0
0

Den 1

Poté, co Boing 747 model 800 měkkce dosedl na přistávací dráhu dostáváme kvalitní 40-ti stupňovou facku. S CK Amazonia v našem letu cestovali pouhopouhé 4 osoby a jedno dítě, a tak místo zdlouhavého cestování autobusem nás delegátka nasoukala do místního taxi, a to nás v mžiku dopravilo do nedalekého Laganas. Rychle jsme vybalili konzervy, vysypali kufry do skříně a utíkali nejbližší zkratkou k moři. Dlouho jsme neběželi. Přes bar Meloun to bylo bratru 40 metrů. Moře bylo teploučké jako kávička. Večer jsme podnikli průzkum místní pláže, který byl ukončen nočním koupáním poblíž přístavu Agio Sostis. Vše bylo nádherné, moře klidné a už jsme se těšili do postýlky. Jenže ouha, řev opilých anglánů popíjejících Stelu ve studijních balkónech přehlušoval idylický cvrkot cikád. Po neúspěšném pokusu spát se zavřenými dveřmi kupujeme v akci klimatizaci na celý pobyt.

Den 2

Budíme se s potem na čele. Klima je podezřele tichá. Nejde proud. Neteče voda. A tak balíme krémy a vyrážíme spáchat ranní hygienu koupáním v moři. Slaná voda ale na rozespalé oči není to pravé ořechové. Po krátkém hledání nacházíme na pláži kousek místečka nezaplácaného lehátky se slunečníky. Hned vedle taverny Horizon je taková 10-ti metrová skulina, kterou dosud lehátkový podnikatel-začátečník nestihl obsadit. Nabízí lehátka za akční cenu 4 eura, na kterou láká české škudlily českými reklamami. Na večerní procházce se nám povede vysomrovat mapku letoviska, konečně víme kde je pekařství. Jenže tam mají jen sladké koblihy, či co to je, chleba není skladem.

Den 3

Opět den bez umytých zubů. Nejde proud, nejde voda, asi je to místní tradice nebo na nás někdo šetří. Hygiena po zkušenostech z předchozího dne tentokrát probíhá u bazénu. Dnes vyrážíme na pochod směrem A.S. Je tam malý přístav a kousek za ním soukromý ostrůvek. Ve dne oáza klidu s relaxační hudbou, večer english dance party. Za 3 ojra dostáváme vstupenku a jdeme se kochat výhledy na laganaský záliv . Z druhé strany ostrova je plážička s barem. Zde proměňujeme vstupenku za drink a dlouze se rochníme na kamínkové pláži. Pokračujeme dále na pláž Koukla. V místní taverně poprvé zkoušíme nepovedené souvlaky. A tak si večer spravujeme chuť na českých bramborácích.

Den 4

Pro změnu vyrážíme opačným směrem – po pláži na Kalamaki. Táboříme s deštníkem cirka uprostřed želví pláže, jenže želvy dnes mají dovolenou taky. V Kalamaki je prd. Jediný stín a pohyb vzduchu široko daleko nalézáme v taverně s gigantickými ventilátory, kde nakonec zkoušíme další řecké dobroty. Tzatziky přečesnekované, mousaka přemaštěná, ceny přemrštěné. Slunce peče o 106 a tak na zpáteční cestě hledáme stín pod stromy. Jenže baba kareta-kareta na brzy vyčmuchá, davá nám informační leták o chování na želvích plážích a ukazuje prstem k moři „3 meter from sea“.

Den 5

Chytáme lelky na pláži, nikam se nám nechce.

