Laos 2008 - Louang Phabang

Louang Phabang

M: Hned po prijezdu jsme se vyhnuli tuk tukarum a jali se hledat ubytovani, coz se povedlo a ziskali jsme krasnou mistnost v rodinnem guest housu. Vyrazili jsme do mesta, temer cela hlavni ulice a par bocnich byly plne nocnich trhu, krasne latky, kalhoty, kosile, trika a spousta suvenyru a take jidlo. Obri klobasa s bagetou byla vytecna.

Z: Tam jsme potkali vypravu cestovatelu v cele s Damianem, kteri se snazili podle mapky z Lonely planet najit Guest Housy…

M: Pak jsme nasli luxusni restauraci, jidlo jsme si nedali, protoze meli extremne levne pouze pivo, Zuzka navic ochutnala velmi kvalitni ryzove vino. Cele jsme to pak zavrsili na brehu Mekongu v pobrezni restauraci s komary a Amiky.

Druhy den jsme zacli laoskou polevkou a dal jsme vyrazili na povestnou bagetu, usmevava panmama nam ji pekne naducala masem a zeleninou, mame prijit zas.

Cestou jsme se zastavili na rannim zeleninovem trhu, krasa pohledet na ty cerstve byliny do polivcicky.

Zacali nam dochazet drobne, ktere nam mistni vratili pri platbach thajskym bahtem. Byl cas smenit. Smenili jsme 100USD a na par hodin se z nas stali milionari.

Konecne nastal cas k obdivovani prastarych watu v tiche atmosfere posvatnych mist a laosko-francouzske architektury.

Hlavnim cilem dne vsak bylo nalezeni pujcovny motocyklu, chteli jsme se na vlastni pest vydat k 35 km vzdalenym vodopadum. Cestou, ve znacnem vedru, jsme se stavili na pivo. Dalsi laoske polevce neslo odolat. Lavor plny slabeho vyvaru, nudli, tofu, masa, rajcat s dalsi miskou s cerstvym koriandrem, matou, rerichou, lusky a salaty, to vse zalite limetkou.

Dosli jsme k pujcovne, nad vchodem jeste visel neon, tato zivnost vsak jiz byla v Louang Phabangu urady zakazana. Okamzite nam bylo jasne odkud vitr vane – ziznivi tuk tukari a drahe cestovky. Takto nas perfektne izolovali. Jen tak dal.

Zklamani jsme stoupali na horu Phou Si s watem That Chomsi. Nadherny vyhled na mesto, Mekong a do Mekongu se vlevajici reku Nam Khan. Cestou z hory jsme potkali jednoho Cecha, Honzu, ktery je uz 10 let mimo republiku, protlouka se po svem.

Z: Sranda byla, ze diky tomu, ze Honzikovi uz cestina nevonela tak jsme s nim komunikovali anglicky, coz mu slo vyborne. Ovsem Martas byl z toho trochu paf a nepochopil, ze Cech s nama mluvi anglicky tak kdyz se Jan odpojil a nebyl moc daleko, Martas svym plnym hlasem poznamenal „…ten byl dobry, co?“

M: Ze zvedavosti jsme se sli podivat do statni Authority Turist Information. Mapu zdarma uz davno nedavaji. Zuzka tam nasla jednu prima knihu, kde se maji asi turisti vypsat z krasnych zazitku. Jedine pozitivni zapisky tam byli od dvanactiletych decek. Dospelaci toho v dobrem moc nenapsali. Ouradove to vsak asi nectou.

Z: Z knihy vyslo najevo, ze nejsme jedini co prokoukli duvod proc zrusili pujcovnu motorek…

M: Sklouzli jsme na nabrezi. Najaky starik tu mel ve sklenenych nadobach plno hadu, stiru a kdovijakych cervu zalitych koralkou. Ochutnali jsme.

Na vecer jsme sli zase na trh, kam jinam. Clovek by se mohl tema latkama probirat do umoru. V ulicce regionalni kuchyne jsme si dali mekongskou rybicku a kus laoskeho kurete. Take jsme si koupili lahev ryzoveho vina tusic, ze by to mohl byt stejny zazrak jako v te luxusni restauraci. nebyl, ten lidovej kedr se skoro nedal pit.

Dalsi den rano jsme zrusili vylet na vodopady neb lilo jako z konve. Sli jsme na opacny konec mesta na polevku. Jakasi dobra zena ji tam zcela profesionalne varila za temer polovicni cenu.

Nezbylo nam nic jineho, nez cekat na lepsi casy. Nakonec se vycasilo, takze jsme se klidnym tempem vydali doprohlednout ostatni vyznamne waty ve meste. Shledli jsme tak Wat That, Wat Nong, Wat Khili a Wat Xiang Thong, ten byl ze vsech nejkrasnejsi, kam se hrabou waty v Thajsku. Cestou jsme si oba dali masaz nohou, kazdy po 4USD, kazda noha tedy po 2USD, navdavkem letma masaz hlavy a zad. A pak na trh.

A na zitra jsme si znovu naplanovali vylet k vodopadum.