0
0

Kubánská republika (República de Cuba) se rozprostírá na ploše 110.000 km2 na největším ostrově Velkých Antil v Karibském moři přibližně mezi 19º49’34“ a 23º16’36“ severní šířky a 74º07’30“ a 84º57’10“ západní délky. Na délku měří cca 1150 km. Kromě hlavního ostrova Kubu tvoří poměrně velký Isla de Juventud a stovky dalších ostrovů a ostrůvků. Jejími nejbližšími sousedy jsou Haiti, Dominikánská republika, Jamajka a samozřejmě USA. Obě země dělí pouze úzký asi 150 km široký průliv.

Na ostrově žije cca 11,2 mil osob (hustota 102 osob/km2). Mezi obyvatelstvem převažují mulati (51%), dále následují běloši (37%) a černoši (11%). Za posledních 40 let sice počet obyvatel vzrostl o víc než 4 miliony, ale jeho růst se stále zpomaluje (dnešní přírůstek 1.66 dítěte na ženu je nejnižší na celé západní polokouli). Hrubý domácí produkt dosahuje asi 34 miliard USD, což činí asi 3000 USD na hlavu. Podle indexu životní úrovně (HDI) zaujímá Kuba 52. místo na světě, což ji řadí o 20 míst za ČR a 10 za Slovensko, nicméně před takové země jako je Mexiko, Bulharsko či Rumunsko.

Časový posun vůči ČR je zpravidla 6 hodin (GMT -5), nicméně vhledem k podivnostem zavádění letního času byl v době naší návštěvy posun pouze 5 hodin. Název Kuba pochází z výrazu původních indiánů z kmene Taíno „cubanacán“, který znamenal něco jako „místo uprostřed“.

Historie

Pro Evropany Kubu objevil 28.října 1492 Kryštof Kolumbus, který přistál se svými loděmi na východním výběžku Cazigazgo of Baracoa. V té době Kubu obývaly dva neolitické indiánské kmeny – pěstitelé Taínové a lovci Siboneyové (odhady o jejich počtu se liší a oscilují mezi 16 a 60 tisíci). Ti byli v následujících letech částečně zmasakrování, částečně vymřeli na jim dosud neznámé choroby a částečně se jako otroci postupně smísili se Španěly – jejich potomci dnes žijí převážně v oblasti města Baracoa. Toto město bylo mimochodem do roku 1518 prvním hlavním městem Kuby, ve kterém zasedal guvernér ostrova dobyvatel Diego Velazques de Cuéllar, který se na ostrově vylodil o 7 let dříve. V následujících desítkách let se Kuba stala důležitou základnou španělských dobyvatelů pro jejich výboje do kontinentální Ameriky, překladištěm zboží a vítanou zastávkou obchodních lodí před dlouhou cestou zpět do Evropy. Její bohatá města se však velice často stávala vítaným terčem pirátských nájezdů – o tom blíže v povídání o Santiagu, Havaně a Trinidadu.

V pozdějších dobách se ostrov stal známým díky dodávkám třtinového cukru a zejména výtečného kubánského tabáku, což ostatně platí dodnes. Stejně jako v jiných španělských koloniích začala i na Kubě v průběhu 19. století narůstat nespokojenost se španělskou nadvládou, což vyústilo v letech 1868 až 1898 v sérii válek o nezávislost. V jejímž průběhu se vyznamenali mužové dodnes považovaní za kubánské národní hrdiny, jako například José Martí, Carlos Manuel de Cespédes nebo Antonio Maceo. Poté když už byl boj za nezávislost téměř vyhraný, vmísily se do něj pod záminkou sabotáže na bitevní lodi USS Maine v havanském zálivu 28.2.1898 Spojené Státy a tak říkajíc toto vítězství kubánským vlastencům urvaly od úst. Díky tomu se pak po celou první polovinu 20. století na Kubě usadily ekonomicky. Ve 30. letech 20. století tak byla Kuba jednou z nejvíce prosperujících latinskoamerických zemí. Nicméně zkorumpovaná loutková vláda diktátora Fulgencia Batisty proti sobě brzy obrátila vlnu odporu obyvatelstva, která ještě narostla po brutálním potlačování protestů. A tak po sérii bojů mohl 1. ledna 1959 Fidel Castro z balkónu radnice v Santiagu de Cuba vyhlásit vítězství revoluce, která měla v té době pouze národně osvobozenecký ráz. Jednoznačný příklon ke komunismu nastal až po odražení invaze kubánských emigrantů podporované CIA v Zátoce Sviňí v dubnu 1961.

Nová vláda hned v počátcích provedla rozsáhlé znárodnění amerického majetku a pozemkovou reformu. Její přínos spočíval rovněž v důrazu na vymýcení negramotnosti a zlepšení zdravotní péče – dodnes je Kuba považována v tomto ohledu za nejrozvinutější v celé Latinské Americe (viz také již výše zmíněný HDI). Z tohoto období je asi historicky nejdůležitější událostí tzv. Kubánská raketová krize v roce 1962, kdy se Sověti pokusili umístit na ostrov své rakety s jadernými hlavicemi, což málem přerostlo v celosvětový jaderný konflikt. Přílišná orientace na východní blok však po jeho rozpadu znamenala stále se zrychlující ekonomické zaostávání země, která vyvrcholila počátkem 90. let silnou ekonomickou krizi (dlužno dodat, že výrazně zapříčiněnou i nesmyslnou americkou ekonomickou blokádou).

Před pár lety tedy i nejvyšší představitelé Kuby v čele s nejdéle vládnoucí osobností na světě Fidelem Castrem uznali nutnost jistých ekonomických reforem (včetně uzákonění některých forem soukromého podnikání) a dnes Kuba zejména díky rostoucím příjmům z turistického ruchu začíná zažívat opětovně ekonomický růst. Pokud jde o názor dnešních Kubánců na svoji zemi a režim v ní panující, tak jak jsme ho zažili my, liší se zejména podle zámožnosti té které osoby a rovněž podle geografického umístění. Obecně tedy platí, že čím je kdo bohatší, tím více mu vadí obrovské nedostatky kubánské ekonomiky zejména v oblasti služeb (doprava, telekomunikace, výpočetní technika) a čím více na východ, tím silnější jsou revoluční tradice obyvatelstva. Nicméně pokud jde o osobu Castra, převážná část obyvatelstva i přes jisté výhrady neopomine sledovat jeho mnohahodinové televizní přenosy, které jsou podivnou směsicí politické agitace, konverzace s novináři a publikem a častým vtipkováním, kdy se Castro směje až se „za břicho popadá“. S jedním takovým přenosem se pojí humorná příhoda, kterou jsme zažili ve Varaderu, kdy měl Fidel mít čtyřhodinový projev na téma rostoucí výkonnosti kubánské energetiky – zrovna v té době vypadla na půl dne v Havaně elektrická energie. Takže druhého dne se projev opakoval znovu:-).

Podnebí

Dešťové přeháňky přicházejí většinou mezi květnem a zářím, na podzim zase hrozí hurikány. Nejchladnějšími měsíci jsou leden až duben. Nejlepší dobou příjezdu na Kubu je ale právě toto období, i ten chlad je pro naše turisty přijatelný, i když kdo se touží jenom povalovat na pláži a vybere si pro tento účel Varadero, by si měl raději vybrat jiné roční období. Neustále přecházející studené fronty z Floridy, dokážou potěšení z krásných pláží totálně pokazit (ranní teploty pod 10 stupňů Celsia nejsou výjimkou). Jistotu tak nabízí jihovýchodní pobřeží, které má již mnohem více tropický ráz a studený vítr ze severu se při přechodu přes pevninu stačí ohřát. Tolik obávané hurikány prý zde bývají dost kruté (aspoň ze sdělovacích prostředků se toho dozvídáme vždy rok od roku víc a víc a hrůzostrašnějšího…). Ale my si nevšimli žádných poničených staveb, ani dalších újem na zdejších budovách, památkách. Ani obyvatelé se ničím podobným nezabývali.

Oděv tedy radíme spíše lehký, i když jeden teplý svetr byste si vzít měli, zvláště při procházkách po zdejších kopcích nebo večerním vysedávání ve venkovních barech jeho služby určitě oceníte.

Tradiční suvenýry – doutníky, rum, káva

Asi žádný turista, který navštíví Kubu si nenechá ujít to potěšení přivézt si domů nějaký ten doutníček a/nebo lahvinku výtečného kubánského rumu. Pokud jde o doutníky slavných značek jako je Cohiba, Hoyo de Monterey nebo Monte Christo, v oficiálních kubánských obchodech, stejně jako v duty free shopech na letištích za ně zaplatíte tolik (ne-li více) než u nás v trafice (to je u Cohiby Esplendido v přepočtu cca 800 Kč/kus). Takže pokud chcete opravdu ušetřit, nezbude vám než koupit si krabici někde na ulici nebo na pláži. Takových neoznačených doutníků (bez certifikátu) je možné oficiálně z Kuby vyvézt 2 krabice na osobu. Nicméně je vysoce pravděpodobné, že bez problému projdete i s několikanásobným množstvím, zvlášť rozdělíte-li je do více zavazadel. Rozhodujícími ukazateli kvality doutníku jsou především jeho tuhost, barva a pružnost – při výběru se nerozpakujte doutník z krabice vyjmout, promnout jej mezi prsty nebo i ohnout – objeví-li se na něm prasklinky nebo se dokonce začíná drolit, dejte se rychle na ústup.

Dobrá cena za Cohiby se pohybuje kolem 30 CUC za balení (pokud současně s doutníky koupíte i dřevěnou, často velmi pěknou krabici, může být i o něco vyšší). Druhou možností jak přijít ke kvalitnímu, ale opravdu silnému, doutníku, je zakoupení si ho přímo u některého samovýrobce zejména v zemědělských oblastech. Kubánci takovým doutníkům většinou říkají El Puro, a ačkoli nevypadá na pohled tak hezky jako profesionální kousky z oficiálních továren, svou kvalitou se jim bezpochyby vyrovná a možná i předčí… A ještě jedna rada na závěr: nemáte-li doma humidor (zařízení na udržování stálé vlhkosti), je dobré podle rad kubánských odborníků uložit doutníky na chladné místo společně s kouskem vaty navlhčené v koňaku nebo whisky.

Co se týká kubánského rumu (El Ron), tak za nejlepší platí ten s označením Havana Club. U nás v obchodech a restauracích narazíte obvykle na jeho nejhorší druh tzv. Añejo Blanco. Lepší druhy jsou pak Añejo Especial, Añejo Reserva a dále Añejo 7 Años a Añejo 15 Años. Ty lepší se odlišují tmavou nazlátlou barvou. I když se vám budou určitě jineteros snažit nějakou tu lahvinku prodat načerno, určitě to odmítněte – nejlepší ceny (od 3 CUC za Añejo Blanco po cca 16 CUC za 7 Años) mají v duty free shopech na letištích.

Dalším zajímavým artiklem je kubánská káva – zde žádejte vždy exportní kvalitu – to, co se obvykle prodává pro místní spotřebu vás zklame. Jistotu a nejlepší ceny dostanete, stejně jako u rumu, na letištích. Pravá kubánská má silnou aromatickou vůni a chuť nepřepálené kávy.

Jineterismus

Tímto pojmem se na Kubě označuje obecně jakákoli činnost směřující k poskytnutí nějaké služby turistům. Pojmem jineteros se pak většinou rozumí různí dohazovači taxíků, ubytování, děvčat nebo prodavači doutníků či rumu. Jineteras jsou obecně většinou mladá děvčata vydělávající si buď jako společnice nebo prostitutky, nebo ve většině případů jako kombinace obojího. Zatímco jineteros působí převážně ve dne, jejich ženské protějšky se na ulicích objevují nejčastěji po setmění. Často však vidíte většinou postaršího zahraničního turistu vedoucí si za ruku jednu nebo i více půvabných kubánských děvčat.

Nejvíce jineteros bylo podle naší zkušenosti v Santiagu, kde je člověk skoro nestačil odhánět. Při každém pokusu o usednutí na lavičku se k vám okamžitě pokouší nenápadně přisednout nějaký Kubánec, který se snaží navázat kontakt buď rovnou nabídkou nějaké služby anebo sofistikovaněji obligátním „hello amigo“, „hello my friend“, nebo ještě vynalézavějším „amigo, where are you from“. Pokud mu odpovíte, má napůl vyhráno, takže nejlepší je ho rázně odbýt hned na začátku.

Pokud jde o jineteras na Varaderu, kam nejčastěji směřují cizinci za sexuální turistikou, dle vyjádření místních už to není to co bývalo, vzhledem k tomu, že „ceny“ a nároky dívek značně vzrostly a ty nejhezčí prý masově odcházejí do Havany.

Dárky

Vzhledem k nedostatku jakýchkoli předmětů osobní potřeby je dobré vzít na Kuby dostatečnou zásobu těchto drobností, které se mohou stát vhodným dárkem pro lidi, s nimiž přijdete do styku a otevřít vám dveře. Mezi oblíbené záležitosti patří toaletní mýdla, kartáčky a pasty na zuby, rtěnky, různé druhy léků (oční kapky, vitamíny, antibiotika), dále pak zejména psací potřeby, po kterých se kubánští školáci mohou utlouct. V Trinidadu jsme potkali kanadský pár, který si na Kubu přivezl dokonce dvě starší horská kola, která před odletem daroval vybrané rodině.

Dorozumívání se

Jediným oficiálním jazykem na Kubě je španělština a je to taky jediný komunikační prostředek, kterým se spolehlivě domluvíte. Na angličtinu raději zapomeňte – děti se ji sice nově učí na školách, ale kromě cestovních kanceláří a hotelů se nechytnete. To již častější může být, že použijete své znalosti ruštiny anebo i češtiny – spousta Kubánců v 80. letech pracovala v bývalém Československu. Proto je dobré si dát i pozor na jazyk, nikdy nevíte, kdo vás zrovna poslouchá a rozumí. Tak, jako tak, doporučujeme přibalit alespoň základní česko-španělský slovník.

Elektřina

99% zásuvek na Kubě dává 110V napětí. Takže pokud chcete používat mobil, kameru nebo nabíječku baterií, musíte vlastnit trafo, které toto napětí akceptuje (většina moderních nabíječek by to měla zvládnout). 220V zásuvkami tak disponují pouze hotely (ne všechny) a některé „lepší“ kubánské rodiny (například ty, které si do domácnosti pořídí zahraniční elektrospotřebič). Kubánské sítě mají ještě jeden háček, a to je typ zásuvek, které jsou naprosto nekompatibilní s čímkoli v Evropě, takže příslušný adaptér je absolutní nutností.

Pokud jde o stav rozvodů v soukromých domech, žádný český elektrikář by něco takového neschválil ani se 4 promilema alkoholu v krvi. Kubáncům to však zřejmě nevadí a my jsme si taky po počátečních rozpacích (ohřev vody) zvykli.

Stravování

Dle našeho názoru je nejlepší způsob stravování domluvit si snídaně a večeře v místě vašeho ubytování. Jednak je jídlo velmi chutné a jednak v naprosté většině případů dostanete i dobrou cenu. Vezmete-li v úvahu ohromné porce, dá se se snídaní a večeří v kubánském horku bez problémů přežít den. Pro ty hladovější doporučujeme vyzkoušet některou ze soukromých jídelen – tzv. paladarů – kterých není sice moc, ale ochotní dohazovači vás tam za mírný poplatek dovedou – bohatost porcí a ceny jsou zde srovnatelné se stravováním v case. A teď ještě k cenám: ty se liší podle druhu jídla a lokality (tak například nejčastější kombinace pečené kuře, maniok, rýže, fazole (frijoles), zeleninový salát a voda nebo džus k pití nás v Santiagu a Trinidadu přišla na 5 CUC/os. (snídaně sestávající z vaječné omelety, pečiva, másla, medu, marmelády, ovoce a čaje nebo kávy na 3CUC/os.), ve Viñales na 8 CUC (snídaně 4 CUC), v Havaně na 10 CUC (snídaně 6 CUC) a na Varaderu na 6 CUC (snídaně 3 CUC). Počítejte s tím, že za vepřové a zejména za ryby nebo oblíbenou langustu si ještě něco připlatíte.

Pokud jde o restaurace, jsou ceny a kvalita jídla v nich mnohdy velmi různé. Může se stát, že ve dvou sousedících podnicích pořídíte jednou oběd za 6 CUC a podruhé za 15 CUC. Nicméně tak či onak budou srovnatelně drahé porce jídla vždy výrazně menší než v casach nebo paladarech.

Nejvíce předraženou nabídku jsme dostali za nepříliš chutnou malou rybu vyznačující se maximálně tak extrémním množstvím kostí na pláži u Santiaga – majitelka chtěla nejdřív 10 CUC, po dlouhém smlouvání a nenávistných pohledech jsem ji nakonec nechal 6.

Důležité kontakty

Zastupitelský úřad ČR v Havaně: Embajada de la República Checa, Avenida Kohly No. 259, Entre 41 y 43, Colonia Nuevo Vedado, La Habana, telefon: 00537-333201, 333467, 333105.

Doprava po Kubě

Na Kubě se jezdí jako v mnoha jiných zemí vpravo. Silnice mají různou kvalitu – od prašných nezpevněných až po vyasfaltované dálnice relativně vysoké kvality. POZOR: Na mnoha úsecích není výjimkou odbočování a otáčení se do protisměru i na čtyřproudých komunikacích. Takže pokud si pronajmete nějaké auto, tak si na tuto záležitost dávejte pozor. Pokud jde o dopravní značení, není pro zmlsané středoevropany nic moc a kvalitní mapa je základním kamenem úspěchu. Pozor také na semafory – jsou umístěny vždy až za křižovatkou! Výhodou nicméně je, že hustota dopravy je na Kubě až na výjimky poměrně nízká, takže nějaké uváznutí v zácpách, na které jsme zvyklí u nás nehrozí. Na ještě jednu věc se sluší upozornit – na Kubě mají policisté právo zastavit poloprázdný automobil a doobsadit jej dalšími cestujícími jedoucími stejným směrem. U turistů se to sice moc nepraktikuje, ale stát se to může. Pronájem malého vozu začíná od cca 50 CUC/den, lepší modely přijdou i na dvojnásobek. Tankování je turistům umožněno pouze na jednom druhu benzinových stanic Cupet.

Zvolíte-li jako my spíše hromadnou dopravu, je možné volit mezi autobusem, letadlem a vlakem. Lokálním letadlům se ale raději vyhněte, zaprvé stojí dvojnásobek toho, co doprava pozemní a zadruhé je stav těchto strojů pocházejících ještě ze sovětské doby dost zoufalý, což se odráží ve vysoké míře leteckých katastrof. V případě vlaků, ačkoli první třída je prý celkem solidní, je odrazujícím elementem jejich značná nespolehlivost – na delších trasách nejsou mnohahodinová zpoždění výjimkou. Cenově jsou vlaky srovnatelné s autobusy. A tak jediným smysluplným způsobem cestování je autobus. Tím samozřejmě nemyslíme dálkové autobusy, jimiž jezdí obyčejní Kubánci (ty jsou ještě nespolehlivější než vlaky a často jde pouze o nákladní auta s krytou korbou, navíc totálně přecpána cestujícími), nicméně, kdo tento způsob dopravy riskne může ušetřit opravdu značné peníze. My jsme tedy zvolili společnost Viazul (http://www.viazul.cu), která provozuje síť relativně kvalitních klimatizovaných autobusů, jejíchž devízou je zejména absolutní přesnost. Jízdenky, jejichž ceny nejsou zrovna nízké (viz jednotlivá města a webpages) si můžete zarezervovat buď elektronicky nebo i několik dní dopředu na některém z nádraží (doporučujeme). K odjezdu se raději dostavte alespoň o půl hodiny dřív – na některých trasách funguje free-sitting, takže kdo přijde včas, může si chytit lepší místo k sezení. Do autobusu doporučujeme se dobře obléknout (zvláště na dlouhých trasách), řidiči se vás budou snažit dokonale zmrazit.

Kdyby vás napadlo cestovat po Kubě stopem, tak vězte, že Kubánci samotní tento druh dopravy využívají hojně, ale jako turisté budete na silnicích víceméně osamoceni. Pokud se již k tomu odhodláte, jako samozřejmost se bere, že turista za svezení zaplatí.

Pokud jde o taxíky, existují na Kubě dva druhy – státní žluté nebo bíle povětšinou žigulíky, ale taky spousta nových Fábií a 50 a více let stará americká auta přeměněná na tzv. taxi collectivos. Ty fungují tak, že jezdí po určité trase a nabírají stopující lidi až do naplnění kapacity. Výhodou je, že oproti těm státním, kde se platí v CUC, zde zaplatíte několikrát méně v národní měně CUP. Někteří z majitelů těchto vozů je pak používají k vožení cizinců načerno, což může být další cesta jak ušetřit (nebojte se, když vás zastaví policie, sankce hrozí majiteli, vám jako turistovi nikoli) – ale pozor: Podnikaví Kubánci se vás budou snažit určitě natáhnout s cenou. O tom jsme se přesvědčili v Havaně, kdy nás po smlouvání měl jeden z těchto podnikavců odvézt z místa ubytování k autobusu za 8 CUC, ale jelikož přijel se zpožděním, zavolali jsme si státní taxi a zbrusu nová Fábie nás tam zavezla za 6 CUC. Bližší informace o collectivos najdete v oddílu Havana.

Kromě klasických taxíků si v některých oblastech můžete najmout i rikšu – v Havaně jsme narazili na úplného exota, který měl za kolem kromě sedátka pro cestující i rozměrnou audioaparaturu, na níž vyhrával nejnovější anglické hity s takovou intenzitou, že byl slyšitelný na stovky metrů daleko. Pro milovníky romantiky jsou k dispozici i koňmi tažené kočáry (Havana, Santiago, Varadero). Ještě zajímavější jsou tzv. cocotaxi, což jsou jakési motorikši ve tvaru žlutého vajíčka – jízda v nich přijde na stejný obnos jako obyčejné taxi.

Pokud jde o pronájem jízdních kol, může to být problém. Cestovní kanceláře je často v nabídce nemají (pokud ano, tak vás pronájem přijde na cca 8 CUC na den) a jejich kvalita je velmi žalostná. Připravte se zejména na velmi nepohodlná sedátka. Pomoci můžou i majitelé vaší casy – buď vám přímo něco půjčí nebo poradí, na koho se obrátit. Kdyby vás ale zastavila policie, řekněte, že jste si kola koupili, v opačném případě to může přijít majitele velmi draho – jedná se o nepovolené podnikání.

Přílet, vstupní podmínky

Pro vstup do země je zapotřebí víza. Pokud plánujete pobyt v délce do měsíce a za účelem turistiky, stačí Vám vízum v podobě tzv. turistické karty. Tu Vám vydá Kubánské velvyslanectví v Praze, popřípadě některé cestovní agentury. Jedna karta Vás vyjde na cca 680 Kč. Karta se skládá ze dvou částí, kde jednu Vám odebere celník při vstupu, druhá Vám zůstane po celou dobu pobytu a odevzdáte ji při opuštění země (může se vám stát, že ji po vás bude chtít i majitel ubytovacího zařízení – tzv. casa particular). Celkem na to tady dbají, takže doporučujeme druhou část pečlivě uschovat a neztratit.

