0
0

Přiznám se bez mučení, že již v mládí jsem byl fascinován jevem, kdy v závislosti na gravitačním působení Měsíce a Slunce dochází ke změnám výše mořské hladiny. A to jsem tento jev, já socialistické dítě, znal jen z vyprávění těch šťastnějších, kteří mohli navštívit Jugoslávii a ochutnat Jadran.

Nyní si však výhody odlivu (a nevýhody přílivu) mohu užívat dosytnosti a opět se přiznám bez mučení, že to využívám často a velmi rád. Nesedím ale v přístavu a nepozoruji obnažující se kameny či naopak kraby, kteří vítají stoupající vodu, ale chodím po klenotu Maspalomas, po skoro čtyřkilometrové pláži sem a tam, nebo jen sedím na skládací židli a nechávám se omývat mírnými vlnkami.

Někteří lidé jezdí za zdravým vzduchem do hor, aby ulevili průduškám ničeným městským smogem, jiní platí velké peníze za lázně a procedury podporující krevní oběh, další si kupují permanentky do fitnescenter, aby mohli, čichajíc pot druhých, chodit nebo běhat donekonečna na pásu. Já při chůzi po pláži mám takové maspalomaské 3 v 1.

Slapové jevy způsobují, že v místech, kde vlastně není příkrý břeh, se moře posune o dobrých šedesát osmdesát metrů od dun a odhalí krásnou písečnou pláž, pokrytou jen několika centimetry vody. Žlutý jemný písek, teploučká voda, mírné vlnky, vodní tříšť z vln z nedalekého bouření moře, sluníčko nad hlavou, to je to, proč zde chodím jak často to jde.

Nejsem samozřejmě sám, ne v závislosti na gravitaci, ale v závislosti na ročním období, je nás podobně „postižených“ více nebo méně. Někdo běhá, jiný chodí rychle, někteří se volně procházejí a to v botách ale i bez nich. Někdo chodí po kolena ve vodě, jiný pouze po kotníky, další chodí v mokrém písku, jiní v suchém. Každý podle svých představ a přesvědčení, co je pro jeho zdraví lepší.

Už ani nevím, proč chodím pláž vždy odpoledne tak, abych k majáku došel hodinu před západem slunce. A už taky ani nevím, proč pláž chodím směrem od Playa del Inglés směrem k Meloneras. Možná mám raději už trochu skloněné slunce zepředu a vítr zezadu, protože většinou fouká od severovýchodu.

Na začátek pláže se dostanu autobusem, vystoupím na PDI (Playa del Inglés) nedaleko Yumba a seběhnu dolů po Avenida Provisionales k obchodní promenádě zvané Anexo 2. Pěkně po schodech dolů k moři, sundat si boty, košili či kraťasy, to vše podle počasí a podle velikosti batohu na zádech a pak zbývá jen pár metrů po písku k moři. Zpočátku se jde přímo na jih a je zde i hodně koupajících (mapa).

Čím dále k majáku se však množina lidí, jdoucích proti mně nebo se mnou, zmenšuje. Někteří totiž chodí jen „poloviční“ trasu, podle polohy svého hotelu jen do půlky pláže a zpět. Je to dáno tím, že doprava zpět je možná buď stejnou cestou, nebo autobusem či taxíkem. Mě přejít pláž trvá přibližně hodinu a půl a protože bydlím obrazně řečeno napůl cesty mezi majákem a PDI, je mi jedno, odkud půjdu pěšky domů. Chodím tedy pláž celou.

Asi po 20 minutách dojdu na tzv. mys. Na mapě je viditelný, mění se zde směr trasy z jižní na západní a dále se jde jen proti slunci. Pro lepší orientaci poslouží mnemotechnická pomůcka : od mysu je již vidět špička majáku Maspalomas.

Na mysu se vyplatí udělat malou pauzu. Při maximálním odlivu ustoupí moře skoro sto metrů a chůze po písku a v mělké vodě je fantastická. Uvidíte-li tedy sem a tam pobíhajícího jedince, vězte, že na něj můžete mluvit česky 🙂

Vyplatí se i otočit směrem k horám, při dobré viditelnosti jsou hory jako na dlani včetně magického Roque Nublo.

Navíc jsou na mysu již několik let povolené sportovní atkivity a tak pěkně zblízka pozoruji odvážlivce, provozující kitesurfing.

Moře je zde několik desítek metrů hluboké jen pár centimetrů až pár decimetrů, kitesurfaři se řítí a skáčou, často vzdáleni jen pár metrů, a „přehodí“ na mě vyjma kapek vody i trochu toho adrenalinu. Já to často řeším rozkládací rybářskou židličkou a pozoruji a fotím. Nádhera.

Voda je zde průzračná, teplá, písek zlatý či bílý, protkaný černými proužky. Proudící voda si s pískem pohrává, tvoří nádherné obrazce, škoda jen, že fotoaparát to jen těžko dokáže zaznamenat.

Ale vzhůru k majáku, je nutné tam dojít skutečně hodinu před zápasem, to platí hlavně v zimě, potom už začíná být vítr a voda trochu studenější.

Čím více se blížím k majáku, tím je moře bouřlivější, břeh strmější a také přibude občas nějaký ten valounek v písku. Jsou také větší vlny, ale protože se nekoupu, je mi to jedno. Já vodu využívám pouze ve formě vodní tříšťě, které je tady ve vzduchu habaděj, pro svá dechová cvičení :-).

Život na pláži má pod kontrolou červený kříž, tedy jeho pracovníci. Vyplatí se dbát jejich pokynů a respektovat vyvěšené vlajky, neuposlechnutí zákazu koupání se může podle nové vyhlášky hodně prodražit.

Posledních pár set metrů před majákem je cesta už komplikovaná. Tropické bouře s obrovskou vytrvalostí a díkybohu úspěšně brání úsilí člověka změnit přírodu a odnášejí pryč navezený karibský písek. Radnice už na nový písek nemá peníze (konečně!) a tak je nutné překonat skalní, ale i betonové překážky. Jednou si dám tu práci, najdu fotky ze začátku devadesátých let a zveřejním, jak pláž „strážily“ betonové bunkry z dob před druhou světovou.

Ale už jsme u majáku, u vytouženého centra comercial Oasis, které se bude zřejmě bohužel na jaře bourat. Rychle si umyji nohy ve sprchách na konci pláže a utíkám využít posledních možností posedět na terase před irským pubem Paddy´s a vychutnávám si nejen Carling extra cold, ale i neopakovatelný zážitek ze západu slunce.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .