Létání na Kanárských ostrovech - La Palma

Nad hladinou moře u přístavu Los Cristianos na ostrově Tenerife se vznáší barevný padák vlečený motorovým člunem a podle úhlu náběhu vrchlíku spíše více hrne vzduch, než letí. Místní rybáři nehnutě sedí na velkých kamenech přímo u vody a trpělivě sledují pohupující se splávky. Nad útesem krouží hejna racků a teplý vítr prosycený vlhkostí od moře šumí ve velkých korunách palem na pobřeží. Vnímám celou tuto scenérii jen jaksi rozmazaně, myšlenkami jsem úplně někde jinde …

„Loď, vidím loď!“ vytrhl mě náhle ze zamyšlení Milan a skutečně. V dálce na moři se objevila bílá tečka, která se postupně zvětšovala a zvětšovala, až se přihrnul do přístavu obrovský devítipodlažní panelák. Na přídi otevřel ohromnou tlamu přes celá dvě patra a spolu s dalšími asi 50 auty jsme vjeli do jeho útrob, zatímco stovky pěších cestujících nastupovali do horních palub po vysokých schůdcích. Loď byla neskutečně obrovská a celkem by dokázala pojmout 100 osobních aut a 1200 cestujících. Ve zbývajících podlažích byla rozmístěna sedadla a stolečky pro cestující, těžké koberce, bar, restaurace, obchody a dokonce i kino. Přibližně po 4 hodinách plavby a pro suchozemského tvora poněkud neobvyklého houpání jsme přistáli v přístavu Santa Cruz na ostrově La Palma. Obluda nás vyplivla tentokrát pro změnu nedůstojně dírou na zádi, rychlou jízdou vzhůru horskými serpentinami jsme úspěšně dosáhli hledané vesničky a protože už bylo po půlnoci, zalezli jsme do postelí a okamžitě usnuli jako dřeva.

Ráno jsme nechtěli věřit vlastním uším. Vzbudilo nás totiž kokrhání kohoutů a to bylo neklamné znamení, že jsme se skutečně ocitli v horské vesničce Fuencaliente (Los Canarios) ve výšce asi 700 metrů nad hladinou Atlantického oceánu na nejjižnějším cípu ostrova La Palma a pohled z okna jasně dokazoval, že je tomu skutečně tak. Oproti pobytu na Tenerife, který jsme měli ještě v živé paměti, to byl skutečný balzám na duši.

Za humny vesničky Fuencaliente (Los Canarios) brzy ráno

Celý ostrov La Palma má pouze 80 tisíc obyvatel a je nádherně malý a přehledný. Těžko tady zabloudí i člověk s těžce narušeným orientačním smyslem. Hlavní silnice jsou na ostrově všeho všudy dvě – jedna dokola kolem ostrova a druhá napříč. Nejlépe snad o rozměrech ostrova vypovídá skutečnost, že vzdálenost z přistávačky na pláži u Santa Cruz na východním pobřeží a přistávačky na pláži v Puerto de Tazacorte na protilehlém západním pobřeží ostrova činí sotva 17km vzdušnou čarou. A rozhodne-li se pilot k přeletu z nejjižněji položeného startoviště Las Indias podél jihozápadního pobřeží až na pláž v Puerto de Tazacorte, má před sebou trasu dlouhou necelých 19km a po příletu nad přístav může trať otočit třeba znovu opačným směrem.

Ostrov La Palma zatím zůstává stranou hlavního náporu turistického ruchu na Kanárské ostrovy. Na rozdíl od většiny ostatních ostrovů je zde turistů opravdu málo a pláže jsou skoro prázdné, takže se na nich dá v klidu přistávat i v exponovaných odpoledních hodinách. Koupat se dá i bez plavek a v horách nebo v hlubokých lesích celé hodiny nepotkáte živou duši.

V národním parku Parque de la Caldera de Taburiente

Samozřejmě nás velice zajímalo, jak je to na tak nádherném ostrově vůbec možné. Zjistili jsme, že příčin je jako obvykle hned několik. Naprostá většina masňáků se pochopitelně jezdí na dovolenou na Kanárské ostrovy večer vesele opíjet, dopoledne unaveně válet v posteli a odpoledne povinně smažit na sluníčku na pláži, která je samozřejmě vzdálená nejvýše tak 50, pro sportovněji založené pak až 100 kroků od recepce hotelu. Tuto představu moderního civilizovaného člověka, zaplať Pán Bůh, ostrov La Palma hned v několika bodech nesplňuje. Především je na ostrově poměrně málo hotelů. Jejich další výstavbě brání ohromné banánové plantáže, jejichž produkce je navíc dotována Evropskou Unií a dokud budou tyto dotace existovat, majitelé plantáží svoje pozemky v žádném případě neprodají. Turisté se tedy většinou ubytovávají v typických nájemních domcích po vesnicích, jejichž kapacita není zase tak obrovská. Z těchto vesniček kolem hlavní klikaté silnice v nadmořských výškách okolo 600 metrů, kterými sice projíždí pravidelná autobusová linka, je to ale dolů k plážím po serpentinách často i 10km. To znamená pro typického masňáka další komplikaci. Musí si pronajmout auto, protože pěšky z pláže do kopce by se nepochybně zpotil. Navíc pláží není na ostrově až zas nějaký velký počet. Dají se nalézt pouze podél jihozápadního a jihovýchodního pobřeží a i když k většině z nich skutečně vede silnice, k některým je nutno opravdu sestoupit v závěrečné fázi po strmé cestičce pěšky.

Ze všech těchto důvodů zřejmě příliš nevyhovuje ostrov La Palma většině typických dovolenkových turistů. Jezdí sem spíše lidé, kteří se sice rádi vykoupou v nádherně čistém moři a poleží si třeba i hodinku na teplém písku liduprázdné pláže, ale vzápětí se zvednou a vyrazí do hor, do lesů, na výlet, na túru, na kolo a nebo ještě lépe na nejbližší startoviště. Nezbývá tedy než doufat, že Evropská Unie nevyplýtvá všechny své prostředky na podporu států východní Evropy, které se ke vstupu horečně připravují a zbude jí i cosi málo na dotaci produkce banánových plantáží na ostrově La Palma.

Terény pro létání

Stejně jako na Tenerife, Lanzarote a konec konců na všech Kanárských ostrovech, je i na ostrově La Palma převažujícím směrem větrů severovýchod až východ. Zatímco hlavní hřebeny ostrovů Tenerife i Lanzarote se táhnou nevýhodně z jihozápadu na severovýchod a převládajícím směrem svižných větrů jsou tyto hřebeny obtékány z obou stran, vysoký vulkanický hřeben na ostrově La Palma s nejvyšší horou Roque de los Muchachos s vrcholem ve výšce 2426 metrů a táhnoucí se přes celý ostrov ze severu k jihu, ideálně dělí ostrov na převážně návětrnou východní a závětrnou západní polovinu.

Návětrná východní strana má pochopitelně během dne více oblačnosti a není tím pádem tolik horká. Nad útesy se startovištěm Mirador del Concepción u města Santa Cruz na východním pobřeží ale chodí spolehlivé třímetry dokonce i při zatažené obloze, úplně stačí odlesk slunce kdesi v dálce na mořské hladině.

Startoviště na závětrné jihozápadní části ostrova jsou kryta z východu vysokým hřebenem vulkánů a po naslunění během dne začínají být spolehlivě nafukována termickým tahem do hor z těch správných směrů. Každý útes je výraznou odtrhovou hranou pro stoupáky a jejich stabilita a obrovská šířka po celodenním naslunění budí dojem svahování na pobřežním větru.

Nad jihozápadním pobřežím u Puerto de Tazacorte

Všechna startoviště na ostrově jsou perfektní a bezpečná. Snad jen jedno jediné na ostré hraně útesu nad Mirador el Time vyžaduje velmi slabý vítr a vyvolává před startem pocit mírného svírání kolem žaludku a někdy i jiných orgánů. Tento nepříjemný pocit ale okamžitě po startu zmizí a dostavuje se zákonitě naprostá euforie.

