0
0

Od malička miluji cestování. V době, kdy většina dětí řeší dilema hraček, já jsem si plánovala, že až budu dospělá, tak budu pracovat jako redaktorka a procestuji celý svět. Mým největším životním snem vždy bylo podívat se do Střední Ameriky a jednoho dne se mi to opravdu splnilo. Odjela jsem na Kubu.

Před cestou na Kubu

Mnozí označují Kubu za perlu Karibiku. Já jsem se rozhodla ji kousek po kousku prozkoumat, ale ne tak jako běžný turista, nýbrž jako opravdový obyvatel této země. Žila jsem na Kubě rok a nyní chci vše, co jsem se dozvěděla a co jsem tam prožila, předat našim čtenářům, aby si mohli s mojí pomocí o Kubě vytvořit vlastní obraz.

Ještě než jsem se na Kubu vydala, přečetla jsem si o ní hodně článků. Když jsem je pak porovnala se skutečností, zjistila jsem, že články většinou píší lidé, kteří na Kubě pravděpodobně nikdy nebyli nebo v této zemi strávili pouze pár dní jako turisté někde u moře. Z takového krátkodobého pobytu si ale nelze utvořit pravdivý obraz. Za rok, který jsem zde strávila, jsem zažila opravdu mnoho zážitků. Několik příštích týdnů spolu strávíme v zemi prozářené Sluncem a smáčené slzami místních obyvatel. Takže začínáme…

Předtím než odcestujete na Kubu, musíte si vyřídit vízum. Máte na výběr několik možností od víza turistického přes rodinné až po pracovní. Já jsem se vydala na cestu s vízem turistickým, které má platnost pouze 30 dní s tím, že si ho pak můžete nechat na dalších 30 dní prodloužit. Já jsem na Kubu odjížděla za svým přítelem, ale odmítli mi vydat rodinné vízum, neboť prý pokud nejsme manželé či pokrevně příbuzní, tak to není možné.

Vyrážíme

Dne 2. dubna 2009 jsem tedy nasedla do letadla směr Havana- letiště José Martí. Již po příletu na mě čekalo první překvapení. Po asi čtyřicetiminutovém čekání ve frontě na kontrolu dokladů jsem konečně vstoupila do hlavní haly, kde jsem si měla vyzvednout kufry. Než jsem se k nim však stačila protlačit davem, zastavil mě jistý policista a žádal po mě mé doklady. Dala jsem mu tedy svůj pas a on někam odešel. Čekala jsem asi 15 minut a už jsem se začínala bát, že se možná nevrátí a co si počnu. Poté ke mně přistoupil jiný policista a anglicky se mě zeptal, zda se mnou může udělat rozhovor. Řekla jsem, že ano, načež si mě odvedl do rohu místnosti a vytáhl z jeho desek papír velikosti A4. Začal se ptát na spoustu otázek. Proč jsem přijela, co chci v jejich zemi dělat, zda si vezu nějaké elektronické věci, kolik mám s sebou peněz a pořád se mi díval na kufry. V jednu chvíli jsem si už vážně myslela, že mi kufr otevře, což by bylo velice nepříjemné, naštěstí se tak nestalo. Poté se na mě policista podíval a zeptal se mě, zda na Kubě někoho znám. Když jsem odpověděla kladně, pan policista zpozorněl, vyndal si z desek další papír A4 a začal s novým výslechem. Musela jsem mu sdělit, že přijíždím za přítelem. Chtěl vědět, jak dlouho se známe, jak jsme se poznali, adresu, kde budeme bydlet a mnoho dalších otázek. Nakonec mi došly síly a policistovi jsem s nazlobeným výrazem ve tváři sdělila, že pokud má další otázky, můj přítel na mě čeká u východu z letiště, tak může mluvit přímo s ním. Policista vypadal opravdu nadšeně a pokynul mi, abych ho následovala k východu. Přítel už tam naštěstí čekal, ale i přesto jsme strávili dalších 20 minut konverzací s panem policistou. Nakonec nám sdělil, že k tomu, abych mohla bydlet u přítele doma, potřebuji vízum rodinné a nikoliv turistické. Odpověděla jsem, že to nebylo u nás v ČR možné, protože nejsme s přítelem manželé. Vypadal, že nám moc nevěří. Aby nás nakonec nechal jít, museli jsme mu slíbit, že přímo v Havaně hned následující den zajdeme na Imigrační oddělení a necháme si změnit druh víza.

Následující den jsme se tedy vypravili na Imigrační oddělení. Museli jsme s sebou vzít můj pas, letenku a také si připravit 40 euro na poplatek za změnu víza z turistického na rodinné. Kromě toho jsme však také museli pomocí emailů prokázat, že s přítelem máme opravdu vztah, že se již dlouho známe a plánujeme budoucnost spolu. To mě opravdu zarazilo. Jak nějaký Imigrační úřad může kontrolovat to, koho si Kubánci přivedou domů a kdo tam s nimi žije? Jakým právem? Tohle je přeci každého naprosto osobní věc a nikomu nemusíme nic vysvětlovat.

Nakonec nám vízum opravdu vyměnili, ale asi jen díky jedné známé mého přítele, která je právník a ví jak s lidmi správně mluvit. Po pěti dlouhých hodinách strávených na tomto úřadě nám přesto sdělili, že rodinné vízum je také maximálně na 60 dní a že jediný rozdíl je v tom, že mohu zůstat u přítele doma. Také jsme se dozvěděli, že jediný způsob, jak na Kubě zůstat déle je uzavřít sňatek. Po celodenním maratonu jsme nakonec jeli naprosto vyčerpaní domů. Konečně. První zkušenosti nebyly příliš růžové.

Doprava na Kubě

Další zajímavé zážitky z Kuby na sebe nenechaly dlouho čekat. Bydlela jsem s přítelem v jedné okrajové části Havany. Je vzdálená přibližně 30 minut jízdy autobusem od centra. Na jednu stranu jsem byla ráda, protože bydlet v centru znamená být neustále uprostřed všeho dění a já jsem spíše člověk, který má večer rád svůj klid. Na druhou stranu, jak mi přítel vysvětlil, má bydlení na okraji města jednu zásadní nevýhodu. Kdykoliv potřebujete jet do centra cokoliv zařídit, musíte si zvolit jeden z prostředků městské dopravy. Na tom by nebylo nic až tak divného, vždyť u nás v ČR cestujeme městskou dopravou dnes a denně. Ale v tomhle případě byla situace trochu jiná. Na Kubě totiž nikdy vlastně nevíte, kdy něco pojede.

Tohle platí většinou pro autobusy. Pokud budete mít štěstí, přijdete na zastávku chvilku předtím, než nějaký autobus pojede. Pokud patříte ke „smolařům“, můžete na autobus čekat také hodinu, dvě nebo i více. Na Kubě totiž neexistuje žádný plán toho, jak by měly autobusy jezdit, takže prostě musíte jít a zkusit to. Tento typ autobusů je určeny především pro kubánské obyvatele, neboť jedna cesta v tomto autobuse stojí pouze $0,40 CUP (kubánské peso), v přepočtu na české koruny je to jako byste zaplatili 0,40Kč, což je téměř zadarmo. Tohle mě mile překvapilo. Autobusem máte možnost se dostat kamkoliv po Havaně a nezáleží, zda jedete pouze 1km nebo 50km, vždy platíte stejnou cenu. Také se však musíte připravit na nesnesitelné horko, které v těchto autobusech panuje, nejsou totiž klimatizované. Avšak mohu vřele doporučit lidem s dobrodružnou povahou, já jsem si to opravdu užila a to jsem autobusem cestovala téměř vždy a všude.

Jednou jsem nastoupila do autobusu a nebylo místo k sezení. Najednou jsem si všimla, že pán, který seděl kousek ode mě se najednou zvedl a pokynul mi, abych si sedla. Bylo mu přibližně 70 let. Nevěděla jsem co mám dělat, neboť mi přišlo nevhodné, abych si sedla na jeho místo. Jsem sice žena, to ano, ale on je starý pán a potřebuje sedět více než já. Nakonec jsem si však sedla, neboť mi přítel vysvětlil, že pokud bych tak neučinila, toho pána by se to dotklo. Díky této zkušenosti jsem si vzpomněla na své rodné Čechy. Mnohokrát jsem cestovala po České Republice přeplněnými autobusy a ve většině případů mladí lidé nepřenechali jejich sedadlo starším spolucestujícím a někdy dokonce ani těhotné ženě! Tohle by se na Kubě opravdu stát nemohlo. Jakmile do autobusu vstoupí starý člověk či žena, mladí lidé si okamžitě stoupají, aby jim uvolnili místo. Z tohoto se máme ještě co učit.