V případě ztráty kontaktujte zastupitelský úřad v Havaně. V kartě hlavně nezapomeňte uvést místo pobytu, včetně hotelu, ve kterém máte zajištěno ubytování. Pokud nemáte nic vybráno dopředu (podobně jako my), může se Vám stát, že budete mít problémy při vstupu do země a kubánské úřady na celnici Vás přinutí zaplatit si minimálně tři noci v hotelu, který Vám sami většinou určí. To se nám sice nestalo (měli jsme uvedený smyšlený, ale existující hotel, kde jsme měli přes známé „zajištěno“ ubytování – rezervaci, kdyby si celníci něco ověřovali). Nicméně jiní zahraniční turisté, které jsme potkali cestou takové štěstí neměli a legrace s celníky je leckdy přišla i na stovky dolarů v předražených hotelích. Doporučujeme obrnit se velkou trpělivostí – nám při příletu do Santiago de Cuba zabavili pasy a nechali nás opuštěné v příletové hale (všichni ostatní cestující z letadla již byli dávno pryč…). Na naše odvážné dotazy, zda je něco v nepořádku nám odvětili jen krátce „no, no“. Nakonec jsme se pasů a odbavení dočkali a vstoupili oficiálně na území Kuby.

Pro cestu na Kubu není předepsáno žádné povinné očkování, doporučené je očkování proti žloutence typu A i B a břišnímu tyfu. Je třeba mít na mysli problémy s hygienou a s pitnou vodou, nelze používat vodu z místní vodovodní sítě, ale pouze vodu kupovanou v láhvi s neporušeným uzávěrem. Vybavte se taky dostatečným množstvím protiprůjmových prášků, v některých méně civilizovaných částech Kuby, kde je našinec s hygienou na štíru, je lepší užívat vhodné druhy i preventivně.

Peníze

Národní kubánskou měnou je kubánské peso (CUP) kterému Kubánci říkají moneda nacional. V této měně jsou placeni Kubánci v zaměstnání – podle informací získaných na místě je průměrná mzda cca 300 CUP za měsíc. Nicméně kromě tržnic se za tuto měnu nedá nikde nic koupit. V obchodech, které ji akceptují (a jsou téměř prázdné) funguje přídělový systém na lístky, které Kubánci dostávají měsíčně. Strava, ke které se lze dostat tímto způsobem je velmi chudá a připomíná spíše evropské poválečné časy. Jako turistovi vám tato měna nebude téměř k ničemu – výjimky tvoří právě ony zmiňované tržnice, kde můžete za babku nakoupit různou zeleninu a ovoce anebo třeba havanské taxi collectivos. Měnu koupíte běžně ve směnárnách CADECA (nikoli v bankách) v kurzu 1 CUC = 24 CUP (když řeknete domácímu ve vaší case, tak vám taky rád měnu smění).

Ještě před 2 roky fungoval na Kubě jako neoficiální měna americký dolar. To se ovšem vzhledem k napjatým vztahům s USA nelíbilo Castrovi, a tak byla zavedena druhá národní měna tzv. konvertibilní peso (peso convertible – CUC). Dalším důvodem pro jeho zavedení bylo zoficiálnění tvrdé měny, s čímž souvisí povinnost vyměnit zahraniční měnu za CUP – dolary přestaly být akceptovány ve valutových obchodech; to způsobilo de facto stažení veškerých valut obyvatelstva do státní pokladny. Dalším efektem bylo přecenění veškerých cen v poměru 1 USD za 1 CUC nebo i horším poměrem (u míchaných nápojů 1 USD = 2 CUC) a tím i výrazné zdražení výrobků a služeb pro turisty, což ještě posílil pokles hodnoty dolaru vzhledem k Euru, které se stalo na Kubě preferovanou měnou. V bankách nebo směnárnách CADECA dostanete za 1 EUR cca 1,08 CUC – rozdíly mezi městy jsou nepatrné, a tak se nerozpakujte vyměnit větší obnos hned na letišti. Brát s sebou na Kubu americké dolary nemá smysl – na první pohled sice směnný kurz vypadá lákavě (zhruba 0,9 CUC za 1 USD), nicméně všechny dolarové transakce podléhají 10% poplatku!

Jinak směnárnu najdete bez problémů téměř na kterémkoli místě na Kubě a totéž platí i o bankách. Problémem může být směna v hotelu. Pokud v něm nejste ubytováni, zpravidla budete odmítnuti, což je naprosto nepochopitelné.

Rozpočet

Při plánování rozpočtu vemte v úvahu, že Kuba rozhodně není levným místem pro nezávislé cestovatele. Ceny téměř všeho jsou na Kubě ne-li srovnatelné, tak často vyšší než v západní Evropě. To se týká jak ubytování (hotely jsou předražené naprosto extrémně), tak stravování a dopravy a zejména pak zábavy (vstupné do barů a diskoték). Ani vstupy do některých muzeí a kulturních památek nejsou vzhledem k jejich často pochybné kvalitě právě nejlevnější. Dosti finančních prostředků (a také času) se dá ušetřit na dopravě, pokud si cestu naplánujete jako my – přílet do Santiaga a odlet z Havany (anebo naopak).

Ubytování

Ubytovat se na Kubě lze v zásadě dvojím způsobem. Buď si vyberete některý z nijak široké nabídky hotelů – a v tom případě počítejte s cenami od 50 CUC až po několikaset eurové apartmány. Obecně lze nicméně říct, že ve srovnání s jinými zeměmi Latinské Ameriky (a nejenom té) jsou hotely na Kubě na úroveň nabízených služeb slině předražené. Druhou možností, pro nezávislé cestovatele daleko přijatelnější, je ubytování v soukromí v tzv. casach particulares. Jedná se o soukromé domy, ve kterých jejich majitelé upravili většinou jeden nebo dva pokoje pro ubytování turistů. Z takové casy odvádí majitel cca 50% příjmů jako daň státu, a proto se řada lidí pokouší provozovat černé casy. My ale jejich služeb příliš využívat nedoporučujeme – jednak mnoho neušetříte a jednak budete mít nepříjemný pocit, že někoho svou přítomností ohrožujete (viz povídání o Varaderu). Kvalita těchto ubytovacích zařízení se v jednotlivých lokalitách příliš neliší, pro výběr je důležitý zejména výběr místa; kdo si rád pospí, bude mít ve většině míst problém s pouličním ruchem nebo hlučným domácím zvířectvem (jestliže je snesete, doporučujeme vzít si na Kubu špunty do uší). Samotné pokojíky jsou většinou malé, jednoduše vybavené často obstarožním vybavením sestávajícím z postele a několika almar, ty o něco lepší jsou vybaveny starobylými sovětskými klimatizacemi, jež však vzhledem k extrémní hlučnosti jsou pro potřeby nočního provozu těžce použitelné. Pokud jde o ceny, fungují na Kubě jakési lokální kartelové dohody (např. v Santiagu a Trinidadu se většina cas dá pořídit na 25 CUC, v Havaně kolem 50 CUC a ve Viñales 15 CUC za pokoj a noc).

Za zmínku stojí i jediný chatový kemping, na který jsme narazili nedaleko Viñales. Pokud jde o stanování, není na Kubě příliš podporováno a o přespání pod širákem se pokuste jen v případě, že jste ochotni riskovat problémy s policií.

V případě ubytování v soukromí platí přihlašovací povinnost, kterou zajišťuje majitel domu. Za nesplnění přihlašovací povinnosti jsou kubánští občané tvrdě postihováni (síť domovních důvěrníků zajistí, že se o ubytovaném turistovi policie brzy dozví). Nedivte se, když po vás majitel bude chtít hned po příjezdu pasy, popř. i víza. V případě ubytování v hotelu turistu ohlašuje provozovatel.

http://www.desperado.cz/kuba/kuba-tajemna-zeme-ve-stinu-u-s-a/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .