Lisabon - září 10

Do Lisabonu jsme přiletěli v sobotu večer a odlétali o týden později v sobotu v poledne. Strávili jsme zde tedy 7 dní. Letiště v Lisabonu je ve městě. Už během přistávání jsem si prohlédl téměř celý Lisabon. Z letiště busem 745 na kruhovou křižovatku Marquéz de Pombal, uprostřed které je obrovská socha Pombala. Odtud pěšky do čtyřhvězdičkového hotelu Madrid. Díky slevě vyšel dvoulůžkový pokoj na osobu necelých 31 euro za den a to i se snídaní. Na pokoji nezbytná klimatizace, kterou když jsme byli na pokoji, jsme vždy nastavili na 25 stupňů. Na recepci nebyl problém se na cokoli zeptat, vždy ochotně pomohli.

V neděli ráno po snídani jsme vyrazili do města. Nejdříve jsme si na recepci hotelu zarezervovali auto – hyundai getz – na pondělí a úterý. 60 euro za oba dny. V metru Marquéz Pombal jsme si v automatu nejdříve koupili za 50 centů čipovou kartu a pak ji nabili celodenní jízdenkou za 3,75 euro. Platí na autobusy, tramvaje, metro a výtahy. Dnes jsme se rozhodli navšívit Belém. Metrem do zastávky Terreiro do Paco, odtud pěšky na hlavní lisabonské náměstí Praco de Comercio. Uprostřed náměstí stojí obrovská jezdecká socha krále Josého a za ní na severní straně se nachází Vítězný oblouk. Před obloukem je zastávka tramvají, z které jsme odjeli tramvají č. 15 do Beléma. Tramvaj byla přeplněná turisty, ale díky klimatizaci byla cesta příjemná. Nejdříve klášter Jeronýmos. Nádherná architektura. Také je zde hrobka portugalského mořeplavce Vasco da Gamy. Od kláštera kolmo k řece Tejo. Zde stojí Památník objevitelů. Výjezd výtahem na vrchol a poprvé jsme viděli Lisabon zhora. Jak jsem někde, četl v Lisabonu se nechodí vlevo, vpravo, ale nahoru a dolů. Což platí doslova a tak podobných pohledů na střechy lisabonských domů jsem za svůj pobyt viděl ještě několik. Pak podél řeky k Belémské věži. Byla zde neskutečná fronta. Na vrchol věže a zpět dolů se chodí jedním úzkým schodištěm. Bylo zde dost těsno. Díky tomu, že se v neděli od10h do 14h je v městských památkách vstupné zdarma, jsme ušetřili několoik euro za vstup do kláštera Jeronýmos a na Belémskou věž. Bohužel do paláce Ajuda už jsme přišli po 14h. Palác Ajuda zvenku vypadá jako ruina, ale vevnitř je to luxus, velké množství komnat s opravdu honosným zařízením. Je zde jídelna pro více jak 100 hostů. Zde prezident Portugalska pořádá slavnostní hostiny na počest příjezdu významných hostů. Dle průvodkyně v úterý zde bude prezident Luxemburska. Zpět na hotel a trochu si odpočinout. V 19h jsem vyrazil do města projet se tramvají č. 28. Projel jsem ji z konečné na konečnou. Jel jsem historickou dřevěnou tramvají. Není v ní klimatizace, ale okna lze vytáhnout nahoru a lze se vyklánět z tramvaje dle libosti. Je však třeba dávat pozor na dopravní značky a zaparkovaná auta. Místy stačí natáhnout ruku a lze se dotknout zdí domů. Spíš než vyhlídková jízda centrem mi to přišlo jako horská dráha. Prudce do kopce, z kopce, zatáčka, brzda, plyn. Více než památky mě uchvátily úzké uličky v prudkých kopcích a to jak blízko zdí domů tramvaj jezdí.

V pondělí ráno v 10h nám přivezli z půjčovny auto. Navštívili jsme Sintru a mys Coba da Roca.

V úterý byl náš hlavní cíl ostrov Berlenga v Atlantickém oceánu.

Ve středu ráno jsme nejdříve předali auto a pak vyrazili do města. Nejdříve na metro Marquéz de Pombal a dobít čipovou kartu na celodenní jízdenku. Metrem na zastávku Restauradores. Prošli jsme po náměstích Praca dom Pedro IV. v čele s národním divadlem( Teatro nacional Dona Maria II) a Praca da Figueira s jezdeckou sochou krále Josého. Pak zpět kolem hlavního vlakového nádraží Rossi central vzhůru k museu Sao Roque. Opět dolů k museu Arqueológico do Carmo, jehož ruiny jsou jednou z dominant Lisabonu. Potom různými uličkami většinou z kopce až ke katedrále Sé. Vstupné zdarma. K hradu Santa Jorge je to jen 600m, ale do velmi strmého kopce. Naštěstí odtud jezdí klimatizovaný minibus, který nás zavezl až k jeho hlavní bráně. Z hradu jsou zachovány hlavně hradby, z kterých je možné vidět celý Lisabon. Po opuštění hradu jsme odbočili vlevo s tím, že někam dojdem. Je tu systém několika uliček, které nikam nevedou, proto jsme se raději vrátili zpět a šli dál po trase tram. 28. V restauraci Casa Madeira jsme poobědvali. Dal jsem si grilované sardinky. V místních restauracích je takový zvyk, že číšník okamžitě po objednávce na stůl položí 2 ks kulatých sýrů a chleba. Pokud se toho ani nedotknete, tak to odnese. Já jsem ochutnal a zaplatil za tento předkrm téměř tolik, co za hlavní chod – 5,5 eura. Podruhé jsem byl už chytřejší. Před restaurací jsme se zastavili na terasách v ulici Largo das Portas do Sol odkud je pěkný výhled na řeku Tejo. A pryč z centra. Campo Pequeno – aréna pro býčí zápasy. Domníval jsem se, že zápasy jsou každý čtvrtek, ale bohužel. Byly minulý týden a další až 30. září. Alespoň jsem si prohlédl arénu a restauraci v ní.

Ve čtvrtek ráno jsme jeli metrem na Martim Moniz – konečnou tramvaje. Pak tramvají 28 přes centrum až k Praco de Comercio, pěšky do přístaviště Cais do Sodré a trajektem přes Tejo do přístavu Cacilhas. Odtud autobusem 101(autobusy na této straně Teja nemají klimatizaci) až k soše Christo Rei. Socha je vysoká 28m a stojí na 82 metrovém podstavci. Vyjeli jsme výtahem na vrchol podstavce a užili si další nádherný výhled na Lisabon a okolí. Zpět busem do přístavu Cacilhas. Zde je vystavena plachetnice Fernando II E Gloria, kterou jsem si prohlédl. Šel jsem dál po molu podél pobřeží směrem k mostu 25. dubna do doků. Pohled odsud přes Tejo na Lisabon mě ohromil. Jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší co jsem viděl. Při návratu zpět při vstupu na autobusové nádraží u přístavu je rybí restaurace Farol. V překladu maják. Hlad jsem neměl, i když ceny okolo 5 euro byly lákavé. Požádal jsem o půlitr piva. V Portugalsku pijí pivo z třetinek a nebo dokonce z dvoudecek. Když jsem požádal o půlitr, většinou výčepní sáhnul kamsi pod pult a vitězně na mě zamával půlitrem. Zde nebyl vyjímkou. Dvě piva a zpátky trajektem do Lisabonu. V Cais do Sodré jsem nasedl na tram č.15 směr Belém. Zde jsem navštívil Unica Fabrica dos pastéis de Belém. Pekařství, kde dělají prý nejlepší koláčky na celém světě. Byly opravdu dobré. Odtud jsem jel tramvají a metrem téměř přes celé město až do komerční zóny u metra Oriente. V roce 1998 se zde konala výstava Expo 98. Nejdříve jsem šel pěšky přes nákupní centrum Vasco da Gama k řece a po pobřeží směrem k mostu Vasco da Gamy, který je 17 km dlouhý. Došel jsem až k věži Vasco da Gamy, která je 120m vysoká a má tvar vlajky. Právě se k ní přistavuje hotel a věž je pro veřejnost uzavřena. Od věže až k oceanáriu podél břehu Teja jezdí lanovka. Prohlédnul jsem si celou oblast pěkně zhora.

V pátek ráno jsem jel vlakem na jih do Algarve a prohlédnul si Faro.

V sobotu nám odlétalo letadlo v 12:10h. Nasnídat se, sbalit si věci a rovnou na letiště.