Další možnost, jak se přepravit do centra jsou taxíky, na Kubě jim říkají- Almendrones. Tvoří je sice stará, ale za to nádherná auta- veteráni. Je to opravdový skvost zejména pro milovníky starých aut. Představte si, že se proháníte po silnicích v Chevroletu nebo Cadilacu z roku 1950. Je to opravdu neobyčejný zážitek a turisty velice oblíbený. Máte pocit jako byste se právě ocitli v muzeu aut. Tato možnost dopravy je dražší, stojí přibližně $20 CUP (kubánských pesos). Pro běžného turistu je to přibližně 20 korun českých, což je výborná cena, ale pro Kubánce je to cca. 5,7% z jejich měsíční výplaty, která činí v průměru přibližně 350-400 CUP (kubánských pesos). Z tohoto příkladu je vidět, že finanční situace Kubánců není nijak růžová.

Další možností cestovat jsou kamiony. Je to ta z nejdobrodružnějších možností dopravy na Kubě. Nevyužívejte ji, pokud se vám dělá špatně. Já jsem si tuto pravou kubánskou atmosféru skutečně užila. Doporučuji tuto možnost, pokud se chcete o Kubáncích dozvědět co nejvíce z jejich tradicí a kultury. Kubánci jsou totiž velice přátelští a milí lidé a moc rádi si povídají. Navíc tato možnost není příliš drahá, cena se pohybuje kolem 5 CUP, asi jako 5 korun českých.

Pro ty nejnáročnější cestovatele jsou k dispozici také klasické taxi, klimatizované. Avšak cena jedné cesty je přibližně 6-7 CUC (konvertibilní peso), což je přibližně od 150-180 Kč. A pro Kubánce je tato možnost pohodlného cestování prakticky vyloučena. 6 CUC je totiž asi 150 CUP (kubánských pesos), což je téměř polovina jejich měsíční výplaty. Navíc tato cena se platí za každých cca. 10 kilometrů.

Asi vám nemusím říkat, jak jsem se mnohokrát styděla, že já česká občanka jsem měla možnost využít klasické i klimatizované taxíky a Kubánci, kteří jsou na Kubě doma a je to jejich země tuto možnost nemají a většina z nich ani nikdy mít nebude.

Zkusme se nyní společně zamyslet nad tím, jak by se nám žilo s cca. 400Kč na měsíc u nás v České Republice. Co byste si za tuto částku mohli koupit? Téměř nic, že? Přijde vám to neuvěřitelné? Bohužel toto je na Kubě realita. Přesto všechno jsou Kubánci velice hrdí lidé. Lidé, které jen tak něco nezlomí. A tak každodenně dál bojují o svá životní práva, bojují za změnu. Z celého srdce doufám, že jednoho dne tento boj vyhrají.

Prosluněná Jibacoa

Když se řekne Kuba, většině lidí se vybaví Varadero. Jibacoa je tak trochu opomenutá. A je to opravdu velká škoda. Varadero je sice překrásné, ale pokud celou svou dovolenou strávíte pouze tady, nedozvíte se téměř nic z opravdového života na Kubě. Klasického Kubánce zde téměř nepotkáte. Já jsem přeci jen dobrodružnější povahy, a když cestuji do země, kde jsem ještě nikdy nebyla, upřednostňuji vidět to, co je pro danou zemi typické, poznat kulturu a místní lidi. Proto jsem si k jedné ze svých prvních cest po krásách Kuby vybrala právě Jibacoa.

Jibacoa byla až do prosince roku 2010 částí provincie Havana. Avšak 1. 1. 2011 byla oficiálně zařazena jako součást nově vzniklé provincie Mayabeque.

Jibacoa je vzdálena přibližně 60 km na východ od hlavního města Havany a přibližně 7 km od městečka Santa Cruz del Norte.

Pokud upřednostňujete luxusnější ubytování, doporučuji vám hotel Breeze Jibacoa, je čtyřhvězdičkový a v hotelovém komplexu je umístěn bazén s lehátky. Také Villa Tropico patří ke komfortnějším možnostem ubytování, má sice jen 3 hvězdičky, ale je turisty velice oblíbená.

My jsme si k pobytu vybrali Villa Loma. Mohu říci, že tak krásný výhled na moře, jako je odsud, jsem ještě nikdy neviděla. Místo mě naprosto okouzlilo a kdykoliv jsme měli čas se na Jibacoa vrátit, chtěla jsem zarezervovat pobyt jedině zde. Villa Loma je tvořena mnoha dvoupatrovými domky, které jsou umístěny v mírném kopci. Proto je odsud opravdu kouzelný pohled na rozprostírající se pláž, azurové moře a dech beroucí západ slunce. Toto místo je naprosto ideální pro romantickou a ničím nerušenou dovolenou.

Pro cestu do Villa Loma je nejlepší zvolit taxi službu. Za jednu cestu z Havany na Jibacoa zaplatíte přibližně 30CUC (konvertibilních pesos), což je přibližně 720Kč. Já jsem cestovala s přítelem klasickým autobusem za cenu cca. 20CUP (kubánských pesos). Je to přibližně 20Kč, ale tato forma cestování lze uskutečnit jen v případě, že znáte někoho, kdo je přímo z Kuby a můžete cestovat s ním. Bez zkušeností je totiž velice těžké rozpoznat, kde který autobus staví.

Na místo jsme dorazili kolem dvanácté hodiny ranní. Už od chvíle, kdy jsme vystoupili z autobusu, jsem na své tváři ucítila závan teplého mořského vzduchu. Přímo před námi se rozprostíral velký areál. Po pravé straně areálu je umístěna restaurace s bazénem a malý bar. Po levé straně stojí hlavní budova, která slouží k registraci nových hostů. Připnou vám zde na ruku modré náramky, které vás opravňují využívat všechny služby v areálu, mezi které patří dvě restaurace, dva bary, bazén a dětské hřiště.

Během deseti minut nás paní recepční zapsala do knihy hostů a odevzdala nám klíč od domku. Tyto domky jsou dvoupatrové, každé patro má vlastní vchod. Za jedno patro se za noc platí 15CUC (konvertibilních pesos), což je cca. 360Kč. Je to vlastně takový apartmán, uvnitř vás to jistě velice mile překvapí. Je zde prostorný obývací pokoj, velká pohodlná pohovka, stolek, televize, lednice a po straně také malá kuchyňská linka. Na druhé straně apartmánu je prostorná ložnice vybavená skříněmi, postelí, velkým krásným zrcadlem a samozřejmě klimatizací. Součástí apartmánu je také koupelna se sprchovým koutem. Musím říci, že jsem byla opravdu nadšená, je tu velice krásně a útulno. Cítila jsem se jako doma. Co mě ale nadchlo nejvíce, byl obrovský balkon, díky jehož poloze máte překrásný výhled dolů na pláž a na moře. My jsme balkón opravdu hojně využívali, zejména k romantickému posezení při večeři. Západ slunce je zde opravdu neobyčejným zážitkem.

Vzhledem k tomu, že turisté o Jibacoa většinou neví, na místních plážích není moc rušno. Díky tomu si zde více odpočinete, zvláště pokud jste z velkoměsta a preferujete klidnou dovolenou. Nejkrásnější pláž je přímo u Villa Loma. Je poměrně čistá a moře krásně azurové. Pokud jste milovníci šnorchlování, budete nadšeni. Vstup do moře je mírný, takže je Jibacoa vhodná i pro rodiny s dětmi. Představte si, jak ležíte na pláži, opalujete se a nad hlavou je modrá obloha bez jakéhokoliv mráčku. Já jsem si v tomto duchu užila celý týden.

V okolí je jeden malý market, kde jsou k dostání základní věci, jako je voda, různé druhy džusů, sušenky, slané pečivo, bonbóny, mnoho druhů čokolád, zmrzlin a také oblečení na pláž, trička, letní plážová obuv, sluneční brýle, krémy a mnoho dalších věcí. Od místních farmářů je zde k dostání pravý kubánský jogurt. Je to opravdu delikatesa. Není nijak upravovaný a opravdu cítíte velký chuťový rozdíl v porovnání s jogurty z obchodů. Také když farmáře poprosíte, určitě vám k jogurtu přidá i hrstku cukru, se kterým je kubánský jogurt nejlepší. Lidé jsou zde velice příjemní a s čímkoliv vám rádi pomohou.

Pokud jste milovníci rumu, nebo jste jen zvědaví, doporučuji vám výlet do Santa Cruz del Norte. Je zde totiž továrna slavného rumu Havana Club. V místním obchůdku si můžete vybrat z opravdu velkého množství rumů. Mají nekonečně mnoho příchutí. Pokud máte radši silnější, můžete zkusit Havana Club- Gran Aňejo 7 aňos (7 let starý) nebo Aňejo Especial (speciální).

Dovolená na Jibacoa se pro mě stala výjimečným zážitkem, který navždy zůstane v mé paměti.

http://www.osobniblog.cz

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .