Kubánská doprava s kolem i na kole

Doprava na Kubě je, stejně jako většina služeb, dvojí – pro místní a pro cizince. Ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Procestoval jsem Kubu převážně na kole a rád se se svými zkušenostmi podělím.

Rallye Kuba

Kubánské cesty nemohu označit za dobré ani za špatné. Jejich kvalita značně kolísá, a to i během velmi krátkých úseků. Projevuje se na nich absence jakéhokoli systému. Často se liší sjízdnost cesty pruh od pruhu, a tak se běžně jezdí tam, kde je lepší povrch. Při předjíždění Kubánci troubí, a tak cyklistovi stačí většinou ukázat, který pruh či stranu použijí. Výjimku tvoří jejich Autovía nacional, což je dálnice, která měla spojit východ a západ Kuby. Než ji stačili dokončit, rozpadl se Sovětský svaz a peníze náhle došly. Je to dálnice do ztracena. Sjezdy končí v cukrové třtině, čáry na silnici najednou zmizí. A na této dálnici potkáte celou plejádu výjevů. Místy je to čtyřproudová cesta s rozumným povrchem, jen se na ní vyskytuje kanál schovaný tak, že by vám urval nápravu. Potkáte na ní cyklisty jedoucí jak ve vašem směru, tak v protisměru, nebo mezi svodidly. A v krajním pruhu pro cyklisty, kde kolaři vůbec nejezdí, leží stopaři, mávají penězi a zběsile jim zastavují nejrůznější auta.

Veřejná nepravidelná doprava

Autobusy pro Kubánce zde jezdí velmi nepravidelně, o vlacích ani nemluvě. Chcete-li si užít kubánskou jízdu, jeďte vlakem. Chcete-li někam dojet, vlak raději vynechte. Několikahodinová zpoždění a zrušení spoje jsou běžnou záležitostí. Jediné, co jezdí dle existujícího jízdního řádu, jsou autobusy pro cizince Astro a Víazul. Autobusy Víazul, které jsou dražší, jsou čistě pro cizince a umožňují přepravu kol. Do levnějšího autobusu Astro smí pouze dva turisti a místa bývají velmi rychle vyprodána. Kola nepřepravují. Kromě toho operují na Kubě cestovní agentury Cubanacán a Transtur, se kterými je možné se na odvozu také domluvit. Vše, co je určeno pro cizince, je patřičně předražené.

Organizovaný stop

Stop na Kubě není záležitost pár dobrodruhů, ale rovnocenný způsob přepravy, který ulehčuje nedostatečné kubánské dopravě. Na výjezdu z každé vesnice je botella, odpočívadlo, kde stojí amarillo (regulátor dopravy ve žlutém) a kolem něj asi 40 stopujících lidí. Ten zastavuje projíždějící auta. Státní auta s modrou značkou, což jsou vlastně téměř všechna, mají povinnost zastavit. Stopující mu zaplatí za to, že jim zastavil auto, nastoupí a jedou. Stopnete-li si auto na vlastní pěst, počítejte s tím, že se vás bude každý snažit natáhnout a za svezení bude chtít dolary. Pro cyklisty je tedy nejlepší použít stanici s amarillos brzo ráno, kdy jezdí náklaďáky a vozí Kubánce do práce. Na korbu se bez problémů vejde i kolo. S přibývající denní dobou možnost přepravy kola značně klesá a v pozdějších hodinách vám nezbude než šlapat do pedálů.

Proplétání městem

Skutečnou lahůdkou je doprava ve městech. Autobusy vám zastaví kdekoli a nastupuje se také kdekoli, třeba na červenou na křižovatce. Jinak ale semafory postrádají jakýkoli smysl. Některé jsou v křižovatce, některé za ní, některé svítí a jiné blikají. Fidel aby se v tom vyznal. Města mají veskrze pravoúhlé ulice, které jsou tak úzké, že v nich projede jen jedno auto, proto jsou tu téměř výhradně jednosměrky. To ale neznamená, že se nejezdí v protisměru. Cyklisti jezdí, jak se jim chce, chodci se proplétají všude. Dá se ale dobře zjistit, v jakém směru se v té které ulici jezdí – je tam většinou šipka. Ta se hodí, protože jiné značky zde prakticky nejsou, takže přednost se řídí pravidlem pravé ruky. Finta je ale v tom, že se ulice nepravidelně střídají. Takže jednou dáváte přednost vy, jednou ji máte, pak dvakrát nemáte, občas křižujete nepravoúhlou ulici, pak je ulice ucpaná lidmi čekajícími před cukrárnou nebo na pizzu. Prostě kroutíte hlavou sem tam, vyhýbáte se lidem a hledíte po šipkách.

http://www.kalimera.cz/kubanska_doprava_s_kolem_i_na_kole_2.html