikář zastavuje na ulici Al Saleeba se slovy, že tam je citadela a ukazuje na vzdálené obrysy. Na naše námitky, že bychom rádi pokud možno k hlavnímu vchodu odpovídá, že je velký provoz a že by se dostal do dopravní zácpy a že se mu nechce a že se mu to nevyplatí. Skoro nám ho až bylo líto a proto vystupujeme a taxikář odjíždí. Máme směr, kterým máme k citadele jít a tak vyrážíme. Zpětně nutno podotknout, že tímto nám taxikář nevědomky připravil další úžasný zážitek. Procházíme uličkami tradiční islámské Káhiry kam zrovna cestovní kanceláře turisty nevozí a i na místních je znát, že trojice cizinců zvědavě prohlížejících si jejich obydlí, krámky a kavárny a neustále cvakajících fotoaparáty, tady není úplně na denním pořádku. K vidění je toho zde opravdu hodně a i přes to, že procházka nebyla zrovna nejkratší ji řadíme ke krásným zážitkům naší sólo výpravy do Egypta. Dostáváme se do rušnějších míst v těsné blízkosti citadely, kterou musíme obejít a dostat se k hlavnímu vchodu. Za vstupné platíme 50 liber. Nebudu zde detailně popisovat těch několik hodin, které jsme v citadele strávili. Za návštěvu rozhodně stojí. Uvnitř jsme navštívili policejní, hasičské a vojenské muzeum. Všude byly vystaveny exponáty vojenské techniky, děl, stíhaček a tanků včetně tanku americké výroby zajatém ve válce s Izraelem v roce 1973. Výstava prezentuje vývoj vojenské techniky od dob faraonů až po současnost. V místním vězení je k vidění i cela ve které byl vězněn známý Mohammad Ali Pasha. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít i návštěvu světoznáme tzv. Alabastrové mešity. Je úžásná. Z citadely je také krásný výhled na celou Káhiru, avšak i za slunečného počasí ho kazí smog.

Po mnoha hodinách citadelu opouštíme a snažíme se sehnat taxíka. Samozřejmě nabídky taxikářů stojících u východu jsou přemrštěné cca 50 – 70 liber. Stačí však poodejít několik desítek či stovek metrů a taxíka sháníme sice s problémy, ale za 30 liber. Necháváme se zavést na náměstí Tahrir a pěšky dojdeme do hotelu, samozřejmě s nutnou zastávkou v krámu s alkoholem na rohu u hotelu a nákupem několika vychlazených plechovek piva. Prolítneme sprchou a mažeme do ulic sehnat něco k jídlu. Potom couráme okolními ulicemi a uličkami koukáme pro krámkách a okolo deváté večer chytáme taxíka a jedeme na slavný bazar Chán Al Chálílí. Taxikáři platíme 30 liber a vrháme se do spletitých uliček největšího bazaru na středním východě. Poblíž bazaru byl v roce 2005 spáchán teroristický útok při kterém zahynuli tři cizinci, ale na to tady už nikdo nemyslí. Policisté na každém kroku, avšak mezi masou tisíců lidí by stejně asi ničemu nezabránili. Zhruba měsíc po našem návratu se bazar Chán Al Chálílí stal terčem dalšího útoku při kterém zemřela mladá francouzská turistka. Musím řici, že to byl velmi zvláštní stísněný pocit sledovat v televizi záběry natočené bezprostředně po útoku z míst, kde jsme před měsícem nerušeně nakupovali a procházeli se. Nicméně bazar za na návštěvu stojí a my jsme se sem vrátili ještě jednou o rok později. Okolo jedné hodiny ráno se taxíkem vracíme zpět na hotel, koupíme ještě nějaké pivo a na pokoji si vychutnáváme naši poslední noc v Káhiře.

7.den – 18.1.2009 – Poslední den v Káhiře

Poslední den v Egyptě začíná tradiční snídaní. Na dnešek již nic zvláštního naplánováno nemáme a vše ponecháme momentálnímu rozhodnutí. Jediné čím jsme limitováni je odlet letadla po půlnoci místního času. Hotel bychom měli opustit v dopoledních hodinách, takže nikam nechvátáme. Sprcha, pivo, snídaně a poté balíme batohy a vydáváme se do káhirských ulic. Dnes nás čeká dlouhý den s batohem na zádech. Takže ve zkratce, pěšky se vydáváme k Nilu a půl dne trávíme na protěším ostrově Zamalek procházkami, posezením v parcích a focením. V podvečerních hodinách se vydáváme zpět do centra a nakupujeme suvenýry a dárky. Den končíme po večeři v našem oblíbeném bistru, kam mezitím stihli dovézt další dávku naší oblíbené Stelly. Po jedenácté večer chytáme na ulici taxíka a necháváme se za 50 liber odvézt na letiště. Odbavení proběhlo rychle bez problémů a ve dvě ráno už sedíme v letadle na trase Káhira – Praha. Krátce před půl sedmou ráno letadlo sedá na přistávací dráhu ruzyňského letiště a o pár desítek minut později již stojíme před letištěm a čekáme na domluvený odvoz.

Tím končí naše úžasná výprava za krásami Egypta. Bez cestovky, bez průvodce jenom s letenkou a malou znalostí místních poměrů. Závěrem snad zbývá uvést ceny v Egyptě a celkové náklady na naší cestu:

Ceny v Egyptě:

pivo Stella plech 5 LE

pivo Stella láhev v restauracích obvydkle 8 LE, ale také 18 LE

Coca – Cola plech 3 – 5 LE

jídlo v restauraci 10 – 25 LE

jídlo Mc Donald – 6 – 16 LE

voda 0,5 – 5 LE (záleží na místě a balení)

cigarety Marlboro 7-10 LE/osoba

Naše náklady – ubytování, strava, vstupy

Letenka Praha – Káhira – Praha se vším všudy – 3.960 Kč

Ubytování v Luxoru Hotel Princess – 15 LE osoba/noc

Ubytování Káhira Hotel Vienna – 50 LE osoba/noc

Oběd ve vlaku na trase Káhira – Luxor 40 LE

Večeře v Luxorské restauraci steak + hranolky 22 LE

vstupné Údolí králů – 80 LE/osoba

hrobka Tutanchamon – 100 LE/osoba

údolí královen – 35 LE/osoba

chrám Medinet Habu – nepamatuji se přesně a vstupenku nemohu dohledat, ale cca 15 – 30 LE/osoba

Luxorský chrám – 50 LE/osoba

muzeum mumifikace v Luxoru – 50 LE

chrám v Karnaku – 65 LE

jízdenka na vlak Káhira – Luxor 1.třída – 90LE/osoba

Egyptské muzeum v Káhiře – 60 LE

mapa Káhiry 50 LE

areál pyramid v Gíze – 60 LE (vstup do jednotlivých pyramid se platí zvlášť 100 + 30 +20 LE)

Citadela 50LE/osoba

Celkem nás cesta na jednu osobu vyšla na cca 4.000Kč za zpáteční letenku + cca 450 USD za vstupy, ubytování, jídlo, taxíky, vlaky a dárky.

http://www.last-minute-katalog.cz/egypt-2009-luxor-kahira-82/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .