Lanzarote-OSTROV OHNĚ A VODY

Kanárské ostrovy mě lákaly od malička, i když podle některých na nich „nic není“. Váhala jsem mezi Fuerteventurou a Lanzarote a napoprvé díky výhodné nabídce vyhrál druhý zmíněný ostrov s tím, že budeme ubytováni v jižní části a na Fuerteventuru se budeme alespoň občas dívat .

Krátce po příletu nám bylo jasné, soudě dle kovové kreace před letištěm, která se větrem otáčela, že jsme se ocitli na ostrově vyšperkovaném uměleckými díly Césara Manriqua. (1919-1992) jak v podobě upravených vyhlídek tak výtvorů z různých druhů materiálů . O tomto pánovi by se dalo napsat mnoho, ale vydalo by to na samostatnou knihu. Přispěl k tomu, že si Lanzarote zachoval svůj původní ráz, že se staví pouze nízké budovy v bělozelené nebo bělomodré kombinaci, jež tak vkusně kontrastuje s tmavými černými a rezatými odstíny sopečného povrchu. Vybudoval významné vyhlídky, upravil umělecky jeskyně a ty se staly turistickými lákadly.

Ubytováni jsme byli v klidné části rušné PLAYA BLANCY (dříve rybářská vesnice) , odkud vyplouvají v krátkých intervalech trajekty na Fuerteventuru a výletní lodě. Asi 4 km západně po prašných cestách se nachází soustava pláží PAPAGAYO bez veškerého komerčního vybavení, které patří k přírodním skvostům tohoto ostrova .

Následující den jsme naplánovali západní okruh. První zastávkou byly SALINAS DE JANUBIO (výroba soli, dnes už jen turistická atrakce) a LOS HERVIDEROS – sopečné útesy vzniklé díky Atlantiku prudkým ochlazením lávy. Pastvou pro oči byl asi 3km severněji položený kráter EL GOLFO – naleziště olivínů – zeleně zbarven díky řasám ve vodě. Poté jsme se vydali národním parkem, oblastí ohnivých hor Timanfaya , kde je možno absolvovat projížďku na velbloudech a ochutnat jídlo smažené na sopečných rozpálených kamenech, poněvadž je zde podzemní vulkanická činnost ještě velmi aktivní. Projeli jsme městečko TIAGUA s pár větrnými mlýny a Museem Agrícola El Patio (zemědělská tématika a tradiční ostrovní hodnoty). Cesta pokračovala k severnímu pobřeží do města Famara, od kterého velice prudce vystupuje horský hřeben Risco de Famara. Pomalu jsme se vraceli oblastí GERÍA známou specifickým a pro ostrov typickým pěstováním vinné révy v malých ohrádkách (kvůli mikroklimatu). Po příjezdu do hotelu jsme se koupali na PLAYA FLAMINGO – chráněné před vlnami a tolik oblíbené u dětí.

Severovýchodní okruh jsme začali ve Femés vzdáleného asi 5 km od Playa Blanca. Městečko leží na úbočí 608 m vysoké Atalaya a je z něj úžasný výhled na celou Playa Blancu a na sousední Fuerteventuru (duny v Corralejo) a Los Lobos (ostrůvek). Minuli jsem po rychlostním okruhu hlavní město Arrecife a severním směrem zamířili do TEGUISE , jež bylo založeno v roce 1418 a do roku zastávalo funkci hlavního města. Cestou jsme se na různých místech setkávali s „větrohrami“ – díly Césara Manriqua. Dále na sever vedou široké serpentýny po úbočí nejvyšší hory Lanzarote (Peňas del Chacha – 671m) do úrodné a zelenější HARÍA ležící v „údolí 10 000 palem“.

Nejsevernějším bodem je vyhlídka MIRADOR DEL RÍO postavená v roce 1973 C. Manriquem. Odtud spatříte z ohromné výšky sousední ostrůvek La Graciosa a zároveň se uvnitř můžete občerstvit v zajímavě pojaté restauraci. Zpáteční cestou nás uchvátily bílé písečné plážičky poblíž městečka ÓRZOLA a v Tahíche rozsáhlé obydlí Césara Manriqua citlivě zasazené do místní přírody (sídlo později věnoval nadaci C.M.). Zde jsme strávili asi půldruhé hodiny v němém úžasu, co může člověk vše vytvořit , aniž by (dle mého názoru) narušil krásu přírody . Zároveň bylo možno si zblízka prohlédnout ony lanzarotské minizahrádky . Poté jsme pouze minuli jeskyně Jameos del Agua a na závěr dne jsme se vykoupali na Playa Dorada s křišťálovou vodou, světlým pískem a pak zajeli k majáku Faro de Pechiguera asi 4km západně od Playa Blanca, abychom sledovali západ slunce a bouřící Atlantik.

Naším posledním cílem bylo hlavní město Arrecife s cca 40000 obyvateli. Auto jsme zaparkovali na okraji města a postupně jsme procházeli uličkami i po pobřežní promenádě až k srdci hl.města – El Charcó de San Ginés – mořské laguny, kde se usídlili první osadníci města. Dnes je na tomto místě kolem zálivu mnoho zrekonstruovaných domečků s restauracemi a kavárnami, kde možno odpočinout a vychutnat relativní klid hlavního města. Po prohlídce kostela SAN GINÉS a přilehlého náměstíčka jsme se unavení vraceli zase zpět do hotelu , který nám poskytoval pohodu a klid .

V závěru pobytu jsme ještě kvůli dětem absolvovali půl dne v Agualandu na okraji Costa Teguise osázeném očím lahodící květenou .

Na Lanzarote by bylo možno navštívit ještě mnoho míst, ale myslím, že hlavní atmosféru jsem nassáli dostatečně. Ostrov je dost větrný, počasí se střídá velmi rychle, naprosto beznadějná oblačnost může být do půl hodiny rozmetena . Všechny čtyři živly jsou zde velmi intenzívní. Lanzarote má svou osobitou krásu, nemůže se pyšnit zelení, ale má co nabídnout v jiných barevných odstínech.