U nás tak hojně využívaná frekvence 147.520MHz je na Kanárských ostrovech nepoužitelná, je totiž vyhrazena námořní dopravě. Většina zdejších pilotů proto ladí svoje radiostanice na kmitočet 143.050MHz a je velice rozumné provést toto přeladění taky. Konverzací s ostatními lítači je tak možno např. rychle zjistit, jak fouká nahoře na startovištích nebo i v jiných částech ostrova.

Vesnička Fuencaliente (Los Canarios)

Na jižním cípu ostrova, v nejjižnějším bodě hlavní silnice, která se klikatí dokola kolem celého ostrova, leží malá vesnička Fuencaliente (Los Canarios). Díky nadmořské výšce 700 metrů nejenom že panuje ve vesničce i uprostřed parného léta velmi příjemná teplota, ale současně hned nad vesnicí začíná pásmo rozsáhlých a hlubokých borovicových lesů, ve kterých je dostatečně vlhko pro růst hub, které ale kupodivu nikdo z místních nesbírá.

Těsně pod pásmem lesů se hojně vyskytují veliké kaktusy Tunera, jejichž kulaté a pichlavé plody na okrajích velkých plochých listů jsou uvnitř červené a sladké a chutnají znamenitě. Nebýt pracného odstraňování bodlin, cpali bychom se jimi několikrát denně. O dalších pár stovek metrů níže se začínají všude v zahradách i volně kolem silnice objevovat pomeranče, citróny, mandarinky, Avocado, Papaja, mandle a výborné Guayba, které vypadají jako naše malé žluté hrušky, pochopitelně ale jenom zvenčí. Jsem si jist, že za celý život jsme nesnědli takovou spoustu čerstvého a tak rozličného ovoce, jako za dobu pobytu na ostrově La Palma.

Vesnička Fuencaliente (Los Canarios) je známá ještě jednou zvláštností. Ačkoli v rodinách obyvatel ostrova La Palma má rozhodující slovo vždy muž (jak taky jinak, že?!), v této vesnici je tomu z nepochopitelných důvodů načisto obráceně. Nikdo nám ale nedokázal vysvětlit, kde a kdy mohla nastat taková osudová chyba. Osobně se domnívám, že se místní muži těžce přiotrávili výpary síry, unikajícími během několik měsíců trvajícího výronu lávy těsně pod vesnicí, kterým byla doprovázena mohutná erupce v roce 1972 a museli být minimálně půl roku úplně malátní a neschopní určovat vývoj událostí příštích.

Vesnicí projíždějí každé ráno místní obchodníčci a nabízejí čerstvé ryby, ulovené dole na pobřeží. Neodolali jsme a k večeři jsme usmažili a spráskali každý po čtyřech rybách celkem v přepočtu za pouhých 120Kč. Na česneku, obalené v mouce a pokapané citrónem chutnaly opravdu znamenitě. K tomu se navíc náš přítel Winston ještě blejsknul skvělým ovocným salátem z plodů Guayaba, citronů a kdoví čeho ještě. Neznámá kombinace neobvyklých chutí byla skutečně prvotřídní a mysleli jsme si, že lepší jídlo už snad ani nejde vymyslet. To jsme ale ještě netušili, co za skvělou krmi znamenité chuti dokážou připravit v místní hospůdce „Parrilla Grill“.

Winston

Volnomyšlenkář a světoběžník Winston si bezesporu zaslouží svoji zvláštní kapitolu. Winston je bývalý Čech a emigroval přes Maďarsko do Rakouska už ve svých 21 letech, aniž by uměl slovo německy. Postupně procestoval Severní Ameriku, Jižní Ameriku, Jižní Afriku a Španělsko, aby nakonec zakotvil na ostrově Gran Canaria v souostroví Kanárských ostrovů. Tady si taky našel i svou nynější manželku. Po 8 letech ale sebral ženu i s dětmi a spasil se útěkem z Gran Canaria před megalomansky se rozvíjejícím turistickým ruchem a civilizací na klidný a pro turisty zcela neznámý ostrov La Palma. V tu dobu jezdila na tento ostrov pouze jediná loď, a to jen jednou za týden, na celém ostrově vůbec nebylo pouliční osvětlení, z aut jezdily po silnicích jenom džípy na přepravu banánů z plantáží, v nádherně čistých pobřežních vodách bylo možno při potápění harpunou nalovit spousty ryb, ženy se musely koupat v šatech, nikoliv v plavkách a němečtí turisté ještě netušili, kde vůbec ostrov La Palma leží.

Po 18 letech spokojeného života na ostrově La Palma je nyní Winstonovi 53 let, jeho španělská manželka je o 3 roky mladší a z jeho tří dospělých dětí už je nejčastěji vidět doma jenom nejmladší dcera, která studuje střední školu a občas i jeho syn. Winston má na svůj věk neuvěřitelnou vitalitu, každý den chodí plavat do moře a potápět se, podniká horské túry a na malém ostrově zná skoro každý kámen a téměř každého vesničana. Poskytl nám nejenom velice příjemné ubytování za ještě příjemnější cenu v již zmiňované vesničce Fuencaliente (Los Canarios), vzdálené sotva 1 kilometr od nejbližšího větrného rukávu, ale svou detailní znalostí místního terénu nám ohromně pomohl i s mapováním startovišť, přistávaček a se spoustou dalších věcí. Domluvili jsme tedy s Winstonem pro turisty z Čech, Moravy a Slovenska speciální cenu za ubytování, v přepočtu asi 470Kč za člověka na den, což je na Kanárské ostrovy cena více než pěkná.

Winstonova životní filozofie je zarážejícím způsobem prostá a jednoduchá a při klábosení u výborného místního vína jsme si vyloženě hráli do noty. Už dávno jsme cítili, že takhle nějak by se měl prožívat život lidský, ale že v uspěchané, schvácené, hamburgerové, hektické, agresívní a ohlupující reklamou napěchované středoevropské civilizaci je to velmi obtížné, ba takřka nemožné.

Do Čech se jezdí Winston podívat za svým bratrem nejvýš tak jednou za rok na týden nebo na dva a jak sám říká, úplně mu to stačí. Vždycky přibere minimálně 10kg, protože místo obvyklého ovoce ze své zahrady a kvalitního masa se cpe pečenou kachnou, popřípadě obvyklým vepřoknedlo. To je taky důvod, proč si pokaždé po návratu z Evropy musí koupit nové a samozřejmě větší kalhoty.

Concepción

Mirador del Cocepción je název kruhové vyhlídky se zábradlím na ostrém hřebeni útesu nad městem Santa Cruz a jedná se tedy o startoviště na východním pobřeží ostrova. Přímo na točnu na vyhlídce se dá pohodlně dojet autem po perfektní asfaltové silnici. Od vyhlídky směrem na východ vybíhá nad moře ostrý hřeben, z kterého je možno startovat na obě jeho strany. Právě proto, že hřeben je protažen ve směru západ-východ, tvoří rozhraní mezi nasluněnou jižní a zastíněnou severní stěnou mohutnou odtrhovou hranu, která velmi dobře funguje dokonce i při vytvoření souvislé oblačnosti nad pobřežím a následném znemožnění přímého naslunění.

Las Indias

Mirador de Las Indias je opět název vyhlídky, tentokrát přímo u hlavní silnice z vesnice Fuencaliente (Los Canarios) do města Los Llanos na jihozápadní straně ostrova. Vyhlídka leží sotva jeden kilometr za vesnicí a startoviště ještě asi 300 metrů po silnici dále za ní. Silnice zhruba výškově odděluje pásmo borovicových lesů od keři a kaktusy porostlých strmých svahů, jejichž povrch je tvořen černou lávovou sutí, která se v odpoledním slunci nažhaví na vysokou teplotu a nad svahy se tak vytvářejí četné a vydatné komíny. Startoviště Las Indias je výborným výchozím bodem pro přelety podél jihozápadního pobřeží směrem na přístav Puerto de Tazacorte. Dalším dobrým důvodem k odletu směrem na severozápad je přistávačka pod startovištěm, která poněkud připomíná staveniště uprostřed banánových plantáží, není příliš velká a neleží přímo u moře.

Puerto Naos

Startoviště nad přístavem Puerto Naos je typické termické odpolední místo na jihozápadním pobřeží ostrova s širokou a poměrně strmou stěnou, která začíná spolehlivě fungovat brzy po poledni. Možnost přistání na písečné pláži přímo pod startovištěm z něj činí jedno z nejpohodovějších startovišť na ostrově, i když převýšení pouhých 250 metrů jej řadí mezi nejnižší startoviště na La Palma. Snad jedinou nevýhodou je fakt, že se startoviště napoprvé docela špatně hledá.

El Time

Mirador el Time (vyslovuje se jak se píše, nikoliv anglicky) je název vyhlídky na ostrém hřebeni nad přístavem Puerto de Tazacorte ve výšce necelých 600 metrů na jihozápadním pobřežím ostrova. Hřeben pokračuje nad vyhlídkou až do výšek 2000 metrů, startoviště se však nachází už necelých 50 metrů výškově nad vyhlídkou. Dojet až ke startovišti však znamená absolvovat asi 3km jízdy, která se ve své druhé polovině mění v neuvěřitelné kodrcání po příšerně kamenité úzké cestě. Startovat je možno na obě strany hřebene, přičemž jeho jihovýchodní stranu tvoří téměř kolmá stěna, nasluněná pouze v dopoledních hodinách. Severozápadní strana hřebene je mnohem pozvolnější, tvořená rozsáhlými banánovými plantážemi a suchými travnatými plochami, které se termicky probouzejí spíše až kolem poledne. Banánové plantáže pozvolna klesají směrem k moři a končí rozsáhlou západní, téměř kolmou útesovou stěnou.

Přistávačka je opět velmi příjemná v podobě obrovské kamenité pláže v přístavu Puerto de Tazacorte a z vyhlídky Mirador el Time je možno si ji nainstalovaným dalekohledem detailně prohlédnout. Pochopitelně po vhození mince patřičné hodnoty.

Z termického hlediska je tento terén velice zajímavý, často až divoký. Vhodnější je ne příliš silný vítr, pro start na stranu kolmé stěny pak raději bezvětří. I tak je třeba mít na ty pouhé tři kroky a skok do prázdna docela dobré nervy. Ale pak to rozhodně stojí za to.

Kanárský Pán Bůh a příbuzenské sňatky

Obyvatelé Kanárských ostrovů chodí v neděli poctivě do kostela. Ne však jako u nás na vesnicích, ale skutečně po svém a velice kuriózně. Svátečně oblečení muži odvedou svoje svátečně oblečené ženy do kostela podobně jako u nás. U dveří kostela ale nastává teprve ta podstatná změna. Zatímco se ženy se svými muži rozloučí a vstupují dovnitř na nedělní mši, muži vstupují stejně důstojně do místních barů a rozmlouvají mezi sebou a snad i se samotným Pánem Bohem u vrchovatě nalitých sklenic. Po ukončení mše odvádějí spokojení muži spokojené ženy domů, vše probíhá naprosto splavně a všude panuje dokonalý soulad. Není tedy divu, že nedělní mše je očekávaným a vítaným svátkem pro všechny obyvatele každé vesnice.

Ještě před nějakými 30 lety byl ostrov La Palma tak dokonale izolován od okolní civilizace, že v takto malém množství obyvatelstva muselo nutně docházet ke sňatkům uvnitř rodin. Dodnes je například sňatek bratra se sestrou úředně povolenou, i když dnes už ne tak samozřejmou záležitostí. Sestřenice a bratranci na ostrově La Palma se však berou i dnes naprosto běžně. V telefonním seznamu lze podle příjmení například velmi rychle zjistit, že celou vesnici vlastně tvoří pouze několik rodin.

Důsledky těchto po generace provozovaných praktik jsou hned dvojí. Na jedné straně se na ostrově rodí větší množství mentálně postižených dětí, než je obvyklý průměr, což jsme mohli i na ulicích skutečně pozorovat. Na straně druhé se na 100 narozených děvčat rodí pouze 70 chlapců. Tento druhý fakt jistě není pro českého aviatika úplně bez zajímavosti, vezme-li navíc ještě v úvahu, že z té stovky mrňat vyroste většina děvčat skutečně pohledných.

Caldera de Taburiente

V nadmořské výšce asi 2400 metrů, blízko nejvyšší hory Roque de los Muchachos, jsme nalezli velmi pěkné startoviště, včetně pohodlného příjezdu k němu. Toto území je však národním parkem Parque Nacional de la Caldera de Taburiente, ve kterém je létání přísně zakázáno. Startoviště tedy nejenom že nebylo zaměřeno, ale nebylo ani zaneseno do rubriky Terény pro létání, i když slet z tohoto místa do 13 kilometrů vzdáleného přístavu Puerto de Tazacorte musí být vzhledem k nádheře terénů kolem neopakovatelným zážitkem.

Kanárské ostrovy jsou čistotou svého ovzduší přímo pověstné a z těchto důvodů byly v polohách nad 2000 metrů jak ostrova Tenerife, tak i La Palma vybudovány astronomické observatoře s obrovskými teleskopy.

Vrchol nejvyšší hory ostrova La Palma se podobně jako Pico del Teide na ostrově Tenerife pravidelně ocitá nad horní hladinou oblačnosti a panoramata směrem na jihovýchod a jihozápad jsou zejména brzy ráno skutečně fascinující. V průzračně čistém vzduchu je jako na dlani vidět dokonce i 140 kilometrů vzdálený vrchol Pico del Teide na ostrově Tenerife. Je třeba ale nezaspat, protože už kolem 10. hodiny dopolední začne nad nahřátými skalními stěnami rychle kondenzovat vzdušná vlhkost a postupně se všude pod vrcholem vytvoří souvislá vrstva oblačnosti

Husté borovicové lesy ve výškách od 800 do 1600 metrů spolu s neproniknutelným a vlhkým pralesem ve své horní části tvoří díky častým dešťovým srážkách v těchto výškách obrovský rezervoár vody pro zásobování celého ostrova.

La Palma tedy na rozdíl od ostatních Kanárských ostrovů netrpí nedostatkem vody a na bujnosti a nádheře zdejší vegetace je to velice znát. Horské stezky, šplhající se po hřebenech ve výškách od 1000 do 2000 metrů nad mořem, procházejí krásnými terény, jako stvořenými pro horské túry, s nádhernými panoramaty výhledů na pobřeží ostrova a až k obzoru se táhnoucí nekonečnou modř Atlantického oceánu.

Na velmi slušných a poměrně málo frekventovaných silnicích jsou často vidět horská kola a dokonce i na nejvyšší horu ostrova lze skutečně „pohodlně“ vyjet. Ovšem vyšlapat na kole do výšky 2426 metrů určitě nelze nazvat pohodlným výletem pro každého.

Bengálská noc na náměstí

Přesně minutu po půlnoci, tedy už vlastně 1.1.2000, začaly na pobřeží dunět salvy prvních dělobuchů, nad Atlantik vylétly stovky rachejtlí a na sytě černém nebi posetém hvězdami vzplály gejzíry barevných ohňostrojů. Obyvatelé ostrova La Palma začali slavit příchod roku 2000.

Rozlehlé náměstí města Los Llanos de Aridane včetně přilehlých ulic se zaplnilo tisícihlavým davem svátečně oblečených lidí. Žádnému z mužů nechyběla bílá košile s kravatou a všechny ženy vytáhly ze šatníků skutečně to nejlepší, jak už je při takových příležitostech na ostrově dobrým zvykem. Dlouhé šaty s vysokými rozparky a hlubokými dekolty, většinou holá záda, zkrátka takhle nějak se chodí u nás do divadel. Na rozdíl od rezervovaně se tvářících Čechů, korzujících důstojně o přestávkách po chodbách divadel a zasvěceně hovořících zejména o věcech, kterým příliš nerozumějí, obyvatelé ostrova La Palma svoje sváteční oblečení s žádnou strojeností kupodivu vůbec nespojují. Šaty na Kanárech zřejmě nedělají člověka.

Vzájemné nadšené objímání, líbání a přání si všeho nejlepší do nadcházejícího roku 2000 nebralo konce. Kapela na vyvýšeném pódiu spustila palbu neuvěřitelně dravé španělské muziky, celý stěsnaný dav se začal šíleně zmítat a svíjet do taktu ďábelsky rychlých španělských rytmů a temperament místních obyvatel nezadržitelně tryskal na všechny strany jako právě vybuchlý vulkán.

Pilo se obrovské množství alkoholu, kapela dělala pouze sporadickou krátkou přestávku sotva jednou za 2 hodiny a var v přeplněném kotli na náměstí byl opravdu strhující. I když občas přece jen nějaký slabší kus, těžce zmožen vínem a neustávajícím tancem, zmalátněl a postupně odpadl, s blížícím se ránem křepčících lidí překvapivě neubývalo. Kapela vařila až do šesté hodiny ranní a celý dav zpíval za divokého tance naprosto všechny španělské texty. Ostatně text v jiném jazyce než ve španělštině za celou noc z pódia ani nezazněl. Ojedinělí a těžce se potácející odpadlíci byli kupodivu samí muži a krásným Kanárkám to až do rána skutečně velice slušelo.

I po ukončení bengálské noci stále v ulicích spokojeně popíjely ojedinělé hloučky rozveselených lidí, po rozednění se na chodnících tu a tam válely odhozené nebo snad ztracené kusy oděvů a za rohy domů bylo nablito. Podobnost příslušníků různých národů je někdy až groteskně zarážející a těžko pochopit, kdy, kde a proč vlastně vznikl rasismus.

Salema, Boniato a Mojo Verde Silantro

Jako předkrm výborný osmahnutý kozí sýr „Queso de Cabra,“ luštěninovou polévku „Potaje“ s obrovským hrachem a kozí maso „Carne de Cabra“ s typickými bramborami „Papas arrugada“ ve slupce, vařenými v mořské vodě, jsme ochutnali snad hned druhý den našeho pobytu na ostrově La Palma. V úterý jsme ale zašli do hospůdky „Parrilla Grill“ v naší vesnici Fuencaliente (Los Canarios) na oběd, s úmyslem ochutnat zdejší ryby. Vybrali jsme hned dva druhy – „Sama“ a „Salema“. Vynikající byly skutečně obě dvě, navíc doplněné sladkými bramborami „Boniato,“ pikantní zelenou omáčkou „Mojo Verde Silantro“ z česneku, papriky, oleje, octa, soli a koření, pokapané čerstvým citrónem a zapíjené výborným místním bílým vínem chutnaly skutečně znamenitě. Na závěr zákusek v podobě v misce umíchané sladké směsi z medu, vajíček a mandlí a byli jsme načisto na odnešení. Naproti přes ulici pak v baru „Parada“ ještě káva, sladký zákusek „Bollos de Centeno“ z žitné mouky, vajec a medu, navrch sklenička místního, načerno páleného rumu bílé průsvitné barvy a pro tento den bylo dolétáno.

Pro našince skutečnou kuriozitou jsou skleničky na víno či jiný alkohol prosté jakýchkoliv čárek, tedy značek, označujících množství nalitého nápoje. Hospodský bravurně nalévá jen tak od oka, naprosto ležérně a s nadhledem, na nějaké trošce zkrátka nezáleží. Vůbec jakási pohodová ležérnost a blahosklonný nadhled nad věcmi i nad životem samotným je pro obyvatele Kanárských ostrovů typickou vlastností. Plyne z ní jaksi automaticky i jakási vyrovnanost a klid. Že se něco musí udát právě v 16:00? Nesmysl. Proč ne třeba v 16:37? Nebo v 17:23?! A konec konců, zítra je přece taky den …

Někde jsem četl (to nemám z vlastní hlavinky), že moudrý člověk se denně dokáže šťastně radovat z toho, co má, zatímco ostatní se neustále pachtí za tím, co ještě nemají.

Z tohoto hlediska jsou obyvatelé ostrova La Palma rozhodně velice moudří lidé.

Jako do peřin

Po dotočení velmi klidného stoupání nad jižním okrajem města Santa Cruz nabírám kurz východ a mířím nad pobřeží. Nad velkou písečnou pláží, sloužící jako přistávačka, mám ještě pořád slušných 660 metrů a pokračuju tedy nad oceán.

Po levé ruce nechávám brzy za sebou stovky bělajících se stěn domů města Santa Cruz, zatímco po pravé straně se na plochém výběžku ostrova zřetelně rýsuje dlouhá přistávací dráha místního letiště. Velké dopravní letadlo se zrovna těžce odlepuje z dráhy směrem ke mně a pod neuvěřitelně ostrým úhlem začíná rychle stoupat do mojí hladiny. Po chvilce ale nasazuje pravou zatáčku a nakonec rychle mizí kdesi v dálce na východě. Ostré paprsky nízkého odpoledního slunce vytvářejí v dáli na hladině třpytivě oslepující odlesk. Pobřeží jsem už nechal daleko za sebou a všude kolem se rozprostírá jenom tmavě modrý oceán, na kterém se bělají zčeřené vrcholky vln. Rychlý motorový člun projíždí pode mnou a míří do přístavu. Legračně poskakuje na vlnách a zanechává za sebou bílou zpěněnou stopu. Vário ukazuje velmi malé opadání, menší než 1m/s, vítr ze severu je velmi slabý a teplota v této výšce dosahuje na začátek ledna příjemných 19°C. Pocit z volného plachtění v prostoru nad nekonečným oceánem je úchvatný a překvapivě uklidňující. Přístroje ukazují vzdálenost 2 kilometry od pobřeží a jak vyplývá z jejich dalších údajů, můžu ještě minimálně další kilometr nerušeně pokračovat v tomto kurzu nad volný oceán.

Po chvíli se ale přece jenom začíná dostavovat pocit jakéhosi neklidu. Otáčím a začínám se zvolna vracet k pobřeží. Nikam nespěchám, letím pomalu. V dálce vysoko nad pobřežím se na strmých svazích hor táhne tmavě zelený pás hustých borovicových lesů s vlhkým a neproniknutelným pralesem ve své horní části. Tam někde nad ním, v základnách oblačnosti, zůstala ukryta ještě další dvě startoviště, která se nám bohužel nepodařilo najít. Ale nejenom kvůli nim bude třeba se na ostrov znovu vrátit. Už 7 let trvající zákaz reklamních billboardů, podivuhodně krásná a nedotčená příroda, velmi malý počet turistů a především nádherné terény pro létání dělají z ostrova La Palma bezpochyby jedno z nejkrásnějších míst, na kterém jsem měl kdy možnost létat. A jak hrdě říkávají sami jeho obyvatelé – „La Palma la isla bonita“.

Jsem zase zpátky nad pobřežím a přistávací pláž se pomalu ocitá opět pode mnou. Je skoro liduprázdná. Na jejím severním okraji se líně povalují tři turisté a několik prapodivně krojovaných muzikantů posedává na zábradlí u chodníku. Sundávají z hlav velká černá sombrera a mávají mi nahoru na pozdrav. Podle vlaječek u silnice pofukuje velmi slabý vítr ideálního severního směru podél dlouhé písčité pláže. Plochá levá zatáčka nad hladinou moře, ostrá pravá nad závětrným okrajem dlouhé pláže a nasazuju na přistání. Bude to zase jako do peřin.