Den 6

Budíček je v 7. Maťa vejrá jako vejr, ale vstavá dříve než Tomík. Ten jde pro slíbené auto, žluťáska Atose. Je to typický korejský „trhač“ asfaltu. Má výkon motorky, do kopce v serpentinách se plouží pouze na jedničku. Vyrážíme přes hlavní město na východ ostrova, směr Porto Zorro. Krásné místo na šnorchlování, barva moře je tu opět jinak modrá, hejna rybek bloumají kolem velkých kamenných kolosů. Paráda. Nabaženi jedeme dál, na konec cesty. Tam leží Gerakas, nádherná želví pláž , kde nám rybky okusují nohy ve vodě. My zase na břehu okusovali českého maratonce s řeckým chlebem. Želvy opět neměly svůj den. K večeru cestujeme přes ostrov na západní břeh. V Keri je samé nej, nejkrásnější západ slunce, největší vlajka na světě zapsaná v Guinessově knize rekordů. U majáku vyčkáváme na sunset. Jak už to bývá, 10 minut před tím, než spadlo slunce do moře dochází baterky. Ale o to to bylo krásnější. Při té podívané nám vyhládly žaludky, a tak se v taverně s vyhlídkou nad kameny posilňujeme výborným králíkem na víně. Vracíme se serpentinami přes Keri do postele.

Den 7

Vyrážíme na sever. Přes vesnici Pandokratoras do pohádkového kláštera v Maherado. V Kiliomenu kupujeme petku červeného vína a pokračujeme na sváču ve stínu olivovníků, uprostřed Exo Hora. Pak do Volimes, centra vše „Home made“. Tady kupujeme strojově dělanou magnetku na lednici s mapkou Zante. Byla ve slevě, později v Laganas zjistíme že i tak je dvakrát dražší než jinde. Pokračujeme k vyhlídce shipwreck. Nádherná modř a kupodivu zcela prázdná pláž Navajo. Cestou do Porto Vromi nás stopnul Dimitrij. Řeci mají dobře vyvinutý čuch na čechy a na nás mluvil česky ještě dřív než jsme vůbec stačili otevřít pusu. Jeho manželka nám po koštu skvělého vínka vtlačí 4 druhy koření a med pilných zakyntoských včeliček. Vromi má pláž velkou tak pro všehovšudy deset lidí. Řek nám slibuje za 12 euro výlet na Navajo a Modré jeskyně. Jenže nakonec z něho vypáčíme, že před Navajem zastaví pouze na focení a jeskyněmi myslí ty ve Vromi. Boat trip rušíme, později se dovídáme že Navajo je zavřené kvůli ropě vylité z lodí. A tak radši jdem na šlapadla. Dá se s nimi vjíždět hluboko do jeskyní a vychutnat si tu pravou jeskyňofobii. Voda je v přístavu neskutečně ledová, takže po krátké vyjížďce jako poslední opouštíme Vromi a těšíme se na romantickou večeři v restauraci Sunset, která slibuje jak jinak, než spektakulární západ slunce. Jenže v tuhle roční dobu slunce zapadá za útes, ale i tak zůstáváme na večeři sami dva, v restauraci tak pro 200 lidí. Jako předkrm smažák z fety a hlavní chod souvlaki, vynikající. A jako bonus pro největší zákazniky dne dostáváme skleničku vína.

Den 8

Na každém rohu v Laganas jsou zapíchnuté reklamní poutače lákající do neoklasicistní taverny Sarakina. A tak se rozhodneme ji navštívit. Jenže kde vlastně je, to nikdo přesně neví. Po dlouhém hledání nacházíme tavernu kde večer křepčí tancechtivý důchodci a pár rozbořených zdí, které zbyly z místního paláce. Raději pokračujeme do Limni Keri, letoviska které mělo být původně cílem naší dovolené. Krásně se tam odpočívá na pláži ve stínu olivovníků. Cestou do hlavního města se stavujeme na studený gulášek – opět jsme bez proudu. Prvním cílem je vrch Bohali. Jako i spousta cestovatelů před námi jsem zlákáni šipkami Best view. Jenže ty směřují na úplně jiný kopec. Chvilku bloudíme a nakonec jsme odměněni krásným západem slunce nad městem. Bohali poskytuje panoramatický výhled na celý ostrov, v dálce se rýsují hory a pobřeží Peloponésu. Zahrada je už zavřená a tak opouštíme view point a sjíždíme do víru města. Potulujeme se po přístavu, náměstí a historickém centru. Trochu to tu připomíná Benátky. Čím více je hodin tím více houstne dav lidí, v 11 večer dosahuje špička vrcholu, taverny praskají ve švech a město naplno žije. Náměstí se mění na fotbalové hřiště, v uličkách děti závodí na kolech. Na památku kupujeme olivový olej u řeka, který umí vyjmenovat celá jména Kolera i Nedvěda.

Den 9

Brzy ráno, dříve než vrátím Atose, jedu opět zkusit štěstí na želví pláž. Stále stejný výsledek, žádné karety na pláži ani na hladině. Jediným důkazem jejich existence jsou stopy, které v noci sto kilové želvy vyšlapaly v písku při kladení vajec. Vracím řekovy auto. Ten je v klidu jak želva, ani si koutkem oka nezkontroloval jeho stav a už vůbec ne množství benzínu v nádrži. Nejede proud a voda. Studia Timos vlastně nejsou studia ale je to hotýlek s pokoji vybaveními kuchyňkami. Každý den nám vzorně vytírají podlahu, mění ručníky, stelou postele. Ale s s těmi výpadky nás už opravdu s…ou. Asi budeme požadovat jako odškodné za neumytý chrup a nedovařenou rýži týden all inclusive zdarma. Celý den lenošíme na Laganaské pláži. Zkouším plavat ke člunům, které úspěšně pátrají po želvách. Nakonec je svým želvým tempem dostihnu. Lidé na lodích ukazují rukama do moře kousek přede mnou, cvakají fotoaparáty ale mě pohled na želvu opět není dopřán. Na cestě ke břehu potkávám Marťu šnorchlující na nafukovače. V honu na želvy mě zatáhne až k bezpečnostní bójce. Zvedá se vítr a jak na potvoru fouká směrem od pevniny. Zpáteční cesta bude krušná. Marťa se zmocňuje jednoho z lehátek, které vítr odfouknul z pláže. Cesta na souš trvá nekonečně dlouho, asi bylo lepší dostat se za bójku a nechat se zachránit místní pobřežní hlídkou. Večer po nákupu suvenýrů kotvíme v taverně Horizont. Slibuje půlhodinový firedance. Nakonec s hodinovým zpožděním šou začíná. Jeden z obsluhujících číšníků kropí okenou podlahu taverny, druhý přeskakuje šlehající plameny a pak se oba kroutí a tančí nějaký národní tanec. Jídlo je tam skvělé a jako pozornost za dlouhé čekání dostáváme dvě sklenky ouza. Nakonec se zvěčníme poděkováním v knize hostů. Zítra vememe karety útokem na šlapadle.

Den 10

Vstáváme „už“ v 10 hodin a „rychle“ vyrážíme za karetami. Pro zvýšení našich šancí je spatřit putujeme až na želví pláž. Na pronajatém šlapadle vyrážíme na moře. Jenže šlapadlo se točí v kruhu, má porouchané kormidlo. Rychle ho měníme za jiný kus a šlapeme poctivě runnig celou hodinu. Místo želv potkáváme jen zoufalce, kteří se k nám přibližují v davové psychóze, když předstíráme výskyt imaginárního želvího jedince ve vodě. Večer konečně navštěvujeme vyhlášenou gyrosárnu na hlavní třídě Mamas place. Jak se říká „To nejlepší nakonec“. Omylem objednávám větší porce, takzvané XXL. Zkoušíme se prokousat pitou až ke konci ale v půlce to vzdáváme a odnášíme si gyros na pokoj. Tam je dorazíme za pomoci červeného vina. Večer se loučíme s mořem a na památku nakupujeme místní olivový olej, jak jinak než extra panneský.

Den 11

Ráno nás opět vyzvedává taxi a uháníme na letiště. Ochi Zante.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .